DVORSKO RYTÍŘSKÁ KULTURA Kotvasová, Čechová - kvinta

Kdo byl rytíř? Rytíř (z německého Ritter, jezdec) je označení středověkého bojovníka - obrněného jezdce. Rytíř byl středověký válečník šlechtického původu, který bojoval převážně na koni. Ve vrcholném středověku byl každý rytíř automaticky šlechticem, ale ne každý šlechtic rytířem, protože k pasování na rytíře byla potřeba, aspoň v prvních obdobích, prokázat statečnost a věrnost. Oblékal se do těžké kovové zbroje, jež se skládala z brnění, přilby a štítu. Jeho hlavními zbraněmi byl meč a dlouhé kopí. Rytířův nejcennější majetek byl kůň a většinou měl tři typy koní: a) válečný (do bojů), b) jezdecký (pro volný čas) a c) soumar (na nošení majetku a osobních věcí)

Pasování na rytíře Pasování na rytíře byla velká čest a vše připomínalo jistý ceremoniál. Velká událost pasování probíhala obvykle v kostele, kde pasovaný rytíř poklekl a slavnostně přednesl rytířskou přísahu. Panovník (případně jeho zástupce) poté pasovanému rytíři položil meč na obě ramena a předal mu rytířskou výbavu, většinou tedy přilbici, štít a pás s mečem. Pasovanému rytíři se mimo cti a uznání dostalo také jistého postavení a mnohých privilegií.

RYTÍŘSKÁ (DVORSKÁ) KULTURA do českých zemí pronikala především z Německa spojena jak s královským, tak i šlechtickým prostředím vyznačovala se okázalostí, hravostí, důrazem na dvorné chování a obřady (pasování na rytíře, rytířské turnaje) velmi ovlivnila slovesnou tvorbu dvorská kultura se stala součástí životního stylu vyšší šlechty, mající k dispozici finanční prostředky nutné k udržení vysokého standardu módním výrazem v prostředí české šlechty záliba v německých rodových jménech a názvech hradů (např. Vítkovci → Rožmberkové, Rožmberk)

EPICKÁ DÍLA latinské legendy a díla psaná v národních jazycích se světskou tématikou francouzský hrdinský epos Píseň o Rolandovi (o tažení franského krále Karla Velikého proti Arabům na Pyrenejský poloostrov) keltské pověsti o králi Artušovi a družině rytířů kulatého stolu německý epos Píseň o Nibelunzích (o vlastnících bájného pokladu na dně Rýna) španělský epos Píseň o Cidovi (vychází z reálných událostí reconquisty)

Turnaje Turnaj vedle lovu nejlépe vyjadřoval ducha rytířské dvorské zábavy. Po dobu 13.-15.st bývaly tyto hry, turnaje (kolby, klání, sedání) rytířskými slavnostmi, jež předváděly cvičný boj na koni. Rozšířily se po Evropě ve 12.st z Francie a jejich vznik bývá spojován s křižáckými výpravami. Odpovídaly rytířské bitvě v jejích jednotlivých fázích se zvlášť tomu upravenou zbrojí a s tupými zbraněmi, na vymezeném prostranství před zraky šlechty.

Turnajová zbroj Podstatou vlastního zápolení býval cvičný boj zblízka různými zbraněmi - kolčí dřevec, meč, sekyra nebo palice. Slavnost trvala několik dní a bojové zápolení střídala zábava s tancem, zpěvem, kejklířskými produkcemi a pitkami. Rytířská hra hod kamenem byla předchůdkyní vrhu koulí. Turnaje měly svá pravidla. Jako klání se označoval souboj dvou zápasníků, jestliže proti sobě útočili jezdci v řadách, mluví se o kolbě. Jednoduchým způsobem kolby býval boj více jezdců pro podívanou (elegantní rytířská hra).

Rytířská milostná lyrika a dvorští pěvci S prostředím turnajů a rytířských slavností souvisí milostná lyrika. Obzvláště bil do očí rozdíl mezi zjemnělým dvorským rituálem a negramotnými drsnými násilníky, kteří se pohybovali spíše na bitevním poli.

Dvorská lyrika Jižní Francie autoři většinou neznámí pěvci, tématem láska, milostné trápení, k cizí ženě platonická láska, oslavné písně na mecenáše. Měly podobu dopisu a básní. Nejrozšířenější byla Kancona.Vrcholem tvorby byly básně Wolfram von Eschenbach[fon ešnbach].

Oblečení Italské obchodnické republiky přiváží do Evropy nádherné drahé látky, které si mohou dovolit lidé podle svého bohatství a postavení. V oděvu se zase začíná rýsovat tvar lidského těla, zdůrazňuje se štíhlá linie. Je to doba, kdy bohatí lidé si dávají obleky šít, v Evropě se rozvíjí řemeslná krejčovská výroba. Drahé látky jsou dobře zpracované, barevné a velmi pestré. Oděv chudých lidí je primitivně zpracovávaný podomácku. Pracující lidé nosili pouze spodní šat, v nepříznivém počasí plášť.

V této době je už definitivní rozdělení oblečení domácího a společenského, světského a církevního. Rytířská doba dává velký význam ženě. Významným prvkem se stávala zdobnost oděvu, a to i mužského. Muži si kadeřili vlasy a holili tváře. Oděv mužů a žen byl v podstatě podobný, odlišoval se jen délkou, ženy nosily suknicovitý tvar až po zem, muži po kolena. Tepané opasky a knoflíky se stávají důležitým ozdobným prvkem, jakož i různé kovové tepané spony do vlasů pro svobodné dívky. Do těchto dob byla móda jen převážně užitkovou záležitostí. Do odívání proniká zdobnost, rozmanitost, zkrátka “paráda”. Zde začíná móda v pravém smyslu, jako ji chápeme dnes.