Ukrajina

Obecné Ukrajina (ukrajinsky Україна) je země ležící ve východní Evropě; na východě hraničí s Ruskem, na jihozápadě s Moldavskem, Rumunskem, na západě s Maďarskem, Slovenskem a Polskem, na severu s Běloruskem. Jižní hranice je tvořena Černým a Azovským mořem. Ukrajinská republika získala nezávislost roku 1991 po rozpadu Sovětského svazu.

Hlavní město je Kyjev. Poloostrov Krym tvoří v rámci Ukrajiny autonomní republiku. Narozdíl od „proevropské“ západní části je východ a v menší míře i jih kulturně a politicky orientován spíše na Rusko. Ukrajina je zakládajícím členem Společenství nezávislých států.

Podnebí Téměř celá Ukrajina náleží do mírného klimatického pásu, převládá kontinentální podnebí; pouze na úzkém území mezi Krymskými horami a Černým mořem je podnebí subtropické. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi +6°C na severu a +12°C na jihu země. Průměrné roční srážky na většině území činí okolo 600 mm; největší srážkový úhrn vykazují Karpaty (1200 mm), nejsuššími oblastmi jsou stepi Chersonské oblasti a severního Krymu (400 mm ročně).

Povrch Povrch Ukrajiny je tvořen především vysočinami a pahorkatinami či náhorními plošinami přerušovanými údolími řek. Na jihu země se rozkládají rovinaté stepi; druhá větší rovinatá oblast je tzv. Polesí při hranicích s Běloruskem. Největšími pohořími jsou Karpaty na jihozápadě země (nejvyšším vrchem je Hoverla, 2061 m) a Krymské hory na jihu Krymského poloostrova, jejichž nejvyšší vrcholky dosahují okolo 1500 m.

Vodstvo Celková délka říční sítě je okolo 170 000 km. Většina řek patří do úmoří Azovského a Černého moře, jen 4 % území náleží k úmoří Baltského moře. Nejvýznamnější řekou je Dněpr (ukrajinsky Dnipro) s hlavními přítoky Pripjať, Desna a Inhulec), který protíná Ukrajinu ze severu na jih a dělí ji na dvě části. Východní Ukrajinou protéká Severní Doněc, přítok Donu.

Další velké řeky jsou Prut, Dněstr a Jižní Buh Další velké řeky jsou Prut, Dněstr a Jižní Buh. Velké řeky jsou využívány jednak pro lodní dopravu, jednak jako zdroj energie: zejména na Dněpru bylo vybudováno několik velkých přehrad s hydroelektrárnami, z nichž nejznámější je DněproGES v Záporoží; největší přehradní nádrží je Kremenčucká vodní nádrž.

Největší ukrajinská jezera jsou Budžaku v údolích Dunaje (Jalpuh, Kahul). Větší jezera a limany se rozkládají na pobřeží Černého a Azovského moře; největší z nich je Dněsterský (360 km²), největší neumělá vodní plocha Ukrajiny. Ve Volyni a Polesí je mnoho krasových jezer; v Ukrajinských Karpatech je nejvýznamnější jezero Synevyr.

Politika Ukrajina je republika, zhruba uprostřed mezi prezidentským a parlamentním typem (podobně jako např. Polsko). Prezident (v současné době Viktor Juščenko) je volen přímo, a to na 5 let. Ukrajina má jednokomorový parlament (Verchovna rada Ukrajiny) o 450 zastupitelích (od r. 2006 též na pětileté období); ten volí a odvolává premiéra země (v současné době jím je Juščenkův rival Viktor Janukovyč); premiér musí být oficiálně jmenován prezidentem.

Ukrajina je mj. členem Společenství nezávislých států, OSN, OBSE, GUAM a Organizace pro hospodářskou spolupráci černomořských zemí (BSEC). Ukrajinská armáda má přibližně 300 000 příslušníků a je členem svazku Partnerství pro mír.

Aktuální situace Po politické krizi v dubnu 2007, kdy prezident Juščenko rozpustil parlament, vyhlásil předčasné volby a pokusil se převzít kontrolu nad jednotkami ministerstva vnitra, se v květnu situace opět uklidnila. Předčasné volby byly uskutečněny 30. září 2007.

