Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/01.0057

Květ Květ je orgán semenných rostlin, který jim slouží k pohlavnímu rozmnožování.

Vnější vzhled Z morfologického hlediska je květ souborem přeměněných listů přisedajících na zkráceném stonku, které jsou během procesu evoluce přeměněny tak, aby mohly účelně a efektivně plnit svou funkci. Skládá se obvykle z tyčinek, pestíku a obalů květních (okvětí nebo kalichu a koruny). Soubor většího množství květů se nazývá květenství. Nejmenší květ má Wolffia (asi 0,5 mm), největší Rafflesia (až 1 metr velký). Ze středoevropských druhů má největší květ asi leknín (až přes 10 cm). Nejdelší květ má pak jednoznačně ocún jesenní (s podzemní částí trubky až 0,5 metru).

Vnitřní stavba Květ může obsahovat buď dva, barevně či tvarově rozlišené květní obaly, které pak nazýváme kalichem a korunou, nebo jeden nerozlišený květní obal, nazývaný okvětí. Okvětí označuje lístky tvořící obal květů a vyrůstající na květním lůžku bez rozlišení na kalich a korunu. Jsou buď v jednom nebo ve dvou, řidčeji ve více kruzích, které jsou tvarem a barvou stejné. Kalich je vnější obal květní. Skládá se z květních lístků buď volných nebo srostlých. Koruna je vnitřní obal květní, zpravidla nezelený, bílý nebo barevný, jemnější než kalich. Většinou je opadavý a skládá se z volných či srostlých korunních lístků. Květy mohou být oboupohlavné (monoklinické) - například divizna velkokvětá, nebo jednopohlavné (diklinické), dělící se na samčí a samičí -ořešák královský. Tzv. mnohomanželné rostliny nesou květy jedno- i oboupohlavní.

samičí – plodolisty (G) Schéma květu kalich stonek květní lůžko rozlišené koruna Květ obalné – obaly květní nerozlišené okvětí chybí květy nahé list samčí – tyčinky (A) výtrusné samičí – plodolisty (G) pestík

Květní lůžko Stonkového původu Může být Vyklenuté Ploché Prohloubené Bylinné Dřevnatějící Češule – na stavbě květního lůžka se podílejí dolní části květních obalů a tyčinek (růže)

Tyčinky Tyčinek bylo zřejmě původně mnoho a byly uspořádány ve šroubovici = primární polyandrie. Postupně však docházelo k oligomerizaci a k uspořádání tyčinek do přeslenů = kruhů. Pokud je vyvinut pouze jeden kruh tyčinek, mluvíme o haplostemonii. Tyčinky mohou být vyvinuty buď před kališními lístky = episepalní nebo před korunními lístky = epipetalní. Asi nejčastěji však bývají vyvinuty 2 kruhy tyčinek. Pokud je v tomto případě zachován zákon alternace, vnější kruh tyčinek stojí před kališními lístky a vnitřní před korunními, mluvíme o diplostemonii. Pokud však je zákon alternace porušen a naopak vnější kruh tyčinek je epipetalní a vnitřní episepalní, jedná se o obdiplostemonii, ke které dochází, pokud se pozdějšími změnami růstu přesune epipetalní kruh vně již dříve založeného episepalního kruhu.

Typy květů spolupracuj s internetem Podle pohlavnosti: Podle přítomnosti samčích a samičích pohlavních orgánů jsou květy oboupohlavné  nebo jednopohlavné . Oboupohlavné květy jsou pravděpodobně původní, protože u jednopohlavných květů jsou téměř vždy rudimenty druhého pohlaví a rostliny s oboupohlavnými květy mají často další primit. znaky. Podle přítomnosti jednopohlavných květů na jednom jedinci jsou rostliny jednodomé, dvoudomé. Pokud se u jednoho druhu vyskytují jednopohlavné i oboupohlavné květy je rostlina mnohomanželná . Podle inzerce květních orgánů Acyklické neboli spirální (jsou asi původní) – mají všechny orgány vyrůstající na jedné šroubovici , hemicyklické neboli spirocyklické květy – mají část orgánů vyrůstajících v kruhu a část ve šroubovici , cyklické pak mají všechny orgány v kruzích. Podle počtu cyklů polycyklické (jsou obvykle původní, mohou však vznikat i druhotně) a oligocyklické druhotná polycyklie. Podle počtu členů v kruhu Polymerické, oligomerické, trimerické tetramerické, pentamerické , hexamerické, heptamerické. Podle toho, jestli je ve všech kruzích stejný nebo různý počet členů, jsou květy izomerické. Podle souměrnosti  Pokud se u rostliny s normálně zygomorfními květy vytvoří zdánlivě terminální květ, bývá aktinomorfní. Tomuto jevu se říká pelorie. Podle otvírání  chasmogamické (otevřené) a kleistogamické (uzavřené).

zygomorfní květ spirocyklický květ oboupohlavní květ spirální květ otevřený květ polycyklický květ jednopohlavní květ

Pyl spolupracuj s internetem Morfologie pylového zrna Pylová zrna vznikají v tetrádách. Ve směru ze středu tetrády rozlišíme na pylovém zrnu 2 póly: proximální – blíže k centru tetrády a distální – směrem ven. Oba póly spojuje pólová osa a kolmo na ní leží ekvatoriální rovina. Pylová zrna jsou chráněna 2 obaly – exina, intina. U krytosemenných je především exina více diferencována než u nahosemenných. Exina se v tomto případě může skládat z několika vrstev. Naspodu má kompaktní 2-3 vrstvou nexinu a vně sexinu = ektexina; sexina může být tvořena jakýmisi sloupky, na jejichž konci může být další ± kompaktní vrstva. Na povrchu pak mohou být další výrůstky a pylový tmel, které slouží k lepšímu přichytávání na opylovače. V tvrdé exině jsou klíční štěrbiny – apertury, které jsou velice významným systematickým znakem. U pylu jsou původní distální apertury (spory kapradin mají místo na klíčení v proximální části), odvozená jsou pak místa ke klíčení pylu v ekvatoriální rovině a konečně na celém povrchu zrna. Apertur může být od 1 po více než 100. Původní apertury jsou protáhlé, v distální poloze se nazývají sulcus, v ekvatoriální colpus, apertury okrouhlé – póry jsou druhotné. Pylová zrna lze popisovat umělým tzv. NPC systém – počet, pozice, druh např. monosulkátní, trikolporátní pyl, atd. Bříza umí vyprodukovat až 5,5 milionu pylových zrn na jednu jehnědu.

Test Definuj květ... Jmenuj tři části květů... Vyjmenuj alespoň 3 typy květů... Jak se nazývají dva obaly zrnka pylu? Z jakých částí se skládá tyčinka?

Zdroje obrázky: www.google.cz Informace: botanika.cz www.wikipedie.cz Učebnice biologie pro gymnázia http://botanika.bf.jcu.cz/morfologie/MorfologieKvet.htm

Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/01.0057