Evropa od pádu Napoleona do revoluce roku 1848 Vídeňský kongres (1814-15) Evropa od pádu Napoleona do revoluce roku 1848

„Koncert velmocí“ řešení situace v Evropě po Napoleonově porážce jednání narušeno „stodenním císařstvím“ „tančící kongres“

předsedou rakouský císař František I. v zastoupení kongres řídil ministr zahraničí Klemens Metternich

Hlavní myšlenky kvietismus (lat. quies = klid, pokoj) – názor hlásající trpný, pasivní vztah ke světu restaurace – snaha o navrácení poměrů před franc. revoluci; dosadit zpět původní panovnické dynastie; obnovit feudální uspořádání a roli náboženství legitimismus – podpora původních panovnických rodů

Územní uspořádání Evropy Německé země – Německý spolek (předsednictví rakouských císařů, v podstatě trvá do r. 1866 (Svatá říše římská končí r. 1806  rakouský panovník používá titul císaře rakouského); Prusko získává některá území Francie – v hranicích z r. 1792(1793); jedná se s ní jako s velmocí (ministr Charles Talleyrand) Itálie – zůstává rozdrobena

Rakousko – upevňuje pozice v severní Itálii Rusko – získává Besarábii a Finsko Nizozemí - spojeno s Belgií Norsko - připojeno ke Švédsku Británie – získává např. Maltu, Krétu, Cejlon

Svatá aliance smlouva mezi rakouským císařem, pruským králem a ruským carem Metternichovský systém snaha o udržení statu quo (žádné územní změny, žádné revoluce!) stát je nadřazen národům  potírání národních hnutí postupně přistoupili všichni evropští křesťanští vládci kromě Jiřího V. (Velká Británie) a papeže

Francie restaurace Bourbonů – Ludvík XVIII., konstituční monarchie 1824 Karel X. – snahy omezit konstituci  1830 červencová revoluce 1830 – 1848 červencová monarchie (Ludvík Filip Orleánský)

Spojené Nizozemí rozdíly mezi severem a jihem 1830 revoluce  Belgie (království)

Řecko několik povstání proti osmanské nadvládě zásah Svaté aliance (faktický její konec) 1830 nezávislé Řecko E. Delacroix G. G. Byron

Polsko od r. 1795 rozděleno mezi Rusko, Prusko a Rakousko 1830 povstání proti ruské nadvládě – potlačeno, tvrdá rusifikace částečné vystřízlivění českých obrozenců z iluzí o „mocném dubisku“ K. H. Mácha

Rusko 1825 povstání děkabristů v podstatě vojenská vzpoura, snadno a tvrdě potlačená reakce – utužení carského režimu a policejního státu A. S. Puškin

Itálie vládci: Habsburkové (sever) – papež (střed) – španělští Bourboni (jih) sjednocovací snahy – tajné spolky (karbonáři)

Navzdory Svaté alianci myšlenky osvícenství a francouzské revoluce – i přes hrůzy, které způsobily – nebyly zapomenuty…