Pojetí sociální politiky Mgr. Terezie Pemová

Paternalistické pojetí (paternalistický stát) Historicky nejstarší pojetí sociální politiky Na vrcholu hierarchický struktur stál „otec“ (náčelník, despota, feudál, panovník), kteří přidělovat role a prostředky všem, tedy i sociálně potřebné – o zcela neschopné se starala rodina Sociální instituce rodu (později státu) byly součástí přídělového systému Historická období velkých říší a despocií v Africe, Asii K paternalistickému pojetím se v novověku vracely některé utopické myšlenkové směry (fašismus, komunismus) V politice a žurnalistice se jako paternalistická často označuje snaha státu „manipulovat“ s prostředky na sociální instituce nebo snaha „zestátnit a zmonopolizovat“ sociální dávky a služby

Reziduální pojetí (liberální stát) Sociální instituce poskytují péči těm, kdo „vypadli“ z primárních rozdělovacích systému, jen pokud selhala sociální péče zvnitř rodiny, případně komunity Liberální stát vzešel z holandské, francouzské či anglické revoluce a jeho hlavní snahou je nevměšovat se do soukromých záležitostí občanů a jejich zaměstnavatelů v liberálním pojetí patří sociální politika nestátním subjektům V poslední době evropské státy procházejí tzv. neolibaralismem – tzn. požadují, aby stát zaručovat, případně poskytoval jen nezbytné sociální podmínky k životu a práci (záchranná sociální síť) a o ostatní, aby se postaraly soukromé iniciativy

Institucionální pojetí (sociální nebo sociálněprávní stát) Sociální politika a sociální instituce jsou vnímány jako nezbytná integrální součást společenského uspořádání. Nenastupují teprve, když ostatní nástroje selžou, ale pomáhají ostatním institucím (rodině, komunitě), aby neselhaly Dávky nejsou jen náplastí na nouzi, ale integrální součástí rozdělování společnosti, a občané k nim mají nezadatelná občanská práva Základ položili v 19. století utopisté a socialisté Soudobé pojetí vychází z myšlenek J. M. Keynese, který počítal s využitím daní jako vhodného přerozdělovací nástroje ve prospěch sociální politiky Po něm přišel britský válečný a poválečný ministerský předseda Beveridge, který definovat věcný obsah politiky sociálního státu: boj s nezaměstnaností, nevzdělaností, nemocemi a sociální patologií Nyní uplatňován ve Skandinávii, Beneluxu, Německu a Rakousku