Největší počet hlasů v nich získala Janukovyčova Strana regionů (34 %), těsně za ní se umístil Blok Julie Tymošenko (31 %). Momentálně probíhají povolební vyjednávání: pravděpodobná je koalice Tymošenkové s Juščenkovou stranou Naše Ukrajina, která by získala v parlamentu většinu.

Státní symboly Státním znakem Ukrajiny je tzv. tryzub (zlatý trojzubec na modrém poli); velký státní znak zatím nebyl oficiálně přijat. Ve stejných barvách je i ukrajinská vlajka sestávající ze dvou stejně širokých podélných pruhů. Státní hymnou je píseň Šče nevmerla Ukrajiny. Kromě uvedeného má Ukrajina ještě prezidentské symboly: pečeť, znak a standartu.

Státní vlajka

Státní znak

Malý státní znak

Obyvatelstvo K 1. 7. 2007. měla Ukrajina 46 490 819 obyvatel,[2] z nichž 68 % žilo ve městech. Tradičně byla však Ukrajina výrazně venkovskou zemí; během 20. století počet však městského obyvatelstva výrazně vzrostl (z 14,3 % v roce 1900). Zatímco východní průmyslové regiony se zalidnily, některé venkovské oblasti především severní a střední Ukrajiny mají dnes méně obyvatel než před 2. světovou válkou.[3]

V současné době počet obyvatel klesá; stejně jako ve většině evropských zemí je příčinou nízká porodnost, na Ukrajině k ní přistupuje také negativní migrační saldo. Očekávaná délka života je 67,9 let (62,2 u mužů, 74 u žen). Ukrajina v rámci Evropy poměrně vysoký podíl nakažených virem HIV (zhruba 1,4 %).[4]

Národnostní složení K ukrajinské národnosti se hlásí 77,8 % obyvatelstva Ukrajiny (2001); kromě Krymu, kde žijí především Rusové (58,5 %), tvoří Ukrajinci ve všech oblastech nadpoloviční většinu; v Haliči, Volyni a Podolí pak jejich podíl přesahuje 90 %. Největší zastoupení Rusů vykazuje oblast Luhanská (39 %), Doněcká (38 %) a Charkovská (26%).

Nejvýznamnější rumunskou menšinu má Bukovina (Černovická oblast) Nejvýznamnější rumunskou menšinu má Bukovina (Černovická oblast). Etnicky nejrozrůzněnějším krajem je Budžak, kde kromě Ukrajinců a Rusů žije 21% menšina besarabských Bulharů a 4% menšina Gagauzů. V Zakarpatí žije významná maďarská menšina. Karpatští Rusíni (Huculové, Lemkové a další) nebyli při oficiálním sčítání počítáni za samostatný národ a přihlásili se tedy většinou k ukrajinské národnosti. Výsledky[5] tohoto sčítání z roku 2001 podává tabulka:

Jazyky Kromě Krymu, kde je úředním jazykem také ruština, je na Ukrajině oficiálně úředním jazykem výhradně ukrajinština; v jižních oblastech a zejména na Donbasu je však ruština de facto také úředním jazykem. Rusifikační politika carského Ruska a Sověského svazu způsobila, že významné části etnických Ukrajinců není ukrajinština rodným jazykem.

V oficiálním sčítání roku 2001 uvedlo za svůj rodný jazyk ukrajinštinu 67,5 % obyvatel Ukrajiny, resp. 85,2 % Ukrajinců – zhruba 15 % Ukrajinců tedy nehovoří ukrajinsky. Ruština je rodným jazykem 29,6 % obyvatel, z nichž necelé dvě třetiny tvoří Rusové; rusky hovoří také většina ukrajinských Bělorusů a Židů. Svůj jazyk si naopak drží ukrajinští Rumuni, Maďaři a Krymští Tataři.

Užívání ukrajinštiny převažuje v západních, severních a středních oblastech; ruština je přibližně polovinou obyvatel užívána na jihu, na východě (Donbas, Charkov) je dominantním jazykem. Dalším používaným jazykem je suržyk, směs převážně ukrajinské gramatiky a ruské slovní zásoby. Rozšířen je zejména na severovýchodě země.

