Poválečná elektrická vozba Michal DRÁBEK Robert JUŘINA Poválečná elektrická vozba Tomáš ZÁRUBA Vlastislav WEINER

Elektrická vozba po 2. světové válce za standardní se v ČSR před válkou považovala stejnosměrná trakční soustava o napětí 1500 V pražské spojky mezi stanicemi Praha Masarykovo n., Praha hlavní n., P.-Libeň, P.-Vysočany, P.-Smíchov a P.-Vršovice místní dráha Tábor – Bechyně místní dráha Rybník – Lipno n. Vlt. přibližně 1200 V stejnosměrných z úseků Meziměstí – státní hranice a Kořenov – st. hr. sneseno trakční vedení (dříve střídavé napětí 15 kV/16,75 Hz)

Elektrizace do roku 1961 1946 – rozhodnutí elektrizovat I. hlavní tah na stejnosměrné napětí 3000 V 1953 – zahájení elektrizace v úseku Žilina – Vrútky a výroba první elektrické lokomotivy na 3000 V 1957 – Praha – Rudoltice v Čechách 1961 elektrizován I. hlavní tah v úseku Ústí n. L. západ (Praha -)– Kolín – Přerov – Hranice na Mor. – Púchov – Žilina - Markušovce

Elektrizace do roku 1961

Princip stejnosměrné elektrické lokomotivy

140, 141 - „bobina“ (1953) 120 km/h 2032 kW dříve rychlíky, dnes osobní a nákladní vlaky dosluhuje

100 – ,,bobinka” (1956) 50 km/h 360 kW stejnosměrné napětí 1500 V donedávna na tratích Tábor – Bechyně a Rybník – Lipno nad Vltavou, dnes muzejní

121 (1960) 90 km/h 2032 kW nákladní vlaky

Elektrizace 1962 - 1973 1959 – rozhodnutí zavést jednofázovou střídavou soustavu 25 kV/50 Hz 1961 – prototyp střídavé lokomotivy 1962 – přepnutí pražského uzlu na 3000 V 1963 – trať Plzeň – Horažďovice předměstí elektrizována touto soustavou první stykovou stanicí dvou trakčních soustav se v roce 1965 stala Kutná Hora hl. n. – zde přepřahy lokomotiv pokračuje elektrizace na 3000 V stejnosměrných: Ostravsko, severní Čechy, příměstské tratě okolo Prahy

Elektrizace 1962 - 1973

181, 182, 183 – „šestikolák“ (1961) 90 km/h, 2790 kW nákladní vlaky

451, 452 – „panťák“ (1964, 1969) 100 km/h 2 x 660 kW převážně 1-2 čtyřvozové jednotky příměstské vlaky v okolí Prahy,nyní cca 3 jednotky v Olomouci

Princip střídavé elektrické lokomotivy

230, 240 – „laminátka“ (1966) první střídavá lokomotiva 110, 120 km/h 3080 kW univerzální

560 (1966) 110 km/h 2 x 840 kW první střídavá elektrická jednotka příměstské vlaky v okolí Brna

460 (1971) 110 km/h 2 x 1000 kW čtyř- až pětivozové jednotky vlaky v okolí Ústí nad Labem a na Ostravsku

110, 111, 113 – „ žehlička“ (1971, 1981, 1973) 80 km/h 800 kW posun, lehká traťová služba 113 na napětí 1500 V ss (Tábor – Bechyně, dříve i Rybník -Lipno n. Vlt.)

