jméno autora  Mgr. Štěpánka Kočová název projektu Modernizace výuky na ZŠ Česká Lípa, Pátova ulice číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.0495 číslo šablony III/2 Inovace výuky pomocí ICT předmět  Dějepis pořadové číslo DUM  45

Anotace Prezentace stručně přibližuje osvobození ČSR Autor Mgr. Štěpánka Kočová Druh učebního materiálu Prezentace Druh interaktivity kombinovaná Cílová skupina Žák Stupeň a typ vzdělávání Základní vzdělávání – druhý stupeň Typická věková skupina 14 - 15 let

Osvobození ČSR

V roce 1944 se Německo ocitlo v kleštích na dvou frontách (z východu postupovala Rudá armáda a ze západu spojená angloamerická armáda). Osvobození ČSR probíhalo postupně, souviselo s vývojem na frontách a s výsledky jednání mezi státy protihitlerovské koalice. Během jednání v Teheránu (listopad a prosinec 1943) britský premiér Churchill zdůrazňoval politický vliv té armády, která ho osvobodí. Proto žádal Roosevelta, aby spojenci obsadili Berlín, Prahu i Vídeň a podali Rusům ruku co nejdále na východě. Nestalo se.

Vrchní velení obou armád se domluvilo na tzv Vrchní velení obou armád se domluvilo na tzv. demarkační linii Linec – České Budějovice – Plzeň – Karlovy Vary – Saská Kamenice, kde se měla zastavit americká armáda. Američané souhlasili, protože potřebovali pomoc Rusů v Pacifiku. Ve skutečnosti chtěla do Prahy vstoupit Rudá armáda jako první, protože by tím položila základ příštímu sovětskému vojenskému, politickému a hospodářskému vlivu. V té době to tak lidé neviděli. Pro ně byla Rudá armáda osvoboditelkou.

Vojenské akce k osvobození ČSR Karpatsko-dukelská operace = mimořádně obtížná a krutá akce, sovětské a hlavně české jednotky se probíjely v neobyčejně těžce průchodném terénu (kopcovitý terén, nepřehledný, deštivé a nepříznivě podzimní počasí). Pod vedením generála Ludvíka Svobody sváděl čsl. armádní sbor tuhé boje u Liptovského Mikuláše, na Malé i Velké Fatře sovětská a rumunská vojska postupovala v jižním směru a osvobodila Bratislavu 4.dubna 1945 a Brno 26.dubna 1945. Největší ztráty zaznamenala Rudá armáda na území ČSR – padlo zde asi 144.000 vojáků.

památník v Dukelském průsmyku

V polovině dubna se od západu přiblížila spojenecká angloamerická armáda, velel ji generál G.S.Patton. Na čsl. území vstoupila 18.dubna 1945, 25.4. osvobodila Cheb. Armáda postoupila na demarkační linii České Budějovice – Plzeň – Karlovy Vary mezi 5./7. květnem. Generál Patton žádal o porušení dohody a chtěl přispěchat na pomoc Pražskému povstání – nebylo mu povoleno.

Sovětský tank T-34/85 a německý Pz IV F2

Situace na Slovensku Od konce roku 1943 se začal hroutit slovenský režim. Slováci už nechtěli bojovat na německé straně. Bylo nutné zlikvidovat ostudné spojení Slovenské republiky s nacisty a tím rehabilitovat slovenský národ. Vznikla Slovenská národní rada, která sdružovala různé odbojové proudy. V dubnu 1944 SRN souhlasila, aby důstojník Ján Golián začal připravovat ozbrojené povstání. Nejdůležitějším úkolem povstání bylo osvobodit karpatské průsmyky, aby tady mohla projít RA. Vznikaly partyzánské oddíly. Na stále sílící partyzánskou činnost (ničily železnice, tunely) reagovala Tisova vláda vyhlášením stanného práva.

Civilní obyvatelstvo bylo terorizováno nacisty i Hlinkovými gardami (nechal vraždit vlastní národ!!!). Slovenská vláda požádala Hitlera o vojenskou pomoc. Povstání (Slovenské národní povstání = SNP) mělo vypuknout až se přiblíží RA. Vypuklo ale předčasně. Vojenské ústředí v Banské Bystrici 29. srpna 1944 večer vydalo rozkaz posádkám slovenské armády.

