Přehled imunologie

Instrukční hypotéza vytváření protilátek byla opuštěna ve prospěch hypotézy klonální. Mechanismy imunity jsou u obratlovců důležitější než mechanismy přirozené rezistence. Protilátky mají vysokou specifitu vazby. Vpravení antigenu do organismu vyvolá imunitní odpověď. Aloreaktivita (a odhojení transplantátu) je způsobena rozpoznáním cizorodých MHC antigenů. B-buňky a jejich protilátky mají nízkou afinitu k tělu vlastním antigenům.

Dvě složky imunity <Senzorická složka – rozpoznání cizorodého agens <Efektorická složka – zničení cizorodého agens

Senzorická složka <Rozpoznání známého cizího <Rozpoznání absence vlastního <Rozpoznání exponenciálního růstu <Rozpoznání poškozování tkáně <Rozpoznání neznámého cizího

Rozpoznání známého cizího <Lektiny <HDL a Trypanosoma brucei <Alternativní dráha komplementu <Nepolymorfní MHC-podobné molekuly <Receptory pro LPS Hlavní nevýhoda – parazit se někdy dokáže přizpůsobit, tj. zbavit se rozpoznávané struktury

Rozpoznání absence vlastního <Absence MHC I a NK-buňky <Absence DAF (decay accelerating factor) stabilita C3 konvertázy komplementu

Rozpoznání exponenciálního růstu <makroparaziti <nádory a antigenní vplížení <desensibilizace malou koncentrací antigenu (homeopatie?)

Rozpoznání poškozování tkáně <„třetí signál“ <adjuvans , Freundovo kompletní adj., Mycobacterium tuberculosis., Bayol F (parafin,naftalen), aluminium sulfat, vax D (M. tuberculosis). <HSP (horký čaj a křenové placky?) <nekrosa (devitalizace nádoru?)

Instrukční hypotéza vytváření protilátek byla opuštěna ve prospěch hypotézy klonální. Mechanismy imunity jsou u obratlovců důležitější než mechanismy přirozené rezistence. Protilátky mají vysokou specifitu vazby. Vpravení antigenu do organismu vyvolá imunitní odpověď. Aloreaktivita (a odhojení transplantátu) je způsobena rozpoznáním cizorodých MHC antigenů. B-buňky a jejich protilátky mají nízkou afinitu k tělu vlastním antigenům.

Rozpoznání neznámého cizího MHC antigeny první a druhé třídy (MHC I a II) TCR a rozpoznávání peptidů negativní selekce T-buněk v thymu

Funkce MHC antigenů I třídy <Prezentace peptidů pocházejících z vlastních peptidů. <Přítomné na všech buňkách <Aktivace Tc <Chrání buňky před NK buňkami <Odpovědné za aloreaktivitu a MHCrestrikci transplantace ♀ ♂ tolerizování transplantace

Instrukční hypotéza vytváření protilátek byla opuštěna ve prospěch hypotézy klonální. Mechanismy imunity jsou u obratlovců důležitější než mechanismy přirozené rezistence. Protilátky mají vysokou specifitu vazby. Vpravení antigenu do organismu vyvolá imunitní odpověď. Aloreaktivita (a odhojení transplantátu) je způsobena rozpoznáním cizorodých MHC antigenů. B-buňky a jejich protilátky mají nízkou afinitu k tělu vlastním antigenům.

Funkce MHC antigenů II třídy <Prezentace peptidů pocházejících z cizích proteinů. <Přítomné na antigen prezentujících buňkách <Aktivace Th (Th1 a Th2 , buněčná a humorální imunita) <Zrání afinity protilátek Specificita protilátek: klonální selekční teorie (Niels Jerne 1955, David Talmadge + Mac-farlane Burnet, 1957)

I. II. III. IV. čas (generace) MHC II TCR IgM antigen peptid Y Y T B F F T Y T Y Y MHC II TCR IgM antigen peptid T-lymfocit B-lymfocyt F-D buňka Y F F Y Y F F F F Y Y Y Y Y B B B B Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y B T T B Y Y Y Y Y Y Y Y T T B T T Y B Y Y Y Y Y Y Y B T T B T Y T Y Y Y Y Y Y Y B B Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y B B Y B Y Y Y Y B Y Y Y Y I. II. III. IV. čas (generace)

