Islám a islamismus ve Střední Asii

Literatura Naumkin, V. V.: Radical Islam in Central Asia: Between Pen and Rifle (The Soviet Bloc and After). London: Rowman & Littlefield Publishers, 2005. Keller, S. : To Moscow, Not Mecca. The Soviet Campaign Against Islam in Central Asia, 1917-1941. London: Praeger, 2001. Babadzhanov, B.: „Islam in Uzbekistan: From the Struggle for „Religious Purity“ to Political Activism.“ In: Rumer, B. (ed.): Central Asia. A Gathering Storm? New York: Sharpe, 2002, s. 299-330. Babadjanov, B. – Kamilov, M.: „Muhammadjan Hindustani (1882–1989) and the Beginning of the ‘Great Schism’ among the Muslims of Uzbekistan,” in Stéphane A.Dudoignon and KOMATSU Hisao, eds., Islam in Politics in Russia and Central Asia: Early 18th to Late 20th Centuries. London: Kegan Paul, 2001, pp. 195–219; Malashenko. A. V. (ed.): Islam na postsovetskom prostranstve. Moskva: Centr Carnegi. 2001. Mikul‘skij, D. V.: Islamskaja partija vozrozhdenija Tadzikistana. Vostok, č. 6, 1994, s. 47-58.

Islám ve Střední Asii Tádžikistán, Uzbekistán, Fergánská kotlina Kazaši, Kyrgyzové, Turkmeni Islamizace po roce 1788 (Kateřina II. Veliká) Orenburžský duchovní sbor muslimů Vyslání tatarských misionářů (silný vliv, počátkem 20. století jejich odstranění) Další náboženství křesťanství (pravoslaví, katolicismus) tengriánství

Tradiční islám Sunnité – hanafíja, umírněný islám Šíitská menšina - ismaílíja v Badachšánu, formálně některé turkmenské kmeny (vliv Persie) Silný konzervativismus (nedostatek kontaktu se světem) Odpor proti ruské kolonizaci (andižanské povstání Vosse, 1898) Džadídismus Kombinace se zvykovým právem Silný súfismus (nakšbandíja, jasawíja, kubríja) Tradiční regiony – Buchara, Samarkand Poutní místa – Turkestán, Buchara

Politický islám Buchara Autorita osmanského chalífy Buchoroi šaríf Emír - velitel pravověrných (amír al-mu’mínín) – duchovní autorita duchovenstvo (ulamá) vůdčí politická síla na bucharském dvoře, bucharský Arq šejch-ul-islám (v Chívě naqíb) Konzervativní síla (protireformní) Vzdělávání Autorita osmanského chalífy Málo zpráv o reformách v Osmanské říši Konzervativní hodnoty (od Amíra Timura)

Islám v carském Turkestánu Tolerantní postoj (Kaufmann) Slabost carské vlády Šaríatské a adatové soudnictví Vzdělávací sféra Konec 19. století Zvýšení podílu muslimů na byrokratické správě Větší moc duchovenstva – povstání (Andižan, 1898)

Sovětská žena Hamza – Chudžum, strhávání parandži Preference žen – ženské odbory KS (kolchozní kluby), nezávislost, práce na polích (sběr bavlny) Ekonomická situace – zapojení žen do výroby (těžká práce, ženské kvóty) Kvóty pro zastoupení žen v orgánech strany Otevření škol (alfabetizace) 2. světová válka – odvody mužů na frontu, příchod žen z Ruska Sekularizace společnosti x zachování patriarchality rodiny Na reálné úrovni zachování tradic (polygamie, domluvená manželství apod.) nedostatečné možnosti kariéry a vzdělání (ztráta ceny) Politika – Jadgar Nasreddinova (UZB) Dvojí role (práce + děti) Shánění zásob Ostrakizace rozvodů Na venkově špatné pracovní podmínky – bavlníková pole (30 Rbl), továrny

