Předmět sociologie Věda společenská a behaviorální Empirická sociologie Sociální jevy a formy vztahů Definice předmětu sociologie

Společenská a behaviorální Věda společenská = metodologie Jevy složité, neurčité, nepředvídatelné Odpovídající postupy poznávání Výsledky poznání: tendence, modely, pravděpodobnost Behaviorismus se zaměřuje na vnější chování Behaviorální schéma: Stimul – Osoba – Reakce Problémem je mnohost a skrytost stimulů, proces učení osob

Empirická sociologie Vychází z pozitivismu A. Comta (1798 – 1858). Pozitivismus je metodologické řešení. Poznání je opřeno o reálné pozorovatelné jevy, o pozorování. Utváří se popis. Zobecňování je odmítáno. Zakotvenost sociologického poznání v sociální realitě. Rozpracování metod sociologického empirického výzkumu. Řešení vztahu mezi teorií a empirií empirickým popisem teoretických pojmů.

Sociální jevy a formy vztahů Sociální jev definuje Emil Durkheim (1858 – 1917) Sociální jev není ovlivnitelný jedinci. Na jedince vyvíjí nátlak. Má nadindividuální charakter. Sociální jev je skutečný (sociologický realismus) G. Simmel (1858 – 1918) a neměnné formy lidských vztahů. Existují reálné, pevné, ne příliš proměnlivé struktury lidských vztahů. Jedinec je ovlivňován tím, do jaké struktury vztahů je zařazen.

Definice sociologie Sociologie je věda o mezilidských vztazích, které existují dlouhodobě a dosahují relativně stabilních forem svého utváření a průběhu. Sociologie je v tomto smyslu věda o principech sdružování a zespolečenšťování lidí. Alternativní definice: Sociologie je věda o sociálních skupinách a organizacích, které mají v moderní společnosti z hlediska praktických potřeb člověka zásadní význam. Sociologie se zabývá principy utváření a fungování těchto útvarů.

Aplikované sociologické disciplíny Sociologie organizace – řízení vztahů. Sociologie práce – význam různých podmínek pro výkon činnosti. Sociologie povolání – specifické nároky různých činností na člověka. Sociologie podniku – podnik jako součást struktury společnosti.

Vývoj sociologie práce a organizace F. Le Play, M. Weber Human relations Studium práce a technických souvislostí Industriální a postindustriální společnost Empirická škola Škola sociálních systémů Škola sociotechnických systémů Manažerské koncepce konce 20. století Kulturologické pojetí organizace Genderová studia

Sociologická metodologie S. m. je prezentována na linii teorie-hypotéza-empirická data. Obecně se jedná o postup, kterým se překonává vágnost sociálních jevů a nesamozřejmost jejich poznání. Sociologický empirický výzkum je částí sociologické metodologie. Empirická data mohou být získávána pouze v souladu s teorií, s teoretickým konceptem. Teorie ukazuje, jakou povahu sociální jev má, umožňuje zhodnotit, co je důležité a co ne a definuje poznávací postupy. Empirická data mohou být interpretována v jen souladu (nebo v rozporu) s teorií. Pravdivost poznání se bude spojovat se schopností porozumět problému. Kritériem správnosti výkladu sociálních jevů je logická konzistence a užitečnost (upotřebitelnost pro efektivní rozhodování).

Složitost sociálních jevů Složitá struktura osobností konkrétních jedinců, kteří se sociálního jevu účastní. Proměny vztahů a tendence ke kvalitativním změnám v interakcích. Nejednoznačné hranice sítí nebo okruhů vztahů. Působení komplexů sociálních institucí.

Důsledky složitosti a problémů poznání Celkový a úplný výklad sociálního jevu, jednoznačný komplexní popis všech částí a vysvětlení jejich vzájemných souvislostí jsou nemožné. Poznání bude vždy dílčí, redukované. Přesněji bude se pohybovat v rovině jedné významné stránky. Pro identifikaci jednotlivých významných stránek sociálního jevu lze využít existujících sociologických teorií, škol a paradigmat.