BUŇKA - popis základních částí a jejich funkce – část 1. Vnější prostředí buňky tvoří mezibuněčná kapalina lymfa, která obsahuje kyslík a živiny dodané do lymfy krevními vlásečnicemi a odpad vypouštěný jednotlivými buňkami . Odpad odebírají částečně krevní vlásečnice , ale především vlásečnice lymfatické. BUŇKA - popis základních částí a jejich funkce – část 1. Polopropustná membrána Umožňuje oboustranný prostup pouze vakuolám Odpad a živiny vyrobené pro jiné buňky (proteiny a lipidy ) z buňky do mezibuněčného prostoru vystupují obaleny ve spec. váčcích . Ribosomy Organela pro syntézu bílkovin,Vykonávají většinu buněčných reakcí. Buněčná stěna – je jemná, dvouvrstvá, polopropustná, pružná blána . Dle své funkce je různě silná a různě tvarovaná . Z obou stran stěny jsou fosfolipidy Kysličník uhličitý – vystupuje z buňky stěnou Kyslík – vstupuje do buňky stěnou mimo receptory Vakuoly – přenášejí živiny a kyslík z jedné části buňky do druhé přes polopropustnou membránu. Po předání živin se vracejí nabrat další živiny. Mechanismus průniku vakuol membránou není zatím znám. Čím je buňka větší nebo starší, tím jsou vakuoly větší. Jádro buňky Organela řízená kys. RK a řetězcem DNK Jadérko – řídí veškerou činnost buňky a plní pokyny přijaté v hormonálních molekulách . ( dělení, metabolismus, sebezničení apod.) Receptory jsou rozmístěny po povrchu té části buňky, která přijímá živiny a je od druhé části oddělená polopropustnou membránou. Receptory jsou vstupními „dveřmi“ specifikovanými vždy jen pro jeden druh chemické látky (hormon, aminokyselina,glukóza, cholesterol, neuropeptid a pod. ). Otvírání některých receptorů pro vpuštění chemické látky do buňky (např.glukózy) se provádí příslušným hormonem (např. insulinem). Některé receptory pro přímý vstup hormonu (např. vzrůstového) jsou řízeny časovým hormonem, který určuje dobu, po kterou je receptor ( např. pro růstový hormon ) otevřen. Pokud receptorem vstupuje do buňky molekula příslušného hormonu nebo neuropeptidu, pak je tato předána jádru buňky, pro které tato molekula obsahuje pokyn, jak má buňka dále postupovat ( např. zda má měnit glukózu v energii nebo na tuk). Při zvýšené hladině cukru (nebo alkoholu) v mezibuněčném prostoru receptory přestávají fungovat a buňka hlásí centrále stav nouze , který je v tomto případě chybně vyhodnocen a jsou následně vydávány CNS metabolické příkazy, které stav organismu ještě zhoršují. Viry, které mohou žít jen uvnitř hostitelské buňky, se dostávají do buňky přes některý z receptorů, který oklamou svým tvarem, takže mají povrchový vzhled a tvar jako některá pro některý receptor povolená chemická sloučenina . Receptorů je velké množství. Zvýšenou glykémií jsou poškozovány především receptory jaterních buněk a svalové tkáně. Některá poškození receptorů jsou trvalého charakteru (dle délky a intenzity glykémie), jiná trvají jen po dobu zvýšené glykémie. Některé buňky s trvale poškozenými receptory při množení přenášejí toto poškození přenášejí i na nové buňky, které již vznikly např. při kompenzované glykémii. Některé nové buňky ale toto poškození receptorů nedědí. Životnost receptorů je 7 – 12 hodin, pak vznikají nové. Pro jeden účel je jich vždy více. Golgiho aparát – organely, které mají za úkol obalovat veškeré látky které opouštějí buňku specielními pouzdry, které se rozbalí až v místě určení Ostatní receptory Mitochondrie - organela - buněčná elektrárna jsou samostatné buňky v buňce, které vyrábějí elektřinu reakcí glukózy a proteinů. Jediné organely které se mohou rozmnožovat Rozmnožují se v buňce a nepodléhají pokynům buněčného jádra. Buňka kůže má 10 MCH, buňka srdečního svalu až 5000 MCH. Jsou to nejúspěšnější formy života . glukóza aminokyseliny receptor glyceridy receptor cholesterol receptor hormony Cytoplasma - polotekutá bezbarvá hmota obsahující v jedné části buňky živiny a kyslík, ve druhé části odpad a vzniklé metabolické produkty . V živé buňce jeví cytoplasma rotační pohyb. receptor receptor Množení buňky –zaškrcením, pučením, přehradečným dělením, novotvořením a dělením jádra (přímým a nepřímým). Životnost buňky je různá. Nejkratší životnost má buňka sliznice (10 dní ), nejdelší životnost má nervová buňka mozková (celoživotní), buňka kosti má např. životnost 10 roků . Vlastnosti buňky = vznik, růst, množení, zánik, citlivost, dráždivost, dědičnost Dia_buňka.ppt akt. 05.05.2004