Michaela Šviková Evropská studia se zaměřením na evropské právo Schumanův plán a ESUO Michaela Šviková Evropská studia se zaměřením na evropské právo

Kořeny Schumanova plánu Situace v roce 1950 vyžadovala rychlé a odvážné řešení mnoha problémů. Bylo potřeba : najít nový způsob, jak v mezinárod. měřítku kontrolovat těžký průmysl Německa; jak převést otázku Sárska na obecnější rovinu; jak najít pevný a realistický základ pro fran.-německou spolupráci; jak vyvinout účinnější postup pro stavbu evropského domu, než jaký představovala Organizace pro evropskou hosp. spolupráci a Štrasburk; jak předcházet možnosti vzniku evrop. hosp. krizí cestou součinnosti v oblastech zákl. prům. odvětví; jak odpovědět Adenauerovi a být přitom konkrétnější a realistější; jak dosáhnout zmírnění mezinárodního napětí…

- návrh na vytvoření „vysoké atlantické rady pro mír“ (návrh vyšuměl) Představitelé francouzské zahraniční politiky cítili potřebu vzniklou situaci co nejrychleji řešit. Představitelé francouzské zahraniční politiky : Robert Schuman (ministr zahraniční politiky), Georges Bidault (předseda vlády, bývalý ministr zahraniční pol.) Bidault - orientován spíše atlanticky, zastánce francouzských tezích o rozdělení Německa a ustanovení jeho kontroly - návrh na vytvoření „vysoké atlantické rady pro mír“ (návrh vyšuměl) Schuman - chtěl skoncovat s fran.-něm. rivalitou, myšlenka sjednocené Evropy Bylo nutné uvést Německo do stavu, ve kterém by nemohlo škodit, zároveň však bylo nutné provést to způsobem, který by mohlo přijmout se ctí a neupírat mu rovná práva. Řešení? – návrh Jeana Monneta

Jean Monnet (9. 11. 1888 – 17. 3. 1979) Od roku 1946 ve funkci generálního komisaře pro Plán modernizace a vybavení Nebyl nikdy členem vlády; vlády odcházely, on zůstával Názor : domácí hospodářství se nebude moci nikdy harmonicky vyvíjet, pokud nebude prospívat evropské hospodářství Řešení : organizace Evropy -> sjednocená Evropa by při uvolňování napětí sehrála významnou roli, jelikož by zmírňovala bipolární střet mezi USA a SSSR Orientace na Německo Nebylo možné uskutečnit úplné hospodářské sloučení, nutnost postupovat krok za krokem, definovat základní sektory spolupráce -> UHLÍ a OCEL Proč uhlí? – „chléb průmyslu“, nejvýznamnější zdroj energie Proč ocel? – základní surovina pro výrobu zbraní i pro průmysl Společné využívání uhlí a oceli by odbouralo hrozbu další fran.-něm. války

Nutnost řídit tato odvětví společným orgánem – NADŘAZENÝM, který by měl zajišťovat volnou hosp. soutěž, zabraňovat vzniku kartelů, vyloučit diskriminaci, zajistit rovný přístup… Nově vzniklá nadnárodní instituce by měla zahrnovat i určité rysy federální vlády Na tuto vizi reagoval Schuman velmi vstřícně, plán dle něj řešil hned několik problémů : fran.-něm. usmíření, kontrola uhlí a oceli, nastartování evropské integrace a výstavby evropského federálního systému Brzy plán přijal „za svou věc“ Utajovaný, v režii pouze Monnetova týmu

3. května 1950 oznámil Schuman projekt Radě ministrů 7. května 1950 se s plánem seznámil americký ministr zahraničí – Dean Acheson – podpora projektu 9. května 1950 Resumé francouzského návrhu německému kancléři Konradu Adenauerovi O projektu informovány také tyto země: velká Británie, Itálie, Belgie, Lucembursko, Nizozemí Konečný souhlas francouzské vlády s projektem Prohlášení před novináři – propagace spojené Evropy jako nástroje k udržení míru a prosperity; myšlenka vytvoření Vysokého úřadu Vysoký úřad (Haute autorité) - deklarace jej vymezovala takto : „ Společný Vysoký úřad bude mít na starosti chod celého uskupení, bude tvořen nezávislými osobnostmi jmenovanými vládami na základě společné dohody. Rozhodnutí úřadu budou vykonávatelná ve Francii, Německu a dalších přidružených zemích.“ - nezpůsobí žádnou újmu vlastnickému režimu společenství

