(Základy psychologie) ČLOVĚK JAKO JEDINEC (Základy psychologie)

Psychologie (z řeckého psyché – duše a logos – věda) - je věda, která zkoumá zákonitosti a průběh lidského chování a prožívání) Chování: to, co můžeme na druhém člověku pozorovat (jednání, komunikace, gesta) Prožívání: jsou vnitřní zážitky každého jedince (např. city či vůle) Zakladatelem: ARISTOTELES (384 – 322 př.n.l) 1879 (považován za rok založení psychologie) – Wilhelm Wundt, Lipsko, 1. psychologická laboratoř

19. století – asi nejznámější představitel – Sigmund Freud Na poč. 20. století – rozpad na jedn.směry DNES dělíme psychologii na: základní psychologické vědy (např. dějiny psych., vývojová psych., psych. osobnosti) speciální psych. disciplíny (psycholingvistika) aplikované psych.vědy (psych.sportu,reklamy)

Psychologie x Psychiatrie POZOR NA OMYLY… Psychologie x Psychiatrie Psychiatrie se studuje na lékařské fakultě a zabývá se léčbou duševních chorob a poruch!!! Psycholog nám neporadí! – pouze nám pomáhá rozplétat problémy a ukazovat cestu dál životem..volby cesty je však jen a jen na klientovi.. Pouze nám může pomoct zvážit a najít všechna pro a proti našich možností…

OSOBNOST: - je jednota tělesného a psychického, vrozeného a získaného, typická pro určitého jedince a projevující se v jeho chování a jednání Osobnost je tedy konkrétní člověk se všemi psychickými (schopnosti, temperament, zájmy, postoje, cíle) biologickými (zda je to čl. silný, zdravý, jakou má barvu očí, postavu apod.) sociálními znaky (povolání, vzdělání, bydliště, jakou má rodinu, přátele apod.) Každý člověk je tedy osobnost! Stát se osobností znamená stát se sám sebou!

Struktura osobnosti: - vnitřní vlivy Struktura osobnosti: - vnitřní vlivy (vlohy, temperament, schopnosti, charakter, citové vlohy) - vnější vlivy (výchova , kulturní prostředí, sociální prostředí)

schopnosti (např. hudební sluch, výtvarné nadání, představivost, schopnost myslet a řešit problémy…) – jsou psychic.vlastnosti projevující se tím, že je člověk schopen naučit se určité činnosti - nadprůměrná schopnost =talent či nadání - schopnosti nejsou vrozené! - vznikají a rozvíjejí se v činnosti na základě vrozených vloh! (jedna ze všeob.schopností = inteligence)

2) temperament - je soubor psychických vlastností, který určuje, jakým způsobem člověk reaguje na podněty ze svého okolí; určuje tedy jeho prožívání (co se děje uvnitř) a chování (co můžeme sledovat navenek) - temperament je VROZENÝ! Během života jej tedy nelze změnit, ale rozhodně jej lze ovlivňovat a kultivovat! - dělení:

1) již ve starověku: Hippokrates (5. stol.př.n.l) + Galenos (2. stol. př.n.l.) sangvinik (živý, ale nestálý, značně pohyblivý, jeho city se rychle střídají a nejsou příliš trvalé) cholerik (výbušný, dráždivý až vzteklý, silné, náhlé emocionální reakce, těžko se umí ovládat) flegmatik (pomalý, klidný, má slabé, pomalu vznikající citové reakce, city má stálé) melancholik (sklíčený, těžko prožívá i menší nesnáze, city u něho vznikají pomalu, ale jsou trvalé)

2) C. G. Jung (1875 – 1961) dělí lidi na extroverty x introverty 3) H.J.Eysenck (1916 – 1977) v popisu temperamentu využil rozpětí extroverze – introverze a labilita – stabilita (viz kopie: Eysenckův temperamentový kříž) 4) E. Kretschmer (1888 – 1964) – vychází ze vztahu mezi tělesnou konstitucí a temperamentem dělení: pyknik x astenik x atletik

Většinu lidí nelze zařadit do určitého typu temperamentu Většinu lidí nelze zařadit do určitého typu temperamentu! - Vlivy na projevy temperamentu jsou různé (poškození dítěte v těhotenství či při porodu) ! Známe – li svůj temperament, můžeme využívat jeho kladů, zmírňovat nedostatky a tak lépe zvládat náročnější životní situace…

3) charakter - je souhrn psychických vlastností osobnosti, které se zakládají na mravních zásadách a projevují se v chování a jednání člověka - je ovlivňován temperamentem čl. a jeho schopnostmi - charakter není vrozený ani dědičný! Mění se během života (získáváním životních zkušeností…) - charakter se skládá z několika složek: ° vztah k lidem a postoj ke skupině ° vytrvalost (souvisí s vůlí) ° odolnost k zátěži ° sebehodnocení ° svědomí ° světový názor

Motivace člověka soubor vnitřních pohnutek a důvodů (=motivů) , které člověka podněcují k určité činnosti zaměřené k dosažení něj.cíle. Základními pohnutkami k činnosti jsou potřeby a jejich uspokojování. Potřeby dělíme: fyziologické psychické (kulturní) (účinnými motivy naší činnosti mohou být také zájmy, záliby, city, postoje či hodnoty)

Důležité v životě je POZNAT SÁM SEBE Sebepoznání je pak východiskem pro SEBEVÝCHOVU. Sebevýchova, a hlavně SEBEVZDĚLÁVÁNÍ je pak vyšším stadiem lidské cesty za úspěchem v povolání…

UČENÍ V širším slova smyslu = opak zděděného V užším slova smyslu = nabývání nových vědomostí, dovedností či návyků… ALE má to háček: Člověk dokáže aktivně využít pouze asi 10% svého mozku! Navíc každá mozková hemisféra ale podporuje jiný typ myšlení

Fáze učení Motivace k učení (má různou sílu) Poznávací (pronikání do problému) Výkonná (pochopení, porozumění) Kontrolní (vštípení do paměti – důležité opakování)

Typy, jak se učit: Namáhej se, jak chceš, ale bez motivace se moc nenaučíš! Dbej na zpětnou vazbu! Opakuj, opakuj, opakuj! Paměť Krátkodobá (jen pár sekund) Dlouhodobá Podle způsobu vnímání dělíme paměť: zrakovou, sluchovou a pohybovou

Proč se vlastně učíme? Pokračování ve studiu je projevem potřeby SEBEREALIZACE každého jedince – uspokojení této potřeby je nejvyšším stupněm tzv. Maslowovy pyramidy:

TAK HODNĚ ZDARU PŘI VAŠEM STUDIU 