Gustav Klimt * 1862 - † 1918, Rakousko

Rakouský malíř Gustav Klimt se narodil 14 Rakouský malíř Gustav Klimt se narodil 14. července 1862 v Baumgartenu poblíž Vídně jako druhý ze sedmi dětí chudého českého zlatníka a rytce Ernsta Klimta a jeho ženy Anny, rozené Finsterové. Ve čtrnácti letech vstoupil do Kunstwerbeschule ve Vídni, kde studoval až do roku 1883 pod vedením Ferdinanda Laufbergera a Julia Victora Bergera. Tam se naučil širokou škálu technik, od mozaiky přes malování až k freskařství. Po roce Klimtova studia se na stejnou školu přihlásil také jeho mladší bratr Ernst. Společně si pak přivydělávali malováním portrétů podle fotografií.

Prvním větším úkolem bratrů Klimtových byla práce v Kunsthistorickém museu ve Vídni, kde se společně se svým přítelem Franzem Matschem podíleli na výzdobě dvora. Obrovský úspěch jim poté otevřel cestu k bezpočtu zakázek, z nichž pro Klimta byly nejvýznamnější především čtyři alegorie na stropě Paláce Sturany ve Vídni a dekorace stropu lázeňského domu v Karlových Varech v Čechách. Zlom v Klimtově samostatné tvorbě pak přišel v roce 1885, kdy dostal první oficiální vládní zakázku – výzdobu Vily Hermés, oblíbeného venkovského sídla císařovny Alžběty.

Vídeň Klimtovy doby byla fascinujícím městem kultury, střediskem Freudova učení o podvědomí a lidské sexualitě, ale zároveň také hlavním městem tradiční a konzervativní Evropy. Toto nevšední prostředí měnilo Klimtův pohled na umění, pod vlivem nových nauk a rozměrů světa se Klimt začal stále více a více odlišovat od akademických měřítek a stylu svých kolegů. Začal tvořit samostatně a jeho obrazy byly plné nevšedních prvků – náznaků i výrazných linií, splývajících vlasů, květin a geometrických vzorů. Křivky, spirály a mystické víry jasných barev dotvářely nový svět v hlubinách podvědomí a nepoznaných bludištích mysli. Jeho vzory a syté barvy podmaňovaly pocity dekadence, erotična a tajemného napětí přelomu století.

Klimt se v té době zabýval malováním rozměrných alegorií a obrazů s mytickými tématy. Jeho hlavním předmětem byla samotná osobnost ženy. Maloval ji nahou i nádherně oblečenou, v pohybu i sedící, stojící, ležící, ve všech možných pózách i polohách, se všemi gesty a vášněmi. Výsledné obrazy byly pak jako jemné a vzrušivé doteky, kterými bylo možné vstoupit cestou do nebe v pocitu tajemné extáze.

O úspěchu Klimtova avantgardního umění svědčila také bezpočetná ocenění, z nichž nejvýznamnější byl Zlatý řád meritu v roce 1888 za přínos do světa umění z rukou císaře Franze Josefa a Velká cena Antverp v roce 1895, udělená Klimtovi za dekorace pro zámecké divadlo Estreházyů v Totisu v Maďarsku. Svými obrazy Klimt ale také zapříčinil mnohé skandály a vlny nenávisti ze stran kritiků. Na rozdíl od tradičně přijímaných aktů ideálních žen totiž Klimt raději maloval obyčejné dívky z ulice, provokoval a dráždil. I když byl později veřejností donucen malovat svoje ženy zahalené, výsledný dojem z celého díla vyvolával podvědomě ještě daleko větší erotické napětí.

V roce 1890 se Klimt podílel na výzdobě schodiště v Kunsthistorickém museu ve Vídni. O dva roky později však zemřel Klimtův bratr a spolupracovník Ernst, a tak další velkou zakázku Klimt přijal už jen s Franzem Matschem. Společně vytvářeli malby na zdi a stropě Velké haly Vídeňské university – jednalo se tehdy o tři malby: Filosofie, Lékařství, Právo. V těchto dílech Klimt zcela zřetelně a okázale představil nový svět Nietzschova podobenství o věčném návratu – maloval krásná ženská těla i rozkládající se kostry jako obrazy ze zaslepeného světa věčného koloběhu milování a umírání. Pod vlivem učení Freuda uvedl na scénu podvědomí a sexualitu jako hlavní hnací a osvobozující síly lidstva.

