INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.2.07/03.0004 – NÁZEV PROJEKTU: „ŠKOLA MLADÝCH MISTRŮ ZVUKU“

10. Akordy Teoretická průprava (KA 01) Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu Teoretická průprava (KA 01) 10. Akordy

Obsah dokumentu: 10.1 Obecné vzorce značení 10.2 Power chordy Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu Obsah dokumentu: 10.1 Obecné vzorce značení 10.2 Power chordy 10.3 Akordy - shrnutí

Durový kvintakord obsahuje velkou tercii Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Následné obecné vzorce nám přiblíží vnitřní strukturu určité značky akordu. Akordy dur, moll Durový kvintakord obsahuje velkou tercii Mollový kvintakotd obsahuje malou tercii U dur je tedy vzorec: č1, v3, č5 U moll je tedy vzorec: č1, m3, v5. S tím, že u značení durových akordů jsme si zvykli na velké písmeno bez přípony. Občas, zejména v angloamerických publikacích narazíme i na značku Xmaj (za písmeno X je možno si dosadit jakýkoli akord), kde přípona maj je zkratkou pro slovo major, tedy velký, durový. I když jde o zavádějící označení vzhledem k akordům s příponou maj, zahrnující velkou septimu, přesto není úplně chybné, protože durová stupnice velkou septimu zahrnuje. U akordu ji však neužívá.

U mollových akordů ovšem příponu máme. Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení U mollových akordů ovšem příponu máme. Nejčastěji se setkáme s označením Xmi. Tu a tam uvidíme i značky další, zvláště xmi či Xm. V angloamerických publikacích můžeme najít Xmin, kde min je zkratka pro slovo minor neboli moll, mollový. Zcela zavádějícím označením je v případě značek akordů mínus za písmenkem. Pokud je písmeno malé, obecně tedy x, a za ním následuje mínus, to znamená x-, dalo by se ještě s určitými výhradami uvažovat o mollovém označení akordu. Při velkém písmenu, X–, jde ale v tomto případě o chybné označení, protože to je vymezeno pro akordy se zmenšeným kvintakordem. V souhrnu tedy jde o to, že: X je durový akord Xmi je akord mollový.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení

Septimové akordy X7 a Xmaj Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Septimové akordy X7 a Xmaj Jde o tzv. „sedmičky“. Tyto souzvuky nás pak zavedou k akordům, obecně označovaným jako Xmaj. Nejdříve ale musíme začít dominantním septakordem, obecně vyjádřitelným značkou X7. Z označení vyplývá, že bychom k základnímu kvintakordu měli připojit septimu. Záleží na tom ovšem, jakou. V akordech, majících hned za písmenem číslici sedm platí, že se ke kvintakordu připojí malá septima, m7. Což u durových akordů z hlediska stavby stupnic znamená, že tam velkou septimu musíme snížit. Například ve stupnici C-dur je septimou tón h. Ale v akordu C7 hrajeme tón b.

– u mollových „sedmiček“ pak jde o řadu m3, v3, m3. Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení U mollových stupnic tam původní septimu můžeme ponechat, protože tyto stupnice mají sedmý stupeň již snížený. Když se podíváme na aiolskou stupnici a-moll, tak sedmý stupeň opravdu tvoří tón g, což je vzhledem k stavbě této řady tónů malá septima. Vedle příkladů, vztahujících se přímo k tomuto textu, jsme navázali z hlediska větší komplexnosti pohledu i na ukázky z výše uvedeného textu. Mezi kvintou a malou septimou je tedy vzdálenost malé tercie. Což můžeme zobecnit na poučku, že: – durové septimové akordy jsou tvořeny řadou po sobě jdoucích tercií velkých, malých, malých, – u mollových „sedmiček“ pak jde o řadu m3, v3, m3.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text pro X7, Xmi7******* 1) Obecné označení: 1.a) u durových akordů: X7, X7 1.b) u mollových akordů: Xmi7, xmi7, Xm7, Xmin7 (zejména v anglicko-amerických publikacích, kde min je zkratka pro minor neboli moll, mollový), zavádějícím označením je mínus za písmenkem, X–7. Pokud je písmeno akordu malé – x – a za ním následuje mínus a číslovka, x–7, dalo by se uvažovat o označení mollového septakordu. Při velkém písmenu jde ale obecně o chybné označení, protože to je vymezeno pro akordy se zmenšeným kvintakordem (X–). 2) Obecný vzorec: 2.a) u durových akordů: č1, v3, č5 (durový kvintakord), m7 2.b) u mollových akordů: č1, m3, č5, m7 3) Obecná poučka: Septimové akordy jsou vždy tvořeny přidáním malé septimy (k základnímu kvintakordu, za č5, přidáme malou tercii). U durové stupnice tedy napočítaný sedmý tón musíme zmenšit, u mollových stupnic nemusíme septimu menšit, ta je již malá ze samé podstaty tvorby mollových stupnic. Pozn.: Pokud bychom přidali ke kvintakordu velkou septimu, získali bychom jiný akord, který označujeme maj. ******* ******* *******

– durové akordy maj jsou tvořeny řadou tercií: v3, m3, v3, Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Xmaj Kdybychom místo malé septimy přidali septimu velkou, dostali bychom se k dalšímu akordu, obecně označovanému příponou maj. Z hlediska stavby intervalů tak připojujeme za kvintu ne malou tercii, jako u sedmiček, ale tercii velkou. Což znamená, že: – durové akordy maj jsou tvořeny řadou tercií: v3, m3, v3, – mollové akordy maj jsou tvořeny řadou tercií: m3, v3, v3.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text pro Xmaj7, Xmimaj7******* 1) Obecné označení: 1.a) u durových akordů: Xmaj7, Xmaj7, XM7, XM, X∆, X∆.Velmi často již označením bez číslovky, Xmaj, se předpokládá (a správně), že jde o velkou septimu. 1.b) u mollových akordů: Xmimaj7, Xmimaj7, Xmmaj7, Xmin(maj7), XmM7, Xm+7, Xm+7, x–(maj7), což je označení se znaménkem mínus, které, jak jsme si již uvedli, může být zavádějící, často také Xmmaj, označení bez číslovky, kde se předpokládá (ostatně až na jednu výjimku správně), že jde automaticky o velkou septimu. 2) Obecný vzorec: 2.a) u durových akordů: č1, v3, č5, v7 2.b) u mollových akordů: č1, m3, č5, v7 3) Obecná poučka: Tzv. „májové“ akordy jsou vždy vytvořeny přidáním velké septimy. Vzhledem ke kvintakordu (tzv. terciovému způsobu tvorby akordů) jde o to, že se k němu přidá další tercie (v tomto případě velká). U durové stupnice tedy napočítaný sedmý tón nemusíme měnit, u mollových stupnic musíme původní malou septimu, vzniklou ze samé podstaty tvorby stupnic, zvětšit o půl tónu na septimu velkou Pozn.: Pokud bychom přidali ke kvintakordu malou septimu, získali bychom jiný akord, který jsme si již řekli. Získali bychom „sedmičku“, neboli septimový akord, X7. ******* ******* *******

