Osvobození Strání v dubnu 1945 Devátou pěchotní divizí Rumunské královské armády a jednotkami Rudé armády

18. dubna 1945 navštívili dva rumunští ministři Strání Ručně psaný text na zadní straně této fotografie “Návštěva pana generala Rascanu, ministra války a ministra Vladescu -Racoasa ve Strani, Československo, 18. dubna 1945. (podepsán) Gen. I. Stanculescu “ Proč v dubnu 1945 zavítala do Strání tak významná návštěva?

Bojové úsilí Rumunské armády o osvobození Střední Evropy od německé okupace v rámci ofenzivy Rudé armády

Zásluhy Rumunské armády na osvobození Československa (od 18. prosince 1944 do 12. května 1945) • Rumunská královská armáda nasadila do bojů proti německým a maďarským jednotkám na území Čech, Moravy a Slovenska 248 450 mužů a utrpěla 67 495 ztrát (padlý, ranění, nezvěstní), z toho asi 34 000 mladých rumunských vojáků padlo a byli zde pohřbeni. • Během 6. měsíců těžkých bojů na území bývalé tzv. Malé dohody byla Rumunská armáda nasazena do strategických operací v Tatrách (Rožňava, údolí Nitry a Hronu, Zvolen, Bánská Bystrica), v údolí Váhu, v pohoří Fatry a Bílých Karpat a v údolí Moravy . • Překročili 4 velké řeky (Hron, Nitra, Váh a Morava), dobyli a zdolali 10 pohoří, osvobodili 1 722 lokalit z toho 31 měst a jiných významných lokalit . Generál Stanculescu se štábem Deváté rumunské divize v pohoří Tater během tvrdé zimy v roce 1945.

V době bojů na území bývalého Československa byla Rumunská armáda začleněna pod sovětské velení Generál Stanculescu, velitel Deváté rumunské pěchotní divize s ruskými vojáky na bojové linii.

Poslední dvě strategické protiněmecké operace Rudé armády a jejích spojenců během Druhé světové války na území bývalého Československa na jaře 1945 Dvě velké strategické operace byly provedeny v Československém vnitrozemí souběžně se strategickou ofenzivou na Berlín od 16. dubna do 8. května 1945: 1.Moravsko-ostravská ofenziva (od 10. března do 5. května 1945) 2.Bratislavsko-Brněnská ofenziva (od 25. března do 5. května 1945)

V rámci Moravsko-ostravské strategické operace byla ofenziva proti opevněným německým pozicím na hraničním přechodu ve Strání v Bílých Karpatech nazvaná „Brána na Moravu“ přidělena následujícím divizím: 232. sovětská divize – levé křídlo (původ: Černigov na Ukrajině, později Bijsk, Altajský region – Sibiř, velitel: plukovník D.S.Calaj) 9. rumunská pěchotní divize – střed (původ: Dobrudža u Černého moře v Rumunsku, velitel: brigádní generál I. Stanculescu) 240. sovětská střelecká divize – pravé křídlo (původ: Kupjansk – nedaleko Charkova na Ukrajině, velitel: Generálmajor T. F. Umanskij) 133. Sovětská střelecká divize – vzdálenější pravé křídlo (původ: Bijsk, Altajský region – Sibiř, později Kostroma – Severní Rusko, velitel: neznámý) 3. Rumunská pěchotní divize – vzdálenější pravé křídlo (původ: Bargeš, Region Muscel, Rumunsko, velitel: brigádní generál I. Tanasescu) a další. Všechny divize byly podřízeny přímému velení 51. sovětského armádního sboru (velitel: generál Rumentijev) na bojové linii mezi 4. a 1. rumunskou armádou pod nejvyšším velením 40. sovětské armády (velitel: generálmajor: F.F. Jmačenko) Smíšený rusko-rumunský štáb na frontě Výše uvedené divize bojovaly proti těmto jednotkám německého Wehrmachtu, které se opevnily ve Strání: 15. pěchotní divizi (původ: Würzburg v Bavorsku, velitel: generálmajor H. Längenfelder) a 76. pěchotní divizi (původ: Braniborsko nedaleko Berlína, velitel: generálmajor E.H. Berner.

