Sázavský Klášter

Dějepisná praktika Žáci dějepisných praktik se pod vedením paní učitelky Markéty Jelínkové vydali 6.května 2009 do Sázavského kláštera. Jejich úkolem bylo, na základě výkladu paní průvodkyně, vyplnit paní učitelkou připravený pracovní list. Dva žáci potom vytvořili prezentaci z této návštěvy.

Pracovní list

Historie Založení kláštera-Archeologické nálezy v městečku Sázavě datují počátky osídlení až do doby neolitické (kamenné). Slavné dějiny Sázavy však začínají až v 11. století, kdy zde v roce 1032 kníže Oldřich a poustevník svatý Prokop založili klášter (čtvrtý nejstarší na českém území) s benediktinskou řeholí. Prokop se stal jeho prvním opatem. Klášter byl významný tím, že rozvíjel slovanskou liturgii (ač řehole mnichů, jak již bylo uvedeno, byla klasická benediktinská).

Svatý Prokop Prokop se narodil se kolem roku 970 v Chotouni na zemanské tvrzi jako syn jakéhosi Víta a Boženy. Nabyl výborného vzdělání na slovanské škole na Vyšehradě, stal se knězem a se svou manželkou měl syna Jimrama. Později se rozhodl pro poustevnický život a po vyvraždění Slavníkovců žil, zřejmě po období stráveném též v benediktinském klášteře na Břevnově, v jeskyni v Dalejích u Jinonic. Zde prý Prokop sepsal evangeliář, který se údajně dostal do Francie, kde na něj skládali přísahu francouzští králové. Posléze se Prokop přesunul do Posázaví, kde praktikoval asketický život a pracoval – mýtil les a obdělával takto získanou půdu. Legenda praví, že jej okolní lidé spatřili orat s ďáblem zapřaženým do pluhu a popoháněným křížem (zřejmě se jedná o místní vysvětlení brázdy mezi Chotouní a Sázavou).

Svatý Prokop S pomocí knížete Oldřicha vzniká postupně kolem Prokopovy poustevny mnišská osada obydlená učedníky, kteří chtěli žít stejně jako on. Prokop se posléze stal prvním opatem kláštera, kterému velmi vypomáhal též Oldřichův nástupce Břetislav. Sázavský klášter, který převzal řeholi otcem západního mnišství sv. Benedikta, byl jedním z posledním míst v Čechách, kde se provozovala liturgie ve staroslověnštině a pěstovala staroslověnská vzdělanost obecně. Roku 1204 byl Prokop kanonizován papežem Inocencem III. a to jako první Čech, který byl za svatého prohlášen papežem. Je uctíván jako jeden z českých zemských patronů. Roku 1588 byly Prokopovy ostatky přeneseny do Prahy a uloženy v kostele Všech svatých na Hradě.

Kníže Oldřich Oldřich († 9. listopadu 1034) byl český kníže (1012–1033 a 1034) z dynastie Přemyslovců. Byl synem Boleslava II. a jeho ženy Emmy a mladší bratr Boleslava III. a Jaromíra. Jméno jeho první manželky není známé, tou druhou byla zřejmě Božena. Kníže Oldřich vyvedl zemi z krize způsobené boji o moc mezi syny Boleslava II. a k Čechám trvale připojil Moravu.

Kníže Oldřich Roku 1001 uprchl s Jaromírem a jejich matkou před terorem Boleslava III., který mínil nechat Oldřicha, v té době už možná otce levobočného syna Břetislava, zavraždit. Oldřich sice byl podle všeho již ženatý, v té době ale neměl příliš dobré vyhlídky na knížecí stolec. Nedalo se předpokládat, že jeho nemanželský syn v budoucnosti sehraje v českých dějinách významnou roli. Útočištěm se oběma bratrům a jejich matce stal dvůr bavorského vévody, který se o rok později stal římskoněmeckým králem jako Jindřich II. Po smrti dosazeného knížete Vladivoje roku 1003 se krátce vrátil do Čech, brzy však musel znovu prchnout spolu s Jaromírem před Boleslavem III. a Boleslavem Chrabrým. Teprve na podzim 1004 se mohl vrátit, když s podporou Jindřicha II. byli z Čech vypuzeni Poláci. Knížetem se stal Jaromír.

Základy kostela sv. Kříže.

Věž nedostavěného chrámu

Vyobrazení sv. Prokopa.

Nově objevená archeologická naleziště v podzemí kláštera.

Vnitřek kostela

Klášterní spisy

Jeden z návrhů stavby chrámu.

Vstupenka do kláštera

Sbor nejlepších historiků Evropy. V popředí Doc. Havlín.

Konec František Lejnar a Jakub Drahokoupil