Nespecifické složky buněčné imunity

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Radioimunoesej, enzymoimunoesej – princip, využití
Advertisements

Obranné vlastnosti krve
MEZIBUNĚČNÁ KOMUNIKACE
Specifická buněčná imunita T-lymfocyty
Obranný imunitní systém
Selhání imunitní tolerance: alergie a autoimunita
IMUNOTOXIKOLOGIE Antigenně-specifické imunitní reakce
Možnosti zevního ovlivnění imunitního systému
Průtoková cytometrie.
Vyšetření parametrů buněčné imunity
Základní imunitní mechanismy
Imunitní systém a jeho význam pro homeostázu organismu,
Imunita (c) Mgr. Martin Šmíd.
Nespecifické složky humorální imunity
Mechanismy nespecifické imunity
Somatologie Mgr. Naděžda Procházková
IMUNITNÍ SYSTÉM IMUNITA = schopnost organismu chránit se před patogeny (bakterie,viry,houby,prvoci  onemocnění) Nespecifická : Fagocytóza granulocytů,monocytů.
Mechanismy specifické imunity
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
Imunitní systém J. Ochotná
Antiinfekční imunita.
Očkování a imunomodulace
Imunita Cholera, 19. století.
Klinická biochemie zánětlivých procesů
Protibakteriální imunita
Soustava oběhová Tělní tekutiny.
Ústav imunologie UK 2. lékařská fakulta Praha
CHEMIE IMUNITNÍCH REAKCÍ
8. VZNIK REPERTOÁRŮ ANTIGENNĚ SPECIFICKÝCH RECEPTORŮ.
Nespecifické složky buněčné imunity I.
Způsoby mezibuněčné komunikace
ÚVODNÍ PŘEDNÁŠKA Imunologie 1.
Řízení imunitního systému Kurs Imunologie. Hlavní histokompatibilní systém (MHC) objeven v souvislosti s transplantacemi starší termín: HLA dvě hlavní.
Trombocyty O. Bürgerová. Cíle: Popsat stavbu a vývoj krevní destičky Popsat stavbu a vývoj krevní destičky Pochopit funkci Pochopit funkci.
Protiinfekční imunita 2
Histokompatibilní systém
Imunitní mechanismy zánětu (lokální a systémová reakce)
Fagocytóza = základní nástroj nespecifické imunity (společně s komplementem) fagocytující buňky proces fagocytózy.
Komplementový systém a nespecifická imunita
Nespecifické složky M. Průcha
OBĚHOVÁ SOUSTAVA Tělní tekutiny Mgr. Jan Marek VY_32_INOVACE_Bi3r0214.
Kožní a slizniční imunitní systém
Funkce krve Transport O2 a CO2 Přenos chemické informace Termoregulace
T lymfocyty Jan Novák.
Laboratorní diagnostika
Možnosti zevního ovlivnění imunitního systému
VYUŽITÍ PRŮTOKOVÉ CYTOMETRIE V DIAGNOSTICE ALERGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ
Protinádorová imunita Jiří Jelínek. Imunitní systém vs. nádor imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které.
Tělní tekutiny Autor: Eva Klabenešová
Imunita Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY.
Základní příznaky onemocnění imunitního systému Doc.MUDr.Kateřina Štechová, Ph.D. Obrázky a další materiály potenc.problemtaické stran autorských.
Imunologie a alergologie
Základy imunologie.
Možnosti léčebného ovlivnění imunitního systému
Patogeneze virových nákaz 4
Imunitní systém a jeho význam pro homeostázu organismu,
FAGOCYTÓZA Mgr. Olga Tichá, LF MU.
Imunologie seminář 1 Imunologie seminář 1 J. Ochotná
KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM.
Vyšetřování parametrů buněčné imunity
IMUNOTOXIKOLOGIE Primární imunitní reakce, zánět
Zánět mechanismy a projevy zánětlivé reakce Jaroslava Dušková
TROFICKÁ POJIVA.
Lékařská mikrobiologie I Specifická imunita
Laboratorní diagnostika
Bazofily a mastocyty a jejich význam v imunitních reakcích
Imunologie seminář 1 Imunologie seminář 1 J. Ochotná
Vyšetření parametrů buněčné imunity
Úvod do imunologie Martin Liška.
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR IMUNITNÍ SYSTÉM vs
Transkript prezentace:

