To bilo do očí ještě více, než těch 155 přikyvovačů. Květnové volby 1946 Žádáme odchod sovětských vojáků a svobodné volby! V českých zemích kandidovaly čtyři strany: komunistická, sociálnědemokratická, národněsocialistická a lidová. Na Slovensku pak slovenští demokraté, komunisté, Strana slobody a Strana práce. Voliči, kteří nesouhlasili se stávajícím režimem i s existujícími stranami, dostali možnost vyjádření (volební povinnost) v podobě tzv. bílých lístků - předpokládalo se, že ji využijí především stoupenci zakázaných stran. S nápadem na bílé lístky přišli komunisté a ostatní strany to považovaly za volební trik a s návrhem nesouhlasily. Rozhodnout se nakonec muselo až „bojovým hlasováním“ na půdě prozatímního parlamentu. „Pro zavedení hlasovalo 155 poslanců, tedy nadpoloviční většina sněmovny,“ čteme v Drtinových pamětech. „Proti se vyslovilo pouze 131 hlasů. To bilo do očí ještě více, než těch 155 přikyvovačů. Znamená to, že z řad našich, lidoveckých a demokratických, se někteří hlasování proti lístkům zdrželi.

Poválečné volby V květnu 1946 se v Československu konaly první poválečné parlamentní volby, které vyhrála se ziskem 30 % hlasů KSČ. Vytěžila maximum z poválečného růstu popularity levice a SSSR jako vítěze nad nacismem a zásluhou slibů další pozemkové reformy si získala většinu hlasů venkovského obyvatelstva. Výsledek voleb se odrazil ve složení vlády. Komunisté si podrželi nejen vlivná místa na ministerstvech vnitra, informací a zemědělství, ale získali i křeslo premiéra, do něhož usedl předseda strany Klement Gottwald. Ministrem obrany se stal tajný člen KSČ generál Ludvík Svoboda, který navenek vystupoval jako nestraník.

Květnové volby První poválečná vláda Národní fronty Čechů a Slováků, ustavená v Košicích 4.dubna 1945, dorazila do Prahy 10.května 1945. Dne 16.května ji následoval prezident Edvard Beneš. Složení a program vlády byly výsledkem březnových jednání v Moskvě v roce 1945 mezi zástupci obnovených politických stran. Dne 26.května 1946 se konaly v Československu první a z hlediska příštích desetiletí jediné demokratické volby za účasti více politických stran. Nerozhodovalo se pouze o složení volených orgánů(parlamentu a dalších orgánů samosprávy), ale i o dalším poměru sil mezi komunisty a demokratickými silami. Voliči,kteří nebyli spokojeni s nabídkou volených politických stran sdružených v Národní frontě, mohli svou nespokojenost dát najevo odevzdáním bílého (prázdného) hlasovacího lístku.Tím jejich hlas propadl. Jednoznačné volební vítězství komunistů, které narušil pouze úspěch Demokratické strany na Slovensku, potvrdilo komunisty v roli nejsilnější politické strany v ČSR. Dne 2.července 1946 byla jmenována nová vláda Národní fronty, poprvé v československých dějinách v čele s komunistickým premiérem Klementem Gottwaldem.

Volby 1946 Všechny strany počítali také se ziskem hlasů voličů a členů zakázaných politických stran. Aby přívrženci bývalých pravicově orientovaných stran nedávali své hlasy největším konkurentům komunistů, za něž byli považováni předevšim národní socialisté, prosadili komunisté bílé volební lístky. Mimoto obsadili komunisté po volbách přední funkce v bezpečnostích složkách i v čelech okresních a místních národních výborů.