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text pro uvedené notové ukázky ******* Na výše uvedených příkladech si můžeme uvědomit stavbu septimových akordů a akordů s příponou maj. První osnovy obsahují akordy X7, další dvě akordy Xmaj. Podívejme se na přidané septimy (nejvrchnější, nejvyšší tóny souzvuků), srovnejme případná snížení či zvýšení a uvědomme si zejména předznamenání stupnic, ze kterých jsou tyto akordy vytvořeny a jejich vztah (stejnojmennost). Pro rychlejší orientaci je zde uvedeme: 1) durové stupnice (1. a 3. osnova) C-dur: žádné předznamenání A-dur: 3 x #: fis, cis, gis H-dur: 5 x #: fis, cis, gis, dis, ais Bb-dur: 2 x b: b, es Es-dur: 3 x b: b, es, as 2) mollové stupnice (2. a 4. osnova) c-moll: 3 x b: b, es, as a-moll: žádné předznamenání h-moll: 2 x #: fis, cis bb-moll: 5 x b: b, es, as, des, ges es-moll: 6 x b: b, es, as, des, ges, ces ******* ******* *******

Akordy nónové, X9, Xmi9, Xmaj9, Xmimaj9. Xadd9, Xmiadd9 Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Akordy nónové, X9, Xmi9, Xmaj9, Xmimaj9. Xadd9, Xmiadd9 Pokud septimové akordy rozšíříme o další tercii, dostáváme se již přes oktávu, k nónovým akordům. Vznikají tak tzv. „devítky“, u durových akordů obecně vyjádřitelné značkou X9, u mollových Xmi9. K „sedmičkovým“ akordům prostě přidáme další tercii a vznikne nónový akord. Do značky se nepíše sekunda, dvojka, i když jde v podstatě o tentýž tón, „pouze“ oktávově posunutý. A to i v případě, že v kytarových akordech například vůbec nemusí jít o oktávově posunutou sekundu, častokrát to není možné ani technicky zrealizovat takovýto hmat na hmatníku.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Z hlediska terciového systému tvorby akordů jde o totiž skládanku čtyř tercií. Proto tedy ta složenina X7 (popř. Xmi7) + v9. A když už jsme zmínili kytarové akordy – nona se v harmonii nemusí objevit až jako nejvyšší tón. Důležitá je jednoznačnost septakordu, tedy přítomnost m7 a přidání „devítky“.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Nónu můžeme přidat k akordům maj, které obsahují místo malé septimy septimu velkou. V tom případě jde o akordy, obecně vyjádřitelné značkami Xmaj9 či u mollových Xmimaj9. Takže u Xmaj9 jde o durový septakord s přidanou nónou a u Xmimaj9 se jedná o tónický mollový septakord, taktéž s přidanou „devítkou“.

U durových akordů Xadd9, u mollových Xmiadd9. Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Pokud nastane situace, a nónu pouze přidáme ke kvintakordu, tedy ne k septimovému souzvuku, nevznikne akord X9, ale souzvuk, vyjádřitelný obecně příponou add. U durových akordů Xadd9, u mollových Xmiadd9. Není to tedy „devítkový“ pětizvuk, složený ze čtyř tercií, tento akord signalizuje svou příponou add (neboli přidat, dodat, adding) „pouhé“ přidání dalšího tónu bez jakýchkoli skladebních závislostí. Právě v případě nóny je třeba užít označení add, aby nedocházelo k záměně s akordy, obecně vyjádřitelnými značkou X9.

10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k X9, Xmi9 ******* Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k X9, Xmi9 ******* 1) Obecné označení: 1.a) u durových akordů: X9, X9 1.b) u mollových akordů: Xmi9, Xmi9, Xm9, Xmin9 (zejména v anglické a americké literatuře), x-9 (což je, jak už jsme uvedli výše, zavádějící a v podstatě chybné, již překonané značení) 2) Obecný vzorec: 2.a) u durových akordů: č1, v3, č5, m7 (durový dominantní septakord), v9 2.b) u mollových akordů: č1, m3, č5, m7 (mollový septakord), v9 3) Obecná poučka: „Devítkové“ akordy v sobě vždy zahrnují malou septimu. Jde tedy o akord, obecně vyjádřitelný X7 (u mollových tedy Xmi7), k němuž je přidaný devátý stupeň, tedy nóna. Pozn.: Pokud bychom v tomto akordu zvětšili malou septimu na velkou, dostali bychom jiný akord, který ve svém názvu nese označení maj. ******* ******* *******

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšířující text k Xmaj9, Xmimaj9 ******* 1) Obecné označení: 1.a) u durových akordů: Xmaj9, Xmaj9, XM9, Xmaj7/9. Ze všech uvedených označení by v podstatě měla být nejsprávnější značka Xmaj7/9, protože tento akord v sobě zahrnuje velkou septimu a velkou nónu. Zvláště, když u akordů s příponou maj se velmi často uvádí označení Xmaj7. Ovšem, jak už jsme právě u těchto akordů již uváděli, označení maj předpokládá, že se jedná o připojení velké septimy (což znamená, že za příponou maj nemusí být nutně číslovka 7). A právě z tohoto nepsaného úzu vychází označení tohoto akordu, Xmaj9, kdy se předpokládá, že k velké septimě, zastoupenou příponou maj, připojíme velkou nónu. 1.b) u mollových akordů: Xmimaj9, Xmimaj9, XmM9, Xmmaj9, Xmin(maj9), Xmimaj7/9. I zde z hlediska správnosti označení platí totéž, co jsem uvedl výše, u durových akordů Xmaj9. 2) Obecný vzorec: 2.a) u durových akordů: č1, v3, č5, v7, v9 2.b) u mollových akordů: č1, m3, č5, v7, v9 (neboli obecně Xmimaj9 = Xmi + v7 + v9) 3) Obecná poučka: U těchto souzvuků tedy nejde o klasický „devítkový“ akord, který v sobě zahrnuje vždy malou septimu, čili akord, obecně vyjádřitelný značkou X7. V tomto případě jde sice o připojení velké nóny, ale již k hotovému akordu Xmaj, který velkou septimu již obsahuje. Pozn.: Pokud bychom tedy v těchto akordech zmenšili velké septimy na malé, dostali bychom jiné akordy, X9 či Xmi9. ******* ******* *******

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k Xadd9, Xmiadd9 ******* 1) Obecné označení: 1.a) u durových akordů: Xadd9. Pokud bychom se setkali s označením Xsus2, jedná se o značku chybnou. Akordy sus přidávají tzv. průtažný tón, tón, který při dalším obratu nutí harmonicky vyměnit dodaný tón zpátky do tercie (budeme se těmto souzvukům věnovat zvlášť). Zde je tercie zachována, takže se přidává „pouze“ devítka. 1.b) u mollových akordů: Xmiadd9, Xmadd9, Xm(add9). I zde platí obecný přístup ke značení, uvedený výše. 2) Obecný vzorec: 2.a) u durových akordů: č1, v3, č5, v9 (neboli obecně X + v9) 2.b) u mollových akordů: č1, m3, č5, v9 (neboli obecně Xmi + v9) 3) Obecná poučka: Nejde tedy o X9. Jedná se o souzvuk kvintakordu (dur či moll) s přidanou nónou. Mohli bychom namítnout, že by stačilo, stejně, jako např. u akordu C6 pouhým přidáním číslovky naznačit, o jaký tón se akord obohatí. To ale právě není možné z hlediska již zavedených označení. Pozn.: Přípona add se nedává automaticky k jakémukoli přidání tónu. Používá se pouze v těch případech, aby nedocházelo k záměnám v označení souzvuků. ******* ******* *******

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k notovým ukázkám ******* Na příkladech výše uvedených si můžeme uvědomit stavbu nónových akordů, akordů s příponou maj9 a souzvuků s příponou add9. První osnovy obsahují akordy nónové (tedy X9 a Xmi9), další dvě akordy s příponou maj9 (tedy Xmaj9 a Xmimaj9), následující souzvuky s příponou add9. Věnujme pozornost přidaným nónám (zde nejvrchnější, nejvyšší tóny souzvuků), u nónových akordů a akordů s příponou maj9 nezapomeňme na stavbu základního septakordu, srovnejme případná snížení či zvýšení tónů a uvědomte si zejména předznamenání stupnic, ze kterých jsou tyto akordy vytvořeny a jejich vztah (stejnojmennost). Pro rychlejší orientaci je zde opět uvedeme: 1) durové stupnice (1., 3. a 5. osnova) C-dur: žádné předznamenání A-dur: 3 x #: fis, cis, gis H-dur: 5 x #: fis, cis, gis, dis, ais Bb-dur: 2 x b: b, es Es-dur: 3 x b: b, es, as 2) mollové stupnice (2., 4. a 6. osnova) c-moll: 3 x b: b, es, as a-moll: žádné předznamenání h-moll: 2 x #: fis, cis bb-moll: 5 x b: b, es, as, des, ges es-moll: 6 x b: b, es, as, des, ges, ces ******* ******* *******

Akordy X6, Xmi6; undecimové X11, Xmi11; tercdecimové X13, Xmi13 Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Akordy X6, Xmi6; undecimové X11, Xmi11; tercdecimové X13, Xmi13 Pro akordy, obecně vyjádřitelné značkou X6, u mollových Xmi6, je z hlediska již probrané stavby akordů lepší si místo rozkrytí kvartového systému tvorby souzvuků zapamatovat, že tato přidávání dalších tónů, v tomto případě sexty, slouží k rozšíření harmonické stránky akordů, postavených na terciovém systému. Proto tak k nim i přistupujme, takže berme zde přidanou sextu jako další tón k základnímu durovému či mollovému kvintakordu.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Nemusíme zde tak připojovat příponu add, jako třeba u případu Xadd9, protože sexta z hlediska terciového systému stavby akordů nemá žádné jiné vztahy. Něco jiného je to ale u tzv. jedenáctek a třináctek. V případě akordů X11 (Xmi11) jde opět o další přidání tercie, tentokrát k tzv. devítkovým akordům, čili k souzvukům, složených z kvintakordu, septimy a nóny. Mluvíme pak o undecimových akordech a jde tedy o skládanku tentokrát již pěti tercií. Obecný vzorec by měl tedy být kvintakord, durový či mollový, malá septima, velká nona a čistá undecima. Což je vlastně o oktávu posunutá čistá kvarta. Takže jde o šestizvuk, obecně vyjádřitelný X11 či Xmi11.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení U akordů, obecně vyjádřitelných označením X13 či Xmi13, přidáme k „jedenáctkám“ další tercii neboli o oktávu posunutou sextu. To pak jde o sedmizvuk a to za stejných zákonitostí, jako u jedenáctek. A pozor! Při vyjmenování všech tónů, např. u C13, jde vlastně o všechny tóny určité tóniny, představované značkou akordu. Takže od tónu c jde v rámci našeho obecného vzorce o tóny: č1 (c), v3 (e), č5 (g), m7 (b), v9 (d), č11 (f), v13 (a).

10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k X6, Xmi6 ******* Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k X6, Xmi6 ******* 1) Obecné označení: 1.a) u durových akordů: X6, X6. Jde o durový akord s přidanou velkou sextou. Chybné a hlavně zavádějící je označení Xmaj6, naznačující, že jde o připojení velké sexty. Když připustíme posuny sexty o půl tónu, jedná se enharmonicky o jiné tóny, které jsou z hlediska stavby akordů daleko lépe pochopitelné a vysvětlitelné, než např. připojení malé či zvětšené sexty... 1.b) u mollových akordů: Xmi6, Xmi6, Xm6, Xmiadd6, Xmin6. Jde o mollový akord s přidanou v6. Zavádějící je označení se znaménkem mínus, označující již překonaným způsobem mollový akord. X-6 by se tak mohlo při současném, již zavedeném způsobu značení akordů mylně považovat za zmenšený kvintakord s přidanou sextou. Použití malého písmena, x-6, se dnes již také používá minimálně a celkový pohled na akordy by jen zkomplikovalo. 2) Obecný vzorec: 1.a) u durových akordů: č1, v3, č5, v6 (neboli obecně: X + v6) 1.b) u mollových akordů: č1, m3, č5, v6 (neboli obecně Xmi + v6) 3) Obecná poučka: Zde můžeme za název akordu připojit pouze číslovku, protože sexta vedle tzv. kvartových akordů nemá žádné jiné vztahy ohledně terciového systému stavby akordů. Pozn.: Když dojde v případě šestkových akordů k posunu v6, ať už nahoru či dolů, většinou to v označení neuvádíme, protože z hlediska terciového systému stavby akordů jde o enharmonické tóny, které mají vztah ke zcela jiným akordům. Zvýšením o půl tónu se dostáváme již k m7, zmenšením o půl tónu se ocitáme u akordů se zvětšenou kvintou, neboli X+ popřípadě Xmi+. ******* ******* *******

10.1 Obecné vzorce značení Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu ******* rozšiřující text k X11, Xmi11 ******* 1) Obecné označení: 1.a) u durových akordů: X11, X11, X9sus4. Jde o durový akord, kde vzdálenost mezi prvním a posledním tónem tvoří undecimu, jedenáctku. Označení, používající zkratku sus, je z celkového hlediska značení akordů zbytečné. Analyzuje sice stavbu akordu, zkratka sus4 je správně uvedena za číslovkou 9, ale takto bychom mohli podobně rozebrat každý složitější akord, což by celkový přehled označení akordů zahltilo dlouhými příponami. 1.b) u mollových akordů: Xmi11, Xmi11, Xmin11. Jde o mollový akord, kde vzdálenost mezi prvním a posledním tónem tvoří undecimu, jedenáctku. Zavádějící je označení se znaménkem mínus, označující již překonaným způsobem mollový akord. X-11 by se tak mohlo při současném, již zavedeném způsobu značení akordů mylně považovat za zmenšený kvintakord s přidanými intervaly m7, v9 a č11. Použití malého písmena, x-11, se dnes již také používá minimálně a celkový pohled na akordy by jen zkomplikovalo. 2) Obecný vzorec: 2.a) u durových akordů: č1, v3, č5, m7, v9, č11 (neboli obecně: X9 + č11 neboli X7 + v9 + č11 neboli Xdur + m7 + v9 + č11) 2.b) u mollových akordů: č1, m3, č5, m7, v9, č11 (neboli obecně: Xmi9 + č11 neboli Xmi7 + v9 + č11 neboli Xmi + m7 + v9 + č11) 3) Obecná poučka: Jedenáctky v sobě vždy zahrnují malou septimu (z akordů septimových, obecně vyjádřitelných značkou X7 či Xmi7), velkou nónu (z akordů nónových, obecně vyjádřitelných značkou X9 či Xmi9, které v sobě již zahrnují všechny tóny ze septimových akordů) a přidanou undecimu, jedenáctý stupeň. Takže undecimový akord (šestizvuk) se vlastně skládá z pěti tercií. Pozn.: I když v rámci tohoto akordu také mohou probíhat změny u jednotlivých tónů akordu, pro naši potřebu si je zde až na jednu výjimku, uvedenou ve speciálním díle našeho seriálu, nebudeme uvádět. Pouze poznamenejme, že malá septima může být při použití undecimového akordu na tónice či subdominantě zvýšena o půl tónu (šlo by pak o akord X11maj7 či Xmi11maj7). ******* ******* *******

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k X13, Xmi13 ******* 1) Obecné označení: 1.a) u durových akordů: X13, X13. Jde o durový, tercdecimový akord, kde vzdálenost mezi prvním a posledním tónem tvoří tercdecimu, třináctku. 1.b) u mollových akordů: Xmi13, Xmi13, Xm13, Xmin13. Jde o mollový, tercdecimový akord, kde vzdálenost mezi prvním a posledním tónem tvoří tercdecimu, třináctku. Zavádějící je označení se znaménkem mínus, označující již překonaným způsobem mollový akord. X-13 by se tak mohlo při současném, již zavedeném způsobu značení akordů mylně považovat za zmenšený kvintakord s přidanými intervaly m7, v9, č11 a v13. Použití malého písmena, x-13, se dnes již také používá minimálně a celkový pohled na akordy by jen zkomplikovalo. 2) Obecný vzorec: 2.a) u durových akordů: č1, v3, č5, m7, v9, č11, v13 (neboli obecně: X11 + v13 neboli X9 + č11 + v13 neboli X7 + v9 + č11 + v13 neboli Xdur + m7 + v9 + č11 + v13). Občas bývají tyto akordy uvedeny bez undecimy, bez č11. Z hlediska základů tvorby akordů jde ale o logický postup, proto si vzorec uvádíme v plném tvaru. 2.b) u mollových akordů: č1, m3, č5, m7, v9, č11, v13 (neboli obecně: Xmi11 + v13 neboli Xmi9 + č11 + v13 neboli Xmi7 + v9 + č11 + v13 neboli Xmi + m7 + v9 + č11 + v13). Problematika uvádění undecimy je stejná, jako u durových akordů. 3) Obecná poučka: Třináctkové akordy v sobě vždy zahrnují malou septimu (z akordů septimových, obecně vyjádřitelných značkou X7 či Xmi7), velkou nónu (z akordů nónových, obecně vyjádřitelných značkou X9 či Xmi9, které v sobě již zahrnují všechny tóny ze septimových akordů), čistou undecimu (z akordů undecimových, obecně vyjádřitelných značkou X11 či Xmi11, které v sobě již zahrnují všechny tóny nonových akordů) a přidanou tercdecimu, třináctý stupeň. Takže tercdecimový akord (sedmizvuk) se vlastně skládá z šesti tercií. Pozn.: I když v rámci tohoto akordu také mohou probíhat změny u jednotlivých tónů akordu, pro naši potřebu si je zde nebudeme uvádět. ******* ******* *******

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k notovým přílohám ******* Na výše uvedených příkladech si můžeme uvědomit stavbu „šestkových“ akordů, „jedenáctek“ a „třináctek“. První osnovy obsahují akordy „šestkové“ (tedy X6 a Xmi6), další dvě akordy undecimové (tedy X11 a Xmi11), následující tercdecimové souzvuky (tedy X13 a Xmi13). U „šestek“ věnujme pozornost přidaným velkým sextám, u undecimových akordů a akordů tercdecimových nezapomeňme na stavbu předchozích složených akordů (m7 a v9 u „jedenáctek“ a m7, v9 a č11 u „třináctek“). Zde máme možnost opět porovnat tyto příklady s ukázkami z předchozích řádků. Záměrně zde totiž uvádíme stejné tóniny. Uvědomme si také předznamenání stupnic, ze kterých jsou tyto akordy vytvořeny a jejich vztah (stejnojmennost). Pro rychlejší orientaci je zde opět uvedeme: 1) durové stupnice (1., 3. a 5. osnova) C-dur: žádné předznamenání A-dur: 3 x #: fis, cis, gis H-dur: 5 x #: fis, cis, gis, dis, ais Bb-dur: 2 x b: b, es Es-dur: 3 x b: b, es, as 2) mollové stupnice (2., 4. a 6. osnova) c-moll: 3 x b: b, es, as a-moll: žádné předznamenání h-moll: 2 x #: fis, cis bb-moll: 5 x b: b, es, as, des, ges es-moll: 6 x b: b, es, as, des, ges, ces ******* ******* *******

