Optické vlastnosti oka (Učebnice strana 115 – 116) Oko je smyslový orgán reagující na světlo (fotoreceptor), tedy zajišťující zrak. Vlastní vnímání světla je založeno na citlivosti zrakových pigmentů na světlo. Světlem se zrakové pigmenty rozkládají, čímž zahájí řetěz chemických reakcí, které vedou k převedení signálu na elektrický potenciál, vzruch, který přenáší informaci do zrakových center mozku. Fotoreceptory lidského oka jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400–760 nm. Absolutní práh citlivosti je 10−19 J, což odpovídá energii jednoho jediného fotonu. oční koule čočka duhovka Oko je složeno z oční koule a přídatných orgánů. Duhovka mění svoji velikost podle množství přicházejícího světla Oběma očima se v mozku zpracovávají nepatrně odlišné obrazy, vzniká trojrozměrné vidění do vzdálenosti asi 50m. Abychom viděli ostrý obraz, musí obraz vznikat na sítnici oka, předmět musí být dostatečně osvětlen a zrakový vjem musí trvat přiměřenou dobu.

Vlastní světločivná vrstva oka, sítnice, obsahuje fotoreceptory, vysoce specializované světločivé buňky, tyčinky a čípky. K dokonalosti zrakového vnímání jsou nezbytné části oka tvořící jeho optický systém (rohovka, komorová voda, čočka, sklivec), který soustřeďuje paprsky tak, aby jejich ohnisko bylo na sítnici. sítnice komorová voda zornice žlutá skvrna rohovka zrakový nervy čočka slepá skvrna duhovka sklivec Citlivost sítnice není všude stejná, největší je v okolí průsečíku s optickou osou – žlutá skvrna, nejmenší v ústí zrakových nervů – slepá skvrna.

V oku se ostrý obraz promítá pomocí čočky na sítnici – zde jsou buňky, které obraz zpracují pro zrakový nerv. Oční čočka je spojka vytvářející na sítnici skutečný a převrácený obraz, menší, než je pozorovaný předmět. Obraz vyvolá v mozku reakce, které jsou zpracovány naším nervovým systémem tak, že obraz vnímáme jako přímý. Normální oko mění zakřivení (mohutnost) oční čočky podle vzdálenosti pozorovaných předmětů, což se nazývá akomodace (smršťování) čočky.

Největší vzdálenost, na kterou může oko akomodovat, je u zdravého oka v nekonečnu – vzdálený bod oka Nejbližší bod, který se ještě zobrazí ostře, je u zdravého oka ve vzdálenosti15 cm – blízký bod oka Doporučená vzdálenost na čtení, psaní, je u zdravého oka 25 cm – konvenční zraková vzdálenost, oko se neunaví tak rychle, jako při menší vzdálenosti.

Zdravé oko dokáže změnit svou optickou mohutnost Zdravé oko dokáže změnit svou optickou mohutnost. Menší pružnost oční čočky může být vrozená, nebo získaná s věkem. U některých lidí se však ostrý obraz vzdálených předmětů zobrazí před sítnicí, přitom blízké předměty takové oko vidí ostře. Takové oko se nazývá krátkozraké. Tyto vady korigujeme brýlemi, tzn. optickou soustavu oka doplníme o další čočku – rozptylku.

Další případ možné vady oka je, že oko není schopno zaostřit na blízké předměty, jejich obraz je ostrý až za sítnicí. Přitom vzdálené předměty může toto oko vidět ostře. Takové oko označujeme jako dalekozraké. Tyto vady korigujeme brýlemi, tzn. optickou soustavu oka doplníme o další čočku – spojku.

V oku se ostrý obraz promítá pomocí čočky na sítnici V oku se ostrý obraz promítá pomocí čočky na sítnici. Normální oko mění zakřivení oční čočky podle vzdálenosti pozorovaných předmětů. Menší pružnost oční čočky může být vrozená nebo získaná s věkem. Krátkozraké oko vidí dobře blízké předměty, nedokáže však zaostřit vzdálenější předměty, obraz vzniká před sítnicí. Krátkozrakost se upravuje brýlemi s rozptylkami. Dalekozraké oko – vidí dobře vzdálené předměty, ale není schopno zaostřit při pohledu na blízké předměty, obraz vzniká za sítnicí. Vadu upravují brýle se spojkami. Vady oka mohou také vzniknout často čtením při špatném světle a malé vzdálenosti od oka (min. 25cm). Otázky a úlohy k opakování – učebnice strana 116.