Členění zemského povrchu Pevnina(souš) - části litosférických desek vystupující nad hladinu svět.oc. Největší bloky(části) nazýváme kontinenty, menší části tvoří ostrovy. Tvoří 29% plochy Země. 2) Světový oceán – moře a oceány kolem kontinentů. Zaujímá 71% povrchu Země.

podíl na ploše souše (%) podíl na plochu povrchu Země (%) POVRCH ZEMĚ   nadmořská výška v m počet obyv. plocha v mil. Km2 podíl na ploše souše (%) podíl na plochu povrchu Země (%) max. průměr. min. mil. světový podíl (%) Pevnina Asie 44,5 30,0 9 8850 960 -394 Afrika 30,5 20,0 6 5895 750 -173 S.Amerika 24 16,0 4,5 6194 720 -86 J.Amerika 18 12,0 3,5 6959 580 -40 Antarktida 13 9,0 2,5 5140 2020(410) Evropa 10,5 7,0 2 4810 340 -28 Austrálie a Oceánie 8,5 6,0 1,5 5030 350 -16 Pevnina celkem 149 100,0 29,0 840 objem Oceány podíl na ploše svět.oceánu (%) max. hloubka v m průměrná hloubka v m v tis. km3 % Tichý o. 180,0 52,0 35,6 11 034 3780 723 699 53 Atlantský o. 93,0 25,0 18,2 8 648 3 597 329 700 Indický o. 75,0 14,6 7725 3710 282 600 21 Severní ledový o. 13,0 3,0 2,6 5450 1328 17 100 1 Světový o. celkem 361,0 71 3790 1 353 099 100

Největší ostrovy světa   Název Rozloha v km2 1. Grónsko 2 175 600 2. Nová Guinea 785 000 3. Borneo 746 546 4. Madagaskar 587 041 5. Baffinův o. 507 414 6. Sumatra 433 800 7. Honšú 227 414 8. Viktoriin o. 217 274 9. Velká Británie 216 325 10. Ellesmerův o. 196 221

Členitost zemského povrchu Zems.povrch (georeliéf) je svrchní plochou zems.kůry, která se stýká s dalšími geosférami. Je výsledkem činnosti vnitřních a vnějších krajinotvorných činitelů. 1) Vnitřní činitelé - Původ v nitru Země (změny v litosféře) – pevnino- a horotvorné pohyby, vulkanizmus, zemětřesení, metamorfóza. Na zemském povrchu vznikají převážně hrubé velkotvary a nerovnosti (pevniny, pohoří, příkopy,kotliny, ostrovy…) Jejich působením dochází ke zvětšování výškové členitosti

2) vnější činitelé Původ mimo zems. kůru, ve sluneč.záření a gravitaci Změny teplot, vítr, déšť, sníh, voda, ledovce, organizmy a člověk Jejich působením dochází k zarovnávání zems.povrchu

Členitost zemského povrchu Horizontální – je vyjádřena podílem plochy ostrovů a poloo.na celkové ploše kontinentu. Evropa: 35% S.Amerika: 26% Asie: 24% Afrika: 2,1% J.Amerika:1,1% Nejdelší pobřeží mají Rusko, Indonésie, USA, Kanada, Austrálie, Filipíny

2) Vertikální – vyjádřena výškovými rozdíly, nejlépe pomocí hypsografické křivky. 200 až 1000 m n.m.:46% plochy souše Do 200 m n.m.: 25% povrchu souše 1000 až 2000 m n.m.: 15% povrchu souše Nad 2000 m n.m.: 13% povrchu souše

Střední nadmořská výška pevniny je 875 m (Antarktida 2020 m (bez ledovců 410 m) ,Asie 960 m….). Střední hloubka oceánu je 3790 m. Podmořský reliéf dosahuje větších výškových rozdílu než pevninský. 74% oc. dna leží v hloubce 3 až 6 km, 17% ve hloubce 0,2 až 3 km.

Podle výškového rozdílu mezi vrcholovými a údolními částmi zems Podle výškového rozdílu mezi vrcholovými a údolními částmi zems. povrchu rozlišujeme tyto typy reliéfu: 1) roviny – do 30 m 2) pahorkatiny – 30-150 m 3) vrchoviny – 150-300 m 4) hornatiny – 300-600 m 5) velehornatiny – nad 600 m

Podle nadmořské výšky rozlišujeme na pevninském zems. povrchu: Nížiny – do 200 m n.m. Vysočiny – nad 200 m n.m.

Podmořský reliéf: Pevninský šelf (okraj pevniny zatopený mořem), asi 8% dna oc., ale velký hosp.význam (rybolov, ner.suroviny) Pevninský svah, 11% dna oc. Pevninské úpatí, 5% … Oceánské lože (=pánve, středooc.hřbety, hory a riftová údolí a oc.příkopy), 74% oc. dna

Stavba pevniny

Julské Alpy, Slovinsko

Alpy, Švýcarsko

Rhonský ledovec, Švýcarsko

říční eroze

říční eroze

mořská eroze

větrná eroze

Slovníček pojmů Horotvorná činnost: pohyby v zemské kůřem jejíchž výsledkem je vznik pohoří, popř.údolí Vrása: zvlnění litosféry Vrásové pohoří: pohoří, které vzniklo zvlněním litosféry Vrásový příkrov: pohoří, které vzniklo zvlněním litosféry a následným odtržením a přesunem do vzdálených míst

Zlomy, pukliny: místa v zemské kůře, kde je porušena vlivem napětí celistvost hornin (zlomy odělují od sebe jednotlivé kry litosféry) Geosynklinála: podélná sníženina Geoantiklinála: podélná vyvýšenina Štít: nejstarší a tektonicky nejstabilněnší část pevninské zemské kůry (tvořené hlibinnými vyvřelinami a přeměněnými horninami) Platforma: části zems.kůry, která se přimyká ke štítům, též geologicky velmi stará

Epiplatforma: platforma, která byla ve III. nebo IV Epiplatforma: platforma, která byla ve III. nebo IV.-horách rozlámána na kry a vyzdvižena do velkých výšek (př.pohoří Ťan-Šan, Česká vysočina...) Epigeosynklinála: nejmladší část pevniny vzniklá vyvrásněním geosynklinál (př.Karpaty, Himaláje, Andy...) Akumulační nížina: zarovnaná část pevniny charakterem rovina a pahorkatin tvořená nezpevněnými usazeninami...

může se jednat o pobřežní nížinu, jezerní n. , deltovou n. , úpatní n ...může se jednat o pobřežní nížinu, jezerní n., deltovou n., úpatní n., říční n., ledovcovou n. nebo eolickou nížinu Odnosové a strukturní nížiny: roviny vzniklé dlouhodobým působením vnějších činitelů v seismicky neaktivních oblastech. Vodorovně uložené zpevněné usazené horniny vytváří tabule Klenby a pánve: část pevnins.kůry vzniklá vyklenutím (prohnutím)