Obecný popis typické rumunské pěchotní divize v bojích za osvobození Československa (I) •Typická rumunská pěchotní divize byla organizována podle německého vzoru, skládala se ze tří pluků pěchoty, jedné částečně motorizované průzkumné a výzvědné jednotky, jedné protitankové čety (6 x Pak 97/38, 75 mm) jedné zákopové a spojovací roty a jednoho dělostřeleckého pluku (rozděleného do 4 oddílů). Celkem 13 500 – 17 500 mužů. •Každý pluk pěchoty se skládal ze dvou praporů (každý prapor měl 3 roty, každá rota 3 čety a každá četa 4 oddíly, nebo 40 mužů, každý oddíl disponoval lehkým kulometem a minometem ráže 60 mm – typu Brandt), dále z roty s těžkými zbraněmi s třemi četami vyzbrojených protitankovými puškami ráže 37 mm (každá po 6 kusech – model Bofors 1936) a jedné čety s protitankovými puškami ráže 47 mm (Breda/Schneider/Bohler), roty s těžkými minomety se třemi četami každá vyzbrojena dvěmi minomety PM nebo Resista ráže 120. Na úrovni praporu operovala také rota s těžkými zbraněmi (se třemi kulometními četami, 4xMGs), protiletadlová četa a protitanková četa (se třemi děly). Plně vyzbrojený voják pěchoty předává generálovi Stanculescu zajaté maďarské vojáky. •Hlavní zbraní pěchoty byla puška model 1924 z České Zbrojovky (Zbrojovka Brno)se standardní nábojnicí 7.92 mm. Každý oddíl pěchoty měl jeden lehký kulomet ZB model 1930 (Česká Zbrojovka) české nebo rumunské výroby (v Copsa Mica-Cugir). V roce 1941 začaly být jednotky vyzbrojovány českými samopaly ZB-53 model 1937. Zbytek byl vybaven rakouským modelem 1907/1912 Schwarzlose upraveným na nábojnici 7.92 mm. Kromě rumunských granátů MAN byly používány také česká granáty Kyser. •Jak je zřejmé, byly rumunské jednotky dobře vyzbrojeny moderními pěchotními zbraněmi. Největší slabinou bylo dělostřelectvo. Ve srovnání s německými divizemi disponovaly rumunské pěchotní divize pouze polovinou jejich palebné síly a v tomto ohledu byly srovnatelné se sovětskými jednotkami (sovětské divize měli ale méně vojáků). Dalším nedostatkem byla omezená schopnost přesunu. Transport obstarávaly totiž většinou koně. (zdroj. http://www.worldwar2.ro)

Obecný popis typické rumunské pěchotní divize v bojích za osvobození Československa (II) •Automatické pušky (samopaly) se staly oficiální výzbrojí velitelů čet a oddílů. Palebná síla se zvětšila poté, co byly ve velkém množství přivezeny z Německa kulomety MG-34 a protitankové střely (pancéřové pěstě). •Od roku 1942 měla každá četa vojáky, kteří byli vycvičeni k boji proti tankům. Bojovali ve skupinkách po dvou: jeden byl „ničitel“ a druhý „hlídač-pozorovatel“. Používali granáty, miny, trhací náplně a sovětské protitankové pušky. •Účinnost protitankové obrany se zvýšila po zavedení rumunských pušek Resista DT-UDR 26 ráže 75 mm a německých Pak 40 a Pak 97/38. •Podle protokolu o příměří měla rumunská armáda bojovat proti zbývajícím silám Osy s dvanácti divizemi. Po dalších jednání bylo do bojů proti Němcům v bývalém Československu nasazeno 15 divizí. Generál Stanculescu na inspekci dělostřelecké pozice na frontové linii •Protože Sověti odmítli propustit zajatce a vrátit pluky a jejich výzbroj, které zajali od 24. srpna, musela být pěchotní divize reorganizována. Počet dělostřeleckých divizí byl redukován na jediný skládající se ze tří (nebo čtyř) praporů (každý měl tři baterie o čtyřech těžkých zbraních). První disponoval protitankovými puškami ráže 75 mm, druhý kanóny ráže 100 mm a třetí a čtvrtý minomety ráže 120 mm. •I jednotky, které byly v předešlých letech částečně motorizovány, používaly také koňské povozy. Dodávky zásob byly velmi omezené, protože Sověti využívali rumunské hospodářství a armádní logistiku primárně ke svým potřebám. Na konci války měla rumunská pěchota nižší stavy než v roce 1941. (zdroj. http://www.worldwar2.ro)

Bojové rozložení a struktura velení 9. pěchotní rumunské divize v bitvě o Strání v dubnu 1945 Rumunská 9. pěchotní divize Velitel: Brigádní generál Ioan S. Stanculescu (1. leden 1945 - 20. březen 1945 and 9. duben 1945 - 12. květen 1945) Divizní velitel štábu: plukovník Toneanu Pěchotní pluky: 34. pěchotní pluk ”Constanța” , (s 1. a 2. pěchotním praporem) ; velitel: plukovník Socol 36. pěchotní pluk ”Vasile Lupu”, (s 1. a 2. pěchotním praporem); velitel: plukovník Milencovici 40. pěchotní pluk ”Călugăreni”, (s 1 a 2 pěchotním praporem); velitel: plukovník Filimon Dělostřelecký pluk: 18. dělostřelecký prapor (s 1., 2., 3. a 4. dělostřeleckým oddílem); Důstojníci 9. pěchotní divize na konci války velitel: plukovník Zalaru Další jednotky divize: Divizní průzkumná a výzvědná četa; velitel: Slt. Beldiman 132. spojovací rota; velitel: kapitán Eremia