Nespecifické složky buněčné imunity M.Průcha

Nespecifická imunita Vzájemná provázanost nespecifické – přirozené a adaptivní – specifické imunity Lymfatické orgány a tkáně Imunokompetentní buňky

Nespecifická imunita buněčná Fagocytující buňky (PMN a monocyty/makrofágy NK buňky – Natural Killers Uplatnění – virové, parazitární a plísňové infekce, protinádorová imunita Transplantace – odvržení štěpu hostitelem

Fagocytující buňky

Fagocytující buňky Schopnost fagocytózy Komplexní proces Chemotaxe, rozpoznání, pohlcení, zpracování, usmrcení a produkce látek s dalším působením

„Technické“ vybavení fagocytů Adhezivní molekuly Receptory Enzymatický systém Cytoplasmatická granula s enzymatickou aktivitou Proteolytické enzymy

Fagocytóza a zánět Fagocytóza jako součást komplexního procesu – zánětu Zánět – primárně kompenzační fyziologický mechanismus Uvolnění kyslíkových radikálů a enzymů z granulí Poškozování okolních tkání

Fagocytóza a zánět Produkce zánětlivých mediátorů – produktů metabolismu kys. arachidonové Prostaglandiny, leukotrieny, tromboxany Stimulace a regulace rozsahu a intenzity zánětu

LPS Bakteriální lipopeptidy LBP + CD14 Bakteriální peptidoglykany TLR4 MYD88 TLR2 CpG motiv TLR2 IRAK TRAF6 NIK IKK 1kB NFkB Glykoproteiny parazitů TLR9 DNA Receptory pro komplement Jádro MHC II IL-1, IL-12, TNF B7, CD40 IL-6

Monocyto-makrofágový systém Monocyty a tkáňové makrofágy, dendritické buňky Diferenciace monocytů na tkáňové makrofágy a dendritické buňky Tkáňová specificita makrofágů – Langerhansovy bb- kůže, Kupfferovy buňky v játrech, plíce – alveolární makrofágy, oligodendroglie

Monocyto-makrofágový systém Funkce – zpracování a předkládání antigenů lymfocytům Nezbytný předpoklad k vyvolání specifické imunitní odpovědi Aktivace monocytů – produkce cytokinů (aktivace specifických složek imunity a zprostředkování celkové reakce organismu – IL-1, IL-6, TNF

Polymorfonukleáry Poločas rozpadu 12 hodin, množství 3-8x109/L Fagocytují – neutrofily a eosinofily Neutrofily – zastoupení v periferní krvi – 40-60%, eo cca 3% Reakce na insult – vyplavování buněk Poškození vlastní tkáně

NK buňky Přirození zabíječi CD 16/56, 5-20% lymfoidních buněk Hrubá granula v cytoplasmě Protinádorová imunita, protivirová imunita Regulace zánětlivé odpovědi Perforiny

NK buňky Cytotoxická aktivita NK buněk Membránové interakce – receptory NK a terčových buněk Solubilní faktory uvolňované z cytoplasmatických granulí Aktivita je zesilována působením cytokinů (IL-2)

Mastocyty Reakce na velice různorodé podněty – fyzikální, chemické Lokalizace převážně v podslizniční tkáni Interakce membránových receptorů Aktivace pomocí IgE protilátek, toxiny baktérií, LPS, C systém

Mastocyty Uvolňování prozánětlivých cytokinů – TNF Granula obsahují serotonin, histamin, kininy Po aktivaci produkce metabolitů kys. arachidonové – leukotrieny, prostaglandiny

Bazofilní leukocyty Cirkulace v krevním řečišti Obdobné vlastnosti mastocytům a stejné mechanismy aktivace Efektorové buňky časné fáze alergické reakce I. typu Exprese receptoru pro Fc fragment IgE

Erytrocyty Hlavní fyziologická úloha – doprava O2 Nemá buněčné jádro, není schopen syntézy DNA, RNA,proteinů, lipidů Vstupní brána virových a parazitárních patogenů Vysoký počet převyšuje počet buněk imunokompetetních Velmi pestrý repertoiar povrchových molekul

Erytrocyty - funkce Vychytávání komplexů antigen-protilátka + Neutralizace chemokinů, zpomalení pohybu leukocytů v kapilárách, zvyšování jejich adheze na endotel + Povrchové molekuly jsou receptory pro infekční agens - Umožňují ukrývání infekčních agens před výkonnými složkami imunity - Hemoglobin je zdrojem Fe pro bakterie -

