Literatura na přelomu 19. a 20. století ANARCHISTIČTÍ BUŘIČI Literatura na přelomu 19. a 20. století

Základní znaky: básníci zaujímají kritický postoj ke všemu starému vliv anarchismu (neomezená svoboda člověka, odmítnutí autority státu) antimilitarismus (odmítají válku) civilismus (oslava moderní techniky a civilizace) vitalismus (oslava života, přírody, radost, citové a smyslové prožitky) pesimismus, buřičství

Základní znaky Anarchistická skupina spisovatelů se soustředila kolem časopisu Nový kult (1897- 1905) – vedl ho S. K. Neumann mnozí žijí bohémským životem navenek se jejich radikalismus projevil v hnutí tzv. Omladiny (krutě potlačeno, někteří básníci vězněni)

Viktor Dyk (1877 -1931) - poezie básník, dramatik, prozaik, politik první sbírky jsou ovlivněny symbolismem a dekadencí (A porta inferi, Síla života, Marnosti) – ironie, sarkasmus anarchismus – Milá sedmi loupežníků (baladický příběh plný zla a vášně; dívka, jíž loupežníci zavraždili přítele, zrazuje své druhy a přivádí je na šibenici, aby se pomstila) Válečná tetralogie (Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok) – politická poezie, inspirován 1. sv. v., protirakousky laděná; b. Země mluví http://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Dyk

sb. Okno b. Země mluví Tvrdá matka byla jsem tobě. Těžce chléb jísti dala. Nehýčkala jsem robě, muže jsem zraňovala. Když prohlédly po prvé tvé oči vyjevené, smutný se obzor před tebou šířil. Mluvila jsem o ráně zasazené, Neoslyš slova varující: které čas neusmířil… Neprodej úděl za čočovici. Třeba mne opustíš, nezahynu. Ale víš, kolik sem přijde stínů? Kolikrát pěst bude potomek zatínat a syn tvůj kolikrát bude tě proklínat?

b. Země mluví Nezahynu, věčna jsem, Ale žít budu s trapným úžasem: Kterak jsi zapomněl dědičný na díl? Kterak jsi váhal a kterak jsi zradil? Jak možno kletý čin provésti vědomky? Sebe jsi zradit moh. Ale své potomky? Dokaváď dýchal jsi, proč ses vzdal? Čeho ses bál? Smrt znamená jít ke mně. Co je to smrt? Tvá matka země otvírá náruč: možno, bys jí zhrd? Pojď, poznáš, jak je země náruč měkká pro toho, který splnil, co čeká. Prosím tě, matka tvá;braň si mne synu! Jdi, třeba k smrti těžko jdeš. Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš. SOCHROVÁ, Marie. Čítanka III. k Literatuře v kostce. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0188-3.

Základní myšlenky básně Země mluví lidstvo je dítě matky země zachycen těžký osud lidí (války, katastrofy) lhostejnost lidí vůči tomu, co se děje člověk se nemá vzdávat, má bojovat když opustíme zemi, ona nezahyne, ale my ano (jsme na ní závislí) člověk má myslet na další generace spojuje zradu člověka se zradou celého národa různé typy vět (zvolací, tázací), personifikace, přirovnání, anafora (opakování slov)

Viktor Dyk - próza Krysař - novela; podle německé pověsti o krysaři - zachránil město Hammeln od krys, ale nedostal slíbenou odměnu; zavedl obyvatele do propasti (zvukem píšťaly) – pomsta za lakotu; neštěstí přežil jen blázen a nemluvně – symbol (dítě ještě nemá rozum, blázen ho ztratil)

Viktor Dyk - drama Zmoudření dona Quijota - vliv symbolismu; parafráze Cervantesova románu; rytíř – obraz lidské touhy po kráse a ušlechtilosti, umírá ( nemůže bez nich žít)

František Gellner (1881 -1914) básník, prozaik a výtvarník bohémský způsob života 1. sv. v. – zmizel na haličské frontě Po nás ať přijde potopa! Radosti života – syrový záznam zkušeností bohéma, pijáka a nepřizpůsobivého umělce; básně se odehrávají v kabaretech, hospodách; sexuální zážitky; básně se podobají písním, jsou krátké a jednoduché, nejsou obrazná pojmenování, pojmenovává přímo, pravidelný rým; b. Přetékající pohár – symbol srdce, čeká na lásku, pohár plný citu http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gellner1.jpg

sb. Po nás ať přijde potopa! b. Přetékající pohár Já držím pohár ve své dlani. Já držím pohár ve své dlani, Je zpěněný a přetéká. Jenž čeká na rty člověka. Já držím pohár ve své dlani, Já držím pohár ve své dlani: jenž čeká na rty člověka. Své srdce, které přetéká. Jenž čeká, zdali víno jeho se do brázd vyschlých rozleje, na snivých květech v jiných světech zda zavěsí své krůpěje. Jenž čeká, zda se sehnou květy pod onou tíží ku zemi. Jenž čeká, zdali jiné světy rozzáří svými vůněmi. SOCHROVÁ, Marie. Čítanka III. k Literatuře v kostce. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0188-3

Karel Toman (1877 – 1946) vl. jménem Antonín Bernášek básník, redaktor Národních listů, bohémský život, vliv anarchismu Měsíce – 12 básní; popisuje cyklus jednoho roku, charakterizuje jednotlivé měsíce; oslava domova a lidské práce http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=98141

b. Březen Na naší studni ráno hvízdal kos. Jde jaro, jde jaro. A když jsem okno na sad otvíral, šeptaly pukající pupeny: Bez chvěje se a hrušně čekají. Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas a nových kovů napil se tvůj smích. Bože můj, obnoviteli, obroditeli, na srdce v sněhu pamatuj. Bauer Alois. Čeština na dlani:Přehled české a světové literatury. Olomouc: Rubico, 2005. ISBN 80-7346-042-4

Fráňa Šrámek (1877 – 1952) - poezie básník, prozaik, dramatik narozen v Sobotce vězněn za antimilitaristické postoje v díle zachycuje: přírodu, odpor k válce, milostný vztah mladých lidí Života bído, přec tě mám rád (anarchistický vzdor, vztah k životu) Modrý a rudý – modrá –barva uniforem rakouské armády, rudá – barva anarchistů; vězněn; proti rakouskému militarismu Splav – milostná lyrika, vztah člověka k přírodě, protiválečný tón http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Frana_Sramek_1926.jpg

sb. Modrý a rudý b. Píšou mi psaní Píšou mi psaní Zdrávi vzkázali, vojenští páni, zdrávi napsali, a tam stojí psáno, já jsem rezervista, dvanáctého ráno básník, anarchista, že já musím rukovat, zpívám si a proklínám, oh, rukovat. oh, proklínám. Voják je voják, Pomašíruju, musí bojovat - zpívat si budu: Vloží k líci pušku, modrý rezervista, vezme si na mušku rudý anarchista, třeba vlastní srdce své, v modré dálce rudý květ, oh, srdce své. oh, rudý květ. Bauer Alois. Čeština na dlani:Přehled české a světové literatury. Olomouc: Rubico, 2005. ISBN 80-7346-042-4

Próza hrdinové - společensky zavržení jedinci, dostávají se do konfliktu s konvencemi společnosti Stříbrný vítr – impresionistický román (postavy nejsou přesně charakterizovány); konflikty mladé a starší generace, konflikty citové a milostné; zvuk „stříbrného větru“ – symbol krásy, štěstí a svobody; Jan Ratkin dospívá, prožívá krize, zklamání, milostné zkušenosti a opravdovou lásku

Drama (divadelní hry) Léto – lyrická oslava mládí a lásky Měsíc nad řekou – svět dvou generací dětí a rodičů; pocit rezignace stárnoucí generace; sraz bývalých studentů, během noci dochází ke vzplanutí mezi dětmi dvou přátel (Slávka – starší, si uvědomí, že její mládí je pryč)

Petr Bezruč (1867 – 1958) vl. Jménem Vladimír Vašek poštovní úředník motiv jeho tvorby – Slezsko (rodný kraj – Opava) Slezské písně – sociální balady, v některých básních vystupuje sám, intimní zážitky,revoluční básně (b. Maryčka Magdonova, Kantor Halfar, Ostrava, Labutinka…) prolínání lyriky, epiky, ironie, útočnosti jazyk – nářeční prvky Stužkonoska modrá – touha po vzácném exempláři motýla http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Bezru%C4%8D

b. Ostrava Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, sto roků kopal jsem uhlí, nech je vám Petr či Pavel, za sto let v rameni bezmasém mějž prs kryt krunýřem ocelovým, svaly mi v železo ztuhly. tisícům k útoku zavel – Uhelný prach sed mi do očí, všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, Rubíny ze rtů mi uhly, hlubokých páni vy dolů; Ze vlasů, z vousů a z obočí přijde den, z dolů jde plamen a dým, Visí mi rampouchy uhlí. přijde den, zúčtujem spolu. Chléb s uhlím beru si do práce, z roboty jdu na robotu, při Dunaji srmí paláce z krve mého potu… Bauer Alois. Čeština na dlani:Přehled české a světové literatury. Olomouc: Rubico, 2005. ISBN 80-7346-042-4

Rozbor básně: autor se ztotožňuje s postavou život postavy je tvrdý a drsný je nutná vzpoura proti svým utlačovatelům těžká práce horníka, bezmoc vykořisťovaných dělníků, ale zároveň vzdor proti pánům dříve horník mlčel, nyní chce se svou situací něco dělat jazykové prostředky: metafora (rubíny ze rtů mi uhly – červená barva), epiteton (rameno bezmasé), hyperbola (sto roků v šachtě žil – nadsázka), anafora (sto roků v šachtě žil, sto roků kopal…- opakování slov)

Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947) básník, prozaik, politik v 18 letech vězněn (účastník Omladiny) složitý básnický vývoj – dekadence, symbolismus, anarchismus, civilismus, poválečná avantgarda, proletářská poezie, protifašistické hnutí redaktor časopisu Nový kult (anarchisté), Červen (proletářští básníci) http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=64648&s_lang=2

Dílo: Kniha mládí a vzdoru (Jsem apoštol nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi…) – symbolismus, dekadence, satanismus (satan – symbol vzpoury utlačovaných, touhy po svobodě) Kniha lesů, vod a strání – přírodní a milostná lyrika, vliv vitalismu, odchod na Moravu Nové zpěvy – oslava civilizace, techniky, moderního života, volný verš, prolínání přírodních a civilistních motivů (skřivan jako pracující pilka)

Dílo: Rudé zpěvy – proletářská poezie, revoluční hesla, politické výzvy, komunistické přesvědčení Bezedný rok – reakce na Mnichov Památník S. K. Neumanna http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Kostka_Neumann

Zdroj: SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment. ISBN 80-85768-95-X. Bauer Alois. Čeština na dlani:Přehled české a světové literatury. Olomouc: Rubico, 2005. ISBN 80-7346-042-4