Politicko-geografický přehled Latinské Ameriky 26. 4. 2013, Brno Připravila: Dana Hübelová „Posílení konkurenceschopnosti absolventů MENDELU v oblasti rozvojové spolupráce a managementu přírodních zdrojů v zemích třetího světa“ Politicko-geografický přehled Latinské Ameriky

ROZDĚLENÍ STÁTŮ ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY 35 nezávislých států. 19 závislých území: 16 obydlených 3 neobydlená (Navassa, Clipperton, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy). Velikostí, počtem obyvatel, ekonomickou i sociální úrovní velmi nevyrovnaná struktura.

ROZDĚLENÍ STÁTŮ ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY Proč jsou státy Latinské Ameriky tak nejednotné? Příčinou je mimo jiné způsob vyhlašování nezávislosti velkých koloniálních celků: Portugalsko - Brazílie (nezávislost získána „shora“, proto udržena jednota), Španělsko - děleno podle tzv. místokrálovství:

ROZDĚLENÍ STÁTŮ ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY Místokrálovství: Nové Španělsko (Mexiko), Peru (španělské pozice v JA + Panama, v 18. stol. rozděleno na: Nová Granada (území dnešní Panamy, Kolumbie, Ekvádoru a Venezuely), Río de la Plata (území Argentiny, Uruguaye, Paraguaye a Bolívie).

ROZDĚLENÍ STÁTŮ ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY pokud měla místokrálovství oddělené správní jednotky = kapitanáty (capitanías), často získaly nezávislost tyto kapitanáty (Chile, Guatemala, Venezuela), nebo se od místokrálovství odtrhla okrajová území (Bolívie, Paraguay, Uruguay), zvláštní případ je kapitanát Guatemala, který se rozpadl na ještě nižší administrativní jednotky.

STÁTNÍ FORMA ZEMÍ NA ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY Státní forma zemí v LA: většina států je unitárních, federace jsou: Mexiko, Brazílie, Argentina, Venezuela, Sv. Kryštof a Nevis.

STÁTNÍ FORMA ZEMÍ NA ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY Převažuje stabilnější územní princip. Výraznější separatizmus se v Latinské Americe nevyskytuje ve federacích, ale jen v dosud unitární Bolívii. (v Anglosaské Americe je to jen v Kanadě /Québec/ a v Grónsku.)

STÁTNÍ FORMA ZEMÍ NA ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY Většina států jsou republiky: převažuje „americký“ model prezidentských republik 10 států jsou monarchie: všechny jsou parlamentní monarchie v personální unii s Británií, na Jamajce silné prorepublikánské tendence.

HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Španělská koloniální nadvláda s pomocí katolické církve odřízla na tři století území LA od progresivnějších vlivů Evropy. Kolonizace výrazně pozměnila demografickou strukturu Latinské Ameriky: v době příchodu Evropanů tvořili obyvatelé LA asi 1/5 obyvatel světa, za dalších sto let to byla 3 %, v polovině 18. stol. 1,6 % (!)

HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Nejvýznamnější předkolumbovské říše: Aztécká (dnešní Mexiko), Mayská (dnešní jižní Mexiko, Guatemalu, Belize a západní regiony Hondurasu a Salvadoru), Incká (zasahovala na území dnešních států Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny).

HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Aztécká říše

HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Mayská říše

HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Mayská říše

HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Mayská říše

HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Incká říše

HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Rozhodujícím hospodářským činitelem v době kolonizování byl velkostatkář (latifundista) s výraznými pravomocemi dnešní centralismus a byrokracie. V roce 1823 po odchodu Španělů prohlásily USA Latinskou Ameriku za svoje zájmové území: James Monroe - Monroeova doktrína.

HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE James Monroe - Monroeova doktrína: dosud tvoří jeden ze základů zahraniční politiky USA, v počáteční fázi osamostatňování zemí LA sehrála progresívní roli (vzala v ochranu bývalé španělské kolonie LA v boji za nezávislost), později její výklad směřoval k tomu, že nepřípustnost intervence na americkém kontinentě se týkala pouze evropských mocností.

DŮVODY POLITICKÉ NESTABILITY Historicky časté spory mezi státy, vojenské převraty, diktatury … důvody: geografická nejednotnost území (Chile, Uruguay – nárazníkový stát mezi Brazílií a Argentinou (1828), Bolívie), nejasné hranice (většinou v nezalidněných oblastech – koncentrace obyvatel na pobřeží a v okolí měst), chybějící národní identita (potomci Evropanů rozděleni podle zemí původu), chybějící demokratické tradice: nepočetná elita, vlastníci přírodních zdrojů, často reálná ekonomická moc v rukou velkostatkářů (podpora armády)

VOJENSKÉ DIKTATURY – SPOLEČNÉ ZNAKY Ve 30. letech a v 70.-80. letech 20. století ve většině států vojenské diktatury. Nacionalismus, snaha „sjednotit národ“. Kolonizace vnitrozemí, důraz na stavbu komunikací. Snaha vybudovat vlastní těžký průmysl a energetiku (posílení soběstačnosti – i s využitím cizího kapitálu). Politické represe proti opozici (guerilly) a potenciální opozici (inteligence, zejména studenti).

