Fyzika

Gravitace

Gravitace je přitažlivost mezi tělesy, jako jedna ze základních vlastností hmotných těles (těles s nenulovou hmotností). Gravitace je jedna ze čtyř základních interakcí. Gravitační síla je síla, kterou se vzájemně hmotná tělesa přitahují. Gravitační síla ubývá se čtvercem vzdálenosti od tělesa, které ho vyvolalo. Gravitační pole je v klasické mechanice prostor kolem tělesa, ve kterém se projevuje působení gravitační síly. Protože dosah gravitační síly je nekonečný, i gravitační pole je vlastně nekonečné. Za jeho hranici se obvykle považuje místo, kde přestává být měřitelné, případně, kde začíná převládat gravitace jiného tělesa nebo těles. Gravitační pole je konzervativní. Z pohledu kvantové fyziky se hovoří o gravitační interakci, přičemž je považována za jednu ze základních interakcí.

Gravitační pole planet Z přesného mapování pohybu sond na oběžné dráze kolem planety pomocí měření dopplerovského posunu frekvence signálu vysílaného sondou lze určit lokální změny v gravitačním poli planety, které souvisí s nerovnoměrným rozdělením hmoty na planetě (v topografii, podpovrchových strukturách v kůře, anomáliích v plášti či přímo spojenými s jádrem planety). Pozorovatelnost signálu libovolné struktury roste s její velikostí a klesá s hloubkou pod povrchem planety (podobně jako u tzv. skin efektu). Ze zaznamenaných lokálních variací v radiálním gravitačním zrychlením lze zpětně usuzovat na vnitřní strukturu planety: u Marsu a Měsíce se za předpokladu dané průměrné mocnosti kůry daří namodelovat její globální strukturu u Země a Venuše lze z dlouhovlnné charakteristiky gravitačního pole odhadnout parametry pláště v budoucnosti bude zřejmě možná u Merkuru dokonce přímá analýza rozhraní mezi pláštěm a jádrem, díky faktu, že poloměr jádra Merkuru je asi celých 0,8 poloměru planety Obecně jsou nejvýraznějšími komponentami planetárních gravitačních polí signály velkých sopek (např. Olympus Mons na Marsu), riftových systémů (Valles Marineris tamtéž), impaktních pánví (nejvíce tzv. mascony), ale také globální rotační zploštění planety. Znalost přesného tvaru gravitačního pole dané planety (především pak Země) má především technický význam.

Elektrická síla

Elektrická síla je síla, kterou na sebe působí tělesa s elektrickým nábojem (elektricky nabitá tělesa). Velikost elektrické síly závisí na velikosti nábojů, vzdálenosti těles a prostředí mezi nimi. Spočítá se podle vzorce , kde q1 a q2 jsou náboje těles, r je jejich vzdálenost, ε je permitivita prostředí Elektrická síla mezi dvěma nabitými tělesy s opačným nábojem (+ −) je přitažlivá, mezi dvěma nabitými tělesy se souhlasným nábojem (+ + nebo − −) je odpudivá. Elektrická síla působící mezi dvěma bodovými náboji je určena Coulombovým zákonem.

Třecí síla

Vlastnosti třecí síly: Velikost třecí síly závisí na: Třecí síla je fyzikální veličina, která vyjadřuje velikost a směr tření mezi tělesy. Vlastnosti třecí síly: Velikost třecí síly závisí na: druhu tření přítlačné síle, tj. na síle, která tlačí obě tělesa k sobě kolmo k jejich povrchu kvalitě povrchu těles (drsnost - hladkost). Třecí síla nezávisí na velikosti povrchu těles a pro malé rychlosti nezávisí na vzájemné rychlosti mezi tělesy. Třecí síla je vždy orientována proti pohybu těles. Symbol veličiny: Ft Základní jednotka: newton, značka jednotky: N