Věty vedlejší

věta podle počtu sloves v určitém tvaru (verbum finitum) dělíme věty: A) věta jednoduchá B) souvětí

A) věta jednoduchá věta jednoduchá = 1 sloveso v určitém tvaru věta jednočlenná – subjekt „neexistuje“ Prší. Bolí mě v krku. věta dvojčlenná – subjekt známe, nebo pochopíme (subjekt nevyjádřený) z kontextu (existuje) Bolí mě hlava. Jsou ve škole.

B) souvětí souvětí = 2 a více sloves v určitém tvaru podle počtu vět hlavních rozlišujeme: souvětí souřadné – 2 a více vět hlavních souvětí podřadné – 1 věta hlavní věta hlavní – může stát samostatně věta vedlejší – nemůže stát samostatně, je závislá na větě hlavní (VH), nebo jiné větě vedlejší (VV)

věty vedlejší ptáme se na ně stejnými otázkami jako na jednotlivé větné členy věta řídící X věta závislá

VV podmětná ptáme se na ni otázkou nominativu často začíná zájmenem „kdo / co“ Kdo si počká, ten se dočká. 2VH ∕ 1VV Po

VV přísudková • vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou • obsah této VV lze vyjádřit infinitivem nebo podst. jménem • Obloha byla, jako by ji namaloval. 1VH \ 2VV Přs

Zdroje: •http://dum.rvp.cz/materialy/vedlejsi-veta- podmetna-prisudkova-2.html • Příruční mluvnice češtiny. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1995. 800 s. ISBN 80-7106-134-4.

VV předmětná ptáme se na ni pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu) Ptal se, kdo tam byl. 1VH \ 2VV Pt

VV přívlastková rozvíjí jméno ve větě řídící ptáme se na ni stejně jako na přívlastek: „jaký / který / čí...“ často začíná zájmenem „který“ - před ním se píše čárka a i na konci této VV je nutné napsat čárku!!! → často se jedná o větu vloženou Ten pán, který nám pomohl, bydlí ve vedlejším domě.

VV příslovečná časová ptáme se na ni otázkami na PUČ – kdy / od kdy / do kdy... Až přijdeš domů, ukliď svůj pokoj. 2VH ∕ 1VV PUČ

VV příslovečná místní ptáme se na ni otázkami na PUM – kde / odkud / kam … Kde nic není, ani smrt nebere. 2VH ∕ 1VV PUM

VV příslovečná způsobová ptáme se na ni otázkami jako na PUZ – jak / jakým způsobem... Odpověděl, jak nejlépe dovedl. 1VH \ 2VV PUZ

VV příslovečná podmínková ptáme se na ni: „za jakých podmínek se stane...“ Když uklidíš, upeču něco dobrého. 2VH ∕ 1VV PUpodm.

VV příslovečná měrová ptáme se na ni: jakou měrou / do jaké míry... Snažil se, seč mu síly stačily. 1VH \ 2VV PUměrová

VV doplňková po slovesech smyslového vnímání stává doplněk vyjádřený VV VV doplňkové často začínají spojkami jak / že... Spatřil ho, jak vystupuje z vlaku. tyto doplňkové VV lze však nahradit konstrukcí, jejímž základem je infinitiv nebo aktivní dějové adjektivum: Spatřil ho vystupovat z vlaku.