Náboženství Za věřící se označuje okolo 60 % obyvatel Ukrajiny, přičemž více nábožensky založen je západ země, zatímco v průmyslových oblastech, zejména na Donbasu, má silnou pozici ateismus. Převládajícím náboženstvím je pravoslavné křesťanství; část pravoslavných se hlásí k Ukrajinské pravoslavné církvi Kyjevského patriarchátu, část uznává Moskevský patriarchát;

kromě toho zde působí též Ukrajinská autokefální pravoslavná církev kromě toho zde působí též Ukrajinská autokefální pravoslavná církev. Na západě země, zejména v Haliči, převládá řeckokatolické vyznání (Ukrajinská řeckokatolická církev), v některých oblastech jsou výraznější menšinou též římští katolíci, kteří celkem tvoří necelé 2 % ukrajinských věřících.[6] Menšinovými náboženstvími, která však obě mají na Ukrajině dlouhou tradici, jsou judaismus a islám.

Židovství bylo od středověku rozšířeno po celé Ukrajině; kraj Podolí se v 18. století stal ohniskem chasidského hnutí. Dnes však tvoří židé jen několik desetin procenta obyvatel země. Centrem Islámu na Ukrajině je Krymský poloostrov, jenž byl po staletí osídlen Tatary, resp. Krymskými Tatary, kteří se sem od konce 20. století vracejí ze středoasijského vyhnanství. Islám vyznává něco přes 1 % obyvatel Ukrajiny.

Kultura Ukrajinská kultura vyrůstá z křesťanských tradic, především z pravoslaví, ale také z řeckého katolictví. Z dob Kyjevské Rusi společné kořeny s běloruskou a ruskou kulturou; ruský vliv je v ukrajinské kultuře trvale a silně přítomný. Významný je také přínos někdejší početné židovské menšiny (na Ukrajině se mj. zrodilo chasidské hnutí) a muslimů zejména na Krymu.

V době polské nadvlády na pravobřežní Ukrajině se hojně prosazovaly polské vlivy, které jsou patrny např. v ukrajinské slovní zásobě. V 19. století byla ukrajinská kultura a ukrajinština utlačována ze strany carského Ruska, jehož zájmem bylo celé území rusifikovat. Přesto se ukrajinskému národnímu obrození podařilo etablovat spisovnou ukrajinštinu (průkopnickým dílem byla Aeneida Ivana Kotljarevského

a o něco později také básně Tarase Ševčenka, jehož sochu dnes najdeme v téměř každém ukrajinském městě); poté, co byl v ruské části vydán dokonce zákaz používání ukrajinštiny, přesunuly se emancipační snahy ukrajinských spisovatelů a politiků do liberálnější habsburské části země – Haliče a Bukoviny. Ani 20. století nepřineslo ukrajinské kultuře příznivé prostředí, neboť rusifikace probíhala i v éře SSSR (do roku 1991). Proto jsou národní otázky v současném ukrajinském umění stále živé.

Mezi současné autory, jejichž díla jsou hojně překládána, patří např Mezi současné autory, jejichž díla jsou hojně překládána, patří např. Oksana Zabužko či Jurij Andruchovyč.

Folklór a kuchyně I v současnosti je živý ukrajinský folklór; bylo obnoveno mnoho venkovských slavností, existují soubory lidových písní a tanců; prvky písňového folklóru ve výrazné míře pronikají i do současné ukrajinské pop-music.

Oblíbená je také tradiční ukrajinská kuchyně, která s oblibou užívá obilné či bramborové těsto, slunečnice, zelí, řepu, mleté maso či ryby; typickými pokrmy jsou boršč, pelmeně, varennyky či plněné pirohy; k Ukrajině ovšem patří také vodka (horilka), které v posledních letech částečně konkuruje pivo; oblíbeným nápojem je také kvas.

Státní svátky 1. ledna – Nový rok 7. ledna – „Rizdvo“ – Vánoční svátky 8. března – Mezinárodní den žen 1. května – Svátek práce 9. května – Den vítězství 28. června – Den Ústavy Ukrajiny 24. srpna – Den Nezávislosti Ukrajiny

Hospodářství Ukrajinská ekonomika byla druhou největší v rámci Sovětského svazu. Po jeho rozpadu bylo nastoleno tržní hospodářství, jehož nástup v podobě „šokové terapie“ byl velice bolestný: zemi postihla hyperinflace, mnoho podniků ukončilo výrobu, privatizace probíhaly neprůhledným způsobem. Situace se částečně stabilizovala po roce 1996 po zavedení nové měny, Ukrajinské hřivny.

