Realismus Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

1. Dobové vlivy 1.1. Průmyslová a vědeckotechnická revoluce roku 1782 zdokonalil James Watt parní stroj  stroje v továrnách, parníky, parní lokomotivy rozvoj železniční i lodní dopravy, vzducholodě roste těžba uhlí, výroba oceli vynález telegrafu, automobilu se spalovacím motorem či tiskařské rotačky výzkum elektřiny (Volta, Ampère, Ohm, Hertz), využití až na konci 19. století díky Edisonovým vynálezům objev mikroorganismů  nové způsoby léčby očkování, hygiena a lepší životní podmínky přispěly k populační explozi

- evolucionismus anglický přírodovědec Charles Darwin (1809-1882) vydal r. 1859 knihu  O vzniku druhů přirozeným výběrem – vyvolala skandál, neboť evoluční teorie je v rozporu s Biblí a křesťanskou ideologií – myšlenky darwinismu přejali i naturalističtí spisovatelé Darwin (vlevo) na dobové karikatuře 

Eiffelova věž Symbolem možností techniky se stala 300 metrů vysoká Eiffelova věž v Paříži z roku 1889, tehdy nejvyšší stavba světa Symbolem možností techniky se stala 300 metrů vysoká Eiffelova věž v Paříži z roku 1889, tehdy nejvyšší stavba světa.

1.2. Kapitalismus - rozvoj průmyslu a zavádění nových technologií ovlivnily i společenské vztahy - na venkově velkostatkáři  z drobných rolníků námezdníci či dělníci ve městech - nejvlivnější skupinou obyvatelstva podnikatelé, konkurence způsobuje, že velké podniky ničí malé, ekonomika získává nadnárodní charakter - období hospodář. konjunktury se pravidelně střídá s krizí  masové propouštění a zhoršování životních podmínek - rozbíjení strojů, vznik odborů, demonstrace a stávky

sociálně demokratické strany jednotlivých zemí se sdružují  I sociálně demokratické strany jednotlivých zemí se sdružují  I. internacionála (1864), požadují všeobecné volební právo a sociální reformy 1.3. Pozitivismus - v 19. století dochází i k rozvoji společenských disciplín – psychologie, sociologie, ekonomie atd. - zakladatel sociologie August Comte vysvětlil zásady pozitivismu – pouze vědecké poznatky jsou jediným skutečným poznáním

2. Vznik nového směru - název pro nový umělecký směr prosadil fr. malíř a revolucionář Gustave Courbet (1819-1877)  v r. 1855 jeho výstava Le Réalisme bojoval proti klasickým estetickým ideálům a akademismu - snažil se zachytit skutečnost co nejvěrněji, bez přikrašlování - realismus vyjadřoval protest proti konvencím a šokoval svou opravdovostí - nový směr (později nazvaný kritický realismus) se postupně prosazoval od 30. let 19. století

3. Hlavní znaky 3.1. Pravdivý obraz skutečnosti – bez idealizace zobrazuje člověka a jeho společenský život 3.2. Kritika nedostatků ve společnosti – zaměřuje se na negativní společenské a sociální jevy, nevyhýbá se dříve tabuizovaným tématům (prostituce, nevěry, vězeňství) 3.3. Typizace prostředí – pro věrohodnost umísťuje své příběhy do typického prostředí

autoři často studovali odbornou literaturu a osobně navštěvovali místa děje svých knih 3.4. Typizace postav postavy ztvárňují obecné charakterové typy osudy postav vymyšlené, často však inspirované skutečnými událostmi 3.5. Objektivní přístup ke skutečnosti autor se neúčastní děje (neztotožňuje se s hlavním hrdinou), stojí nad příběhem (svůj názor uplatňuje jen výběrem tématu a postav) 3.6. Nové výrazové prostředky objevují se všechny vrstvy jazyka (hovorová řeč, nářečí, archaismy, argot)

4. Hudba 5.1. Francie: Georges Bizet – Carmen 5.2. Itálie: Giuseppe Verdi – Nabucco, Rigoletto, La Traviata, Aida Giacomo Puccini – Manon Lescaut, Bohéma, Tosca, Madam Butterfly 5.3. Čechy: Leoš Janáček – Její pastorkyňa

5. Výtvarné umění Přelom v zobrazování skutečnosti znamenal vynález fotografie (daguerrotypie) ve 30. letech 19. stol. Z technické novinky a atrakce se postupně stalo svébytné umění. Šest studií emocí: Odmítavost, Opovržení, Rozhořčení, Dobrá pohoda, Šibalství, Přemýšlení (model: Jan Evangelista Purkyně, foto: Emanuel Lokaj)

6.1. Francie K realismu se hlásila řada francouzských malířů: Gustave Courbet [gistáv kurbe] Camille Corot [kamij koro] - začal malovat přírodní výjevy přímo v plenéru Jean François Millet [žan fransoa mije] - zaměřil se na venkovské výjevy Honoré Daumier [onore domje ] - především kreslíř, věnoval se karikatuře Édouard Manet [eduár mane] - skandál způsobil obraz Snídaně v trávě

Gustave Courbet: Dobrý den, pane Courbete!

