ČLOVĚK JAKO OBČAN V DEMOKRATICKÉM STÁTĚ NAŠI PREZIDENTI Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Mgr. Eva Šreibrová 2009

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK * 7. 3. 1850 Hodonín † 14. 9. 1937 Lány (řečený Osvoboditel) český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista, zakladatel novodobého československého státu československý prezident ČSR opakovaně v letech 1918 - 1935

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK Masarykovou zásadou bylo, že "demokracie je protivou aristokratismu", a byl proto přesvědčeným stoupencem republikánského zřízení. Po tisíciletí monarchismu bylo štěstím pro novou republiku, že jejím prezidentem se stal právě on. Rozsáhlé vzdělání filozofické, historické a sociologické, znalost cizích zemí a jazyků, významná činnost vědecká a pedagogická, dlouholetá politická zkušenost stranická i poslanecká, odpor proti tomu, že "veliká většina lidí politicky činných se nedovede povznést nad sebe, nedovede se vyprostit z kleští nekritického egocentrismu", vysoká osobní morálka, střídmý život a v neposlední řadě také důstojné, ba vznešené vzezření a vystupování - tím vším založil v české politické tradici příklad státníka, který pro jeho nástupce byl a dlouho ještě zůstane nedostižným vzorem.

EDVARD BENEŠ * 28. 5. 1884 Kožlany na Rakovnicku † 3. 9. 1948 Sezimovo Ústí (řečený Budovatel) český a československý politik, diplomat československý prezident v letech 1935 – 1948 (v období protektorátu ovšem v exilové vládě)

EDVARD BENEŠ Až příliš vycházel z úvahy, že Československo se může stát "mostem" mezi Sovětským svazem a západními demokraciemi a napomoci tak stabilitě v Evropě. Jako sociolog byl přesvědčen, že politika je "praktická sociologie" a že jeho politika je vědecká. Avšak další vývoj ukázal, že nikoli věda, nýbrž přání byla otcem myšlenek. Benešovu víru v demokratizaci SSSR a KSČ vyvrátil dramaticky únor l948. Krátce po něm, 7. 6. 1948, abdikoval a brzy poté zemřel.

EMIL HÁCHA * 12. 7. 1872 Trhové Sviny † 27. 6. 1945 Praha (řečený Kolaborant) český právník a státník prezident Česko-Slovenské republiky a státní prezident Protektorátu Čechy a Morava v letech 1938 - 1945

EMIL HÁCHA Po vyhlášení Protektorátu se Hácha ocitl ve velmi těžké situaci. Prezident odmítl v říjnu 1939 slib věrnosti Hitlerovi, říšskému protektorovi podával protesty proti germanizaci, žádal o propuštění zatčených vlastenců. Situace se změnila po příchodu Heydricha do Prahy. Zastupující říšský protektor se snažil Háchu zlomit rozpoutáním teroru a likvidací jemu blízkých osob. Pak přišel atentát na Heydricha. V den pohřbu Heydricha jednal Hácha v Berlíně znovu s Hitlerem. Vůdce byl nepříčetný. Otevřeně hrozil likvidací a vystěhováním zbytku českého národa ještě během války. V době heydrichiády, po vyhlazení Lidic a masových popravách a výhružkách Hitlera se Hácha zlomil. Osamělý, nemocný a duševně zlomený starý muž neměl důvěru okupantů ani českých fašistů, ale už ani domácího a zahraničního odboje. "Háchovština" se stala synonymem pro kolaboraci.

KLEMENT GOTTWALD * 23. 11. 1896 Dědice † 14. 3. 1953 Praha Komunistický politik a československý prezident v letech 1948 - 1953

KLEMENT GOTTWALD Po únoru 1948 byla v Československu pod Gottwaldovým vedením nastolena diktatura, ze které brzy přešel smích i mnohé z těch, kteří 25. února 1948 nadšeně Gottwaldovi tleskali na Václavském náměstí. První komunistický prezident vzal občanům Československa vlast. V zemi začali rozhodovat sovětští poradci. Ekonomice naordinovali "ocelovou koncepci", radili při násilné kolektivizaci zemědělství, při prosazování monopolu komunistické moci do školství, vědy a kultury. Na základě zákona na ochranu lidově demokratické republiky bylo vyneseno přes 230 rozsudků smrti a 100 000 občanů bylo odsouzeno k mnohaletým trestům vězení. Bez soudů bylo během pěti let deportováno do táborů nucených prací na 80 000 osob. Kárnými jednotkami PTP prošly desítky tisíc "protistátních živlů". Nakonec Gottwald poslal na šibenici i jedenáct ze svých nejbližších předních komunistických funkcionářů v čele s R. Slánským.

ANTONÍN ZÁPOTOCKÝ * 19. 12. 1884 Zákolany † 13. 11. 1957 Praha český sociálně demokratický a poté československý komunistický politik Československý prezident v letech 1953 - 1957

ANTONÍN ZÁPOTOCKÝ Jako vedoucí funkcionář strany i z titulu státních funkcí nese spolu s dalšími plnou odpovědnost za nastolení a provádění organizovaného násilí v Československu. Spolurozhodoval o zatčeních, internacích, podílel se na přípravě politických procesů a zavádění všech forem poúnorového teroru. Zápotockého odpovědnost nemohou smazat jeho "lidová" vystoupení a poměrná obliba mezi částí občanů státu, kteří oceňovali Zápotockého osobní skromnost a občanské "zabouření" proti drobným nepravostem každodenního života a rozmáhající se byrokracii. Je ovšem pravda, že se tím aspoň vnějškově odlišoval od většiny komunistických odlidštěných aparátníků a pohlavárů. Na druhé straně jeho sliby - ať už se týkaly měnové reformy v roce 1953 anebo odvolání násilného provádění kolektivizace vesnice - zůstaly jen planými slovy. Zásah armády v roce 1953 v Plzni proti protestujícím dělníkům Škodovky ukázal, jak daleko je ochoten zajít "odborářský a dělnický" prezident.