210 – „ žehlička“ (1972) 80 km/h 880 kW posun, lehká traťová služba

Elektrizace 1974 - 1989 1974 – prototyp dvousoustavové rychlíkové lokomotivy (řada 350 – „gorila“) propojení dvou střídavě elektrizovaných oblastí – II. hlavní tah stejnosměrná a střídavá soustava se propojují dalšími úseky kromě žst. Nedakonice jsou styky soustav vždy na širé trati těsně za stejnosměrně elektrizovanou uzlovou stanicí

Elektrizace 1974 - 1989

350 – „gorila“ (1974) první dvousoustavová lokomotiva 160 km/h, 4000 kW EC vlaky v úseku Praha – Brno - Bratislava

150 – „dvojka“, „krysa“, „banán“ (1977) 140 km/h 4000 kW rychlíky, expresy a IC vlaky Praha – Ostrava ( - Slovensko) od r. 1996 rekonstrukce některých strojů na 160 km/h

242 – „plecháč“ (1975) 120 km/h 3080 kW univerzální

130 – „hrbáč“, „hrbatá“ (1977) 100 km/h 2040 kW je možno ovládat až 4 lokomotivy z jednoho stanoviště osobní a nákladní vlaky okolo Hradce Králové jezdí v Dolech Nástup Tušimice

Princip dvousoustavové elektrické lokomotivy s tyristorovou regulací výkonu

363 – „eso“ (1980) 120 km/h 3060 kW univerzální tyristorová regulace výkonu automatická regulace rychlosti (ARR) nejrozšířenější dvousoustavová lokomotiva 1990 – 1993 rekonstruováno 9 strojů na řadu 362 – převod na 140 km/h

163 – „pershing“ (1984) 120 km/h, 3480 kW stejnosměrný, unifikován s 363 od roku 1991 dodávány jako řada 162 s převodem na 140 km/h

263 –„princezna“ (1985) 120 km/h, 3060 kW střídavá, unifikována s 363 u ČD pouze 2 kusy v depu Brno

Elektrizace od r. 1990 dodnes Olomouc (Přerov -) – Brno Česká Třebová – Brno České Budějovice – Horní Dvořiště st. hr. elektrizuje se Kadaň – Karlovy Vary třísoustavová jednotka 680 – „Pendolino“ Škoda Plzeň vyvíjí třísoustavovou lokomotivu o výkonu cca 6000 kW a nejvyšší rychlosti 200 km/h Plánovaná elektrizace: Letohrad – Lichkov st. hr. a Ostrava-Svinov – Opava východ

Elektrizace od r. 1990 dodnes

372–„bastard“ (1988) 120 km/h 3080 kW dvousoustavová na 3000 V ss a 15 kV, 16 2/3 Hz EC a nákladní vlaky na trati Praha – Drážďany od r. 1996 několik strojů rekonstruováno na rychlost 160 km/h – řada 371 unifikována s 363, ale odporová regulace výkonu – odtud přezdívka

184.5 – „ponorka“ (1994) 95 km/h 5220 kW 3 dvounápravové podvozky původně vyvíjena pro ČSD 4 kusy jezdí v Dolech Nástup Tušimice

471 – „ešus“, „hliník“ (1997) 140 km/h 2000 kW příměstské vlaky okolo Prahy – hlavně směr Kolín a Pardubice první elektrická jednotka v ČR s asynchronními motory, rekuperací a automatickým vedením vlaku (AVV)

680 – „pendolino“ (2004) 230 km/h (v ČR 160) 4000 kW první třísoustavové vozidlo ČD, s naklápěcími skříněmi problémy se zabezpečením (ruší kolejové obvody) původně se mělo dodat 10 jednotek, dodalo se pouze 7

340 (2004) rekonstrukce ,,laminátky” 120 km/h 3080 kW (na soustavě 15 kV 16 2/3 Hz zhruba třetina) 25 kV 50 Hz a 15 kV 16 2/3 Hz České Budějovice - Linec

380 – (?) 200 km/h 6400 kW třísoustavová, pro EC a IC vlaky

SNÍMKY A NAHRÁVKY POŘÍDILI PRAMENY internetová databáze Pavla Sekery historie-trati.wz.cz Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: Malý atlas lokomotiv 2000 Železniční magazín: Atlas vozidel 1. díl leták Škody Dopravní technika, s. r. o. Plzeň SNÍMKY A NAHRÁVKY POŘÍDILI Michal Drábek Robert Juřina Pavel Rovenský Vlastislav Weiner GRAFICKÁ PODPORA Zdeněk Drábek

DĚKUJEME ZA POZORNOST.