SVATÝ VÁCLAV

Svatý Václav se narodil v r Svatý Václav se narodil v r. 907 jako syn českého knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Jeho dědem byl český kníže Bořivoj, babičkou svatá Ludmila. Pokřtěn byl podle slovanského obřadu

Václavovi bylo pouze 13 let, když nastoupil na stolec svých předků Václavovi bylo pouze 13 let, když nastoupil na stolec svých předků. Poněvadž byl vlastně dítětem, vládla jeho jménem matka Drahomíra, která seskupila kolem sebe z bojarů kruh svých rádců. Zatím Václav pokračoval v učení a dosáhl veškeré přístupné vzdělanosti slovanské, latinské i řecké.

Regentství bylo svěřeno Václavově matce Drahomíře, ale výchova Václava a jeho bratra Boleslava byla svěřena Ludmile. Toto rozhodnutí zemských velmožů však vedlo k neshodám mezi Ludmilou a Drahomírou.

Ludmila ustoupila a odstěhovala se na svůj hrad Tetín Ludmila ustoupila a odstěhovala se na svůj hrad Tetín. Tam ji v noci z 15. na 16. září 921 přepadli a zavraždili Tunna a Gommon, členové Drahomířiny družiny. Použili ke svému činu šálu, která se později stala symbolem svaté Ludmily.

Jako osmnáctiletý mladík vzal Václav otěže vlády do svých rukou Jako osmnáctiletý mladík vzal Václav otěže vlády do svých rukou. Měl smysl pro spravedlnost a cítil odpor proti dvorním intrikám. Proto se rozhodl vzdálit svou matku z knížecího dvora a určil jí na nějaký čas jako bydliště Budeč. Současně dal přenést tělesné ostatky babičky svaté Ludmily z Tetína na Pražský hrad, kde je dal uložit ve chrámě svatého Jiří. Brzy nato povolal matku Drahomíru opět na Pražský hrad.

Jako panovník byl vzorem křesťana, dbal o rozšíření křesťanské víry v celém národě. Na Pražském hradě založil chrám svatého Víta. Konal milosrdenství , pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a netrpěl, aby se komukoliv děla křivda. Stal se miláčkem svého národa, jemuž se líbilo i to, že svatý Václav byl také osobně statečný a výborný jezdec na koni.

Václav poctivě a pravidelně platil německému vládci Jindřichu I Václav poctivě a pravidelně platil německému vládci Jindřichu I. Ptáčníkovi roku 929 dojednaný každoroční poplatek sto dvacet volů a pět set hřiven stříbra.

Kníže Václav přijímá ostatek sv. Víta od císaře Jindřicha Ptáčníka

Václavův politicko-náboženský směr, jeho orientace na Sasko a odklon od vazeb na Bavorsko, se znelíbí politické opozici, jejímž představitelem je Václavův vlastní mladší bratr Boleslav (Boleslav I. Ukrutný), sídlící ve svém údělném knížectví v (Staré) Boleslavi. VÁCLAV BOLESLAV

Boleslav pozval staršího bratra na hostinu v jeho hradci na Staré Boleslavi. Přestože se dané napětí jistě dalo vnímavým panovníkem vytušit, nabídku přijal a večer 27. září se zúčastnil obrovské hostiny. Boleslav čekal na příležitost. Mnozí již patrně vytušili hrozící nebezpečí, a tak nabádali knížete k rychlému odjezdu. Ten však nedbal těchto rad a připil slavnostně na archanděla Michaela.

Ráno se Václav dle zvyku odebírá do kostela na ranní mši Ráno se Václav dle zvyku odebírá do kostela na ranní mši. Vše je domluveno, kněz má za úkol nikoho nevpouštět do kostela a družina panovníka po dlouhé noci stále spí. Boleslav se vydává se svojí družinou za ním.

Nejprve udeřil Boleslav Václava mečem do hlavy a když spatřil krev, zalekl se. Václav stihl v tento okamžik meč zachytit a povalil bratra na zem. O zbraň si přitom poranil ruku. Meč vrátil bratrovi, protože si údajně nechtěl pošpinit ruce bratrskou krví a nesa zkrvavenou ruku utíkal do kostela, aby tam našel azyl. Boleslav se vzpamatoval, zavolal na své lidi, kteří Václava doběhli a zabili ho.

Jeho život z něj pomalu vyprchal před branami kostela.

První legenda, která se již zmiňuje o zbožném knížeti a světci, vznikla po roce 974 v přímé souvislosti se založením pražského biskupství. Někdy mezi léty 992 - 994 je vytvořena Kristiánova legenda, která vypovídá o dobách minulých velice podrobně.

Teprve po připojení Moravy a po vzniku olomouckého biskupství v roce 1063 se začíná kult svatého Václava šířit do celé země. V období posledních Přemyslovců, za vlády Václava II. je svatováclavský kult natolik spjat s vládnoucí dynastií, že král u příležitosti své korunovace v roce 1297 pasoval některé vybrané šlechtice svatováclavským mečem na Svatováclavské rytíře.

Každý stát, každá kultura, každý národ a dokonce i každý člověk musí mít před sebou něco, čemu věří a k čemu může upínat svůj zrak v těžších časech, kdy se situace zdá neutišitelná a on se cítí zcela bezmocný. Svatý Václav byl k této úloze předurčen. Měl být naším českým symbolem vlastenectví, obrazem správného křesťana, člověka i panovníka. Není tedy divu, že hlavně v dobách světových válek se nejeden Čech oddal prosbě našeho patrona o lepší budoucnost.

Když byla na Václavském náměstí vztyčena jeho socha na koni, dostal náš symbol, naše naděje konkrétní podobu. A tak 28. září 1918 mu byla do ruky vložena naše červenobílá vlajka a shromáždění lidu spontánně vyhlásilo Československou republiku. Svatý Václav se stal otcem českého lidu, který se s námi raduje v dobách dobrých a utěšuje nás v dobách zlých.

Ve chvíli, kdy bude naše vlast v největší tísni, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že se studánka přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se v hoře otevře skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a pod vedením patrona české země svatého Václava vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír.

Slyš Václave, český kníže, patrone našeho národa, NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM !