V 18. století přechází baroko plynule v rokoko.

Název je odvozen z francouzského rocaille = mušle, kamení, tak byl označován v té době oblíbený asymetrický ornament ve tvaru C nebo S, složený z lasturovitých útvarů. Rokoko je umělecká epocha, která začala ve Francii po smrti krále „Slunce“ Ludvíka XIV. (1715). Rokoko se představuje především jako dekorativní styl. Stěny a klenby světských i církevních staveb jsou pokryté lehkými, elegantními ornamenty provedenými ve štuku a zlatě, ve formě fresek a motivů popínavých rostlin. Ukázky. Doba největšího rozkvětu nastává kolem roku 1730. Místo mystiky, temnosvitné dynamičnosti a určitého patosu baroka nastupuje zjemnění, lehkost, hravost a galantnost.Tomu odpovídají i náměty v malířství: nikoli vypjaté scény z náboženské oblasti, ale výjevy z pastýřských her a galantní motivy (slavnosti lásky, hravé špásování mužů a žen, kratochvilné okamžiky).

Architektura Ve Francii začal používat architekt Robert de Cotte dekorativní motivy, které se plně rozvinuly v rokokových interiérech pařížských paláců třicátých let 18. století. Ve Versailles upravovali soukromé byty královského dvora architekti J. J. Gabriel a jeho syn J.A. Gabriel. Jedno z nejkrásnějších rokokových center vzniklo v Nancy – náměstí s fontánami, sochami bohů a zvířat…, dále náměstí Svornosti v Paříži a malý Trianon ve Versailles. Místo francouzské barokní zahrady se stále více začala uplatňovat „přírodní“ anglická zahrada s okrasnými stavbičkami, z nichž se zvláštní oblibě těšila „chýše“.

ROKOKO V ČECHÁCH V Čechách se rokokové prvky objevily v pozdním díle K. I. Dienzenhofera (palác Piccolomini - dnes Sylvia – Taroucca). Pražské rokokové paláce projektoval Anselmo Lurago (Goltz – Kinských). Vynikající rokokový interiér navrhl A. Lurago na zámku v Hoříně. Jeden z nejkrásnějších rokokových zámků je od J. J. Wircha v Bečvárech. Ukázka.

Sochařství Lambert - Sigisbert Adam a Michael - Ange Slódtz Oba významní sochaři období Ludvíka XV. studovali v Římě Berniniho dílo a ve své tvorbě dokázali sladit italské podněty s rokokovým stylem, a to zejména při sochařské výzdobě interiéru. Jean - Baptiste Lemoyne, dvorní sochař Ludvíka XV., vynikl jako portrétista. K jeho dílu patří jezdecká socha Ludvíka XV. ve Vojenské škole v Paříži. Francouzské sochařství ovlivnilo sochařskou tvorbu v Anglii i v Německu. V Německu sdílela oblibu francouzského rokoka s německou šlechtou i církev.

Sochařství v Čechách Ignác František Platzer patří k předním představitelům barokní a také rokokové tvorby. Dílo: Klasicistní Flora na schodišti paláce Piccolominiů se harmonicky pojí s humorem rokokových putti. Ukázka. Vedle Platzerovy dílny působila v Praze ve druhé polovině 18. století i dílna Prachnerova.

Malířství Hlavní představitelé: Antoine Watteau Fracois Boucher Jean - Honoré Fragonard G. B. Tiepolo Antonio Canal zvaný Canaletto

Francie Antoine Watteau Francouzské rokokové malířství představuje syntézu prvků italských, benátského kolorismu, francouzského klasicismu, vlámského i holandského baroka, je komorním závěrem baroka. Antoine Watteau byl největším mistrem francouzského rokoka. Rokokové zjemnění se projevilo v námětech – nejoblíbenější byly slavnosti lásky – komedie o věčně pomíjivé lásce a jaru. V divadle se Watteau seznámil s herci, herečkami a tanečnicemi, kteří se stali hlavními hrdiny jeho obrazů (Scaramouche, Harlekýn, Pierot). Námět měl u Watteaua nepatrný význam, názvy dali obrazům rytci, kteří je reprodukovali. Watteau vytvořil mnoho obrazů, jen v rytinách provedených podle nich se jich dochovalo na pět set. Ukázky: Odjezd na Cytheru, Nalodění na Kythéře Rokoko objevilo kouzlo smyslnosti a rozechvělé poetičnosti, zacházející někdy až do mravní frivolnosti a erotičnosti. Oblíbenou technikou rokokové malby se stal pastel.