Odkud pocházeli Rumuni, kteří bojovali ve Strání? Původ 9. pěchotní divize a její bojové tažení na západ ve 2. světové válce ( srpen 1944 – květen 1945) 9. divize pocházela z Dobrudži (Konstanza) u Černého moře a její bojová cesta během posledních 263 dnů války měřila 1700 km, z čehož 680 km v Československu. 9. pěchotní divize utrpěla největší ztráty ze všech rumunských pěchotních divizí, které se podílely na tomto tažení.

Počátek bitvy o Strání z pohledu Rumunů: Rozkaz opustit bojiště ve Vrecko-Fačkovské oblasti (Slovensko) a co nejrychleji se přemístit 120km jihozápadně do Strání. Výňatky z Divizního denního zpravodaje. “ 14. dubna ve 2.00 se velící generál vrátil z porady na armádním velení 4. rumunské armády a svolal poradu divizního velení. Byly vydány rozkazy o předání bojových pozicí: 34. prapor bude nahrazen Praporem světské 54.armádní skupiny a průzkumná jednotka 3. pěchotní divizí Rumunské armády .(…) Porada skončila v 5.00 s tímto výsledkem: celá pěchota se přesune na nákladních vozech dodaných Sovětskou armádou a dělostřelectvo společně s logistickým zajištěním divize pěšky nebo na koňských povozech (120 km během 38 hodin). (…) v 8.00 byly všechny jednotky připraveny a pochod začal (přesun do oblasti Moravské Lieskové – Strání).”

Rychlý 38 hodinový přesun 9. pěchotní divize na bojiště ve Strání (14.-15. duben, 1945) Vojáci pěchoty v nákladních vozech, dělostřelectvo a logistika divize pěšky a na koňských povozech spěchali jeden a půl dne a jednu noc na frontovou linii do Strání, aby tam nahradili sovětské jednotky. 9. divizi bylo dočasně změněno vrchní velení – od 4. rumunské armády bylo převzato 51. sovětským armádním sborem.

Dramatický přesun logistického zázemí a dělostřelectva 9. pěchotní divize na bojiště ve Strání (14.-15. duben, 1945)

etapa bitvy o Strání: Přijetí rozkazu 16. dubna 9. pěchotní divizí od sovětských nadřízených - posílit 51. sovětský sbor ve Strání. ”… 9. pěchotní divize nahradí do 4.00 jednotky 232. spojené divize (Rudé armády) na pozicích severně od Strání a výškové kótě 552 m (…) a připraví se na útok do 7.00, 16. dubna 1945 k dobytí Korytné, výška 330 m a do večera Vlčnova. Na pravém křídle bude 240. sovětská střelecká divize: Dolné Srnie – Strání –Nivnice …” Podepsán náčelník štábu 51. Sovětského armádního sboru plukovník Pezner

Zapojení Rumunské armády, den první, 16. duben 1945

Zapojení Rumunské armády, den druhý, 17. duben 1945

Zapojení Rumunské armády, den třetí, 18. duben 1945 Zdravotní karta ranění Generála Stănculeska ve Strání

Zapojení Rumunské armády, den čtvrtý, 19. duben 1945

Zapojení Rumunské armády, den pátý, 20. duben 1945

Zapojení Rumunské armády, den šestý, 21. duben 1945

Zapojení Rumunské armády, den sedmý, 22. duben 1945

Zapojení Rumunské armády, den osmý, 23. duben 1945

Zapojení Rumunské armády, den devátý, 24. duben 1945

Zapojení Rumunské armády, den desátý, 25. duben 1945 Rumunské a sovětské rozkazy k útoku 26. dubna 1945

Zapojení Rumunské armády, den jedenáctý, 26. duben 1945, konečný průlom Generál Stănculescu a general Rudé armády Severin, zástupce generála Jmačenka, velitele 40. sovětské armády

