Křesťanská víra a přírodní vědy Může křesťanská víra bránit člověku ve zkoumání přírody a jejím využívání ve prospěch člověka? Hlavním důvodem, který umožňuje křesťanům vědecké poznání světa, je vztah mezi Stvořitelem a stvořeným světem: BŮH NENÍ SOUČÁSTÍ SVĚTA

Křesťanští vědci řada významných vědců byla křesťany; vědecká práce mnichů a kněží je překvapující svým rozsahem a významem; jejich zaujatost vědeckým výzkumem ukazuje, že vztah mezi vírou a vědou odpovídá spíše přirozenému přátelství než antagogismu (protiklad) a podezírání.

Několik příkladů z historie vědy:

UNIVERZITY od 12. století

Robert Grosseteste (kolem 1175 – 1253) anglický učenec, teolog, profesor univerzity v Oxfordu a biskup v Lincolnu. • zabýval se filosofií, geometrií, optikou a teologií, překládal z řečtiny a snažil se o reformy v církvi; • je považován za jednoho z nejučenějších mužů středověku a bývá uváděn jako vůbec první, kdo sepsal úplný seznam kroků k provádění vědeckého experimentu; někteří historikové vědy ho pokládají za zakladatele vědeckého myšlení v západní Evropě; Roger Bacon navázal a rozvinul jeho myšlenky o světě, o pohybu a o světle (ačkoli nelze doložit, že by se spolu někdy setkali). Lom světla v baňce s vodou (Grosseteste nebo Roger Bacon)

Svatý Albert Veliký neboli Albertus Magnus (asi 1200 – 1280) byl jedním ze slavných předchůdců moderní vědy ve vrcholném středověku. Položil základy přírodovědy v oborech dnešní fyziky, biologie, psychologie... papežem Piem XII. byl jmenován patronem všech přírodovědců; jeho obsáhlé dílo zahrnuje fyziku, logiku, matematiku, biologii, psychologii a další vědy; v díle De mineralibus vysvětlil, že cílem přírodní vědy „není prostě přijímat tvrzení druhých, tedy to, co se mezi lidmi říká, ale zkoumat samotné příčiny, jež působí v přírodě“.

františkán Roger Bacon (1214 – 1294) • scholastický filozof a vědec; • učil na Oxfordu; • zabýval se fyzikálními pokusy a dospěl k mnoha základním poznatkům (př. zákonu o odrazu světla a lomu paprsků); • byl obdivován pro svou práci v matematice a optice a je považován za průkopníka moderní vědecké metody; • položil základy moderní vědecké metodologie; • zdůrazňoval význam zkušenosti a experimentu.

PŘÍRODNÍ VĚDY od doby renesance

Mikuláš Koperník (1473 – 1543) astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický kněz a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie. Přijal heliocentrický model, ve kterém planety obíhají kolem Slunce po kružnicích

P. Christopher Clavius (1537-1612) předsedal komisi, která vytvořila 1582 gregoriánský kalendář, který zavedl papež Řehoř XIII. Oblast největšího kráteru pojmenovaného Clavius

Galileo Galilei 1564 - 1642 Fyzika, astronomie Filozofie Zakladatel moderní vědy * Citát: „Nikdy jsem nepotkal člověka tak hloupého, abych se od něj nemohl něčemu naučit.“ Věřící katolík

v letech 1595 - 1598 Galileo vynalezl a zdokonalil „geometrický a vojenský kompas“ 1593 vyrobil Galileo první teploměr- termoskop, když využil expanze a kontrakce bubliny vzduchu k pohybu vodního sloupce v připojené trubici roku 1610 použil dalekohledu jako složeného mikroskopu a od roku 1623 vyráběl vylepšené mikroskopy. Zdá se, že jeho počin byl prvním dokumentovaným užitím složeného mikroskopu

P. Nicolaus Steno (1638-1686) • konvertita, katolický kněz, blahořečen Janem Pavlem II.; • „položil větší část základů moderní geologie“ bývá nazýván otcem stratigrafie (studia zemských vrstev; vrstva – stratum); • zjistil, že historii světa lze znovu získat ze skal, a dal si za úkol tuto historii dešifrovat; • dílo De solido - vypracoval program pro zcela nový vědecký přístup k přírodě, který otevřel časovou dimenzi. Napsal: „Z toho, co vnímáme, je možné vyvodit určitý závěr o nevnímatelném.“ Ze současného světa můžeme vydedukovat zmizelé světy.