U těchto souzvuků stejně, jako u maj a add, jde i zde o zkratku slova. Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Akordy Xsus U těchto souzvuků stejně, jako u maj a add, jde i zde o zkratku slova. Jedná se o výraz suspended, který z hlediska stavby akordů znamená odstavení určitého tónu a jeho dočasné nahrazení tónem jiným. V našem případě jde o tón, který v akordu nahradí tercii. Většinou tak jde o čistou kvartu. Tyto souzvuky se neznačí jinak, třeba jen příponou add nebo přidáním číslovky, protože zde nejde jen o pouhé přidání nějakého tónu, ale o jeho náhradu. Navíc, z hlediska harmonického, vytváří tato náhrada pouze dočasný souzvuk s tendencí opětného návratu do tercie, čili ke znělosti základního kvintakordu. Jde tedy přímo o narušení základní struktury kvintakordu. Vlastně i z toho důvodu vzniká pro naše ucho potřeba vrátit tu kvartu v souzvuku do tercie.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení A nyní pozor. Jde o to, že tím tak neurčujeme dur a moll. Přímo ve vlastním akordu Xsus bez předchozího harmonického kontextu durovou či mollovou podstatu určit nemůžeme.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Přípona sus neznamená jen a jen nahrazení tercie čistou kvartou. I když se všeobecně předpokládá, že sus znamená automaticky změnu tercie za čistou kvartu, narazíme občas na akordy, kde je tercie nahrazena velkou sekundou. Proto se tedy někdy uvádí raději Xsus i Xsus4, i když je to zcela adekvátní. Když tedy za tercii dáme sekundu, píše se Xsus2. Zde se ta číslovka přidat musí.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Navíc je možné nahradit tercii jak sekundou tak i kvartou. Vzniklé souzvuky se označují jako Xsus2sus4.

10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k Xsus4 ******* Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k Xsus4 ******* 1) Obecné označení: Xsus4, Xsus4, Xsus, Xsus. Jde o alterovaný kvintakord, kde tercie je nahrazena čistou kvartou s tendencí opětného návratu do tercie. Často se setkáme pouze s označením sus, kde se již předpokládá, že tercie je nahrazena kvartou, že žádný jiný tón přidán být nemůže. Obyčejně to pravda je, ale ne celá (viz níže). Přesto se zejména mezi kytaristy již zavedl ten zvyk, že obecně označení sus znamená výměnu tercie za kvartu. Takže tam, kde nebude za příponou sus uvedena číslovka, můžeme automaticky předpokládat, že jde o alterovaný kvintakord, který má místo tercie kvartu. 2) Obecný vzorec: č1, č4, č5 3) Obecná poučka: I když se při zaznění tohoto akordu předpokládá jeho návrat do znělosti s tercií, přesto může existovat i samostatně. Záleží na skladbě a záměru skladatele. Pozn.: Akordy, obecně vyjádřitelné označením Xsus, nemusejí ve svém souzvuku nutně z kvarty klesat zpět do tercie. Z čisté kvarty se totiž může přejít do čisté kvinty, což nám v kontextu tvorby akordů změní plný akord na power chord, v tomto případě složený. ******* ******* *******

10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k Xsus2 ******* Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k Xsus2 ******* 1) Obecné označení: Xsus2, Xsus2. Jde o alterovaný kvintakord, kde tercie je nahrazena velkou sekundou s tendencí opětného návratu do tercie. V tomto případě již neplatí poznatek, který jsme uvedli u akordů, obecně vyjádřitelných označením Xsus či Xsus4. Zde se totiž již nepředpokládá, že sus znamená změnu tercie za sekundu, takže v tomto případě za příponou sus musí následovat číslovka, označující interval 2) Obecný vzorec: č1, v2, č5 3) Obecná poučka: I když se při zaznění tohoto akordu předpokládá jeho návrat do znělosti s tercií, přesto může existovat i samostatně. Záleží na skladbě a záměru skladatele. Pozn.: Tento souzvuk ještě více navozuje možnost svého spojení s Xsus4. Jeho znělost z hlediska harmonie je stálejší, než u Xsus4, snaha o vrácení se do tercie zde není tak silná. ******* ******* *******

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k příloze Xsus2sus4 ******* 1) Obecné označení: Xsus2sus4, Xsus2sus4. Jde o alterovaný kvintakord, kde tercie je nahrazena velkou sekundou a čistou kvartou s tendencí opětného návratu do tercie. 2) Obecný vzorec: č1, v2, č4, č5 3) Obecná poučka: I když se při zaznění tohoto akordu předpokládá jeho návrat do znělosti s tercií, přesto může existovat i samostatně. Záleží na skladbě a záměru skladatele. Pozn.: Akord velmi široké harmonické znělosti. Celkový dojem příslušnosti k základnímu kvintakordu je sice více rozmělněn, než u akordů, obecně vyjádřitelných označeními Xsus4 a Xsus2, ale přesto při součtu obou „náhrad“ za tercii vzniká dojem k návratu do tercie silnější, než u příkladu Xsus2. ******* ******* *******

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k notové příloze ******* Na příkladech z výše uvedených akordů si můžeme lépe uvědomit stavbu „susových“ akordů. V každém případě je dobré jednotlivé díly a jejich příklady mezi sebou porovnávat. První osnova obsahuje příklady klasických „susových“ akordů (tedy Xsus neboli Xsus4), další Xsus2 a následující Xsus2sus4. Tentokrát uvádíme jen tři osnovy, je nutné si totiž uvědomit, že v každém případě, jak při Xsus4 tak i při Xsus2 (tzn., že i při Xsus2sus4) se jedná o stejné tóny, ať už u durové stupnice či mollové stupnice. Zde máme možnost opět porovnat tyto příklady s ukázkami z předchozích řádků. Záměrně zde totiž uvádíme stejné tóniny. Uvědomme si také předznamenání stupnic, ze kterých jsou tyto akordy vytvořeny a jejich vztah (stejnojmennost). Pro rychlejší orientaci je zde opět uvádíme: 1) durové stupnice C-dur: žádné předznamenání A-dur: 3 x #: fis, cis, gis H-dur: 5 x #: fis, cis, gis, dis, ais Bb-dur: 2 x b: b, es Es-dur: 3 x b: b, es, as 2) mollové stupnice c-moll: 3 x b: b, es, as a-moll: žádné předznamenání h-moll: 2 x #: fis, cis bb-moll: 5 x b: b, es, as, des, ges es-moll: 6 x b: b, es, as, des, ges, ces ******* ******* *******