29.srpen 1944 = počátek SNP. Němcům se ale podařilo odzbrojit výchoslovenskou armádu a tím bylo znemožněno rychlé spojení povstalců s jednotkami RA. Nejúčinnější pomocí povstání byla Karpatsko-dukelská operace akce sovětských a čsl. vojsk na SV Slovensku na podzim 1944 = měla spojit povstalecké síly SNP s RA v plánu bylo otevřít průsmyky ve spolupráci s partyzánskými oddíly

Vojáci povstalecké armády

SNP ale vypuklo předčasně a Němci začali odzbrojovat jednotky východoslovenské armády a tím přerušili základní předpoklad úspěchu celého povstání úkolem RA bylo pomoci povstání a spojit se s povstalci x taktika Stalina = nedostatečná pomoc, nechat vykrvácet nejlepší síly spojenců a poté zasáhnout západní spojenci chtěli povstání podporovat leteckým mostem z Itálie, ale SSSR se ohradila, že jde o její operační prostor a lety ustaly – povstalecká letiště Tri Duby a Zolná

Památník SNP v Banské Bystrici

postup RA byl pomalý, odpor německých jednotek zesiloval – posílili své jednotky o 12.500 mužů SNP mělo podporu i v českém odboji = mnoho Čechů přišlo na pomoc = K.H.Frank nechal uzavřít hraniční přechody a za zakázaný přechod hrozil trest smrti  Význam SNP vojenský = Němci na jednom místě soustředili velké množství vojáků politický a morální národní = účast Slováků, snaha obnovit ČSR postup RA znamenal konec slovenského státu

Příprava povstání v českých zemích zesílilo odbojové hnutí, to ale nemělo zbraně a bylo značně vyčerpané po boji s gestapem na konci roku 1944/45 sílilo i partyzánské hnutí, nemělo ale zásadní význam, bylo jich málo (na konci roku 1944 = 90, na jaře 1945 8.000 mužů), nelze jim upřít osobní statečnost. Jejich akce dopadaly na bezbranné civilní obyvatelstvo český odboj začal chystat povstání proti okupantům (akce se zúčastnily zbytky z odbojových organizací, protektorátní četnictvo, policie a vládní vojsko) povstání vypuklo na začátku května 1945, podnětem pro rozpoutání povstání byla zpráva o Hitlerově sebevraždě Do čela povstání se postavila Česká národní rada (ČNR), složená ze všech důležitých protifašistických sil a skupin

Pražské povstání 5.-9. května 1945  V Praze vypuklo 5.května 1945. Odstraňovaly se německé cedule, vyvěšovaly se české vlajky, ve městě vládlo nadšení. Před polednem hlásil městský pouliční rozhlas: „Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikdo nesuďte, nikdo nesmíte trestat, ať Čecha nebo Němce, na to jsou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před jakýmkoliv zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné útvary uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Kdo tak neučiní, je zbabělec a zrádce! Stojíme neochvějně za československou vládou!“ Desetitisíce Pražanů vyšly do ulic a odzbrojovaly německé vojáky, otevíraly se ilegální úkryty zbraní.

V noci z 5. na 6. května vyrostlo v Praze asi 2 tisíce barikád z dlažebních kostek či odstavených tramvají (asi 1.600). Jejich obránci měli k dispozici většinou pouze pušky, lehké kulomety, granáty a pancéřové pěsti. Proto jim přišla vhod pomoc od Vlasovců, kteří byli vyzbrojeni i těžkou technikou. Vlasovci = jednotky složené z ruských a ukrajinských zajatců, bojovali za osvobození Ruska od nadvlády Stalina a bolševiků, jejich tragédií bylo, že se k tomuto cíli spojili s Hitlerem. V samém konci války přecházeli přes naše území do amerického zajetí. Většina jich ale byla zmasakrována RA. Kdo se dostal do amerického zajetí byl vydán sovětským úřadům na jistou smrt.

První nápory německé armády na sebe nenechaly dlouho čekat, německé tanky se začaly probíjet do města. Prahu bombardovala i jednotlivá německá letadla. Němci plánovali kobercové bombardování = to se naštěstí neuskutečnilo díky tomu, že většina německých strojů byla zaměstnána boji s Rudou armádou. Boje na barikádách zastavovaly postup nacistů, kteří začali na mnoha místech používat nelidský způsob jejich dobytí, když před svými tanky hnali proti nim české muže, ženy a děti, kteří se bojů neúčastnili. Nacisté též začali páchat teror a neuvěřitelné ukrutnosti ve čtvrtích, které obsadili.