Důsledky zrání afinity protilátek <Vzestup afinity 1000-10000× <Snížení rizika autoreaktivity <Potlačení imunodominantních peptidů <Antiidiotypové protilátky a antiidiotypové Th buňky (augmenting buňky)

Instrukční hypotéza vytváření protilátek byla opuštěna ve prospěch hypotézy klonální. Mechanismy imunity jsou u obratlovců důležitější než mechanismy přirozené rezistence. Protilátky mají vysokou specifitu vazby. Vpravení antigenu do organismu vyvolá imunitní odpověď. Aloreaktivita (a odhojení transplantátu) je způsobena rozpoznáním cizorodých MHC antigenů. B-buňky a jejich protilátky mají nízkou afinitu k tělu vlastním antigenům.

Problémy rozpoznávání <Afinita × specifita – řešení: dělba práce T a B buněk <Rychlost zrání afinity – řešení: lamarckovská evoluce

Lamarckistická evoluce afinity b) mutageneze mutageneze transkripce transkripce translace translace reparace replikace mutageneze mutageneze reparace replikace reparace replikace

Problémy rozpoznávání <Afinita × specifita – řešení: dělba práce T a B buněk <Rychlost zrání afinity – řešení: lamarckistická evoluce <Mikroevoluce parazita – řešení: 1. Červená královna 2. Polymorfismus MHC antigenů (a proteáz, TAP komplex)

Instrukční hypotéza vytváření protilátek byla opuštěna ve prospěch hypotézy klonální. Mechanismy imunity jsou u obratlovců důležitější než mechanismy přirozené rezistence. Protilátky mají vysokou specifitu vazby. Vpravení antigenu do organismu vyvolá imunitní odpověď. Aloreaktivita (a odhojení transplantátu) je způsobena rozpoznáním cizorodých MHC antigenů. B-buňky a jejich protilátky mají nízkou afinitu k tělu vlastním antigenům.

Efektorová větev <fagocyty <cytotoxické T buňky <NK buňky <protilátky <komplement <protilátkami řízená buněčná imunita (ADCC) <cytotoxické cytokininy <zánět

Fagocyty <makrofágy, oxidativní vzplanutí <granulocyty <specifické receptory × opsonizace Myší fagocyty a C. neoformans bez a za přítomnosti protilátek

Monocyte a dva neutrofily

Cytotoxické T buňky <TCR, MHC I, <nejméně tři způsoby zabíjení 1. póry vytvářející protein (nekrosa) 2. a 3. lymfokiny (nekrosa i apoptosa)

Přirození zabíječi (NK) <granulocyty, lze namnožit pomocí IL2 <stejné efektorové mechanismy jako CTL <Nemají TCR vlastní receptor <rozpoznávají také absenci MHC I

Protilátky <opsonizace <spouštění komplementové kaskády <cytotoxické protilátky (apoptósa) <protilátky s enzymatickou aktivitou <neutralizace toxinů <blokování receptorů <precipitace

Komplement < rozpoznání cizího < opsonizace < vrtání pórů do membrán MAC (nekrosa) < klasická a evolučně starší alternativní dráha

Protilátkami řízená buněčná imunita (ADCC) <protilátky navázané na Fc receptory buněk <trvale (před vazbou antigenu) – basofily (histamin, arachidonová kyselina) <dodatečně (s navázaným antigenem) eosinofily (IgE a IgG) produkce peroxidasy NK buňky – vytváření pórů eosinofil

Cytotoxické cytokiny <lokální i systémové působení <TNF (tumor necrosis factor) adhezivita endotelu, aktiv. neutrofilů, MF, T i B <lymfotoxin – podobné účinky jako TNF ale produkován lokálně <interferony

Zánět <zničit lokálně všechno (cizí i vlastní) <granulony – akumulace makrofágů a lymfocytů <histamin, serotonin, bradykinin (bolest, vasodilatace) <arachidonová kyselina, prostaglandiny a leukotrieny

Souhrn <senzorická a efektorická větev <několik mechanismů detekce cizího <mechanismus detekce evolučně neznámého cizího <ekologický význam MHC polymorfismu <diversita efektorických mechanismů <propojenost rezistence a imunity