V prvních letech 21. století ukrajinská ekonomika nastoupila poměrně rychlý a stabilní růst (HDP v roce 2006 vzrostl o 7,1 %).[8] Optimistická čísla však mohou zakrývat vážné přetrvávající problémy. Ukrajinské hospodářství nadále nese znaky postsovětské ekonomiky orientované na obory s nízkou přidanou hodnotou a převahou těžkého průmyslu. Největšími obchodními partnery jsou země EU, Rusko (potažmo SNS) a Turecko.

Nerostné bohatství a průmysl 1/2 Ukrajinské nerostné bohatství se stalo jedním z pilířů sovětské ekonomiky. Nejdůležitějším sektorem je těžba černého uhlí v oblasti Donbasu (s hlavními centry Doněck a Luhansk), který je zároveň hlavním průmyslovým regionem země: ročně se zde vytěží až 200 milionů tun uhlí a vyrobí se 50 milionů tun oceli. Významný je dále zejména strojírenský, chemický a potravinářský průmysl. Kromě Donbasu jsou velkými centry těžkého průmyslu města Dněpropetrovsk, Záporoží či Mariupol.

Nerostné bohatství a průmysl 2/2 V okolí města Kryvyj Rih jsou bohatá naleziště železné rudy, která se zpracovává v místních slévárnách. Mezi další nerostné suroviny Ukrajiny patří magnetické a uranové rudy, titan, chrom, nikl, bauxit, fosfáty, síra, rašelina, ropa, sůl, grafit a mangan

Zemědělství Většina území Ukrajiny disponuje kvalitní a úrodnou černozemní půdou. Obděláváno je 57% půdy. Mezi hlavní zemědělské produkty patří: pšenice, ječmen, cukrová řepa, brambory, kukuřice, slunečnice, maso a mléčné výrobky. Chová se zde hlavně skot a prasata, důležitý je rovněž rybolov. V jižních oblastech (zejména na Krymu) je rozšířeno také vinařství. Karpaty jsou důležitou zásobárnou dřeva.

Doprava Rozloha Ukrajiny a její poloha mezi západní Evropou, Ruskem a Černým mořem klade velké nároky na dopravní infrastrukturu. Relativně hustá a kapacitní železniční síť čítá 23 300 km tratí, z nichž necelá polovina je elektrifikována.[9] Nejvytíženější a nejlépe udržované tratě vedou ve směru Polsko – Lvov – Šepetivka – Fastiv/Kyjev – Dněpropetrovsk – Doněck – Rusko a Moskva – Charkov – Záporoží – Krym.

Monopolní dopravce Ukrzaliznycja je s 375 000 zaměstnanců jedním z největších podniků v zemi. Ukrajina nemá síť klasických dálnic, z Kyjeva do Lvova a Oděsy však vedou expresní silnice. Individuální automobilismus se zde ovšem ještě nerozmohl tak silně jako v západních zemích. Hojně využívána je městská hromadná doprava, zejména čtyři fungující systémy metra. Na Krymu najdeme nejdelší trolejbusovou trať světa.

Kvůli nedostatku financí na klasické sítě MHD se v ukrajinských městech objevily tzv. maršrutky. V Kyjevě a dalších městech jsou mezinárodní letiště. Důležité přístavy se nacházejí v Oděse, Sevastopolu, Kerči a Mariupolu.

Fotogalerie Staré město ve Lvově, památka UNESCO

Fotogalerie letecký pohled na hráz Dněperské přehrady v Záporoží.

Fotogalerie Náměstí Nezávislosti a budova Gospromu v Charkově.

Fotogalerie Viktor Juščenko, současný ukrajinský prezident.

Fotogalerie Ministerstvo zahraničních věcí v Kyjevě

Fotogalerie Chánův dvorec v Bachčisaraji na Krymu.

Fotogalerie Chrám Sv. Michala v Kyjevě.

Fotogalerie Náměstí Nezávislosti v Kyjevě

Fotogalerie Kobzar, potulný kozácký bard

Fotogalerie Slévárny Azovstal v Mariupolu