Obrázky z voleb 1946

Květnové volby Volební klání se vyznačovalo ještě i další zvláštností. Tou byla dohoda o pravidlech volební soutěže, kterou uzavřeli představitelé stran Národní fronty 25. března 1946. Strany se vzájemně zavázaly, že povedou svou agitaci v tisku i na schůzích v souladu se zásadami Košického vládního programu a budou v ní prosazovat dosavadní politiku Národní fronty. To znamenalo například obhajovat znárodnění v průmyslu a peněžnictví, zbavení Němců a Maďarů státní příslušnosti, ustavení Národních výborů, vyřešení poměru ke Slovákům na základě rovnoprávnosti atd. Zároveň si strany přislíbily, že i po volbách budou spolupracovat a znovu vytvoří vládu Národní fronty. Dva týdny před volbami se losovala čísla pořadí kandidátních listin. Komunisté získali jedničku, lidovci dvojku, sociální demokraté trojku a národní socialisté čtyřku. To však již zaznívala po celé zemi rozmanitá volební hesla. Národní socialisté vystupovali se sloganem: „Pojďte s námi, s námi nezabloudíte.“ Sociální demokraté kupodivu žádné heslo neměli, zatímco lidovci vsadili na fakt, že jsou jedinou nesocialistickou českou stranou a v prvomájových průvodech nesli nad hlavami heslo: „Totalita bude bita“. Za použití Gallupovy metody průzkum provedl nově založený Čs. ústav pro výzkum veřejného mínění. Nadvakrát - na konci dubna a v druhém týdnu května 1946 - byla zpovídána přibližně tisícovka lidí. Výsledky obou průzkumů se velice přibližovaly pozdějším skutečným volebním výsledkům.

Květnové volby Volby přispěly významně k diferenciaci československé politiky. Politické strany postupně opouštěly původní představu semknuté Národní fronty. Komunisté počali pohlížet na své partnery, s výjimkou sociální demokracie, jako na možnou opozici. Ale také v řadách národních socialistů i lidovců a slovenských demokratů se začínaly prosazovat síly odhodlané nedopustit pokračování rozchodu s tradicemi parlamentní demokracie. Nový parlament v řadě případů odmítá diktát Národní fronty.

Vítězná KSČ Vítězná KSČ získala v českých zemích 40,2 procenta (první průzkum odhadoval 37 procent, druhý 40,8), druzí národní socialisté obdrželi 23,6 procenta hlasů voličů (průzkum 26,1 a 23,1), „bronzoví“ lidovci dosáhli 20,2 procenta (průzkum 18,3 a 19,5) a konečně pro sociální demokraty hlasovalo 15,5 procenta (průzkum 18,5 a 16,5). Nejvíce zaskočeni byli národní socialisté, zvláště je šokovala porážka v Praze. Také lidovci byli získanými 20 procenty velice zklamáni. Nejhůře ovšem dopadli sociální demokraté. Ti kalkulovali s pozicí druhé nejsilnější strany (po komunistech) a s miliónem hlasů a padesáti poslanci. Skončili poslední s 37 poslanci. Byť tedy vítězství očekávali, přesto „byli komunističtí vůdcové,“ jak poznamenává Drtina v pamětech, „jeho mírou překvapeni“ a dodává: „Někteří to přiznali přímo v rozhovorech se mnou a dr. Beneš mně řekl, že jemu to přiznal i tehdejší generální tajemník KSČ Rudolf Slánský.“ A jaký výsledek předpovídal americký velvyslanec Steinhardt? Dva týdny před volbami poslal do Washingtonu depeši s tímto odhadem: 88 křesel pro komunisty, 65 pro národní socialisty, 55 pro lidovce a 39 pro sociální demokraty...

Po volbách Týden po volbách v jiné zprávě zachovával pokojný tón a neviděl ve srovnání se situací před volbami žádné zhoršení. O Klementu Gottwaldovi poznamenal: „Považuji nového premiéra za člověka se zdravým rozumem a přirozenou bystrostí, snahou učit se, upřímného československého vlastence, za osobu, u které je nepravděpodobné, že by nastoupila kurz dalších extrémistických podniků, a za člověka, na kterého je možné se spolehnout více než na Fierlingera.“ V roce 1946 se pro ideu socialismu v nějaké podobě vyslovilo plných 80 procent voličů. Nejpřesvědčivější a nejkonkrétnější podobu mu dokázali vtisknout komunisté, byť o něm tehdy - paradoxně - prakticky vůbec nemluvili.