ANTONÍN NOVOTNÝ * 10. 12. 1904 Praha-Letňany † 28. 1. 1975 Praha československý komunistický politik a prezident v letech 1957 - 1968

ANTONÍN NOVOTNÝ Hlavní představitel první krize komunistického režimu v Československu . V roce 1960 vyhlásil, že v Československu byl vybudován socialismus a toto slovo se dostalo i do názvu státu. V souvislosti s tím uskutečnil rozsáhlou amnestii, po níž se z vězení vrátila převážná část lidí odsouzených v politických procesech 50. let. Pak se se střídavým úspěchem stále výrazněji prosazovaly různé opoziční proudy v oblasti kultury a společenských věd. Novotný však intelektuálně nestačil úkolům doby a jeho spontánní vystoupení vyvolávala osvobozující smích (když například po jedné prvomájové manifestaci v improvizovaném rozhovoru slíbil, že "maso bude vbrzku", byla ihned republika plna dotazů, "kdeže to Brzko je".

LUDVÍK SVOBODA * 25. 11. 1895 Hroznatín † 20. 9. 1979 Praha československý armádní generál československý komunistický politik a prezident v letech 1968 - 1975

LUDVÍK SVOBODA V roce 1968 byl zvolen prezidentem ČSSR. Nebyl členem politických orgánů KSČ, svou aktivitu zaměřil na podporu demokratizace společnosti a na co nejširší kontakty s veřejností. Podpořil důsledné provádění rehabilitací nezákonně postižených občanů, zejména důstojníků čs. armády. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR 21. 8. 1968, odmítl tuto vojenskou akci morálně i politicky. Požádal o jednání s politickými aktéry invaze vojsk v Moskvě. Nechtěl dopustit, aby situace vyvrcholila v násilný konflikt a v krveprolití. Byl za důsledné řešení česko-slovenských vztahů federativním uspořádáním republiky, které 28. října 1968 podepsal v Bratislavě. V roce 1973 byl znovu zvolen do funkce prezidenta. Brzy ho však postihla dlouhodobá vleklá choroba, a i když chtěl podat demisi, nebylo mu to ze spekulativních politických důvodů umožněno. Ludvík Svoboda zemřel 20. 9. 1979. Jeho pohřeb se stal velkou spontánní manifestací sympatií občanů Československa k jeho osobě.

GUSTÁV HUSÁK * 10. 1. 1913 Bratislava-Dúbravka (řečený Normalizátor) slovenský právník, československý komunistický politik prezident ČSSR v letech 1975 - 1989

GUSTÁV HUSÁK Na moskevských jednáních v srpnu 1968 poznal Brežněv, že Husák by se mohl stát politikem, který zachrání ztracenou reputaci SSSR a zajistí splnění cíle agrese do Československa. V dubnu 1969 se Husák dostal do čela KSČ. V květnu 1975 se tento bývalý bojovník za rozdělení nejvyšší stranické a státní funkce stal - se sovětským souhlasem - prezidentem republiky. Podřizoval se všemu absurdnímu, co si přála Moskva. Po 17. listopadu 1989 mu nezbylo nic jiného, než aby 10. prosince jmenoval Čalfovu "vládu národního porozumění" a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky.

VÁCLAV HAVEL * 5. 10. 1936 Praha spisovatel a dramatik; jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, poslední prezident Československa a první prezident České republiky byl prezidentem ještě České a Slovenské federativní republiky a poté České republiky, a to s přestávkou v období od r. 1989 do r. 2003

VÁCLAV HAVEL Václav Havel si svými postoji v letech totality získal postavení uznávané morální autority. Hloubkou názorů na problémy soudobé civilizace a promyšleností jejich formulací se stal i v nové ústavní funkci respektovanou osobností, mezi politiky ojedinělou.

VÁCLAV KLAUS * 19. 6. 1941 Praha český ekonom, politik 28. února 2003 byl zvolen prezidentem České republiky 15. února 2008 byl zvolen pro druhé funkční období

VÁCLAV KLAUS Politickou dráhu nastoupil v prosinci 1989, kdy se stal federálním ministrem financí. V říjnu roku 1991 byl navíc jmenován místopředsedou vlády ČSFR. Na konci roku 1990 se stal předsedou tehdy nejsilnějšího politického subjektu - Občanského fóra. Po jeho zániku v dubnu roku 1991 spoluzaložil Občanskou demokratickou stranu, jejímž předsedou byl od počátku až do prosince roku 2002. S touto stranou vyhrál v červnu roku 1992 parlamentní volby a stal se předsedou vlády České republiky. V této roli se podílel na klidném rozdělení československé federace a vzniku samostatné ČR. V roce 1996 ve volbách do Poslanecké sněmovny tuto funkci obhájil. Po rozpadu vládní koalice podal v listopadu 1997 demisi. Po předčasných volbách v roce 1998 se stal na čtyřleté volební období předsedou Poslanecké sněmovny.

NAŠI PREZIDENTI Použity následující materiály : www.hrad.cz Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Použity následující materiály : www.hrad.cz Občan v demokratické společnosti, V. Jirásková: Slon, Praha 1999 Občanská nauka pro SOŠ, V. Dudák a kol.: SPN, Praha 2003