BIOLOGIE A FYZIOLOGIE ČLOVĚKA PŮVOD A VÝVOJ ČLOVĚKA

Fylogenetický vývoj člověka součástí kmenového vývoje obratlovců hypotézy o vývoji člověka jsou dokládány kosterními nálezy různě pokročilých bytostí žijících v období třetihor a čtvrtohor dělí se na sebe navazující vývojové stupně nálezy pocházejí z Afriky, Asie, Evropy i Ameriky

Metody určování stáří paleontologických nálezů jsou založené na principu přirozeného radioaktivního rozpadu nestabilních izotopů chemických prvků metoda radiokarbonová – změřením obsahu izotopu v kosti lze vypočítat, jak dlouho byla kost v zemi uložena metoda U/Pb – založená na radioaktivním rozpadu uranu na olovo metoda K/Ar – založená na rozpadu draslíku na argon

První primáti navazují na hmyzožravé placentální savce, na ně navazují poloopice z poloopic se vyvinuly vyšší primáti

Hominidi na území Egypta hominizace: napřimování postavy předozadní zploštění lebky zvětšování lebky, klenutí klenby sdružování ve společnosti

Šimpanz učenlivý Žije v tropické Africe, hlavně na stromech, ale pravidelně sestupuje na zem. Šimpanzi žijí v rodinách a někdy se shlukují v nevelké tlupy. Živý se rostlinnou potravu.

Aegyptopithecus zeuxis Žil na území dnešního Egypta asi před 30 miliony let. Svým vzhledem připomínal některé jihoamerické opice, zejména vřešťana.

Proconsul africanus Žil ve východní Asii v časovém rozmezí od 22 – 14 milionů let. Rod proconsul zahrnoval více druhů. Zatímco lebka vykazuje znaky lidoopa, tělo je směs struktur typických pro pozdějšíopice a lidoopy.

Australopithecus afarensis Žil ve východní Asii. Kosterní zbytky pocházejí z Etipie (Hadar) a Tanzanie (Laetoli). Anatomické struktury vykazují starobylé znaky miocénních lidoopů, ale také znaky hominidií. Geologické stáří nálezů se odhaduje na 3,6 – 2,6 milionů let.

Australopithecus africanus Patříl mezi gracilní hominidy, Obýval před 3 – 2,2 miliony let Jižní Afriku (Taung, Sterkfontein). Pohyboval se po dvou končetinách.

Australopithecus aethiopicus Nález lebky tohoto druhu (západní břeh jezera Turkana) pochází z doby před 2,6 milionu let. Nálezu lebky předcházel nález robustní čelisti v Etiopii. Některé znaky na lebce (výrazný šípový hřeben, objem mozkovny cca. 410 cm3) se shodují s odpovídajícími částmi lebky staršího nálezu Homo afarensis (Hadar). Obličejová část (velká a široká v jařmových obloucích) se naopak shoduje s nálezy jedinců Australopithecus boises.

Australopithecus robustus Nízké čelo, šípovitý hřeben, masivní a široká tvář a velké stoličky jsou svědectvím postranního vývoje v linii ranných hominidů. Pozůstatky robustních australopitéků byly objeveny na dvou jihoafrických nalezištích – Kromdraai a Swatkrans ve vrstvách starých 2 – 1,4 miliony let.

Australopithecus boisei Nálezy kosterních zbytků tohoto robustního hominida pocházejí z Tanzanie (Olduvaiská rokle) a jejich geologické stáří se odhaduje na 1,7 milionu let.

Člověk zručný (Homo habilis) nalezen v Olduvai Gorge v Tanzáni, v údolí řeky Omo v Etiopii pocházející z doby před 2 – 1,4 mil. let př. n. l. výška: 125 – 135 cm váha: 30 – 40 kg objem mozku: 650 cm3 žil na savanách, v řídkých lesích a skalnatých údolích všežravec kamenné nástroje

Homo habilis Jeho kosterní zbytky byly nalezeny v Olduvaiské rokli v Tanzanii a v Koobi Fora na východním břehu jezera Turkana v Keni. Datují se do doby před 2 – 1 milionem let. Na obou lokalitách se nacházejí současně i zbytky australopitéků a forem Homo erectus. Nálezy kostí jsou doprovázeny nálezy nástrojů.

Člověk vzpřímený (Homo erectus) nalezen v Africe, Asii, Evropě z doby před 1 mil. let výška: 150 – 170 cm objem mozku: 770 – 1250 cm3 nejvyspělejší člověk pekingský používal funkčně opracované nástroje

Homo erectus Kosterní zbytky pocházejí z Keni (Koobi Fora). Jejich geologické stáří se odhaduje na 1,8 – 1,7 milionu let.

Člověk neandrtálský, pračlověk (Homo sapiens neadertalensis) nejstarší formát druhu Homo sapiens po skončení hominizace začal proces sapientace k nejstarším nálezům patří anteneandertálec (Homo sapiens sreinheimensis) výška: 155 – 165 cm objem mozku: 1300 – 1700 cm3 používali dřevěné oštěpy, přiostřované opalováním v ohni sběrači, lovci, žili v málo početných tlupách

Člověk neandrtálský, pračlověk Nález lebky pochází z Jihozápadní Francie (jeskyně Arago u Tautavelu). Geologické stáří se odhaduje na 423 – 303 tisíc let. Silné kosti tvořící lebku jsou typické pro Homo erectus, odhadnutá mozková kapacita (1235 cm3) a zakulacený týl ukazují na Homo sapiens. V jeskyni Šipka na vrchu Kotouč v blízkosti Štramberku byl nalezen úlomek dolní čelisti. Spolu s ní byly nalezeny kamenné nástroje.

Předvěký člověk (Homo sapiens sapiens) v Africe před 100 – 40 tis. lety lovil organizovaně, pohřbíval mrtvé, stavěl příbytky

Předvěký člověk

Etnická antropologie zabývá se studiem proměnlivosti tělesných znaků a vlastností člověka Homo sapiens v prostoru a čase lidská plemena vznikla jako následek postupného genetického rozlišování dnešní člověk se jeví jako komplexní populace, vzniklý z jediné skupiny společných předků teorie popírající rovnost plemen se nazývá rasizmus

další obrázky 1 další obrázky 2 další obrázky 3

PŮVOD A VÝVOJ ČLOVĚKA Jindřich Zehnal, XA 21. 2. 2005