Gustave Courbet: Pohřeb v Ornans

Gustave Courbet: Interiér mého ateliéru

Camille Corot: Žena s perlou

Jean-Francoise Millet: Klekání

Jean-Francoise Millet: Sběračky klasů

Honoré Daumier: Polévka

Edouard Manet: Balkón

Edouard Manet: Snídaně v trávě

6.2. Rusko Průkopníkem realismu v ruském malířství byl Vasilij Perov K nejvýznamnějším ruským malířům patří: Ilja Repin Vasilij Vereščagin – protiválečné náměty Vasilij Polenov – často historické náměty Ivan Kramskoj – zejména portréty Isaak Levitan –krajinomalba

Vasilij Perov: Trojka  Tulák

Ilja Repin: Tolstoj  Tolstoj orající pole 

Ilja Repin: Burlaci na Volze

Vereščagin: Noční tábor Neporazitelné armády

Polenov: Zlatý podzim

Kramskoj: Dívka s vypraným prádlem

Levitan: Jarní povodeň

6.3. Čechy Nejvýznamnějšími realistickými malíři byli: Karel Purkyně (1834-1868) Antonín Chittussi (1847-1891) - krajinomalba Jaroslav Čermák (1830-1878) - řada obrazů z národních dějin a ze života Černohorců Adolf Kosárek (1830-1859) - krajinomalba Josef Mánes (1820-187) - zasáhl do všech druhů malířství Mikoláš Aleš (1852-1913) Luděk Marold (1865-1898) - Panoráma Bitva u Lipan, rozměry 11 x 95 m Jakub Schikaneder (1855-1924)

Karel Purkyně: Sova sněžná

Karel Purkyně: Podobizna kováře Jecha (Politizující kovář)

Antonín Chittussi: Rybník Utopenec

Jaroslav Čermák: Husité průsmyk bránící

Adolf Kosárek: Horská krajina

Josef Mánes:Švadlena Červen,  medailón Orloje

Mikoláš Aleš: Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem

Luděk Marold: Vaječný trh v Praze

Jakub Schikaneder: Vražda v domě

6. Literatura Realistické tendence doprovázely umění od jeho nej- ranějších začátků. Bezprostřední předchůdci realistů: Jonathan Swift a Daniel Defoe (osvícenství, 18. století) – jejich díla obsahují konkrétní satirické narážky na dobovou anglickou společnost. Realistické prvky se do literatury dostávaly i v období romantismu– spisovatelé si všímali nespravedlivého rozvrstvení společnosti a sociálních rozdílů (Scott, Hugo, Stendhal, Puškin, Němcová) Typické realistické útvary: povídka, román, románový cyklus, divadelní hra. Poezii realisté prakticky nepsali.

Naturalismus Je krajním směrem realismu objevuje se v 60.- 80. letech 19. stol. ve Francii název vznikl z lat. slova natura = příroda staví na názorech fr. filozofa Hippolyta Taina (1828-1893) o vlivu dědičnosti a prostředí na člověka  naturalisté člověka chápou jako biologický objekt, jeho jednání je prý pouze pasivním odrazem toho, co člověk zdědil a v jakém prostředí žije jelikož je člověk determinován biologicky a svým sociálním prostředím, spisovatelé neuznávají psychologii postav, ale pouze jejich

fyziologii, o románu tvrdí, že nepatří do struktur uměleckých, ale vědeckých (je „přírodopisným“ výkladem života) líčí lidi na okraji společnosti (alkoholiky, prostitutky, dělníky, chudinu...), jejich vidění světa je značně pesimistické naturalisté mají sklon k fatalismu naturalistickou metodu použil poprvé Émile Zola ve svém románu Tereza Raquinová (1867) k naturalismu měli blízko: Francouz G. de Maupassant Rus F. M. Dostojevskij Američan S. Crane Češi K. M. Čapek-Chod, K. Šlejhar a Mrštíkové

Realismus www.artchiv.cz www.wikipedia.cz Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí www.artchiv.cz www.wikipedia.cz