Klimtova a Matschova práce se však nesetkala s příznivým ohlasem Klimtova a Matschova práce se však nesetkala s příznivým ohlasem. Byla označena za nestydatě pornografickou a oficiálně odmítnuta. Klimt však s nařčením kritiků nesouhlasil. ‚Dost cenzorství... Chci od toho všeho utéci, odmítám jakoukoliv formu podpory státu, obejdu se bez jejich pomoci…’, tak zní jeho slova, když na protest s oficiální státní kritikou společně s několika ostatními umělci v roce 1897 založil uměleckou skupinu Vídeňská Secese a stal se její vedoucí osobností. Otevřeně tak vyjádřili svou nespokojenost s konzervativními a tmářskými praktikami tehdejších umělců a zkostnatělostí kritiků. Vídeňská Secese se rozpadla v roce 1905.

Klimt se později rozhodl zažádat o návrat maleb pro Universitu do svého vlastnictví. Jeho žádosti bylo vyhověno a obrazy byly zpětně odkoupeny magnáty Augustem Ledererem a Kolomanem Moserem. Po smrti Klimta ve druhé světové válce byly malby přemístěny na zámek Immendorf v jižním Rakousku, který však i s obrazy vyhořel při útěku jednotek SS 5. května 1945.

Klimtovou celoživotní družkou byla Emilie Flögeová, která Klimtovi trpělivě odpouštěla jeho pletky s ostatními ženami. Klimt byl otcem nejméně čtrnácti dětí, jejich matkami byly často jeho modelky, které se někdy také živily prostitucí. Protože Klimt byl významným malířem, mohl (a často tak dělal) po svých modelkách vyžadovat různé vyzývavé pózy, které leckdy hraničily s pornografií. Z těchto sezení pak vznikaly otevřeně sexuální kresby, které se nikdy, stejně jako jeho poměry s modelkami-prostitutkami, nedostaly k veřejnosti. Při práci a odpočinku doma Klimt nosil pouze dlouhou róbu bez spodního prádla a sandály.

V roce 1917 byl Klimt konečně zvolen čestným členem Akademií umění ve Vídni a Mnichově, 6. února 1918 však po mrtvici zemřel ve Vídni, později byl pohřben na tamním hřbitově Hietzing. Zanechal po sobě více než tři tisíce dokončených a bezpočet nedokončených děl. Společně s Klimtem odešel dekadentní duch umění Vídně a Rakouska přelomu století a nastoupila nová, moderní doba.

Gustav Klimt Díla

Adam a Eva (nedokončené) 1917/18 Österreichische Galerie, Vienna

Březový háj kolem r. 1902 Moderne Galerie, Dresden

Danae 1907/08 Sbírka Dichand, Vienna

Judita 1901 Österreichische Galerie, Vienna

Závěr Klimtova díla mě zaujala, působí na mě dojmem, že malíř si na nich nechal hodně záležet, rád bych si jeden z jeho obrazů pověsil do pokoje. Nejvíce mě zaujalo dílo Březový Háj, vyvolává ve mně dojem, jako bych na tom místě někdy byl.

Za oponu libereckého Šaldova divadla od rakouského mistra Gustava Klimta, slavného představitele vídeňské secese a evropského malířství, nabízeli před 40 lety Rakušané milion amerických dolarů. Chtěli ji získat do Klimtova muzea, ale neuspěli. V roce 1989 svou nabídku znovu bez úspěchu zopakovali. Opona visí dál nad libereckým jevištěm, fotografovat si ji přijíždějí kunsthistorici z celé Evropy, málokdo z Liberečanů však vůbec tuší, jaký skvost divadlo vlastní.