Francois Boucher Jean Honoré Fragonard Inspektor manufaktury na gobelíny v Beauvais, profesor a později rektor pařížské malířské Akademie, první královský malíř a oblíbenec paní de Pompadour, kterou učil malovat a sám ji několikrát portrétoval. Ukázky: Herkules a Omphala, Toaleta Venušina Jean Honoré Fragonard Boucherův žák, poslední velký malíř francouzského rokoka, se věnoval galantním námětům a rád portrétoval herečky, zejména Madame Guimard, slavnou primabalerinu pařížské Opery. Fragonardovo koloristické umění, jehož půvab spočívá v malířském rukopise, objevil pro impresionismus A. Rodin. Ukázky: Závora, Houpačka, Koupající se, Rej amorků

Itálie Giovanni Battista Tiepolo Canaletto Reprezentuje benátské rokokové malířství. Stal se vyhledávaným malířem v cizině v období rokoka (například Apoteóza Španělska, trůnní sál královského paláce v Madridu). Ovlivnil dílo mladého F. Goyi. Ukázky: Papež Klement I. se modlí k Nejsvětější Trojici, Pulcinella a tanečnice na laně Canaletto Byl představitelem iluzionistické veduty = pohled na město. Canalettovy pohledy na Benátky si oblíbili zvláště Angličané, proto v letech 1746 – 1754 působil převážně v Londýně, kde maloval pohledy na toto město (Pohled na Londýn s Temží, Národní galerie v Praze). Ukázka. Pohled na Canale Grande

České země Norbert Grund František Xaver Palko byl typickým rokokovým malířem. Malířsky nejpůvabnější jsou jeho galantní výjevy podle grafických předloh francouzského rokoka. Maloval také lovecké výjevy, jarmareční scény, cikánské tábory, přístavy a italské komedie podle A. Watteaua. Ukázka. František Xaver Palko slezský malíř, který se stal vedoucím freskařem po Reinerově smrti. Své hlavní dílo vytvořil v Praze, kde namaloval Apoteózu svatého Mikuláše v kupoli světcova chrámu na Malé Straně.

Vytvořený obrazový a textový učební materiál vznikl v rámci projektu SIPVZ jako doplněk učebních materiálů využívaných v estetické výchově. Byl připraven výhradně pro účely výuky. Pro tyto účely nám autorský zákon dovoluje citovat autorská díla celá nebo jejich části. Doporučení: zpracované kapitoly lze využít jak pro výuku estetické výchovy, tak i dějepisu, českého jazyka, základů společenských věd…

Použitá literatura: Prokop,V.: Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 Mráz, B.: Dějiny výtvarné kultury 1 – 4. Praha 2000 Kol.: Průvodce výtvarným uměním I – V. Praha 1994 Pijoan, J.: Dějiny umění 1-12 Praha 1982 – 1990 Gombrich, E. H.: Příběh umění. Praha 1975 Herout, J.: Staletí kolem nás. Praha 1970 Hora, P.: Toulky českou minulostí 1-9. Praha 1985 – 2004 Stadler, W.: Dějiny sochařství. Praha 1996 CD ROM Artopedia 2 CD ROM Encyklopedie světové architektury CD ROM Lexikon českých výtvarníků .. Frontisi, C.: Obrazové dějiny umění, Knižní klub Ruhrberg, Schneckenburger, Frickeová, Honnef: Umění 20. století, Taschen Hrůza, J.: Svět architektury,Aventinum Praha 2000 Kol.: Dějiny českého výtvarného umění I.-VI., Academia Praha 1989 – 2006 Dempseyová, A.: Umělecké styly, školy a hnutí, Slovart 2002

Nalodění na Kythéře

Pohled na Canale Grande

S. Maria della salute, Benátky

Oslavení sv. Mikuláše, detail fresky

Toaleta Venušina

Papež Klement I. se modlí k Nejsvětější Trojici

dvojice putti

Houpačka

Koupající se

Závora

zámek Bečváry

Římská ruina s pánem a venkovany

Pulcinella a tanečnice na laně

Richard a Petr Prachnerové, Archanděl Gabriel

rokokový porcelán

rokokový interiér