VĚDECKÁ ČINNOST JEZUITŮ 17. – 18. století

Vědecké úspěchy jezuitů V Tovaryšstvu Ježíšovu, kněžské společnosti založené v 16. století sv. Ignácem z Loyoly, byl vysoký počet katolických kněží, kteří se zajímali o vědu. Přispěli k vývoji (v 18. stol.): kyvadlových hodin, pantografů, barometrů, refrakčních teleskopů mikroskopů, působili v oborech, nauka o magnetismu, optika elektřina

Vědecké úspěchy jezuitů pozorovali, někdy jako první, barevné pásy na povrchu Jupitera mlhovinu v Andromedě Saturnovy prstence bádali o krevním oběhu o teoretické možnosti létání o způsobu, jímž Měsíc ovlivňuje příliv o vlnové povaze světla

Vědecké úspěchy jezuitů rozsáhlá astronomická pozorování, hvězdné mapy jižní polokoule, symbolická logika, opatření na kontrolu povodní na Pádu a Adiži, zavedení znaménka plus a mínus do italské matematiky

Jezuité podstatně přispěli k vědeckému poznání a vědecké infrastruktuře méně vyvinutých národů v Asii, Africe, Střední a Jižní Americe. Od 19. století jezuité na těchto kontinentech otevírají observatoře, jež studují astronomii, geomagnetismus, meteorologii, seismologii a fyziku Slunce. Tyto observatoře poskytly těmto místům přesné časové údaje, předpovědi počasí (zvláště důležité v případě hurikánů a tajfunů), odhady rizik zemětřesení a kartografie.

35 kráterů na měsíci se jmenuje po jezuitských přírodovědcích a matematicích

P. Giambattista Riccioli (1598-1671) italský astronom, katolický kněz, jezuita; učil logiku, fyziku, metafyziku, teologii; byl první kdo určil zrychlení volně padajícího tělesa; kniha Almagestum novum encyklopedie astronomie; sestrojil přesné vteřinové kyvadlo; vypočítal gravitační zrychlení.

jezuita P. Francesco Maria Grimaldi 1618 - 1663 fyzik, astronom, matematik ● objevil ohyb světla (difrakci)

P. Athanasius Kircher (1602-1680) německý jezuitský učenec; zabýval se orientalistikou, geologií a lékařstvím; profesor etiky, matematiky, fyziky; učil hebrejštinu, syrštinu; zkoumal malárii a mor; zakladatel egyptologie.

P. Rudjer Boskovič (1711-1787) teolog, jezuita; fyzik, astronom, matematik filosof, básník; považován za zakladatele moderního atomismu; zabýval se atomovou teorií, optikou; rozvinul první geometrickou metodu výpočtu dráhy planety.

Někteří vědci novověku od 19. století

Louis de Pasteur 1822 – 1895 biolog, chemik a lékař, jeden z nejvýznačnějších vědců 19. století. Člen Francouzské akademie přírodních věd, Francouzské akademie lékařských věd a Francouzské akademie. Zakladatel nových vědeckých oborů stereochemie, mikrobiologie a imunologie, objevitel vakcín proti sněti slezinné a vzteklině. Po celý svůj život byl skalním a zbožným katolíkem a v řadě debat se otevřeně stavěl proti ateismu šířícímu se po francouzských vysokých školách a prohlašujícímu víru v Boha za nevědeckou. Hojně citován byl jeho výrok, stavící se proti údajnému rozporu mezi vědou a vírou: „Poněvadž jsem hodně studoval, věřím jako bretoňský sedlák. Kdybych byl studoval ještě více, věřil bych jako bretoňská selka.“[ Věřící katolík

Gregor Johann Mendel (1822 – 1884) působil jako mnich a později opat augustiniánského kláštera v Brně; zakladatel genetiky; objevitel základních zákonů dědičnosti.

Georges Lemaître belgický kněz v roce 1927 jako první navrhnul teorii vzniku vesmíru známou později pod názvem „Velký třesk“

Zpracovalo Katechetické a pedagogické centrum Biskupství královéhradeckého v rámci projektu „Využití křesťanského dědictví ve výuce“. Zpracováno podle knihy: Woods, T. E. Jr. Jak katolická církev budovala západní civilizaci. Res Claritatis, 2008.Určeno pouze pro výukové účely. 2012