10.1 Obecné vzorce značení Akordy Xdim Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Akordy Xdim Akordy, obecně vyjádřitelné označením Xdim, obsahují zkratku slova diminished, což z hlediska stavby akordů Xdim znamená snížený, zmenšený. Jde o specifický souzvuk, který je postaven na souznění hned tří malých tercií nad sebou. Co se zde všechno snižuje – už v základním septakordu snížíme o půl tónu velkou tercii, takže dostaneme malou tercii. Poté snížíme čistou kvintu a to také o půl tónu, takže vznikne zmenšená kvinta. To už je druhá malá tercie. Třetí malou tercii ale již nedostaneme tím, že by nám stačilo snížit velkou septimu o půl tónu. Vzdálenost mezi již sníženou kvintou, to znamená zm5, by k pouze o půl tónu snížené v7 měla hodnotu v3. Takže zde musíme malou septimu ještě o půl tónu snížit. Což je právě ta třetí malá tercie.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Proto tedy hovoříme o zmenšeném septakordu. Uvědomme si, jak se nám tím rozdělila stupnice. V podstatě na čtyři stejné díly.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Vzájemný vztah mezi jednotlivými tóny souzvuků obecně vyjádřených označením Xdim je tedy takový, že mezi všemi je vzdálenost jednoho a půl tónu, vzdálenost malé tercie, vzdálenost tří půltónů. Občas se užívá i značení Xdim7. Vyjadřuje se tak přímý vztah k dvakrát snížené v7, ale stejně, jako ve vztahu k akordům Xsus/Xsus4 i zde se číslovka nepíše. Zmenšená septima se zde předpokládá. Za dim se prostě číslovka nedává. Můžeme sice narazit na označení Xdim3, kdy jde „pouze“ o zmenšený kvintakord, ale tato značka se již nepoužívá (vhodnější je Xmi–5).

10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k Xdim ******* Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k Xdim ******* 1) Obecné označení: Xdim, Xdim7, Xdim, Xdim7, Xo, Xo, Xo7, Xo7. Jde o zmenšený septakord, to znamená, že jde o čtyřzvuk postavený na třech malých terciích nad sebou. Vzájemný vztah mezi jednotlivými tóny je tedy takový, že mezi všemi je vzdálenost jeden a půl tónu, vzdálenost malé tercie, vzdálenost tří půltónů. A to i při převratech těchto akordů, protože i vztah posledního intervalu, zm7, a prvního, č1, je od sebe opět malou tercii. Stupnice je tak rozdělena na čtyři stejné části. 2) Obecný vzorec: č1, m3, zm5. zm7 3) Obecná poučka: Stejně, jako ve vztahu sus/sus4, i zde se v drtivé většině za příponu dim nepíše číslovka. Předpokládá se totiž, že tento akord, postavený na zmenšeném kvintakordu přidáním další malé tercie tak obsahuje zmenšenou septimu (pozor na terminologii u velkých intervalů, pojem zmenšená zde znamená dvakrát zmenšená). Existuje ale výjimka a tou je akord, obecně vyjádřitelný značkou Xdim3, kde jde v podstatě „pouze“ o zmenšený kvintakord, tedy o akord bez zmenšené septimy. Pozn.: Záměrně u těchto „dimových“ akordů uvádíme i jejich stavbu z mollové stupnice. Důvody jsou hned dva: Za prvé, aby bylo jasno, že tyto akordy se stejně jako souzvuky, obecně vyjádřené označením Xsus, tedy vymykají příslušnosti k dur či moll (bez harmonického kontextu skladby) a za druhé bylo záměrem ještě těsněji poukázat na vztahy mezi jednotlivými intervaly. ******* ******* *******

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k notové příloze ******* Na minulých příkladech a při jejich vzájemném srovnání si můžeme lépe uvědomit stavbu „dimových“ akordů. V každém případě je dobré jednotlivé příklady mezi sebou porovnávat. Tentokrát uvádíme jen jednu osnovu, je nutné si totiž uvědomit, že v každém případě se u Xdim jedná o stejné tóny, ať už u durové stupnice či mollové stupnice. Zde máme možnost opět porovnat tyto příklady s předchozími ukázkami. Záměrně zde totiž uvádíme stejné tóniny. Uvědomme si také předznamenání stupnic, ze kterých jsou tyto akordy vytvořeny a jejich vztah (stejnojmennost). Pro rychlejší orientaci je zde opět uvedeme: 1) durové stupnice C-dur: žádné předznamenání A-dur: 3 x #: fis, cis, gis H-dur: 5 x #: fis, cis, gis, dis, ais Bb-dur: 2 x b: b, es Es-dur: 3 x b: b, es, as 2) mollové stupnice c-moll: 3 x b: b, es, as a-moll: žádné předznamenání h-moll: 2 x #: fis, cis bb-moll: 5 x b: b, es, as, des, ges es-moll: 6 x b: b, es, as, des, ges, ces ******* ******* *******

10.1 Obecné vzorce značení Akordy X+, X– Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Akordy X+, X– Nyní se podíváme na samou podstatu stavby souzvuků, na úpravy jednoho ze základních tónů kvintakordu. Tercii jsme už posouvali či vyměňovali, tóniku logicky posouvat z hlediska tvorby akordů nebudeme, takže se to bude týkat kvinty. S tím, že se dotkneme i problematiky power chordů. Když se tedy podíváme na možnosti úpravy souzvuků vzhledem ke zvětšení či zmenšení kvinty, tak nám vyjdou dva akordy, obecně vyjádřitelné označením X+ a X–.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení I když se to týká kvinty, nepřidává se do označení číslovka 5. Toto označení se z hlediska zpřehlednění zápisu prostě již vžilo. A navíc, není to ojedinělý případ – např. u akordů sus se předpokládá č4, u maj jde zase automaticky o přidání v7 atd.

Což má ale za následek, že mezi zv5 a oktávou je opět vzdálenost v3. Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení Když je tedy u akordu jenom znaménko +, mění se č5 na zv5. Takže na v3 postavíme zase v3. Což má ale za následek, že mezi zv5 a oktávou je opět vzdálenost v3. V tom případě jsou vztahy tohoto souzvuku vzhledem ke stupnici vyrovnány podobně, jako u akordů dim. Jde o ten případ, že jakýkoli tón jakéhokoli hmatu určuje příslušnost onoho určitého akordu k tónině, určené právě tím tónem, který si určíme za základní. U akordů, obecně vyjádřitelných označením X– se z č5 stává zm5. Získáváme tak alterovaný kvintakord tvrdě zmenšený.

10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k X+ ******* Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k X+ ******* 1) Obecné označení: X+, X+5, Xaug. Přípona aug znamená augmented neboli zvětšený, v tomto případě jde o zvětšenou kvintu. Jedná se o zvětšený kvintakord. 2) Obecný vzorec: č1, v3, zv5 3) Obecná poučka: Tyto akordy vzniknou tak, že u základního durového kvintakordu zvětšíme kvintu. Jinými slovy, už za sebe nepostavíme velkou a malou tercii (jako u durového kvintakordu), ale hned dvě velké tercie za sebou. To znamená, že druhá tercie, která je u durového kvintakordu malá, se zvětší o půl tónu. Tím jsou ale jednotlivé vztahy ve stupnici opět vyrovnány, podobně, jako u dimových akordů, protože mezi zv5 a o oktávu zvýšenou primou je totiž jen velká tercie. Takže zde zase nastává ten případ, že jakýkoli tón jakéhokoli hmatu určuje příslušnost onoho určitého akordu k tónině, určené právě tím tónem, který si určíme za základní. Pozn.: Neuvádíme zde na rozdíl od předcházejících příkladů odvození těchto akordů od mollových stupnic. Důvody jsou logické, stavba těchto souzvuků je striktně určena, v3 + v3. ******* ******* *******

10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k X– ******* Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.1 Obecné vzorce značení ******* rozšiřující text k X– ******* 1) Obecné označení: X–, X–5. Znaménko mínus za názvem akordu znamená zmenšenou kvintu. Jedná se o alterovaný kvintakord tvrdě zmenšený. 2) Obecný vzorec: č1, v3, zm5 3) Obecná poučka: Tyto akordy vzniknou tak, že u základního durového kvintakordu zmenšíme kvintu. Jinými slovy, už za sebe nepostavíme velkou a malou tercii (jako u durového kvintakordu), ale velkou a zmenšenou tercii. To znamená, že druhá tercie, která je u durového kvintakordu malá, se zmenší o půl tónu. Pozn.: Pro uvědomění si stavby těchto souzvuků je užitečné zopakovat si látku o kvintakordech, zejména o kvintakordech alterovaných. Ani zde, na rozdíl od předcházejících příkladů, neuvádíme odvození těchto akordů od stupnic mollových. Stejně, jako u X+, i zde je stavba souzvuků určena striktně od základu, v3 + zm3. ******* ******* *******

10.2 Power chordy Power chordy Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu Power chordy Power chordy jsou souzvuky, neobsahující tercii. Není tedy možné bez kontextu doprovodu samostatným zahráním určit, zda se jedná o dur či moll. Navíc, v kvintovém či kvartovém tvaru ani nejde o akordy jako takové, protože akord je souzvuk tří a více tónů. Jedná se spíše o harmonické intervaly jednoduché (kvintové, kvartové) či složené (kvintkvartové, kvartkvintové či full-tvary).

10.2 Power chordy ******* rozšiřující text k X5 ******* Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.2 Power chordy ******* rozšiřující text k X5 ******* 1) Obecné označení: X5. Jedná se power chord. Číslovka označuje základní interval, od kterého se odvozují i další tvary power chordu. 2) Obecný vzorec: č1, č5 (základní kvintový tvar), č5, č8 (základní kvartový tvar), č1, č5, č8 (rozšířený kvintkvartový tvar), č5, č8, č5’ (rozšířený kvartkvintový tvar), č1, č5, č8, č5’ (rozšířený full tvar) 3) Obecná poučka: Power chordy v sobě neobsahují tercii. Není tedy možné samostatným zahráním určit, zda se jedná o durový či mollový souzvuk. To vyplyne až z kontextu, z potřeb doprovodu. Navíc, v kvintovém či kvartovém tvaru ani nejde o akordy jako takové, protože akord, jak praví obecná poučka, je souzvuk tří a více tónů. Jedná se spíše o harmonické intervaly jednoduché (kvintové, kvartové) či složené (kvintkvartové či kvartkvintové nebo vícezvuky, full power chordy).

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.2 Power chordy Pozn.: a) Kvintový tvar vznikne přidáním č5 k základnímu tónu, k primě. b) Kvintkvartový tvar power chordu vznikne jednoduše tím, že kvintový interval power chordu doplníme o kořenový tón, zvýšený o oktávu. c) Kvartový tvar power chordu vznikne tím, že u kvintkvartového power chordu odejmeme základní kořenový tón (nebo si ho tam při tvorbě kvartového power chordu jen představíme, např. kvůli orientaci). Tím se zruší kvintový vztah mezi základním, kořenovým tónem a zůstává vztah kvarty mezi původní čistou kvintou a o oktávu zvýšeným kořenovým tónem. Proto tedy tento název. I když bychom mohli podle přísných pravidel označovat tyto souzvuky za lomené akordy, není tomu tak. d) Kvartkvintový tvar je pouhým obratem kvintkvartového tvaru e) Full tvarů, plných tvarů, kde najdeme čtyři a více tónů, vytvořených z předcházejících možností a doplněných v rámci nastavených pravidel tvorby těchto souzvuků, je více. ******* ******* *******

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.3 Akordy - shrnutí Dospěli jsme v tomto tématu na samý konec vymezeného rozsahu, takže si provedeme takové všeobecné shrnutí. Jde o to, co všechno se pod kterým označením skrývá. Problém lze vymezit do pěti kategorií. Jak totiž můžeme značit souzvuky? – písmenem – číslem – znaménky plus a mínus – lomítkem – a příponami.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.3 Akordy - shrnutí Písmeno: To nám označuje tón, od kterého se odvíjí určitý akord. Značí tónickou příslušnost akordu. Čísla za písmenem: Ty vyjadřují intervaly, které jsou k základnímu durovému či mollovému kvintakordu přidány. S tím, že až na výjimky v závislosti na příponě dokumentují její platnost.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.3 Akordy - shrnutí Znaménka plus a mínus. Zde existují dvě roviny. Za prvé, znaménko má platnost pro číslo, vyjadřující interval, které se nachází až za ním. Když tam písmeno schází, jde o posun kvinty. Za druhé, tato znaménka mohou přejímat úlohu značení křížku (#) a béčka (b). A pokud je znaménko křížku (#) či béčka (b) hned za písmenem, znamená to posun celého akordu.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.3 Akordy - shrnutí Lomítka. Ta mají ale také dvě roviny. Buď je za nimi další písmeno, které v tzv. lomených akordech označuje jiný nejnižší tón akordu, než základní, nebo stanovuje přidání nějakého intervalu do souzvuku, aniž by se jeho objevením v názvu akordu jednalo o předem navyklé zákonitosti, o typ souzvuku. V podstatě je zde suplována přípona add. Neboli pouhé přidání.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.3 Akordy - shrnutí Přípony. Nesmíme zde zapomenout i na to, že i absence přípon má svůj význam. Označení bez přípony předpokládá durový akord, jehož kvintakord obsahuje velkou tercii.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.3 Akordy - shrnutí Další možné, méně běžné přidávání tónů k již existujícím souzvukům ale může znamenat, že si přidáním jakéhokoli tónu můžeme vytvořit zcela neobvyklé akordy. Těmi úplně volnými, mnohdy velice osobními, pro určitou skladbu či záměr skladatele provedenými úpravami se zde zabývat nemůžeme. Přesto na dva základní předpoklady tvorby takových souzvuků bychom mohli upozornit. Vše vyplývá z jednoduché otázky: Co je hlavní na doprovodu? Aby lahodil sluchu skladatele a vyhovoval záměru skladby. Mezi nejčastěji upravované souzvuky tak patří sedmičky přidáním zv9 či m9 nebo zv5 či zm5.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.3 Akordy - shrnutí Jde tedy o akordy X7+9, X7–9, X7+5, X7–5. Kdyby zde nebylo to znaménko, tak by šlo o devítky a sedmičky. Tyto souzvuky můžeme dokonce prokombinovat. Třeba takto: X7-5-9, X7-5+9, X7+5-9, X7+5+9.