Trombocyty Nejmenší krevní element Diferenciace z megakaryocytů Množství – 150-320x109/L Zapojení do procesů homeostázy, , zánětlivé reakce Vyzrávání prostřednictvím cytokinů

Trombocyty Vnitřní výbava – aktin a myosin Dva druhy sekrečních granulí Sekreční – produkce ADP a Ca Alfa granula – von Willebrandův faktor Funkce – krevní hemostáza, zánět Obrovské množství membránových molekul s adhézními vlastnostmi

Trombocyty – funkce Homeostáza Adherence na poškozenou cévní stěnu Tvorba trombů Adheze a agregace (receptory pro kolagen) Zánět – terminální fáze zánětu – uvolňování biologicky aktivních látek Aktivace buněčné složky zánětu

Fibroblasty Patří mezi nejpočetnější buněčné elementy Vysoce aktivní buňky Produkce proteolytických metaloproteináz a jejich inhibitorů Úloha v regulaci zánětlivé odpovědi TGFβ – stimuluje aktivitu fibroblastů Modulace proliferace a produkce mezibuněčné hmoty

Fibroblasty – proteinázy a jejich inhibitory Serinové proteinázy (neutrofilní elastáza, proteináza3, katepsin, tryptáza Inhibitoři serinových proteináz – alfa1 AT, alfa2 makroglobulni Cysteinové proteinázy – katepsiny B,H,C,L,S,K Inhibitoři cysteinových proteináz - cystatiny

Fibroblasty – proteinázy a jejich inhibitory Matrixové metaloproteinázy – kolagenázy, gelatinázy, matrixin, membránové MMP Tkáňové inhibitory matrixových metaloproteináz Kaspázy 1-12 (klíčové složky apoptózy) Úloha v obranném zánětu Úloha v poškozujícím zánětu – autoimunitní onem – RA, RS

Cytotoxicita NK buněk Metodologická náročnost Stanovení pomocí radioaktivně značeného chromu Neradioaktivní metody – kolorimetrické a mikroskopické nebo cytometrické metody

NK buňky – cytotoxický test Cytotoxický test založený na uvolňování 51Cr Indukce NK buněk – IL-2 Příprava vhodné cílové buňky – buňka infikovaná nebo nádorově změněná Cílové buňky jsou kultivovány s Cr, který vstoupí do buňky Konstantní množství cílových buněk je pak inkubováno s populací efektorových buněk- NK Po 6 hodinách jsou odebrány vzorky a stanovena aktivita gama záření

NK buňky – cytotoxický test Musí být laboratoř schválená pro skladování a práci s radioaktivními látkami Vysoké nároky na pracnost, sterilitu prostor

NK buňky cytotoxický test Klinické aplikace Defekty v systému perforin/granzym B Herpetické infekce – EBV Použití nesrážlivé krve a separované periferní mononukleární buňky Výzkum – protiinfekční a protinádorová imunita

Bazofilní leukocyty Cirkulace v krevním řečišti Obdobné vlastnosti mastocytům a stejné mechanismy aktivace Efektorové buňky časné fáze alergické reakce I. typu Exprese receptoru pro Fc fragment IgE

Bazofily – funkční testy Přecitlivělost na hmyzí jedy, potraviny, antibiotika Při přemostění 2 sousedních molekul IgE alergenem dochází k aktivaci bazofilů Exprese povrchového receptoru CD63 na buněčné membráně Průtoková cytometrie – BAT – basophil activation test CAST – analýza mediátorů uvolněných procesem degranulace

Bazofily funkční test Princip – inkubace plné krve pacienta se susp. Alergenem, pozit. a negat. ko (anti IgE) Po inkubaci a lýze erytrocytů je měření provedeno pomocí průtokového cytometru nebo se stanoví koncentrace uvolněných mediátorů Dobrá klinická vypovídavost Rozhodování o dalším průběhu SIT

Eosinofily ECP – eosinofilní kationický protein Granulární protein eosinofilů Marker aktivace eosinofilů Korelace se stupněm zánětu ECP je toxický pro parazity, zpomaluje krevní srážlivost Metoda stanovení – chemiluminiscence