Reakce na návrh USA SSSR Francie Německo Souhlas téměř všech 1. krok na cestě ke sjednocenému evropskému trhu a evropské federaci Mírné obavy pouze z ocelářského kartelu SSSR Naprostý odpor, dle jejich názoru byly za francouzským návrhem manévry vedeny z Washingtonu pod tlakem bankéřů, kteří měli vytvořit ohromný kartel s jediným cílem – agrese proti Sovětskému svazu Francie Veřejné mínění pozitivně překvapené Kritika : komunisté (Německo jako základna agrese proti SSSR), Všeobecná konfederace práce, Sdružení francouzského lidu, Generál de Gaulle – „mišmaš“ uhlí a oceli Projekt nejvíce podporovalo Lidové republikánské hnutí a socialisté Ve francouzských hospodářských kruzích byla situace velmi nepříznivá – hutníci železa a oceli, metalurgové (nejsilnější opozice vůči rozhodnutí vlády, odmítali Vysoký úřad, chtěli trh ve vlastní režii), znepokojeni byli rovněž Francouzské uhelné doly Průmyslová odvětví – pro plán Německo Plán přijalo s nadšením, Adenauer : „šlechetné gesto Francie vůči Německu“

Benelux Itálie Část veřejného mínění se k návrhu stavěla zdrženlivě Proti byli pouze socialisté (opozice), kteří v plánu viděli překážku v socializaci Porúří. Kritizovali také technokratickou diktaturu, kterou měl dle nich reprezentovat Vysoký úřad Obavy z úplného odloučení západního a východního Německa Benelux Chladnější přijetí plánu než v jiných zemích díky realizaci vlastního experimentu – celní unie (problémy, nerovné podmínky) Itálie Přijala plán velmi dobře, chápala jej jako možnost, jak opětovně nabýt rovnoprávnosti

Velká Británie Ernest Bevin byl dotčení tím, že nebyl informován s větším předstihem. Obzvlášť, když byla Velká Británie evropským výrobcem uhlí a oceli a navíc leželo Porúří v její okupační zóně Důvod byl však jasný – Británie se k podobným záměrům stavěla vždy chladně, předchozími jednáními by mohla narušit celý projekt. Navíc byl plán zaměřen na Německo, tudíž se mohly ostatní země v případě zájmů bez rozpaků připojit. Pozitivně hodnocen byl plán především u liberálů, u velkých deníků a labouristickou vládou Dolní sněmovny

Vytvoření ESUO 3. červen 1950 bylo v Paříži, Římě, Bruselu, Haagu a Lucemburku vydáno komuniké Na 20. červen 1950 byla svolána do Paříže konference, která měla za cíl vypracovat návrh smlouvy zakládající ESUO Každá země se musela zavázat přijetím PRINCIPU NADNÁRODNÍ AUTORITY (jeden z důvodů, proč se na projektu neúčastnila Velká Británie Veškerá jednání řídil Jean Monnet, který chtěl zároveň co nejrychleji uzavřít smlouvu o Vysokém úřadě, technické podrobnosti měly být doplněny později -> nesouhlas ostatních zemí (kromě Německa) Nutnost vymezit přesný rámec fungování -> dlouhá a složitá jednání -> vytvoření originálního institucionálního rámce

Zvláštní rada ministrů Vysoký úřad Měl jiný charakter než v původní deklaraci Devítičlenný rozhodčí sbor, každá země maximálně 2 zástupce Členové a předseda jmenováni pouze na základě souhlasu šesti vlád Obavy z technokracie a despotismu úřadu Zvláštní rada ministrů Vytvořena na žádost Beneluxu z obav před převahou Francie a Německa Orgán, který zastupoval vlády člen. států Jeho úkolem bylo zajišťovat spojení mezi odvětvími uhlí a oceli a hospodářskou činností jednotlivých zemí „vyjádření o shodnosti názorů“ Hlasování jednomyslně, většinově Společné shromáždění Vytvořeno na žádost členů parlamentů člen. států V roli demokratické kontroly Vysokého úřadu, který mohl být přehlasován 2/3 většinou, pouze ale při prezentaci jeho výroční zprávy 78 členů, poslanci byli dosazování z domovských parlamentů Soudní dvůr Dohlížel na dodržování smlouvy a řešil spory uvnitř společenství

Předsedou Vysokého úřadu byl jmenován Jean Monnet Poté, co byl vytvořen komplikovaný a zároveň zcela logický institucionální rámec, mohla být uzavřena i smlouva o ESUO na dobu 50 let, která pro společenství představovala zákon Podepsána - 18. dubna 1951 Smlouva obsahovala základní rysy Schumanovy deklarace z 9. května 1950 Posledním krokem byla ratifikace smlouvy parlamenty jednotlivých členských států Překážku představovali komunisté, v Belgii socialisté Nejsložitější situace byla ve Francii v důsledku voleb do Národního shromáždění, 13. 12. 1951 však došlo k ratifikace Předsedou Vysokého úřadu byl jmenován Jean Monnet 10. února 1953 byl otevřen společný trh pro uhlí, staré železo a železnou rudu