cvičení č. 3 a 4. zimní semestr N_STFS 5. Aktuální trendy v centrálním bankovnictví; 6. Teorie centrálního bankovnictví a jeho vývoje; 7. Teorie regulovaného a neregulovaného bankovnictví,

5. Aktuální trendy v centrálním bankovnictví;

Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví 4.1 Teorie centrálního bankovnictví a její vývoj: a) teorie o funkcích centrální banky a její historický vývoj, b) teorie o nezbytnosti, resp. zbytečnosti existence centrálních bank, 4.2 Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví : a) příčiny zvyšování významu centrálních bank od poloviny 20. století, b) změny ve funkcích centrální banky: - posílení funkce regulátora a supervizora - posílení funkce věřitele poslední instance c) od cíle zabezpečování cenové stability k zabezpečování finanční stability: - změna cílů CB - zajištění nezávislého postavení CB - změna metod práce CB

Teorie centrálních bank, současné tendence vývoje centrálních bank a změna jejich úlohy Centrální banku lze definovat jako banku, která (1) má …………..monopol, tj. výsadní právo k emisi hotovostních bankovek, popřípadě i mincí na území daného státu, (2) provádí ……………….. politiku daného státu, (3) reguluje ………………….. soustavu.

Teorie centrálních bank, současné tendence vývoje centrálních bank a změna jejich úlohy Centrální banku lze definovat jako banku, která (1) má emisní monopol, tj. výsadní právo k emisi hotovostních bankovek, popřípadě i mincí na území daného státu -Makro (2) provádí měnovou politiku daného státu - Makro (3) reguluje bankovní soustavu.

Teorie centrálních bank, současné tendence vývoje centrálních bank a změna jejich úlohy V rámci mikroekonomické funkce centrální banka zabezpečuje rovněž hladký průběh ………………………..styku.

Hlavní činnosti centrálních bank 1. ……….(emise hotovostních a bezhotovostních peněz); 2. …………..(měnová politika) 3. …………….(vztah k jiným měnám) 4. …………………….regulace; 5. …………………….dohledu; 6. obsluhy ……………………soustavy (banka bank); 7. obsluhy ………………………(banka státu); 8. blíže nespecifikované (různé – např. statistická činnost, zastupování státu v mezinárodních finančních organizací nebo funkce tzv. věřitele poslední instance).

Hlavní činnosti centrálních bank 1. emisní (emise hotovostních a bezhotovostních peněz); 2. měnové 3. devizové; 4. bankovní regulace; 5. bankovního dohledu; 6. obsluhy bankovní soustavy (banka bank); 7. obsluhy státu (banka státu); 8. blíže nespecifikované (různé – např. statistická činnost, zastupování státu v mezinárodních finančních organizací nebo funkce tzv. věřitele poslední instance).

centrální banka jako banka bank základní činnosti: 1. přijímání ………… od bank, 2. poskytování ………………..bankám, 3. vedení ……………….bankám, 4. provádění mezibankovního ………………

Centrální banka jako banka bank základní činnosti: 1. přijímání vkladů od bank, 2. poskytování úvěrů bankám, 3. vedení účtů bankám, 4. provádění mezibankovního zúčtování.

Centrální banka jako banka státu základní činnosti: 1. vedení ………………pro stát, 2. správu státního …………….(splácení úvěrů a placení úroků), 3. poskytování …………………..státu, 4. emisi státních cenných ………………….

centrální banka jako banka státu základní činnosti: 1. vedení účtů pro stát, 2. správu státního dluhu (splácení úvěrů a placení úroků), 3. poskytování úvěru státu, 4. emisi státních cenných papírů.

Funkce CB - vývoj Původními funkcemi, které centrální banky v období svého vzniku plnily, byla funkce úvěrování panovníka (státu) a funkce vedení účtů pro státní pokladnu. přibyla funkce emisní. Banka, které panovník svěřil výsadní právo emise bankovek pro státní pokladnu získala vůči jiným bankám privilegované postavení. Stala se tím ústřední neboli centrální emisní bankou. Většina centrálních bank vznikla ze soukromých bank, které získaly emisní monopol.. do 1. světové války byla emisní činnost hlavní funkcí centrálních bank. Funkce centrálních bank se historicky vyvíjely

Funkce CB - vývoj Po 2. světové válce nabývala prioritního postavení měnová politika a rostla úloha centrální banky v oblasti regulace a dohledu. Od počátku nového tisíciletí roste význam funkce CB jako věřitele poslední instance.

Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví příčiny zvyšování významu centrálních bank od poloviny 20. století. Po 2. WW centrální banky pomáhaly řešit složité finanční problémy poválečné obnovy. Hlavním nebezpečím – inflace, zvýšení významu monetární politiky. Po ukončení Brettonwoodského systému došlo k demonetizaci zlata, výrazně stoupla volatilita finančního trhu tím bylo posíleno jejich postavení centrálních bank rozmach finanční sféry, internacionalizace a globalizace ekonomiky, vznik nových finančních nástrojů (např. finančních derivátů) a technik (sekuritizace) aj. Trend posilování úlohy a významu centrálních bank je dlouhodobým trendem, který pokračuje i v našem století.

Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví změny ve funkcích centrální banky: - posílení funkce regulátora a supervizora: V zemích s vyspělou tržní ekonomikou se prosadila tendence k vytvoření systému regulace a dohledu s jediným regulátorem. V jiných zemích však zůstává zachován systém více než jednoho regulátora. Nutnost posílit činnost centrální banky v oblasti regulace a dohledu vyšla najevo v průběhu současné světové finanční krize.

Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví změny ve funkcích centrální banky: posílení funkce věřitele poslední instance: centrální banka poskytne nelikvidní, avšak pravděpodobně solventní bance dodatečnou likviditu Společenská poptávka po funkci věřitele poslední instance roste s objemem emise neplnohodnotných peněz. Emisní banka zajišťuje finanční stabilitu tím, že: 1.podporuje vypořádání transakcí mezi komerčními bankami eskontem směnek popř. lombardním úvěrem 2.komerční banky neemitují peníze tiskem bankovek, ale prostřednictvím úvěrů, 3.klientské vklady u bank postupně získávají velký podíl na peněžní zásobě.

Operace na volném trhu centrální banka vystupuje v roli věřitele poslední instance; kvalitativně se neliší od standardních repo operací, lombardních úvěrů a eskontování směnek. kvantitativně se liší: centrální banka poskytuje (solventním) bankám likviditu podle jejich poptávky a bez ohledu na limity růstu peněžní zásoby, jež by za jiných podmínek odpovídaly její měnové politice. rozpor mezi měnově politickým cílem a cílem finanční stability.

Systémové riziko je riziko hromadné platební neschopnosti. Toto riziko se realizuje systémovou událostí a tou může být: (a)Náhlá ztráta důvěry v bankovní sektor projevující se hromadným vybíráním vkladů.(= run na banky). (b)(b) Závažné selhání platebních systémů z technických příčin anebo z důvodů selhání lidského činitele.

Systémové riziko Ve světě globálních finančních trhů a pojištění vkladů je mezinárodní finanční nákaza a stádní reakce velkých a systémem pojištění vkladů nechráněných institucionálních investorů stejně významným zdrojem systémového rizika jako panika mezi drobnými a středními vkladateli.

Od cenové stability k zabezpečování finanční stability Okruh cílů, kterými je vymezována činnost centrálních bank v posledních desetiletích zahrnuje širší okruh makroekonomických cílů: a)udržování stability cenové hladiny; b)zachování stability měnového kurzu domácí měny; c)zachování stability finančních trhů; d)stabilizace úrokových sazeb; e)udržování rovnováhy platební bilance; f)podpora ekonomického růstu; g)podpora zaměstnanosti obyvatelstva.

Od cenové stability k zabezpečování finanční stability V České republice byl jako hlavní cíl ČNB zákonem stanoven cíl zabezpečovat stabilitu české měny Tento cíl je totožný s cílem centrálních bank v EU. od sledování cenové stability spolu se stabilitou měnovou vývoj směřuje k nutnosti usilovat současně o stabilitu finanční. Přechod k cíli CB spočívajícího v zabezpečení finanční stability země zvýrazňuje funkci CB jako věřitele poslední instance.

Od cenové stability k zabezpečování finanční stability V soudobé ekonomice je nezbytné, aby centrální bance byla zaručena dostatečná nezávislost. Nezávislost centrální banky může být definována jako nezávislost: 1.politická; 2. finančně hospodářská; 3. personální; 4. institucionální; 5. organizační; 6. funkční.

Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví Požadavek politické nezávislosti vychází z toho, že centrální banka má sloužit celospolečenským zájmům, nikoliv partikulárním zájmům politických stran, resortním zájmům, zájmům bankovních nebo jiných skupin, regionálních nebo lokálních. Před přímým prosazováním podobných zájmů centrální banka má být chráněna, a to přímo prostřednictvím zákonů tak, aby mohla plnit hlavní cíl své existence. Nepřímo ji lze chránit dále tím, že představitelé vrcholového vedené centrální banky nesmějí po dobu svého působení v centrální bance zastávat stranické funkce v politických stranách a jiné státní funkce.

Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví Finančně hospodářská nezávislost spočívá v tom, že pro centrální banku platí zákaz přímého financování veřejného sektoru a jím řízených subjektů. Centrální banka má vlastní majetek, s nímž hospodaří podle svého rozpočtu, schvalovaného vrcholovým vedením centrální banky. Z tohoto rozpočtu musí být jasně patrné, jaké jsou výdaje na pořízení majetku a výdaje na provoz. O hospodářských výsledcích centrální banka každoročně informuje parlament ve zprávě o výsledcích hospodaření.

Klíčové pojmy banka bank; banka státu; věřitel poslední instance; cíle činnosti centrální banky; úkoly centrální banky; politika CB – měnová, protiinflační, regulační cenová, měnová, finanční stabilita; regulace a dohled; nástroje CB - přímé a nepřímé nástroje metody činnosti CB nezávislost CB vedení CB, vrcholový management, orgány formy dohledu (dohled na dálku a dohled na místě) prevence represe sankce, režim sankcí cílování inflace bankovní rizika, operační riziko

6. Teorie centrálního bankovnictví a jeho vývoje;

7. Teorie regulovaného a neregulovaného bankovnictví,

Teorie volného bankovnictví bez centrální autority by nebylo možno zabezpečit hladký chod bankovního podnikání, fungování platebního systému ani ochranu účastníků finančního trhu. v pojetí teorie svobodného bankovnictví bankovní soustava může fungovat i bez centrální banky jako jednostupňový systém. 1. vyloučení emisního monopolu centrální banky 2. zavedení konkurence v emisi peněz.

Teorie volného bankovnictví V systému svobodného bankovnictví : neexistuje měnová politika (předpokládá se volná směnitelnost peněz za zlato/stříbro): neexistuje regulace bankovnictví se strany státu, neexistuje bankovní dohled a jsou emitovány „soukromé peníze“, tj. peníze jednotlivých bank. Usměrňování emise peněz, peněžního oběhu atd. zajišťuje konkurence (= trh) a povinnost zlatého krytí emitovaných bankovek.

Teorie volného bankovnictví V případě, že by emisní banka nebyla schopna zajistit stabilní kupní sílu a krytí peněz, které emitovala, nebyl by o „její peníze“ zájem (= stažení peněz z trhu, odchod banky z trhu, úpadek banky).

Teorie volného bankovnictví Svobodné bankovnictví dnes neexistuje. v 18. Století ve Skotsku a v 19. století v USA. Ve Skotsku existencí nízkého počtu skotských bank koncem 18. století a tím, že vlastníci bank ručili celým svým jměním (nikoliv pouze majetkovým podílem na kapitálu banky). V USA tento systém existoval v letech po zrušení Second Bank of the United States. Přestože stát stanovil pro emise bankovek poměrně přísná pravidla, zkrachovalo cca 15% bank; docházelo k častým podvodům a k falšování bankovek. Negativní stránky systému volného bankovnictví: nepřehlednost druhů bankovek, jejich rozdílná kupní síla (tzv.„wildcat banking“).

Kritika centrálního bankovnictví V době světové krize 30.tých let byl systém centrálních bank podroben kritice, která napomohla k odhalení problémů v činnosti CB ve dvoustupňovém bankovním systému. 1.emisní monopol CB vede k vynucené kupní síle peněz; 2.CB je centrální byrokratická instituce respektující politické zájmy; 3.CB svými zásahy narušuje konkurenční prostředí v bankovním systému; 4.CB nedokáže zabránit bankovním ani měnovým krizím; peníze nemají reálný standard a peněžní oběh je proto náchylný k inflaci.

Kritika centrálního bankovnictví Protiargumenty: 1.Peníze jsou emitovány i komerčními bankami, nejen CB; 2.peněžní systém s jednotnou denominací je přehledný; 3.komerční banky emitují „své vlastní“ peníze; 4.CB může provádět měnovou politiku nezávisle na pokynech vlády. 5.CB nesmí úvěrovat schodky státního rozpočtu; 6.CB někdy dokáže zabránit bankovní a měnové krizi; 7.CB je často úspěšná při udržování stability kupní síly peněz.

Měnová báze představuje peněžní prostředky s nejvyšším stupněm likvidity, sledované centrální bankou MB = hotovostní oběživo (HO) + povinné (REpo) a dobrovolné (REdo) rezervy obchodních bank na účtech centrální banky.