NEJVÝZNAMNĚJŠÍ PŘEDSTAVITELÉ HUDEBNÍHO BAROKA

Johann Sebastian Bach (1685 – 1750)

Narodil se v německém Eisenachu roku 1685 v rodině dvorského a městského hudebníka. Už jako desetiletý ale zcela osiřel a jeho výchovy se ujal starší bratr, varhaník Johann Christian. Ten podporoval hudební vzdělávání mladšího bratra, a tak Johann Sebastian stojí už v osmnácti letech na vlastních nohou. V prvních letech své samostatnosti vystřídá několik míst jako houslista a varhaník ve Výmaru, v Arnstadtu a v Muhlhausenu. Později je koncertním mistrem ve Výmaru a má povinnost složit pro zámeckou kapelu měsíčně jednu skladbu. Stráví tu deset let, které jsou zpočátku šťastné a inspirativní, postupem času však dochází mezi skladatelem a jeho vévodským zaměstnavatelem ke konfliktům. Skladatel se nikdy nestane dvorním kapelníkem, ač v to doufal, a když dostane nabídky odjinud, vévoda ho nechce propustit. Dokonce ho nechá uvěznit. Nakonec je situace neudržitelná a Bach je propuštěn z vězení i z vévodových služeb.

K jeho nejslavnějším dílům patří: Temperovaný klavír I. a II. Odchází do Kothenu, kde prožije léta 1717-1723. Dostane dvojnásobný plat, je s ním vlídně zacházeno, kníže má rád umění. V Kothenu píše své nejvýznamnější skladby orchestrální – Braniborské koncerty, a také komorní – Temperovaný klavír nebo houslové sonáty. V roce 1723 se Bachovi stěhují do Lipska. V Lipsku Bach působil jako kantor u svatého Tomáše na univerzitě. V posledním roce svého života oslepl. Přesto až do posledních chvil komponoval. Zemřel roku 1750. K jeho nejslavnějším dílům patří: Temperovaný klavír I. a II. Umění fugy Chromatická fantazie a fuga d moll Braniborské koncerty Kantáty Vánoční oratorium Mše h moll Matoušovy pašije, Janovy pašije

J. S. Bach: Braniborský koncert č. 2, 3. věta: Dnes jeden z nejuctívanějších velikánů světové hudby nebyl za svého života - a vlastně ještě v dalších sto letech – zdaleka doceněn. Jeho dílo bylo známo jen odborníkům, pro veřejnost zůstalo téměř utajeno. Až po uvedení Matoušových pašijí, o což se zasloužil roku 1829 Felix Mendelssohn Bartholdy, se Bachova hudba dostala do koncertních síní a on začal být vnímán jako génius dalece přesahující svou dobu. Poslech: J. S. Bach: Braniborský koncert č. 2, 3. věta: http://www.youtube.com/watch?v=IIX_XVji9UA

Georg Friedrich Händel (1685 – 1759)

Je pokládán společně s J. S Je pokládán společně s J.S.Bachem za nejvýznamnější osobnost barokní hudby. Dokázal spojit německé kompoziční přesnosti s italskou zpěvností, francouzským šarmem i anglickými národními vlivy. Lze o něm mluvit jako o skutečně mezinárodním skladateli. Narodil se roku 1685 v německém městě Halle jako syn lékaře. Mladý Georg se už v sedmnácti letech stal varhaníkem hallského dómu. První skladatelský úspěch zažil po uvedení své opery Almira v Hamburku. Brzy ho ale začala lákat Itálie. Vypravil se tam a strávil tři léta střídavě v Římě, Benátkách a Neapoli. Z Itálie se nakrátko vrátil do Německa. Po třech měsících strávených ve funkci kapelníka v Hannoveru zamířil do Londýna. Královna Anna mu poskyne roční plat, ačkoliv Händel je oficiálně stále ve službách hannoverského kurfiřta. Ten se ale následujícího roku stává anglickým králem a když pro jeho slavnosti na Temži Händel zkomponuje rozsáhlou suitu Vodní hudba, král mu jeho plat zdvojnásobí. Nastává doba veliké Händelovy slávy.

G. F. Händel: Vodní hudba – 1. část: Dílo: 44 oper (Julius Caesar, Rondelinda … ) 30 oratorií (Mesiáš, Izrael v Egyptě … ) duchovní vokální i vokálně instrumentální skladby orchestrální suity (Vodní hudba, Hudba k ohňostroji) 17 varhanních koncertů aj. Poslech: G. F. Händel: Vodní hudba – 1. část: http://www.youtube.com/watch?v=T9Jf4sS7KYY

Antonio Vivaldi (1678 – 1741)

Antonio Vivaldi patří k nejskvělejším skladatelům italské klasické hudby. Narodil se v Benátkách roku 1678. Jako chlapec pochytil hudební základy od svého otce, který byl houslistou v chrámu svatého Marka. Pak se jeho vzdělávání ujal skladatel Legrenzi. Záhy se ale na jeho vzdělávání přestalo dostávat peněz a Antonio se stal knězem. V té době ho postihla plicní choroba a on se svého povolání musel vzdát. Z „rudovlasého abbé“ se stal učitel v Ospedale della Pietá. Tady byl útulek pro sirotky a starce. Z talentovaných tělesně postižených dívek, které zde vyučoval na konzervatoři, vytvořil hudební těleso, které i veřejně vystupovalo. Diváci je však neviděli, protože dívky byly skryty za hustou mříží. Kontrast lidských tragédií a krásy hudby, kterou dívky vytvářely, byl pro Vivaldiho jednou z inspirací. Mezi vyučováním se věnoval kompozici. Výhodou bylo, že si svou práci na kontervatoři mohl hned ověřovat. Později cestoval po Evropě se dvěma zpěvačkami, které doprovázel na cemballo. V církevních kruzích ale skutečnost, že kněz cestuje se dvěma děvčaty, vzbudila pohoršení a nevraživost. Ostatně i Vivaldiho rudé vlasy byly pokládány za „podezřelé“. Roku 1738 se nakrátko vrátil do Benátek. Zde zažil poslední okamžiky slávy při uvedení několika svých koncertů. Záhy byl ze školy vyštván. Uchýlil se do Vídně a tam roku 1741 v bídě zemřel.

A. Vivaldi: Čtvero ročních období – Zima Za svůj život vytvořil asi 770 děl, jimiž ovlivnil celé vrcholné baroko. Jsou to opery, kantáty, oratoria i sonáty. Hlavně jsou to ale koncerty, jichž napsal 465. Z nich nejslavnější je čtyřdílný cyklus Čtvero ročních období . Poslech: A. Vivaldi: Čtvero ročních období – Zima http://www.youtube.com/watch?v=43po7G0rsrc http://www.youtube.com/watch?v=txwlKqt01TQ