Na několika místech v Praze došlo k masakrům bezbranných civilistů - českých žen, dětí a starců. Do povstání se aktivně zapojili i příslušníci protektorátního vojska, kteří též přivezli povstalcům velký počet zbraní a munice. Prudké boje se rozhořely i o Staroměstskou radnici. Městský rozhlas volal stále o pomoc. Pokračovaly ojedinělé nálety letadel, bojovalo se na barikádách, povstalcům se podařilo ukořistit i těžkou nepřátelskou techniku včetně obrněných vlaků. Pražané spoléhali též na pomoc americké armády, která 6. května osvobodila Plzeň a chtěla pokračovat dále k hlavnímu městu, ale z politicko-vojenských důvodů musela zůstat stát na demarkační linii. Stalin nedal svolení k dalšímu postup Američanů, takže i generál Eisenhower navzdory Pattonovým protestům odmítl dát povolení k akci.

Hlasatelna městského rozhlasu

9. května 1945 v časných ranních hodinách vjely do Prahy první sovětské tanky 1. ukrajinského frontu maršála Koněva. Začaly střety mezi jednotkami Rudé armády a poslední částí německých vojsk. Během dne byla Praha čištěna od německých fanatických odstřelovačů, kteří se zabarikádovali ve vyšších patrech budov či ve střechách a stříleli sovětské vojáky i české civilisty v ulicích. Všechny tyto krutosti, které se v uplynulých dnech v Praze odehrály, vyvrcholily na některých místech stejně krutou odplatou na německých vojácích i civilistech.

Barikáda v Melantrichově ulici naproti orloji Barikáda v Husově ulici při Mariánském náměstí u Clam-Gallasova paláce

Pražané vítali Rudou armádu, přičemž házení rozkvetlých šeříků na projíždějící sovětské tanky a bojovou techniku se stalo po dlouhá léta jedním ze symbolů osvobození. Praha se musela vzpamatovat ze svých ran, které utrpěla, musely být uhašeny požáry, strženy budovy hrozící zřícením, rozebrány barikády. Do těchto prací byli v duchu hesla kolektivní odpovědnosti za válku zapojeni i Němci, kteří v Praze zůstali. Kromě materiálních ztrát tu však byly i ztráty na životech a zranění. Ačkoliv se nikdy nepodařilo zcela přesně zjistit číslo mrtvých, uvádí se, že při bojích a v důsledku bojů zahynulo přes 1500 Čechů, přes 300 Vlasovců a kolem 1000 Němců. Dále se uvádí, že v bojích v Praze a v nejbližším okolí zahynulo 692 vojáků Rudé armády. Řada obětí byla pochována na Ďáblickém hřbitově.

8. květen 1945 = uzavření dohody ČNR s německým velením o kapitulaci německé posádky v Praze 9. květen 1945 = poslední boje v ulicích Prahy 10. května přiletěla do Prahy z Košic československá vláda, která podle dohody československých představitelů v emigraci přebrala od ČNR moc.

Od rána 8. 5. je Staroměstská radnice těžce odstřelována Od rána 8.5. je Staroměstská radnice těžce odstřelována. Ničivému požáru postupně podléhá střecha věže, orloj, arkýř a celé severovýchodní křídlo. Na okamžité účinné hašení plamenů není pro nepřetržitou střelbu čas.

Vojáci Rudé armády na tanku před Staroměstskou radnicí 9.5.

Představa o poválečném uspořádání Rozhodující význam měly rozhovory mezi představiteli londýnské a moskevské emigrace, které proběhly v březnu 1945 v Moskvě. Zde byla vytvořena nová vláda se silným vlivem komunistů. V čele stanul Zdeněk Fierlinger, dosavadní vyslanec v SSSR. 5.dubna 1945 zveřejnila v osvobozených Košicích programový dokument – Košický vládní program. Vyhlašoval úzké sepětí se SSSR, požadoval vybudování armády podle sovětského vzoru, vyhlašoval zestátnění klíčového průmyslu a bankovnictví, ustanovil Národní frontu Čechů a Slováků, která ve skutečnosti povolovala existenci jen některých politických stran. Tento program se vyslovil pro konfiskaci majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů. Představy českého odboje o poválečném uspořádání ČSR se nenaplnily. Žádný z představitelů domácího odboje nebyl vybrán do nové vlády.

Maršál Koněv v Praze

Zdroje: www.wikipedia.com Učebnice dějepisu pro 9. ročník základní školy, SPN, Praha 2002 www.ahmp.cz/povstani