Obchodní akademie, Ostrava-Poruba, příspěvková organizace Vzdělávací materiál/DUMVY_32_INOVACE_03C13 AutorIng. Helena Svršková Období vytvořeníListopad 2012 Ročník/věková kategorie4. ročník Vyučovací předmět/klíčová slova Peníze, zlato, bankovky, mince, centrální banka Anotace Studenti se seznamují s historií všeobecného ekvivalentu., s vývojem platidla od zlata k bankovkám a mincím.

Peníze historie a jejich formy Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Helena Svršková,

První formou peněz se staly všeobecné ekvivalenty nebo také komoditní (zbožové) peníze, které byly různé pro různé části světa a různé epochy. Ve starověkém Babylóně bylo obilí, v Číně mušličky, staří Slované používali plátno. V průběhu historie se jako nejvhodnější komodita pro tento účel ukázalo zlato. Zlato bylo poměrně vzácné, dobře zpracovatelné, neomezeně trvanlivé a široce akceptované. Zlato bylo jako platidlo použitelné v jakémkoli stavu, ovšem z praktických důvodů se časem rozšířily mince, jejichž ražba měla potvrzovat ryzost a hmotnost daného kusu zlatého kovu.

Používání mincí se v průběhu věků stalo neefektivní pro manipulaci s většími částkami peněz a proto se začaly používat papírové peníze– bankovky. První papírové peníze vznikly tedy tím, že si lidé začali ukládat své bohatství v důvěryhodných úschovnách (bankách), které jim při vkladu vydali papírové potvrzení. Tyto bankovky byly kryté zlatem a každý si mohl nechat v příslušné bance vyplatit bankovku ve zlatě, to znamená, že hodnota těchto bankovek se odvozovala od množství zlata, které reprezentovala. Pokud například v jednom okamžiku bylo v bance uloženo zlaťáků, v oběhu pak byly bankovky ve stejné celkové hodnotě.

Na rozdíl od dneška každá banka měla právo emitovat své bankovky. Jednotlivé finanční domy sloužily především jako bezpečná úložiště takového zlata, každá bankovka musela být na požádání vyplacena v kovu. Neexistoval žádný emisní monopol centrální banky, neexistovala centrální banka nebo jiná regulační instituce, bankovní systém byl pouze jednostupňový.

V dnešní době již peníze kryté zlatem nejsou a stejně tak bankovní systém není jednostupňový (jako tomu bylo v dřívějších dobách), ale dvoustupňový v čele s centrální bankou. Používání těchto nekrytých peněz závisí na naší důvěře, že je společnost ochotna je přijímat a množství peněz v oběhu již nezáleží na množství zlata, ale na monetární politice centrální banky.

Základní komoditou dnes sloužící jako peníze jsou:  papírové bankovky  mince vydávané jednotlivými státy.

Peníze se vyskytují ve dvou různých formách: Oběživo Oběživu se říká hotové peníze, které dělíme na mince a bankovky. Hotové peníze mají dokonalou likviditu. Bezhotovostní peníze Bezhotovostním penězům se říká deposita. Jsou to peníze, které jsou uloženy na účtech u peněžních ústavů. Využívají se při bezhotovostním platebním styku k platbám mezi bankami, podniky, placení pomocí platební karty atd.

Centrální banka(v naší zemi ČNB) disponuje tzv. emisním monopolem, což znamená, že zákon ji uděluje výhradní právo tisknout bankovky, kdokoliv jiný by se stejným činem dopouštěl trestného činu padělání. Tyto peníze jsou označeny za zákonné platidlo, čímž je jejich faktická role peněz ukotvena legislativně.

Mince jsou peníze vyrobené z kovu Mince bývají na rozdíl od medailí vyráběné na státní zakázku. Mají přesně stanovené složení, hmotnost, tvar, velikost, nápis a obraz. Přední strana mince se nazývá líc - avers. Na lícové straně mince je obvykle vyražena nominální hodnota mince. Obecně se tato strana někdy nazývá panna nebo hlava. Panna podle toho, že československá korunová mince měla na líci vyobrazenou klečící ženu sázející lipovou ratolest. Hlava podle toho, že za Rakouska-Uherska tam byla hlava císaře.

U českých mincí je to ta strana, kde je zobrazen státní znak - český lev. Často se tato strana v Česku nazývá orel, což je památka na zobrazení habsburské orlice na Rakousko-Uherských mincích. V dnešní době jsou mince většinou ražené. Z minulosti se vyráběly i mince lité. Druhy používaných mincí jsou stanoveny právními předpisy, jejich porušování je trestáno. Zadní strana mince se nazývá rub nebo také revers. Na rubové straně bývá zobrazeno, kdo minci vydal a ručí za její hodnotu. Toto je realizováno znakem panovníka nebo státu.

Papírové peníze se začaly používat okolo devátého století našeho letopočtu v Číně. Bankovky jsou v současnosti běžně užívanou listinnou formou peněz. Bankovkami bankovní ústavy od konce 17. století slibovaly, že doručiteli úpisu vyplatí určitou sumu - množství drahého kovu (zlata, stříbra), ale brzy se papírové peníze staly samostatnou formou platidla. Dnes jsou často používaným platebním prostředkem. Na bankovkách se používá řada technických prvků, které mají zabránit jejich padělání. Stejně jako u mincí se zadní (rubová) strana nazývá revers a přední (lícová) strana se nazývá avers.

Zdroje: Vlastní databáze