BEHAVIORISMUS John Watson I.P.Pavlov C.L.Hull N.E.Miller J.Dollard B.F.Skinner

Behaviorismus zakladatel – John Watson kritizoval psychologii, že se soustřeďuje na vnitřní prožívání, důraz na vnější chování lidé se chovají podobně jako zvířata – během svého života si vytvářejí návyky učením, podmiňováním apod. → osobnost jako souhrn návyků, které si člověk osvojil učením význam odměn extrém – podcenil dědičnost a aktivitu osobnosti, přecenil vliv výchovy a vliv prostředí

Behaviorismus I.P.Pavlov – klasické podmiňování zajímal se o vedení vzruchů a jejich zpracování neuronovou sítí nepodmíněný reflex – vyvolává reakci sám o sobě (maso – pes → slinění) podmíněný reflex - sám o sobě žádnou reakci nevyvolává, ale při spojení s nepodmíněným, po určitém počtu opakování vyvolá (původně neutrální podnět) reakci, musí být posilována opakováním, aby nevyhasla (zvonění + maso – pes → slinění již při pouhém zvonění)

Behaviorismus Clark L. Hull navázal na I.P.Pavlova, podnět – odezva (stimul-reakce, S-R), uplatnil na lidském chování účinnost podnětů je v jejich spojení s procesy redukce (snížení síly) pudových potřeb učení – nastává, jestliže organismus získává odměnu prostřednictvím redukce síly pudové potřeby spojení podnětu + odezvy + odměny = vznik návyku

Behaviorismus B.F.Skinner – teorie operantního podmiňování vyšel z Thorndikova instrumentálního podmiňování (= účelný způsob reagování, chování, jehož cílem je uspokojení nějaké potřeby) chování se skládá z prvků = operanty (spontánní reakce organismu na podněty) zpevnění = odměna (pozitivní zpevnění), negativní zpevnění – odstranění nepříjemného podnětu, zpevněním narůstá pravděpodobnost opakování např.: aproximace=přibližování se cílovému chování modelováním postupných kroků rozdíl: klasické podmiňováním zpevňuje podnět X operantní zpevňuje odezvu

Behaviorismus J.Dollard, N.E.Miller pojmy: pudová potřeba, signál, odezva, zpevnění pudová potřeba = silný podnět, který vyvolá odezvu (motivace), vnější událost nebo vrozené (primární pudové potřeby) signál = také motivační činitel, reguluje kdy, kde a jakou konkrétní odezvou bude jedinec reagovat odezva = vyvolána motivační silou pudové potřeby a směrovým působením signálu, (učení nastává, jestliže vznikne nějaká odezva) zpevnění = každá událost, která zesiluje tendenci k opakování

Behaviorismus Osobnost a její podstata sled: podnět/signál – odezva = návyk návykům se člověk učí zpevněním podle Dollarda a Millera není osobnost vrozená, ale jedinec si ji osvojí v dětství prostřednictvím procesu učení (socializace), sestává z návyků typických pro chování dané osoby důraz v osobnosti na poznávání, myšlení, intelekt ve vývoji osobnosti – rozhoduje prvních 6 let – čtyři nácvikové situace: 1. situace krmení, 2. situace nácviku čistotnosti, 3. raný nácvik v oblasti sexuálních projevů, 4. nácvik ovládání hněvu

Behaviorismus nevědomé konflikty naučené v dětství – od rodičů (poskytují málo citové podpory nebo podnětů k řeči a myšlení) dělení konfliktů: a) konflikt přitahování-přitahování (volím mezi 2 žádoucími cíli) b) konflikt odpuzování-odpuzování (volím mezi 2 typy trestu) nevědomé konflikty – vyvolávají úzkost, podněcují vznik neuróz v dospělosti (jsou naučené → lze je odnaučit)