V neděli 28. září se uskutečnila druhá letošní národní pouť na místa spojená s prvním československým odbojem. Cílem cesty se stal Kyjev, hlavní město Ukrajinské republiky.

Po sto letech se nedělní slavnostní událost uskutečnila krátce po poledni na místě, kde v roce 1914 k přísaze došlo – na kyjevském Sofijském náměstí. Česká družina. První vzniklá vojenská formace krajanů, která bojovala za první světové války na straně Dohody.

Nástup českých dobrovolníků na Sofijském náměstí v Kyjevě Nadšenci v uniformách starodružiníků s kopií jejich praporu

Zatloukání hřebů do žerdi…

Svěcení praporu České družiny…

Přísaha na právě vysvěcený prapor

Česká družina, která položila základ budování československých vojenských jednotek v Rusku, vznikla 12. srpna 1914 jako národní dobrovolnická formace v rámci carské armády. K slavnostnímu vysvěcení praporu České družiny došlo podle Juliánského kalendáře 28. září 1914, tedy v den svátku sv. Václava, na Sofijském náměstí v Kyjevě. Svěcení praporu předcházelo v té době tradiční zatloukání hřebů do jeho žerdě. Následovala přísaha na vysvěcený prapor, slavnostní přehlídka a odchod přímo na frontu.

Uprostřed Kyjeva byla odhalena deska na její památku. A přítomni byli i zástupci naší Jednoty ČsOL MSK… Kyjev (ukrajinsky Київ, Kyjiv [ˈkɪjiw]; rusky Киев, Kijev)

Dobrovolníci České družiny byly v převážné většině formálně stále rakousko- uherskými občany, nerespektující mobilizační pokyny, které jim rozeslalo rakousko-uherské velvyslanectví. Situace se řešila hromadným podáním žádostí o ruské občanství. Po počátečních nejasnostech, k jakým účelům bude Česká družina používána, bylo rozhodnuto, aby byly čety České družiny rozděleny mezi divize a pluky ruské armády a plnily průzkumné úkoly. Při této činnosti se České družině dařilo a brzy si její vojáci získali pověst výtečných vojáků. V roce 1916 byla na základech České družiny vytvořena Československá brigáda, ovšem její jednotky stále sloužily rozptýleně především jako oddíly průzkumníků. K soustředění brigády došlo až před bitvou u Zborova, ve které se jejich příslušníků vyznamenalo drtivým útokem na rakousko-uherské a německé pozice. V bitvě padlo 197 čs. legionářů, na druhé straně bylo zajato více než tři tisíce nepřátelských vojáků.

"Touha po svobodě a vlastenectví dnes prakticky ztratily význam. Co by nám asi tehdejší legionáři dnes řekli? Asi by nebyli moc spokojení. Česko není kvetoucí zahrádkou. Země je v krizi hospodářské, ale hlavně morální. Za posledních pětadvacet let jsme se mohli svobodně vrátit k myšlenkám legionářů a Masaryka, což se nestalo," postěžoval si místopředseda Československé obce legionářské Jindřich Sitta. Ze vzdáleného Michajlovského chrámu začaly znít zvony.

Památník Matka Vlast nad Dněprem

Čs. legie vznikly především jako prostředek v boji za osamostatnění Čechů a Slováků z pod rakousko-uherské nadvlády. Tento úkol legie splnily a jejich bojová činnost se stala hlavním argumentem při jednáních Masarykovy politické reprezentace o československé samostatnosti. Legionáři jako vojáci neexistujícího státu si nakonec na ruské, francouzské a italské frontě vybojovali jeho vznik a posléze ubránili jeho existenci v bojích na Těšínsku a Slovensku. V samostatné republice se československé legie staly základem Československé armády a daly ji řadu významných generálů a důstojníků. Výročí bitvy u Zborova bylo slaveno jako Den Československé armády.