Hunové a stěhování národů Jeden římský historik napsal: "Ani kentaurové nebyli s koněm více srostlí než oni."

Původní sídla Hunů v Asii

Hunové Původní sídla - Dálný východ společenství různých kmenů pěstitelé dobytka, bojovníci na koních, kožešníci, zlatníci, tesaři, truhláři, sedláři a hrnčíři 214 př. n. l. na obranu proti nim Číňané postavili svou Velkou zeď. Ta je nezastavila. tažení od mongolské náhorní plošiny na jih a západ stávali se vládci v podrobených městech neznali písmo – odkaz ze zpráv jejich nepřátel

Útoky na Evropu 4. století - pronikli na Balkán a k Alpám začátek stěhování národů pakt s Huny (západořímská říše) r. 408 útok na východořímskou říši – hunský král Uldin "Vše, na co svítí, si mohu porobit, budu-li chtít.“ Král Ruga prodej míru (350 liber zlata ročně od Konstantinopole

Hunové - rozdělení Bílí Hunové (Kavkaz a sever Perské říše) podrobení dnešního Íránu a Malé Asie cíl: bohatá východořímská města Černí Hunové (západní svahy Uralu) - snědá pleť a tmavé oči r. 374 překročení Volhy – tažení ke Kaspickému moři nevytvořili jednotný národ hunské kmeny – navzájem nezávislé tažení ke Kaspickému moři se Bílí Hunové neúčastnili Theodosius - smlouva s Huny 20 let příměří narození Attily

Hunská říše Hunská říše se ve své době rozkládala od středoasijských stepí po oblast dnešního Německa, od Dunaje po Baltské moře

Attila („Bič boží“) v r. 410 (asi 14 let) uveden na dvůr císaře Honoria v Ravenně přátelství s Aetiem Attila znamená v jazyce Gótů „tatíček“ jeho pravé jméno neznámé

Nástup Attily na trůn 434 smrt Rugy – nástupci bratři Bleda a Attila válka s Východořímskou říší 435 v Margu uzavřen mír zvýšeny poplatky za mír rychlý přenos zpráv – stanice s čerstvými koni nepřátelé i ve vlastních řadách Attila cíl: samovláda 445 – zabit Bleda vládl tvrdě a nemilosrdně pronásledoval nepřátele

Útok na Konstantinopol 447 kvůli zemětřesení zničeny hradby Konstantinopole Attila - vhodná chvíle k útoku zpustošena krajina od Balkánu po Bospor (ztráta času) hradby za 2 měsíce opraveny útok riskantní zahájena jednání – r. 450 měla být podepsána dohoda - císař Theodosius II. zemřel - Marcianus nebyl ochoten za mír zaplatit ani solidus – Attilův neúspěch

Další útoky Galie – neúspěšně Paříž – Attila ji nedobýval, aby nemrhal silami Orleans – Attila x Aetius – Attila poražen – povolen svobodný odchod s podmínkou stažení na severovýchod, ale bez Alanů Champagne – Attila začal soustřeďovat armádu – ve staré keltské pevnosti čekal na rozhodující bitvu na Katalaunských polích (451) – Attila poražen – padlo asi 150 000 mužů Attila si nechal postavit hranici ze sedel a chtěl se upálit zničil Aquileiu a oblast Popádí – ti, co utekli, založili Benátky jeho útoku nestálo nic v cestě (římská armáda mimo Itálii) - dobyto město Pavia, zničena Vicenza, Verona, Mantova a Milán vypleněny v jeho vojsku vypukl mor, souhlasil s jednáním s papežem na řece Mincio r. 452 pokud ušetří Řím – obrovské bohatství souhlasí s výkupným

Konec Attily návrat do Panonie zamiloval se do dcery germánského krále, do Hildici, Ildici nebo Kriemhildy (jedna a ta samá) po svatební noci nalezen mrtev (453) nejasné okolnosti smrti (zmizení nevěsty) po jeho smrti se říše zhroutila 454 - Hunové poraženi Germány někteří asimilováni, ostatní návrat do východní Asie

Zbraně a zastrašování luky a šípy luk - asymetrický reflexní z ohebného dřeva, konce a střední část zesílena plochými kostmi - vrchní oblouk větší než spodní - vyrábělo je jen pár specialistů šípy - trojhranná železná špička - otvor v dříku – různé pískání významní válečníci pohřbíváni s luky, pokud byli daleko od domova - luky si předávali nebo dědili dvousečný, tzv. dlouhý meč lasa rozřezané tváře tetování rozježené vlasy spletené do copu; půlka hlavy vyholená

Koně Taktika v boji vyšlechtěni z divokých prakoní 1 bojovník = asi 7 koní sedla – kožená s dřevěnou kostrou třmeny Taktika v boji malé oddíly (50 -100 lukostřelců na koních) nepřítel – začátek uspořádávání do formací -> hunové útěk -> nepřítel za nimi -> útok na neuspořádané formace pomocí skrytých oddílů

Mapa Evropy v době stěhování národů Mapa Evropy v době stěhování národů. Šipky ukazují směry postupu jednotlivých kmenů. Šrafovaně jsou vyznačeny oblasti usídlení Germánů na území římské říše.

Stěhování národů (4. – 7. st.) Migrace (pohyb) „barbarských“ kmenů (označení pro národy, jejichž jazyku Řekové, resp. Římané nerozuměli, krutí, nevzdělaní, přicházející zpoza hranic) z východu na západ Příčiny – demografické růst počtu obyv. změna způsobu života (zem.)

4. st. (375) – příchod Hunů do Evropy impuls k pohybu germánských kmenů (Vizigótové, Ostrogótové, Vandalové, Frankové, Sasové, …) na jih a jihozápad (sídla severně od hranic Římské říše) usazování těchto kmenů na území ŘŘ postupně vznik tzv. barbarských království Vandalové severní Afrika Ostrogóti Apeninský pol. Frankové Galie, Pyrenejský pol. Anglové, Sasové Británie Langobardi severní Itálie

Avaři – 6. st. střední Evropa, část Balkánu Slované – 6. st. původní sídla pravděpodobně mezi Vislou, Dněprem a Dněstrem do 8. st, se dostali až k dolnímu toku Labe a na Balkánský pol. v následujícím období (8. – 10. st.) byli z okrajových oblastí vytlačeni nebo asimilováni Během stěhování národů vytvoření tří větví: západní – Polabští Slované, Pobaltští Slované, Poláci, Slováci, Češi, Lužičtí Srbové východní – Rusové, Ukrajinci, Bělorusové jižní – Srbové, Chorvati, Slovinci, Bulhaři, Makedonci

Bulhaři – 7. st. záp. pobřeží Černého m. Maďaři – poč. 10. st. Panonie konec pohybu kmenů v raném středověku