Humus Odumřelé org.l. v různém stupni rozkladu a resyntézy, jejichž část je vázána na minerální podíl

Charakter přeměn je závislý na: A) původu org. látek (opadu) B) na podmínkách prostředí, kde tyto procesy probíhají

Katedra pedologie a ochrany půd Kvalita humusu Katedra pedologie a ochrany půd Rozdělení půdní organické hmoty (podle stupně přeměny) Humusotvorný materiál Meziprodukty rozkladu a syntézy (stanovitelné chemické složení) Humus vlastní (specifické látky vzniklé procesem humifikace) Humus veškerý

Kvalita humusu Procesy přeměn org. hmoty v půdě MINERALIZACE ULMIFIKACE KARBONIZACE HUMIFIKACE Rozklad organické hmoty v aerobním prostředí na základní sloučeniny (H2O, CO2, NH3), přičemž dochází k uvolňování energie.

Kvalita humusu Procesy přeměn org. hmoty v půdě MINERALIZACE ULMIFIKACE KARBONIZACE HUMIFIKACE Produkce a hromadění energeticky bohatých sloučenin v anaerobním prostředí.

Kvalita humusu Procesy přeměn org. hmoty v půdě MINERALIZACE ULMIFIKACE KARBONIZACE HUMIFIKACE Střídání aerobního a anaerobního prostředí – rozklad i syntéza - vznikají specifické humusové látky. Tvorba složitějších a stabilnějších látek aromatické povahy.

Kvalita humusu Humusové látky Společné rysy Huminové látky směs látek aromatické jádro, v jehož okolí jsou alifatické řetězce vysoká „molekulová hmotnost“– 2 000-300 000 Huminové látky Huminové kyseliny (+ hymatomelanové kyseliny) Fulvokyseliny Humin

Kvalita humusu Látky huminové (humusové) „specifické“ Huminové kyseliny (HK) - černozemě Velké aromatické jádro, méně kyselý charakter Hydrofobní charakter → tvorba půdních agregátů Příznivé vlastnosti pro půdu Fulvokyseliny (FK) - podzoly Velký alifatický obal, kyselejší Hydrofilní charakter, mobilní → vyplavování látek Méně příznivé pro půdu Humin (HU) Je obdobou HK, ale je pevně poután na minerální podíl půdy

Kvalita humusu Látky huminové (humusové) „specifické“ Vlastní chemické složení těchto látek je velice podobné, přechod jedné skupiny do druhé je ve skutečnosti pozvolný. Humin Huminové kyseliny Fulvokyseliny Klesá intenzita barvy Klesá „polymerace“ a stupeň humifikace Klesá relativní obsah uhlíku Vzrůstá kyselý charakter Stoupá obsah kyslíku

Kvalita humusu Hodnocení kvality humusu 1) stupeň polymerace HK:FK Barevný kvocient Q4/6 (optické vlastnosti) 2) Stupeň humifikace C:N

Stanovení kvality humusových látek spektrofotometricky Podle absorbancí alkalických roztoků humusových látek při vlnových délkách odpovídajících viditelnému záření usuzujeme na stupeň polymerace HL.

Kvalita humusu Spektrofotometrická metoda stanovení kvality humusu v oblasti UV-VIS Princip: více polymerované látky (tj. kvalitnější složky humusu, především HK) absorbují dlouhovlnné záření více než látky méně polymerované (FK) Transmise (optická propustnost) T = I / I0 (0-1;0-100%) Absorpce B = 1 - T (0-1;0-100%) Absorbance (extinkce - E, optická hustota – D) A = log1/T=logI0/I Lambert – Beerův zákon T=10-εcL c...koncentrace, L...tloušťka vrstvy ε...absorpční koeficient látky I0 I =εcL !!! A<1 !!! L

Kvalita humusu Spektrofotometrická metoda stanovení kvality humusu v oblasti UV-VIS Příprava extraktu: 2g zeminy + 40ml 0,05M Na4P2O7 Postup: třepeme 1h odstředíme při 11000 ot. 2 min. čirý extrakt přelijeme do zkumavky a podle potřeby doředíme Na4P2O7 spektrofotometrem naměříme absorbance zředěného extraktu v měřící kyvetě

Kvalita humusu Vyhodnocení výsledků Křivka absorbancí: AX=f(λ) Kvalitnější Méně kvalitní

Kvalita humusu Vyhodnocení výsledků Barevný kvocient Q4/6: Q4/6=A400/A600 nižší hodnota = kvalitnější je humus hraniční hodnota: cca 4