6. Je dobro dáno povinností? Teleologismus – cíl (telos) Deontologismus – povinnost (deon) Kantova etika – nejvýznamnější směr deontologismu

Norma Norma – pravidlo (měřítko) jednání Norma: a) právní – vynutitelnost silou b) mravní - motivace

Společnost Postavení na sdílení a obecném uznání určitých mravních norem Dva extrémy: a) extrémní individualizace mravnosti b) hypertrofie morálních předpisů

Odůvodnění norem Autoritou Osob Textů Tradice Práva Vědy Diskursem

Deontologismus Soustředění se na POVINNOST a ZÁVAZEK plnit ZÁKON, který říká, abychom dělali dobro.

Immanuel Kant (1724-1804) Königsberg (Královec, Kaliningrad) Zabýval se přírodovědou a filosofií Zpočátku racionalistický filosof Později „kopernikovský obrat“ (poznání není dáno vnější realitou, ale našimi poznávacími schopnostmi). „kritické období“

Co je to morálka? (Kant) Do oblasti morálního nepatří Motivace ziskem Motivace libostí Motivace poslušností Ve všech těchto případech jde o HYPOTETICKÉ IMPERATIVY. Nemůže to zakládat morálku.

Kategorický imperativ Nepodmíněný Povinnost bez podmínek JEDNEJ TAK, ABY MAXIMA TVÉ VŮLE MOHLA BÝT OBECNÝM ZÁKONEM.

Formalismus Nejde zde o „materiální“ obsah, ale o čistou formu příkazu. Motivace jednání není určena empiricky, ale rozumem.

jednání určující maximy se ověřují idea obecného zákonodárství

Vůle Podstatná pro rozhodnutí Nejde o výsledek, ale o dobrou vůli Není ve věcech Není v účelu Ale je ve vůli Dobro je dáno autonomním jednajícím rozumovým tvorem

Dobrá vůle Není závislá na okolním světě Je dána ryze formálně Rozumový tvor si dává autonomně zákon sám

Autonomie Vůle je od přírody obecně zákonodárná Člověk podřízen vnějšímu zákonu – morálka orientovaná na plnění nějakého zájmu Nebylo možné dospět k povinnosti (povinnost je něco odlišného od zájmu)

Autonomie Zájem – hypotetický imperativ – heteronomie Povinnost – kategorický imperativ – autonomie

Důstojnost Hodnota Hodnota se odvíjí od vůle, nikoli od výsledku RELATIVNÍ – cena, účel pro něco jiného VNITŘNÍ – důstojnost, účel o sobě Hodnota se odvíjí od vůle, nikoli od výsledku Člověk – účast na obecném zákonodárství Osoba nemá důstojnost proto, že je podřízena zákonu, ale proto, že je mu podřízena jakožto zákonodárná.

Autonomie Autonomie vůle Heteronomie vůle Nejvyšší princip mravnosti Pramen všech nepravých principů mravnosti