VOJENSKÉ DIKTATURY – PŘÍKLAD CHILE 1973 vojenský převrat, marxistický prezident Aliende zabit. Diktátor Augusto José Ramón Pinochet vládne až do roku 1988: rozpuštění parlamentu, zákaz politických stran, radikální ozdravení ekonomiky, v 80. letech 20. stol. ale opět obtíže, 1990 přechod k demokracii.

Paraguayská válka mezi Paraguay a všemi sousedy (1864–1870): VOJENSKÉ KONFLIKTY Paraguayská válka mezi Paraguay a všemi sousedy (1864–1870): před válkou vláda rodiny Lópezů – izolace od okolí, snaha o soběstačnost, úplné ovládnutí obyvatelstva, v bitvě 24. 5. 1866 Paraguay poražena, ztráta 2/3 území (7 000 mrtvých, 10 000 raněných), fanatická oddanost diktátorovi – na straně Paraguay demografické ztráty (před válkou 525 tis. obyvatel, po válce jen 221 tis. z toho 28 tis. mužů), většina obětí zemřela na choleru, úplná ekonomická destrukce země.

Válka o Grand Chaco mezi Bolívií a Paraguayí 1932–1935: VOJENSKÉ KONFLIKTY Tichooceánská válka mezi Chile a Bolívií s Peru o poušť Atacama (naleziště surovin, hlavně guana): 1884 Bolívie ztratila přístup k moři. Válka o Grand Chaco mezi Bolívií a Paraguayí 1932–1935: 2/3 sporného území získala Paraguay.

VOJENSKÉ KONFLIKTY Falklandská válka mezi Argentinou a – Velkou Británií o Falklandy, 1982: Falklandy / Malvíny leží 500 km od argentinského pobřeží, historicky nárokované jak Argentinou, tak Británií, strategicky důležitá poloha, předpokládané zásoby ropy, rybolov, příčina: vnitropolitická krize v Argentině (sociální nepokoje, porušování lidských práv – mizení intelektuálů a studentů, protesty „Madresde Plaza de Mayo“), asi 1000 obětí (700 Argentinců).

AKTUÁLNÍ SPORY Chile – Argentina: Ekvádor – Peru: hranice dohodnuta až v roce 1902, na jihu spory o pobřežní moře, potenciálně problematické i migrace Chilanů do Patagonie (přes 10 % tamních obyvatel) – Argentinci proto podporují přesídlování obyvatel na jih (daňové zvýhodnění, nižší ceny energie, budování infrastruktury). Ekvádor – Peru: 1942 po válce východní část státu připojena k Peru.

AKTUÁLNÍ SPORY Nikaragua – Kolumbie: ostrovy Sv. Ondřeje / San Andrés - ovládá Kolumbie, pozůstatek Velké Kolumbie – 700 km od jejího pobřeží, strategicky významné (vojenské posádky, bezcelní zóna, turistika, tranzit)

AKTUÁLNÍ SPORY Venezuela–Guyana: od vyhlášení nezávislosti (1830) požaduje Venezuela 60 % území Guyany, občas se spor obnovuje.

20. století – prezidentská dynastie Somozů: NIKARAGUA 20. století – prezidentská dynastie Somozů: přímá účast této rodiny na korupci, kriminálních aktivitách, porušování lidských práv. 1972 katastrofální zemětřesení: poškozeno 90 % hlavního města, humanitární pomoc z celého světa rozkradena a použita k obohacení rodiny Somozů.

Moci v zemi se ujímají povstalci: NIKARAGUA Opozice proti Somozům sdružila levici, inteligenci, buržoazii i církev – lidové povstání: 1979 Somoza opouští zemi, exil v USA (1980 zavražděn v Paraguay). Moci v zemi se ujímají povstalci: pomoc Kuby, převaha levicové složky rezistence (sandinisté) – Daniel Ortega.

Vláda Sandinistů – Daniel Ortega: NIKARAGUA Vláda Sandinistů – Daniel Ortega: opozice nebyla zakázána, ale její aktivity byly omezeny, ozbrojený odpor tzv. contras podporovaných USA, ekonomický neúspěch režimu, 1990 – Sandinisté prohrávají volby, 2006 D. Ortega stál v prezidentských volbách proti konzervativnímu politikovi E. Montealegrovi. podle ústavy země stačilo získat k vítězství v prezidentských volbách buď 40 % hlasů nebo 35 % při náskoku 5 % před druhým kandidátem – D.Ortega ve volbách zvítězil.

VENEZUELA Koncem 80. let 20. stol.: pokles cen ropy, následně zvýšení cen vedlo v roce 1992 pokus o státní převrat pod vedením Huga Cháveze (vězněn do 1994). V roce 1999 Chávez vyhrává parlamentní volby (politické hnutí Vlastenecký pól získalo 1/3 mandátů): podpora sociálně slabých voličů, ve volebním programu propagována změna ústavy, odstranění zahraničního dluhu i dobré vztahy se sousedy a USA.

