INSTITUCIONÁLNÍ EKONOMIE Katedra společenských věd K 105

Náplň přednášek 1. Ekonomické myšlení předklasické doby 2. Klasická ekonomická teorie 3. Marginalistická škola a keynesiánství 4. Neoklasická syntéza, monetarismus a soudobé teorie 5. Vznik institucionální ekonomie – původní americký institucionalismus 6. Fungování trhu – organizace trhu a firmy, směna, rovnováha 7. Vývoj za 1. sv.války, 2. svět. války 8. Nová institucionální ekonomie - vznik a vývoj, základní pojmy, cíl, rozdíl amer.instit. x nová instit. ekonomie 9. Instituce v širším pojetí a v užším pojetí, transakční náklady 10. Vlastnická práva 11. Teorie státu, zásahy státu do ekonomiky 12. Nejistota vs. riziko 13. Zápočet

Způsob ukončení předmětu: docházka (povolené 2 neúčasti) test + seminární aktivita Základní literatura k testu: MLČOCH, Lubomír. Institucionální ekonomie. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1029-9. SOJKA, Milan. Dějiny ekonomických teorií. Praha : Havlíček Brain Team, 2010 (1. vydání). ISBN 978-80-87109-21-2. Doplňková literatura: HOLMAN, R. Dějiny ekonomického myšlení. Praha : C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-380-9 SEDLÁČEK, T. Ekonomie dobra a zla. Praha : 65.pole, 2009. ISBN 978-80-903944-3-8

Vývoj ekonomického myšlení předklasické doby

starořečtí filosofové (Xenofon,Platon a Aristoteles) Řím 5. a 4. stol. př. n.l.- 2. pol. 18. stol.n.l. starořečtí filosofové (Xenofon,Platon a Aristoteles) Řím středověký myslitel T. Akvinský merkantilisté fyziokraté

Počátky ekonomického myšlení Prapůvodní zmínky o „ekonomickém myšlení“ se objevují v literárních dílech, nikoli samostatných Starý zákon – uspořádání židovské společnosti (pospolitosti) Chammurapiho zákoník autor - král Starobabylónské říše (1792-1750 př. n. l.), 6. panovník Sumuabumovy dynastie v Babylónu.

Počátky ekonomického myšlení v antické filosofii Charakter antických ekonomických názorů: za jedinou přirozenou formu bylo chápáno naturální hospodářství tržní systém je nepřirozený ve směně by nemělo docházet k obohacení jednoho na úkor druhého obchod pro zisk byl chápán jako škodlivý

Počátky ekonomického myšlení v antické filozofii Řecko Zmínky o organizaci řecké společnosti už v díle Homérově – „Ilias“ (zdrojem bohatství – válka!) Hésiodos – „Práce a dni“ Solon – „Ústava“ Xenofon –první dochovanou prací o ekonomii (soubor praktických zásad a ponaučení, jak vést a spravovat otrokářskou domácnost a její hospodářství k prosperitě) je spis Oikonomikos (asi z let 401-399 př.n.l.).

Xenofon (asi 430 - asi 353 před n.l.) vnáší toleranci k obchodu aby výrobek byl zboží, musí mít užitnou hodnotu (vlastnost výrobku, kt. se výtváří během výroby) a směnnou hodnotu (kvantitativní poměr, ve kt. se směňuje) X zboží A = Y zboží B obchod užitečný, prospěšný motivem k obchodu je zisk (tabu na 2000 let) ideál: naturální hospodářství, velkostatek

Platón (427 - 347 př. n. l.) Názory na podobu společnosti ve spisu Republika (370 př. n. l) Utopická představa ideálního státu Ideální stát = 3 společenské vrstvy - vládci (politici), vojáci, pracující lidé (rolníci a řemeslníci); dvě horní třídy nemají mít soukromé vlastnictví - bohatství korumpuje Proti demokracii - ta vede k narůstání majetkových rozdílů a ústí v tyranii - vládu populárního jedince, který si koupí nebo získá oblibu lidí Oligarchická vláda „přirozených“ kast měla být zárukou stability a pořádku; tyto třídy jsou dány především dědičně (lepší rodiny)

Platón (427 - 347 př. n. l.) Přirozená dělba práce - mezi lidmi jsou přirozené rozdíly, každý má nadání k jiným činnostem a také k jinému postavení Kartalistické pojetí peněz - peníze nejsou zboží, ale pouhý symbol stvořený a garantovaný státem - je jedno, z čeho jsou vyrobeny jeho představa ideálního systému je v podstatě komunistická: vládci a vojáci se nemají ženit a vychovávat děti (ty jsou svěřeny instituci), nemají majetek, který má pouze nejnižší vrstva (podobně Orwell: 1984), žijí komunitárně, jsou si rovni

Aristoteles 384 – 322 př.n.l. „Politika“ + „Etika Níkomachova“ ekonomické úvahy: stát a vlastnictví, směna a ceny, peníze a úrok Platónovu utopii vrací k reálnějším tématům, neodmítal princip obecného blaha, byl ale příznivce demokracie a soukromého vlastnictví soukromé vlastnictví může nabývat přirozených i nepřirozených forem - přirozené slouží hospodáři, aby sobě a své rodině zajistil živobytí (zemědělci); nepřirozené vede k hromadění peněžního bohatství (obchodníci) rozlišuje ekonomiku (cílem je výroba zboží, především zemědělství) a chrematistiku (peněžní zisky, obchodníci)

Počátky ekonomického myšlení v antické filozofii Řecko Peníze usnadňují směnu, ale neuchovávají hodnotu - proto nemá smysl požadovat úrok za jejich půjčení Přirozené a nepřirozené používání peněz - půjčování peněz na úrok (=lichva) je morálně odsouzeníhodné, protože směna má být ekvivalentní (peníze jsou sterilní – nemohou se zvětšovat) - zákon by měl lichvu zakázat Nerozlišuje peníze a kapitál - tehdejší společnost nebyla kapitalistická, ale agrární - převažovali drobní rolníci a řemeslníci, kteří si půjčovali v době neúrody, aby mohli přežít, když to nemohli splatit, byli prodáni do otroctví

Počátky ekonomického myšlení Řím vychází z řecké tradice základem pro rozvoj organizace státu a tím i ekonomie se stává systém římského práva „Superficies solo cedit“ (Co je pevně spojeno s půdou, patří vlastníkovi půdy) „In dubio pro reo“ (V pochybnostech ve prospěch žalovaného) „Factum lex, non sententiam notat“ (Zákon postihuje skutek, ne úmysl)

Počátky ekonomického myšlení Řím Římské právo je dodnes základem moderních právních systémů euroamerické civilizace včetně českého práva Na rozdíl od řeckého, je římské právo individualistické a deklaruje minimální omezení při nakládání s majetkem!

Počátky ekonomického myšlení Řím Malá hospodářství přecházela do větších koncentrovaných celků tzv. latifundií Marcus Porcius Cato (234 – 149 př.n.l.) „De agricultura“ (O zemědělství) Breviář jak: organizovat a vést domácnost pracovat s otroky (tvrdé zacházení) obdělávat půdu léčit domácí zvířata

Počátky ekonomického myšlení Řím Marcus Terentius Varro (116 – 27 př.n.l.) Rerum rusticarum libri III (Tři knihy o zemědělství) Rozhovory o: obdělávání půdy chovu dobytka drůbežářství včelařství Upozorňuje ne neefektivní práci nemotivovaných otroků Rozdělení nástrojů: mluvící (otroci) vydávající nečlánkové zvuky (dobytek) němé (povozy apod.)

Počátky ekonomického myšlení Řím Tiberius Sempronius Gracchus (163 – 133 př.n.l.) Gaius Semporius Gracchus (153 – 121 př.n.l.) tribuni lidu navrhovali pozemkovou reformu stanovení horní hranice vlastnictví půdy zbylou půdu rozdělit mezi bezzemky zakládání nových osad pro chudé (lůzu) oba zavražděni

Ekonomické myšlení středověku Důležitou roli křesťanství ve společnosti Myšlenky antických filozofů Starý a Nový zákon + jiné křest.spisy Rané křesťanství – všeobecná rovnost a chudoba Svatý Augustin (340 – 430) Fyzická práce – ctnost Vyhýbání se fyzické práci – lenost (smrtelný hřích) Akcentuje zemědělskou činnost Obchod není důstojným člověka

Ekonomické myšlení středověku Raný feudalismus Úzce spjat s nástupem křesťanství Žádné výraznější změny ekon.myšlení Období rozvinutého feudalismu Rozvoj zbožně-peněžního hospodářství a mezinárodního obchodu Dělba práce Zdrojem bohatství je naturální hospodářství

Tomáš Akvinský (1225 – 1274) Největší středověký katolický filosof, ovlivněný Aristotelem Summa Theologica (okolo 1270) - liberální názory na stát Moc vládce pochází od lidu a je určena pro lid (myšlenka kontrastuje s pozdějšími názory merkantilistů a připomíná liberály 18. století). Nejvyšším cílem státu je obecní blaho - zejména ochrana spravedlnosti a vlastnictví Soukromé vlastnictví podporuje dobrou péči o majetek a udržuje společenský řád a stabilitu

Tomáš Akvinský (1225 – 1274) Cena z morálního hlediska - je nemorální prodávat zboží za vyšší cenu, než je jeho hodnota (určená vyšší autoritou) - nikdo by neměl prodávat nic dráž, aby si pak žil nad poměry běžné v jeho společenské třídě Bible: obchod je hříšná touha po obohacení (Ježíš: Snáze projde velbloud uchem jehly, nežli boháč vstoupí do království nebeského). Akvinský: obchod je užitečný, ale zisk nesmí tvořit víc než na běžné potřeby obchodníka. Úrok je stále špatný, ale lze připustit odměnu za půjčování něčeho, co přináší užitek - např. pronájem hospodářství - hospodářství je plodné, peníze nikoliv, ty jsou sterilní - nevidí tedy analogii mezi statkem a penězi, za které se ten statek dá pořídit

Ekonomické myšlení středověku „Jsou-li peníze neplodné, pak úrok je odměnou za čas, na který jsou peníze půjčeny. Čas je však dílem božím a náleží bohu, ergo dar boží nelze zpeněžovat!“ Sv. Tomáš Akvinský, Summa theologicae Na dlouhou dobu argument nejvyšší platnosti – blokační charakter

Pojetí úroku - srovnání Starý zákon: pro Židy platí zákaz pobírání úroku od jejich bratrů - Židů. „Svému bratru nebudeš půjčovat na úrok, za žádný úrok ani za stříbro ani za pokrm ani za cokoli, co se půjčuje na úrok. Cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovat nesmíš, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem, k čemu přiloží svou ruku na zemi, kterou jdeš obsadit.“ (Deuteronomium 23,20-21) kdo je v obtížích a musí si půjčit, nemá být zatížen úrokem; půjčování k investičním účelům bylo neznámé Křesťané tento zákaz přebrali, dlouho bylo půjčování na úrok zakázáno a veřejně trestáno; bez něj to ovšem nejde, a tak křesťanské autority povolily (či přiřknuly) půjčování na úrok právě Židům (které považovaly za nečistý národ) - jedno z mála povolání, které mohli Židé ve středověku provozovat

Středověké a raně novověké ekonomické myšlení Reformační hnutí uvnitř církve Martin Luther (1483 – 1546) Jan Kalvín (1509 – 1564) Další významné osobnosti: Niccolo Machiavelli (1469 – 1527) John Locke (1632 – 1704)

Středověké a raně novověké ekonomické myšlení Jen velmi zřídka je možné nalézt ve světě lichváře, který zároveň není vyděračem propadlým závislosti na nezákonném a nečestném zisku.“ Kalvín (1509 – 1564)

Středověké a raně novověké ekonomické myšlení „Ten, kdo si půdu přivlastňuje svojí prací, společné vlastnictví nezmenšuje, ale naopak ho zvětšuje.“ „Soukromé vlastnictví není v rozporu s přirozeností, ale je k přirozenému právu přidáno lidskou racionalitou.“ John Locke (1632 – 1704)

Novověké ekonomické myšlení Novověk přichází s rozumovým nahlížením společenské reality a odděluje ji od náboženství Feudalismus již nepostačuje potřebám doby Objevují se první náznaky kapitalismu Ekonomie se stává důležitým aspektem společenského života novověké Evropy

Novověké ekonomické myšlení Merkantilismus vznikl na konci 15. stol. (počátek novověku – objevení Ameriky K. Kolumbem v r. 1492 – začátek nové doby). V německy mluvících zemích (Rakousko, Německo) se často nazývá kameralistika

Novověké ekonomické myšlení Fáze merkantilismu: raný – peníze coby teorie peněžní bilance, tj. peníze jsou pokladem, nutno prezervovat v domovské zemi (do pol. 16. stol.) pozdní – peníze coby teorie obchodní bilance, tj. peníze jsou kapitálem (od pol. 16. stol. – pol. 18.stol.)

Merkantilismus první „buržoazní“ ekonomická teorie - první ucelená soustava ekonomických názorů, je tržně orientovaná (do té doby byl naturální systém) Evropa v období počátku rozpadu feudalismu (16. století), hlavně v 17. a 18. století doba vzniku centralizovaných národnostních států, kolonialismu, budování impérií - největší ohlas merkantilismu v Anglii a Francii ekonomický nacionalismus - sledování národních zájmů - zvětšení národního bohatství - merkantilisté byli většinou státníci nebo obchodníci se zkušenostmi z obchodu Mercator (lat.) = obchodník, Mercurius - římský bůh obchodu

Merkantilisté - Obchodní kapitalisté ztotožnění bohatství s penězi Zdroje bohatství: 1. těžba drahých kovů 2. anexe území pro těžbu 3. zahraniční obchod Obchodní bilance – snaha aby vývoz zboží a služeb trvale převyšoval dovoz Nový ekon.pojem KAPITÁL Hlavní cíl: růst národního bohatství

Novověké ekonomické myšlení Merkantilismus – hlavní rysy: Ochrana manufaktur Minimalizace dovozu (vysoká dovozní cla) Rozvoj průmyslu Podpora vývozu (mimo primárních surovin)

Merkantilismus obecné blaho není dáno štěstím lidí, ale silou monarchie (státní poklad musí růst rychleji než státní poklad ostatních) peníze zvětšují národní bohatství - hlavním zdrojem růstu bohatství národa je zahraniční obchod - nejde ovšem o mezinárodní dělbu práce, ale o aktivní bilanci (vyveze se víc zboží, přijde víc peněz = drahých kovů) mezinárodní obchod je „hra s nulovým součtem“ - celkové bohatství národů je dané a jen se přesouvá od jednoho k druhému - jeden vždy musí vydělat a druhý prodělat metalistické chápání peněz - peníze uchovávají hodnotu

Novověké ekonomické myšlení Merkantilismus vznikl v koloniálních velmocích: Itálie Španělsko Portugalsko Kulminace: Francie Anglie

Merkantilismus v Anglii Stěžejním autorem rozvinutého merkantilismu byl: Thomas Mun (1571 – 1641) ředitel Východoindické společnosti Pojednání o obchodu Anglie s východní Indií (1601) „Bohatství Anglie v zahraničním obchodě, neboli bilance našeho zahraničního obchodu coby regulátora našeho bohatství.“ Vyšlo posmrtně.

Novověké ekonomické myšlení Tomas Mun Bohatství není jen v penězích, ale ve schopnosti dělat obchod, který dělá další peníze! další ekonomické školy vesměs názory merkantilistů odmítly, ale např. John M. Keynes prohlásil, že merkantilismus působil blahodárně na ekonomický rozvoj, protože přísun peněz do hospodářství oživoval poptávku a stimuloval výrobu

Merkantilismus ve Francii na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV Jean-Baptiste Colbert (1619 - 1683) nejvýznamnější osobnost franc. merkantilismu ekonom, právník a ministr financí autor mnoha občanských, trestních, obchodních a jiných nařízení, která přispěla k sjednocení zákonodárství ve Francii podpora vzniku obchodních společností pro styk se zámořím a kolonizaci Kanady a Lousiany 1666 založil Akademii věd francouzská varianta merkantilismu - colbertismus = zvýšení státních příjmů pomocí zakládání královských manufaktur, výroby a obchodování

Filozofové přirozených zákonů John Locke, David Hume - člověk disponuje „přirozenými právy“, která jsou výše než stát nebo vrchnost - právo na život, právo na svobodu a právo na vlastnictví (myšlenka do té doby kacířská, neboť to znamená, že člověk tu není pro stát, ale stát pro člověka) Souvislost s myšlenkami osvícenství a liberalismu

John Locke (1632 – 1704) Soukromé vlastnictví jako přirozené právo 1690 eseje O občanské vládě: „všichni lidé jsou si rovni a že tudíž půdu a jiné panenské zdroje přírody mají všichni sdílet rovným dílem“ „zároveň však má člověk výlučné právo na plody své práce“ „přirozené je i dědictví - přecházení majetku z otce na syna“ formuloval základy kvantitativní teorie peněz, kterou později dopracoval David Hume

David Hume (1711 - 1776) Politické rozpravy (1752) – soubor esejí: O penězích, O žárlivosti obchodu Považován za hlavního autora Kvantitativní teorie peněz Teorém: Neutralita peněz: Zvýšení peněz v oběhu se nakonec vždy promítne do zvýšení cen (bez ohledu na to, do čích rukou peníze přicházejí) ... za předpokladu, že výrobní zdroje jsou plně využívány… (popření Cantillonova efektu) Kdyby každý člověk najednou získal dvakrát víc peněz, nezvýšilo by se ničí bohatství - ceny všeho (jakož i mzdy) by se zdvojnásobily Jeho teorie stále jedny z východisek moderní makroekonomie

Fyziokraté Francie poloviny 18. století První skutečná ekonomická škola - počátek vydělení ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny Odmítnutí merkantilismu - Aristotelova ekvivalence směny - obchod nezvýší bohatství země, protože se pouze směňuje jedna hodnota za druhou, stejně velkou „Laissez faire, laissez passer!“ (Nechte být, nechte plynout) Ekonomický systém je samoobnovující a samoregulující se koloběh (podobný přírodě) – ekonomická rovnováha Společenské třídy jsou navzájem ekonomicky spojené a závislé jedna na druhé - v harmonii Pouze spojení práce s půdou (zemědělství) dokáže vytvořit čistý produkt - větší hodnotu, než byla vložena

Francois Quesnay (1694 - 1774) Anne Robert Turgot (1727 - 1781) Předchůdce statistiků a ekonometrů Dílo: Ekonomická tabulka - nová metoda v ekonomii, popisující a analyzující meziodvětvové vztahy Anne Robert Turgot (1727 - 1781) Ministr financí Ludvíka XVI. Sdílel ideál přirozeného řádu, liberalismus Produktivní je nejen zemědělství, ale i obchod a průmysl kapitál = produktivní výrobní faktor, úrok = důsledek produktivnosti

shrnutí Starověk – Xenofon, Platon, Aristoteles (ekon.učení součástí filosofie) Středověk – úzká návaznost na ekon.učení Aristotelovo Od 16. stol. do konce 18. stol. – merkantilismus v západní Evropě (prosadili ek.nacionalismus, pojmy obchodní + platební bilance) Filosofie přirozených zákonů Franc.Fyziokraté – protivníci merkantilistů, předchůdci klasiků

Doporučená literatura k danému období J. Evan, Ekonomické myšlení Jana Kalvína o lichvě a úroku, Politická ekonomie, 2001, č.6, str. 852 - 867 T. Sedláček, Ekonomické myšlení Tomáše Akvinského, Politická ekonomie, 2001, č.3, str. 437 – 448 (oba články jsou k dispozici v Národní knihovně ČR, studovna časopisů www.nkp.cz Dějiny ekonomického myšlení, Robert Holman a kol., 1999 Dějiny ekonomického učení, Milan Sojka a kol., 1999