Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK Název školy:Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20 Číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu:Zlepšení podmínek pro výuku na gymnáziu Číslo a název klíčové aktivity:III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Anotace Název tematické oblasti: Literatura pro vyšší gymnázium Název učebního materiálu: 1. fáze NO, Josef Dobrovský Číslo učebního materiálu: VY_32_INOVACE_CJ0305 Vyučovací předmět: Český jazyk a literatura Ročník: 2. ročník čtyřletého gymnázia, 6. ročník osmiletého gymnázia a 3. ročník čtyřletého gymnázia, 7. ročník osmiletého gymnázia Autor: Mgr. Karla Paclíková Datum vytvoření: Datum ověření ve výuce: Druh učebního materiálu: prezentace Očekávaný výstup: Student dokáže časově zařadit, pojmenovat a charakterizovat 1. fázi NO v literatuře. Chápe a dokáže objasnit význam osobnosti Josefa Dobrovského pro českou literaturu přelomu 18. a 19. století. Metodické poznámky:Materiál lze využít jako oporu pro výklad nového učiva při frontální výuce i pro samostatné opakování studentů před závěrečným shrnutím učiva o literatuře NO.

1. fáze národního obrození, Josef Dobrovský

1. fáze národního obrození (70. léta 18. st. – poč. 19. st.) = obranná – má apologetický ráz *apologie = obrana, obhajoba  cíl, úkol: zachovat existenci českého jazyka, čelit germanizaci → jazykový charakter

 = spíše období učeneckého zájmu spjatého s osvícenstvím - osvícenská věda - cizojazyčná (němčina, latina), na jejím základě se konstituují počátky obrozenské literatury - pozornost oborům historie (kritické dějepisectví) jazykověda a literární věda i přírodní vědy – Soukromá společnost nauk = Královská česká společnost nauk (od 1790) = vědecká instituce spojující o. myslitele a badatele českých zemí

 období hledání obsahu pojmu vlastenectví → převládá tzv. teritoriální (zemské) vlastenectví zemský vlastenec - X josefínským centralizačním snahám, - české země vnímá jako svou vlast, - hovoří německy - nejvíc česká (poněmčená) osvícenská šlechta, na počátku obrození v úloze mecenáše české vědy, hudby a divadla, s emancipací měšťanstva postupně do pozadí

 společenská cílenost – obrození je podníceno a usměrňováno působením skupiny národně uvědomělých intelektuálů (soukromí badatelé, kněží), většina aktivit ve městě (slabé zastoupení domácí šlechty a česky mluvícího měšťanstva)  v literatuře se uplatňuje klasicismus

Jazykověda  70., 80. léta – potřeba obrozenských obran 1775 – Bohuslav Balbín: Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (1672 – 1673) - vydal František Martin Pelcl = latinský text, dosud v rukopise - náklad vzápětí zabaven, avšak motivací ke vzniku dalších obran Karel Ignác Thám: Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhovačům (1783, čeština, nejradikálnější)

 obrozenský purismus / brusičství = záporná stránka jazykovědných snah - Jan Václav Pohl - neologismy jazykových brusičů skokotnosta letodník zpěvořečnost zpěvomluvec právonosta městonosta taneční mistr kalendář poezie básník advokát purkmistr

 potřeba ustálit jazykovou normu Josef Dobrovský

Historie - zrod kritického dějepisectví - v duchu osvícenského racionalismu snaha o podání nezaujatého obrazu českých dějin - připomenutím slavné minulosti snaha posílit národní sebevědomí Gelasius Dobner (1719 – 1790) = řádový kněz; „zakladatel moderního českého kritického dějepisu“ - latinský překlad a kritický rozbor historických nepřesností Kroniky české od Václava Hájka z Libočan ( )

František Martin Pelcl (1734 – 1801) = 1. profesor českého jazyka na pražské univerzitě; koncem života se rozhodl psát česky (X Dobner a jeho přátelé lat./něm.) - Nová kronika česká = 1. pokus o vědecké historické dílo v češtině, populární; měla nahradit Hájkovu kroniku správnějším vylíčením české minulosti

Josef Dobrovský (1753 – 1829) = vůdčí osobnost obrozenské generace; největší osobnost obrozenské literatury na přelomu 18./19. století = typ osvícenského vědce: „Požaduji svědectví, spolehlivá svědectví, nikoli možnosti – důkazy, nikoli deklamace.“ obr. 1

z deníku Jana Jakuba Ryby z r (mluva „sprostého lidu“) - Dostal přes arš několik hýblů. - To je rychtik! - Endlich to trefil. - Jdi do fraucimru! - Naše heršoft je tuze štreng. - Dostal přes zadek několik ran. - To je správné! - Konečně to trefil. - Jdi mezi ženské! - Naše panstvo je tuze přísné. - nevěřil v možnost plného rozvoje české literatury (D. pesimismus)

- psal lat./něm., česky až koncem života několik statí X svým dílem vytvořil předpoklady k ustálení spisovného jazyka a měl tak hlavní podíl na vybudování základů pro obrozenskou literaturu

- svým dílem zasáhl do oblastí: a) jazykověda Zevrubná mluvnice jazyka českého (1809) = D. základní dílo, význam pro ustálení spisovné češtiny v době NO - podal celý systém jazyka a formuloval jeho zákonitosti; za základ pro ustálení jazykové normy vzal jazyk veleslavínský (v té době už však zastaralý → alespoň na čas zabránil jazykové anarchii) - navrhl analogickou úpravu pravopisu

b) lexikologie Německo-český slovník – 2 díly; se spolupracovníky sestavil pro potřeby překladu a v zájmu jazykové a slovesné kultury

c) literární historie Dějiny českého jazyka a literatury (1792) - německy - souběžně s vývojem jazyka vylíčil i dějiny české literatury; vývoj lit. spojuje se stavem jazyka → nejvýše si cení dobu veleslavínskou - tomuto soubornému dílu předcházely dílčí práce o české literatuře Poznámka: nově vycházející českou i cizí literaturu vykládal po celý život (v praž. Pojednáních Královské společnosti nauk, muzejním časopise i v odborném zahraničním tisku)

e) slavistika (= věda o slovanských národech) Základy jazyka staroslověnského (1822) - lat. spis; = 1. vědecká mluvnice staroslověnštiny, jazyka našich prvních literárních památek → zakladatelem slavistiky (slovanské studie stále soustavněji a častěji po návštěvě Ruska (1791))

d) prozódie Česká prozódie - zásady přízvučné, sylabotónické prozódie; českému verši odpovídá přirozený slovní přízvuk → D. stanovil základní prozodická pravidla schopna dát současné poezii spolehlivý základ (X starší rozkolísanosti – autoři užívali sylabickou a časoměrnou prozódii)

ŠMILOVSKÝ, A. V. Za ranních červánků. Praha: Vojtěch Šeba, Alois Vojtěch Šmilovský (1837 – 1883) = autor próz z maloměstského a venkovského prostředí Za ranních červánků = próza inspirovaná životními osudy J. Dobrovského; zachycuje pobyt velkého učence na panství hrabat Černínů v Chudenicích u Klatov, kde se u svého šlechtického přítele zotavuje a během kterého začíná věřit v lepší budoucnost národa film Za ranních červánků (1934) režie: Josef Rovenský

Zdroj: archiv autorky obr. 1: VILÍMEK, Jan. [online] [cit ]. Dostupný na WWW: