BAROKO 2.pol. 16.stol. - pol. 18. stol.

Baroko historicky odpovídá období vrcholného absolutismu, protireformace a osvícení Třicetiletá válka (1618 – 1648) – Velká francouzská revoluce (1789) V Z Evropě – Angl., Fr., Niz., Skand. - manufaktury, hromadění kapitálu It., Port., Katal., JZ Něm. - pokulhávají Vznik koalic – Nizoz., Angl., Franc. – X – šp. a rak. Habsburkové, papež, pol. Králové + katol. církev – snaha získat zpět své pozice otřesené reformací (Hus, Luther, Kalvín) a renesancí – PROTIREFORMACE – jezuité (1540 zal Šp. Ignácem z Loyoly) - inkvizice, cenzura, získávání mládeže ve školách, misionáři do vzdálených zemí – Tovaryšstvo Ježíšovo (šíření křesťanství)

Charakteristika doby protireformace, rekatolizace tridentský koncil ( ) inkvizice jezuitský řád – Ignác z Loyoly nevolnictví vzdělanost lidu úcta k svatým kult sv. Jana Nepomuckého mariánský kult

Baroko „barokní“ - směšný, přemrštěný, bizardní „barroco“ - portug. velká perla nepravidelných tvarů

Hlavní rysy baroka převládá složka citová nad rozumovou expresivní, dynamické, dramatické duchovní a mystický charakter baroko mělo ohromovat, fascinovat, působit na smyslovou stránku kontrasty, hry světla, vnitřní napětí, smyslová robustnost, zdobnost

šíří se z Itálie směrem na S 2 proudy: – baroko dynamické katolické země (I, Š, Port., J Niz., stř. Evropa, Šp. kolonie v zámoří) živější, radikálnější útočí na city – baroko klasicizující nekatolické země a Francie chladnější, střízlivější jasná, přehledná architektura harmonická a vyvážená díla umění se obrací k rozumu realismus – Carravaggio, Velasquez a hl. holandské malířství 17.st.

ARCHITEKTURA

Baroko dynamické hl. rysy: – složité půdorysy, průniky křivek, elips, prostupování prostorů, kontrast světla a stínu, fresky, štuky, bohatá sochařská výzdoba druhy staveb: – církevní architektura (kostely, kláštery) – domy, paláce, zámky, koleje – fortifikační architektura (pevnosti Leopoldov, Terezín)

Hlavní představitelé Itálie – Lorenzo Bernini – Francesco Borromini – Guarino Guarini Střední Evropa – Johan Bernhard Fischer z Erlachu – Lukas Hildebrandt Anglie – Christopher Wren

Lorenzo Bernini Carlo Maderna – dostavuje katedrálu sv. Petra v Římě Bernini - kolonáda kolem svatopetrského náměstí – všeobjímající náruč matky církve bronzový baldachýn (výška 29 m)

Bronzový baldachýn

Stolec sv. Petra v chrámu sv. Petra ve Vatikánu

Francesco Borromini it. architekt zakladatel dynamické linie barokní architektury buduje samostatný vnitřní prostor a na něm nezávislé exteriéry kostel San Carlo alle Quattro Fontane v Římě 2.pol. 17. st. dynamický průnik geometrických těles vytvářejících konvexně-konkávní zprohýbání zdí

Lateránská bazilika

Kostel sv. Anežky vrcholně barokní stavba pochází ze 17. století V Římě na Piazza Navona

Guarino Guarini složité žebrové klenby dynamicky zprohýbané profesor matematiky a filozofie San Lorenzo v Torínu kaple Kristova Rubáše v Torínu Palác Carignani v Torínu

Johan Bernhard Fischer z Erlachu rakouský sochař a architekt paláce: – Schwarzenberský palác ve Vídni – zámek Schönbrunn u Vídně – Kostel sv. Karla Boromejského – Clam-Gallasův palác v Praze – zámek Vranov – sál předků, kaple – zámek Valtice

Schwarzenberský palác ve Vídni

Zámek Schönbrunn ve Vídni letní rezidence rakouských císařů v okolí zámku - rozlehlé zahrady od r na Seznamu světového dědictví UNESCO. Schöner Brunnen (krásný pramen), původně lovecký zámeček (poničen Turky) ohromnou barokní rezidenci dal vystavět otec Marie Terezie Karel V. stavba měla překonat Versailles – Marie Terezie stavbu realizovala v redukovaném měřítku v roce 1830 se tu narodil císař František Josef, který svá poslední léta trávil výhradně v tomto zámku a také zde zemřel dva roky po jeho smrti, tedy v roce 1918, zde poslední císař Karel I. rezignoval a krátce nato zámek přešel do správy nové republiky

Zámek Schönbrunn u Vídně

Kostel sv. Karla Boromejského ve Vídni

Clam-Gallasův palác v Praze

Průčelí Clam- Gallasova paláce je zdobeno sochami atlantů od Matyáše Brauna

Zámek Vranov – sál předků, kaple

Vranov nad Dyjí - kaple

Zámek Valtice

Valtice

Jan Lukas Hildebrandt rakouský architekt Vídeňský zámek Belveder – po Schönbrunnu druhý největší vídeňský palácový komplex (park a dvě zámecké budovy) dolní Belveder – interiéry a obytné prostory prince Evžena, Rakouské muzeum barokního umění horní Belveder - galerie rakouských umělců Gustav Klimt (Polibek), Egon Schiele a Oskar Kokoschka

Vídeňský zámek Belveder

kostel sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí

Christopher Wren anglický architekt a matematik katedrála sv. Pavla v Londýně

Klasicizující baroko Hlavní znaky: – kompozičně ukázněný, racionální, výrazově uměřený, pozvolný přechod od manýrismu k baroku Stavby: – zámky – paláce – „francouzské parky“

Jules Hardoin-Mansart dvorní stavitel francouzského krále Ludvíka XIV. zámek Versailles – Zrcadlová galerie, Velký Trianon, zámecká kaple, oranžérie celá řada staveb v Paříži Mansarda - podkrovní místnost s jednou nebo dvěma zešikmenými zdmi v horní části

Mansardová střecha – je variantou střechy sedlové; každá její polovina mezi hřebenem a okapem se skládá ze dvou střešních rovin odlišného sklonu – vnitřní prostor pod touto střechou se nazývá mansarda (obytné podkroví); jméno jí dal francouzský architekt Jules Mansard

Invalidovna architekt Libéral Bruant asistoval Mansart, který stavbu po jeho smrti dokončil podel jeho plánů

Zámek Versailles ve městě Versailles u Paříže (asi 20 km Z od Paříže) vznikl přestavbou malého loveckého zámečku (Ludvík XIV.) do Francouzské revoluce (1789) – sídlo královského dvora a vlády Francie mnohé evropské paláce – snaha o kopírování Versailles (Petrodvorec, Schönbrunn, Eszterháza a pod.) v r zámek s parkem zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO části Versailles : – zahradní zámek Grand Triaton (Mansart, Ludvík XVI. Věnoval své manželce Marii Antoinettě) – malý zámeček Petit Trianon – Le Hameau - vzorovou vesnici s malou lékárnou a mlýnem, kde se královna Marie Antoinetta snažila napodobovat selský život – za krále–občana Ludvíka Filipa v roce 1837 bylo ve Versailles zřízeno muzeum

Versailles

Zrcadlový sál

Královská kaple

Velký Trianon

Malý Trianon

Le Hameau Idilická selská vesnička ve Versailles pro Marii Antoinettu

Park ve Versailles Andre Notre – architekt parku Oranžerie tzv. „francouzský park“ sochy, fontány, drobná architektura

Oranžerie ve Versailles

Oranžerie

„francouzský park“ park, který je založen na symetrii vzorů a je upraven a vybudován s geometrickou přesností velmi okázalý a nákladný

SOCHAŘSTVÍ

Sochařství protiklad soch renesančních – renesanční socha – uzavřena v bloku kamene; klid, harmonie – barokní socha – blok proděravěn do krajnosti dramatickými postoji, gesty i rozevlátou draperií; vypjatá citovost, až patetičnost dramatický postoj, mystika, ve tváři zanícenost, extatické stavy, rozpohybované draperie, vyjádření duševního stavu vázáno většinou na architekturu, parky mariánské a morové sloupy fontány

renesanční socha barokní socha

renesanční David (Michelangelo) barokní David (Bernini)

Gian Lorenzo Bernini (1598 — 1680) it. sochař, malíř a architekt dokázal v mramoru vystihnout stav duše, utrpení, náboženskou extázi náměty: – mytologické Apollón a Dafné (krajní mez, kam až může zajít rozbití bloku) Medůza Únos Proserpiny – portrétní busty kardinál Scipione Borghese (realismus, živý výraz očí) Constanza Bonarelli (zjevný citový vztah k modelu) – náboženské vidění sv. Terezie Ludovica Albertoni

Apollón a Dafné

Medůza

Anima dannata (prokletá duše)

David

Únos Proserpiny (Persefony)

Constanza Bonarelli Kardinál Scipione Borghese

Vidění sv. Terezie anděl s ohnivým šípem, který probodává Terezii srdce extatický výraz ve tváři hluboký prožitek mystického zážitku

Ludovica Albertoni - blahoslavená, pečovala o chudé, sama zchudla, prožívala hluboké mystické extáze a předpovídala

Fontána čtyř řek v Římě (Fontana dei Quattro Fiumi) Piazza Navona znázorňuje čtyři tehdy známé kontinenty, zastoupené postavami čtyř říčních božstev Evropa – Dunaj Afrika - Nil (má zakrytou tvář, neboť jeho prameny nebyly tehdy ještě známy) Asie – Ganga Amerika - Rio de la Plata

Niccola Salvi – Fontána di Trévi patří k nejznámějším symbolům Říma 20 m široká a 26 m dlouhá fontána voda jakoby přetéká přes pobřežní krajinu celé scéně vévodí vysoký oblouk di Trionfo zvaný „Království oceánů“ sousoší představuje boha moří Oceána stojícího na velké mušli tažené mořskými koňmi fontánu zpopularizoval Felliniho film La Dolce vita s legendární Anitou Ekberg. A každý, kdo se chce do Říma vrátit, hodí pravou rukou přes pravé rameno minci do fontány.

Použitá literatura: Prokop,V.: Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 Mráz, B.: Dějiny výtvarné kultury 1 – 4. Praha 2000 Kol.: Průvodce výtvarným uměním I – V. Praha 1994 Pijoan, J.: Dějiny umění 1-10 Praha 1982 – 1990 Gombrich, E. H.: Příběh umění. Praha 1975 Herout, J.: Staletí kolem nás. Praha 1970 Internet jako zdroj obrázků

Vytvořený obrazový a textový učební materiál vznikl jako doplněk učebních materiálů využívaných v estetické výchově. Byl připraven výhradně pro účely výuky. Pro tyto účely nám autorský zákon dovoluje citovat autorská díla celá nebo jejich části. Doporučení: zpracované kapitoly lze využít jak pro výuku estetické výchovy, tak i dějepisu, českého jazyka, základů společenských věd…