Strategický průlom v údolí Moravy po bitvě ve Strání v květnu 1945 Výňatek citace rozkazu pro celou 9. pěchotní divizi, č. 1103/28. duben 1945: …”Generál Jmačenko vyjádřil poděkování za způsob, jakým 9. rumunská pěchotní divize splnila své úkoly, (…) byla označena jako nejlepší divize“ …. Ztráty 9. rumunské pěchotní divize v bitvě o Strání: -důstojníci: 2 zabiti, 25 zraněno poddůstojníci: 7 zabito, 29 zraněno vojáci: 112 zabito, 497 zraněno Celkové ztráty: 672, z toho 121 zabito

Spojenečtí a němečtí velitelé v bitvě o Strání v dubnu 1945 Generál plukovník Filip Fedosejevič Jmatčenko (26.listopadu 1895, Jitomirský region – 19.června 1966, Kijev,) Hrdina Sovětského svazu (1943) Velitel 40. sovětské armády Brigádní generál Ioan S. Stanculescu (4.srpna 1890, okres Teleorman – 9.března 1956, Bukurešť) Rumunský řád “Michala Statečného”, III. stupně (za bitvu ve Strani) Československý řád “Bílého lva”, II. stupně Velitel 9. pěchotní divize Královské rumunské armády Generálmajor Hanns Längenfelder (8.února 1903, Norinberk – 18. června 1982, Norinberk) Železný kříž Německých rytířů s dubovým listem (30.4.1945, č.856) Velitel 15. německé pěchotní divize Wehrmachtu

Generálův osobní dopis z frontové linie Vlčnov, 1.května1945 Drahá moje Elsolini , Pišu Ti trochu ve chvatu, protože se nacházíme v plném boji a v neustálém postupování. Právě dnes Moje Divise znovu prorazila nepřátelskou frontu a stále postupujeme dál ...... až na konec země... Věřím však, jak jsem neustále věřil, že zanedlouho toto utrpení skončí. Od Tebe nemám žádnou zprávu. Já jsem Ti už příležitostně psal, ale nevím, zda jsi dostala můj dopis. Já se mám dobře, ale jsem pořád ve věčném napětí. Čekám s netrpělivostí, abych se vrátil k Vám, po kterých se mi tak strašně stýská... (...) V této obálce Ti posílám 150 000 lei, jako můj žold za měsíc duben a využij ho jak myslíš, že je nejlépe. Pošlu Ti ho včas i za měsíc květen. Doufám, že až skončí válka a my se vrátíme domů, všechno se nějak uspořádá a vrátí do starých kolejí. (...) Hodlám koupit dojnici, abych mohl snadněji řešit problém každodenní strávy. (...) V tomto kraji je velmi pěkná příroda, ale škody, které přináší válka působí všude žal, takže o osvobození nemůžeme jen mluvit. Možná je to spíše osvobození od smrti. Čekám na zprávy od Tebe, líbám Tě s láskou, Tvůj Nonel“ Ručně psaný dopis generála Stanculescu pro jeho ženu, poslaný 1. května 1945 z Vlčnova.

Konečně mír, květen 1945 Tanec vítězů Bohoslužba pod širým nebem Důstojníci s dívkami Přesun pěchoty domů

Ismet A. Shaganai (19. červen, 1923 – 20. duben, 1945) Jeden z hrdinů 9. pěchotní divize, který padl v bitvě o Strání, 20. dubna 1945 Ismet A. Shaganai (19. červen, 1923 – 20. duben, 1945) Povolávací rozkaz podepsaný rumunským konzulem v Istambulu, Turecko Vážený pan Shaganai, obec Mosneni, okres Constantza. Je mojí smutnou povinností informovat Vás, že Váš syn, vojín Shaganai A. Ismet, z kontingentu 1945, který byl odveden jako střelec do 7. roty 36.praporu, (…) byl při dobývání lokality Strání v Protektorátu Morava v Československu zasažen střepinou z protitankové střely do hrudníku a těžce zraněn. Zemřel, aniž by nám stačil říct poslední slova pro své milované doma (…). Prosím, dovolte mi podělit se s Vámi o velkou bolest, kterou Vám osud přichystal při ztrátě milovaného syna. Poklekám před ním a klaním se s pokorou u jeho hrobu, protože tato jeho nejvyšší oběť napíše další stranu slávy do knihy historie našeho lidu. Velitel roty, poručík Vlasceanu

„Vzpomínku mrtvým – štěstí živým“. Citát z článku, který byl publikován v českém denníku „Obrana Lidu“, ze dne 13. května 1947 (ročník I, č. 111, První stránka). „Vzpomínku mrtvým – štěstí živým“. Setkání Československého prezidenta Dr. Eduarda Beneše s vedoucím rumunské vojenské delegace, generálem Stănculeskem, 10 kvetna 1947. Děkuji Vám za pozornost Gheorghe Radu Stănculescu