Dendrologie Název předmětu - dendrologie - je odvozen z řeckých slov dendron (δένδρον = strom) - a logos (λόγος = slovo, řeč, výrok, myšlení, rozum atd.; slovní tvar -logie, -logia = nauka). Dendrologie tedy znamená nauku o stromech (časté vymezení v anglofonních zemích) - a přeneseně i nauku o dřevinách (spíše středoevropská botanická tradice; Jeník, 1998).
Dřevina Co je to však vlastně dřevina? Na první pohled je to otázka nesmyslná (Thomas, 2000): každý přece ví, že dřevinami jsou především velké stromy, také ty menší, dále velké keře, zřejmě i ty menší - ale kde to končí, kde je vlastně hranice mezi dřevinami a bylinami? I po delším zkoumání se nakonec musíme spokojit pouze s málo říkající charakteristikou, že dřevina musí mít alespoň zčásti zdřevnatělou nadzemní část (stonek) - a musí být rostlinou vytrvalou.
Strom a Keř Ještě obtížnější je stanovení hranice mezi stromem a keřem. Obě kategorie jsou v "normální" podobě zcela jednoznačné, neproblematické. Avšak mnohé druhy dřevin mohou - nejčastěji vlivem stanoviště - nabývat charakteru jak stromovitého, tak i keřovitého (např. některé druhy vrb - ale i borovice lesní, jilm polní aj.). Na samém okraji dřevin stojí polokeře; např. maliník a většina našich ostružiníků (rod Rubus) mají nadzemní prýty více či méně dřevnatějící - byť jen dvouleté; mohou být proto dřevinami. Důležitým atributem dřevin (především však stromů) je způsob větvení adultního, tj. dospělého stonku, celkový rozměr, tvar i struktura koruny - tzv. architektura dřevin (stromů).
Strom a Keř S výše naznačenými výhradami můžeme dřeviny členit na stromy (latinsky arbor, arbores - se zřetelným kmenem), keře (frutex, frutices - celé zdřevnatělé, větvené odspodu tj. bazipetálně [prutnatě či metlovitě, jedno- i vícekmenné]), drobné trpasličí keře či keříky (fruticulus - hustě větvené nízko nad zemí, o vzrůstu např. jen do 0,8 m [vřes, borůvka apod.]), dále na polokeře (suffrutex, suffrutices), polštářovité dřeviny (s nahloučenými kratičkými větvemi) a dřevnaté liány. (Upraveno dle Martinkové, resp. Vorla - in Poleno, 1994-1995).
Základy nomenklatury dřevin Nomenklatura rostlin se zabývá vědeckým jmenoslovím včetně hierarchických úrovní taxonomických skupin
Taxonomie Zabývá se klasifikací organismů do skupin podle znaků, vlastností, vývojových a příbuzenských vztahů a vyhodnocuje jejich variabilitu
Mezinárodní kód botanické nomenklatury (ICBN) Zabývá se jmenoslovím v přírodě přirozenou cestou vzniklých skupin rostlin jména vědecká původ převážně latina Jména vědecká se píšou kurzivou
Mezinárodní kód nomenklatury pro pěstované rostliny (ICNCP) Zabývá se jmenoslovím skupin rostlin existujících s přispěním člověka tj. uměle vzniklých, vyselektovaných nebo záměrně udržovaných kulturních odrůd tj. kultivarů rostlin Jména kultivarů rostlin musí být vytvořena z moderního jazyka (vyjma odrůd vzniklých před rokem 1959) Jména kultivarů rostlin se pro odlišení nepíšou kurzivou
Vazba botanické nomenklatury a taxonomie Taxony jsou uspořádány do jednotného, závazného systému, kde jsou hierarchicky řazeny podle pevně zavedené řady úrovní.
Říše Oddělení (divisio) Třída (classis) Řád (ordo) Čeleď (familia) - tribus Rod (genus) - podrod, sekce, série Druh (species) - poddruh (subspecie) - varita, forma Plantae - rostliny Pinophyta - (rostliny) nahosemenné Pinopsida - jehličnany Pinales – borovicotvaré Pinaceae – borovocovité Pinus – borovice - Strobus – 5. jehličnaté Pinus strobus – borovice vejmutovka
Binomický systém Podle tohoto systému má každý ve vědě známý biologický druh své vědecké jméno, které se skládá ze dvou částí: Ze jména rodového a ze jména druhového, chápaného jako epiteton. (např. Abies alba) - zavedeno 1.5.1753 C. R. Linnéem v díle Species plantarum Výsledný binom je doprovázen jménem, nebo zkratkou jména původního autora či autorů. (např. Abies alba Mill.) - zkratky se používají pouze u starších známých autorů, jejich forma je vyžadována v souladu s dílem Authors of Plant Names, Kew 1992
Binomický systém Binomická jména mohou být doplněna o jména poddruhu, variety nebo formy např. Tilia platyphyllos subsp. cordifolia podrod – subg. sekce – cect. poddruh – subsp. varieta – var. forma – f.
Populus alba L. x Populus tremula L. Populus xcanescens Taxony hybridního původu (kříženci) se označují matematickým symbolem násobení „x“ umístěným podle taxonomické úrovně Populus alba L. x Populus tremula L. Populus xcanescens Pyrus communis L. x Sorbus aria (L.) Grantz xSorbopyrus auricularis (Knoop) C.K.Scheider
Nomenklatorický typ – dokladový exemplář Typifikace - (od roku 1958 povinnost stanovit typ) - diagnóza – latinský doprovodný popis
Česká jména rostlin J. S. Presle vytvořil základ pro výběr a tvorbu českých jmen – „Rostlinář“ (1820) Česká jména mají stejnou stavbu jako jména vědecká Jména druhů jsou často překladová a vystihují nějakou charakteristickou vlastnost rostliny (aquaticus – vodní) Koblížek (2000), Pilát (1953, 1964), Hieke (1978)
"Dřeviny" nejsou taxonomickou jednotkou jako např "Dřeviny" nejsou taxonomickou jednotkou jako např. bakterie, řasy, houby, mechy apod. (srovnej: bakteriologie, algologie, mykologie, bryologie); dřeviny tedy netvoří taxonomicky ucelený výsek rostlinného systému - ale jdou jím napříč (příklad tzv. evoluční konvergence). Tak třeba podobný tvar a velikost stromu nalezneme u mnoha jednotlivých druhů zařazených do nejrůznějších čeledí či řádů, zcela nepříbuzných. Na druhé straně ještě i na úrovni rodu (např. u bezu [Sambucus]) můžeme - vedle druhů dřevnatých (bez černý, bez červený) - nalézt i pravé byliny (bez chebdí).