Patří sem ale i nónové akordy, X9+5, X9–5. Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.3 Akordy - shrnutí Patří sem ale i nónové akordy, X9+5, X9–5. Totéž platí samozřejmě i pro mollové akordy. Zde bývají nejčastější úpravy u Xmi7, jako kupříkladu Xmi7–5 nebo Xmi7+5. V podstatě jde o i to, že jakýkoli případný posun tónu v již daném souzvuku je třeba označit, aby nedošlo k mýlce. A to je ta druhá rovina vzniku těchto akordů. Připomeňme si třeba zákonitosti stavby souzvuků Xmaj a porovnejme s Xmaj7–5 nebo Xmaj7+5.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.3 Akordy - shrnutí ******* rozšiřující text k upravovaným akordům ******* Značka akordu (+ alternativní značení): C7+9 (C7+9, C7#9, C7#9) Vzorec: č1, v3, č5, m7, zv9 Obecná poučka: Nejedná se o nónový akord, protože to bychom měli k septakordu přiřadit velkou, nikoli zvětšenou nónu Značka akordu (+ alternativní značení): C7–9 (C7–9, C7b9, C7b9) Vzorec: č1, v3, č5, m7, m9 Značka akordu (+ alternativní značení): C7+5 (C7+5, C7#5, C7#5) Vzorec: č1, v3, zv5, m7 Obecná poučka: Nejedná se o zvětšený akord C+, ke kterému se přiřadí malá septima, tento tvar vznikl na základě odvození septakordu. Značka akordu (+ alternativní značení): C7–5 (C7–5, C7b5, C7b5) Vzorec: č1, v3, zm5, m7 Obecná poučka: Nejedná se o zmenšený akord C–, ke kterému se přiřadí malá septima, tento tvar vznikl na základě odvození septakordu. Značka akordu (+ alternativní značení): C7–5–9 (C7–5–9, C7b5b9, C7b5b9) Vzorec: č1, v3, zm5, m7, m9 Obecná poučka: Nejedná se o zmenšený akord C–, ke kterému se přiřadí malá septima a malá nóna, tento tvar vznikl na základě odvození septakordu.

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.3 Akordy - shrnutí Značka akordu (+ alternativní značení): C7–5+9 (C7–5+9, C7b5#9, C7b5#9) Vzorec: č1, v3, zm5, m7, zv9 Obecná poučka: Nejedná se o zmenšený akord C–, ke kterému se přiřadí malá septima a zvětšená nóna, tento tvar vznikl na základě odvození septakordu. Značka akordu (+ alternativní značení): C7+5–9 (C7+5–9, C7#5b9, C7#5b9) Vzorec: č1, v3, zv5, m7, m9 Obecná poučka: Nejedná se o zvětšený akord C+, ke kterému se přiřadí malá septima a malá nóna, tento tvar vznikl na základě odvození septakordu. Značka akordu (+ alternativní značení): C7+5+9 (C7+5+9, C7#5#9, C7#5#9) Vzorec: č1, v3, zv5. m7, zv9 Obecná poučka: Nejedná se o zvětšený akord C+, ke kterému se přiřadí malá septima a zvětšená nóna, tento tvar vznikl na základě odvození septakordu. Značka akordu (+ alternativní značení): C9–5 (C9–5, C9b5, C9b5, C7(b5/9)) Vzorec: č.1, v3, zm5, m7, v9 Obecná poučka: Je nutné si uvědomit, že „devítky“ obsahují malou septimu. Srovnej s předchozími čtyřmi akordy. Značka akordu (+ alternativní značení): C9+5 (C9+5, C9#5, C9#5, C7(#5/9)) Vzorec: č.1, v3, zv5, m7, v9

Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu 10.3 Akordy - shrnutí Značka akordu (+ alternativní značení): Cmi7–5 (Cmi7b5, Cmi7b5, cmi7–5, Cm7–5, Cmin7–5) Vzorec: č1, m3, zm5, m7 Obecná poučka: Pokud bychom ještě o půl tónu zmenšili septimu, šlo by již o akord dim. Značka akordu (+ alternativní značení): Cmi7+5 (Cmi7#5, Cmi7#5, cmi7+5, Cm7+5, Cmin7+5) Vzorec: č1, m3, zv5, m7 Obecná poučka: Zajímavé je uvědomit si jednotlivé rozložení velikosti intervalů mezi jednotlivými stupni. Značka akordu (+ alternativní značení): Cmaj7–5 (Cmaj7–5, Cmaj7b5, Cmaj7b5, CM7–5, C∆–5, C∆–5) Vzorec: č1, v3, zm5, v7 Obecná poučka: Je nutné si uvědomit, že „majové“ akordy vzniknou přidáním velké septimy. Značka akordu (+ alternativní značení): Cmaj7+5 (Cmaj7+5, Cmaj7#5, Cmaj7#5, CM7+5, C∆+5, C∆+5) Vzorec: č1, v3, zv5, v7 Obecná poučka: Je nutné si uvědomit, že „majové“ akordy vzniknou přidáním velké septimy ******* ******* *******

Garantem projektu: PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D Projekt: Škola mladých mistrů zvuku. Téma: Základy hudební nauky © PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. Veškerá práva vyhrazena. Zpracováno pouze pro potřeby projektu Odborná práce spojená s tvorbou metodiky vzdělávacích kurikulí pro jednotlivé vzdělávací kurzy – příprava na teoretickou průpravu účastníků kurzu: Marek Korbélyi, Mgr. Tomáš Kříž, Mgr.Dagmar Žaloudková, Martina Pončíková, Mgr. Kamila Kubelková-Rychlá, Roman Sigmund, PhDr. Lenka Krbcová-Mašínová, Pavel Juráň, Vladimír Minařík Garantem projektu: PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D Děkuji za pozornost