V srpnu 2000 vyhrává Chávez prezidentské volby (38 % hlasů). VENEZUELA 1999 svoláno Ústavodárné shromáždění (Chávezovi lidé 119 ze 131 mandátu) a přijata nová ústava: změna názvu země (Venezuelská bolívarská republika), prezident může být zvolen na 2 šestiletá volební období. V srpnu 2000 vyhrává Chávez prezidentské volby (38 % hlasů).

VENEZUELA Realizace volebního programu: v praxi štědré sociální programy (díky zásobám ropy), snaha oslabit rančery vedla k dotacím cen základních potravin, zvýšení státních zásahů do ekonomiky, školství a zdravotnictví (např. možnost znárodnit nevyužívanou půdu a továrny), monopolizace médií, omezení práva na shromažďování, kult Simona Bolívara (oceňuje se na něm zejména jeho nekompromisnost, která kontrastuje s umírněností José Martína).

VENEZUELA Zahraniční politika: podpora levicových režimů v Latinské Americe (materiální pomoc, podpora ve volbách) včetně „vývozu revoluce“, - k posilování vlivu má přispět i projekt několika plynovodů a ropovodů v Jižní Americe a také připojení Venezuely k MERCOSURu, odpor proti globalizaci, antiamerikanismus, strach z blokády.

VENEZUELA Zahraniční politika: vzhledem k posilování nacionalismu výrazné zhoršení vztahů se sousedy, oživení pohraničních sporů, přednostní spolupráce s Kubou (Kuba posílá do země lékaře, učitele, ale i vojenské poradce), vztahy s USA: silná verbální kritika, ale udržují se obchodní vazby (USA potřebuje ropu).

VENEZUELA Novým prezidentem Venezuely se 14. 4. (po smrti H. Chávéze) stal Nicolás Maduro, kterého si jako svého loajálního nástupce vybral jeho předchůdce. Madurovo vítězství je těsné (sdělení volební komise citované BBC): Maduro získal 50,66 %, kandidát opozice Henrique Capriles 49,1 %.

DNEŠNÍ GEO-POLITICKÁ SITUACE LATINSKÉ AMERIKY Obrovské regionální rozdíly. Podpora levicových režimů. Odpor proti hegemonii USA. Složitý boj s kriminalitou (korupce, obchod s narkotiky). Problematický status původního obyvatelstva. Přelidnění metropolitních oblastí. Malý ohled na životní prostředí při využívání přírodního bohatství. Hraniční spory.

KOŘENY ZMĚN SOUČASNÉ LATINSKÉ AMERIKY Území Latinské Ameriky se díky interpretaci doktríny prezidenta USA Monroea stalo sférou politického a ekonomického vlivu USA: V roce 1835 bylo zabráno téměř 50 % Mexika (státy Texas, Nové Mexiko, Kalifornie). V roce 1867 došlo k odkoupení Aljašky od Ruska. Od roku 1898 do konce 50. let minulého století ovládaly USA ekonomiku Kuby. Od 10. 12. 1898 uplatňovaly také svůj vliv na Filipínách a v Portoriku. V roce 1901 byla provedena americká intervence do Nikaragui (vojenská smlouva z roku1924 umožnila vojenskou přítomnost v Nikaragui na 99 roků.)

KOŘENY ZMĚN SOUČASNÉ LATINSKÉ AMERIKY Po anexi Kalifornie se kolumbijská provincie Panama stala životně důležitým bodem pro komunikaci východu a západu USA. (Vybudování a ovládnutí Panamského průplavu umožnilo USA zvyšovat vojenskou námořní nadvládu v obou oceánech.) Roku 1914 došlo k vylodění armády USA na Haiti. Salvador byl vojensky obsazen v roce 1921. Honduras byl obsazen vojskem USA v roce 1924. Ovocnářská společnost United Fruit se severoamerickým kapitálem prakticky ovládala od roku 1954 do roku 1996 Guatemalu.

KOŘENY ZMĚN SOUČASNÉ LATINSKÉ AMERIKY Ve většině zemí LA jsou patrné snahy o demokratizace a samostatné využívání přírodního bohatství: transformace Latinské Ameriky probíhá přímo za hranicemi USA, některé země Latinské Ameriky směřují k demokracii a k sociálnímu, spíše levicovějšímu politickému uspořádání, mění se společenské postavení původních obyvatel Latinské Ameriky.

KOŘENY ZMĚN SOUČASNÉ LATINSKÉ AMERIKY „paradox prokletí přírodních zdrojů“: vliv přírodních a ekonomických podmínek (na rozdíl o Kanady a USA jsou v LA určující faktory pro hospodářský rozvoj ekonomicko-politické a méně fyzicko-geografické), vliv forem kolonizace, vliv ekonomických, politických a církevních podmínek mateřské evropské země, specifika španělského řízení kolonií v Latinské Americe, průmyslová revoluce v Americe.