Genderové problémy v současnosti Ambivalence Město/venkov Konzervativní/liberální prostředí Rusifikace (jiná pravidla pro tuské ženy) Retradicionalizace společnosti Růst nezaměstnanosti – primární dopad na ženy, uvolnění z vedoucích kádrů (předsedkyně kolchozů) či intelektuální práce Základní prvek ženy – výběr ženicha a svatba (nigoh, kalym – státní kalym) Starost o manžela (vizitka ženy) 1992 – hlasování o legalizaci polygamie v KG Klanové struktury, korupční systém a lumpenizace společnosti (rezignace, obrácení k muslimským tradicím, nekvalifikované práce pro ženy) Skrytá i otevřená polygamie (odsouzení dlouho nevdaných nebo rozvedených žen) Feminizace společnosti Nevýdělečné intelektuální profese – učitelky, knihovnice Sociální a ekonomické podmínky (živitelky rodiny) – „na doplňujícím příjmu ženy závisí životní úroveň rodiny“ Bohaté vrstvy – ženská otázka se objevuje v menší míře Žena a islám diskuse o návratu ženy do své tradiční role (rozpor intelektuálek a konzervativních kruhů)

Komunistický islám – 20. léta Počáteční určitá tolerance (islámský socialismus) Likvidace duchovních Vyslání na Sibiř, do Gulagů Řada nevinných lidí Chudžum – ofenzíva proti ženským šátkům (často však pouze formální), Hamza Reakce komunistických funkcionářů Hamza (Šahimardan) Ateistické kluby v kolchozech (preference žen) Reakce na chudžum Pokračující polygamie (i partajní tajemníci) Zachování islámských rituálů Zachování poutí ke svatým místům (Turkestán, Buchara, Konya Urgenč aj.)

Komunistický islám - 30. a 40. léta Velké čistky Kooptovaní duchovní – džadídisté, komunističtí funkcionáři První revolucionáři Formální obroda islámu Vytvoření bezpečného týlu (2. světová válka) Oficiální duchovenstvo – licence SADUM otevření některých mešit madrasy - Taškent, Mir Arab v Buchaře (nízká úroveň výuky, kontrola KGB) Oficiální fatwy Zia ud-din Bobochanov

Pololegální sovětský islám „domácí“ teologové kroužky žáků (hudžry) maulaví hadží Muhammadžán Hindustóní-Rustamov (imám mešity Maulána Čarchí v Dušanbe) Uvolnění za Chruščova – Orientální ústavy Vesničtí stařešinové Čajchány Výuka arabštiny, Koránu a hadíthů Poutě – kolchoznické zájezdy „jsem komunista, ateista, ale zároveň jsem muslim.“ Islám za Brežněva (Rašidov v Uzbekistánu) folklórní atribut chybějící kontakt s muslimským světem (vliv na postsovětské období) Pololegální skupiny Žáci Hindustóního – Fergánská kotlina (Mudžaddidíja)

Islám v 80. letech Okupace Afghánistánu Uvolnění situace Inspirace pro Tádžiky, Uzbeky, případně Turkmeny Literatura (často extremistického zaměření) Uvolnění situace Oficiální obnovování mešit Příliv literatury (často wahhábistického zaměření), posun termínu wahhábista Zhoršení ekonomické situace – příliv mladých lidí (radikálnější), podpora ze zahraničí Spor s tradiční středoasijskou formou islámu Vznik politických stran Nacionální, demokratická, islámská ideologie Omezená spolupráce (Tádžikistán) 1989 – islámská demokratická strana v Namanganu 1990 – Islámská strana obrody SSSR Brzký rozpad na regionální frakce (tádžická, tatarská, ázerbájdžánská, uzbecká)

Postsovětský islám Islamizace společnosti Znovuobnovení obřadů, mešit (1989-1993, pětkrát více mešit) Zavedení některých muslimských svátků jako státních (kurban bajram, oraza bajram) Organizace – Adolat, IMU, Hizb-ut-Tahrír, Akromíja Potlačování radikálních organizací ze strany režimů Růst zahraničního vlivu - Saudská Arábie, Afghánistán (válka v Tádžikistánu) Diskreditace politického islámu - válka v Tádžikistánu, propaganda Turkmenistán státní náboženství Ruhnáma omezení studentů teologie (výuka dle Ruhnámy) mešita Geok Tepe, Ertogrul Ghazi mešita v Ašgabatu)

Islámské skupiny v Uzbekistánu Adolat 1991 – ovládnutí Fergánské kotliny Tvrdé sankce za přestupky Postupně v nemilosti u režimu (návštěva Karimova v Namanganu v roce 1991) Likvidace skupiny – řada lidí přešla do dalších hnutí Islámské hnutí Uzbekistánu (Turkestánu) Svržení „káfirského režimu“ Karimova, nastolení islámského státu (fergánská kotlina, Střední Asie) Ekonomická situace, zatýkání věřících (tzv. wahhábisté, narušení ústavního pořádku RU) Reakce Karimova - teroristé spojení s Tálibánem, podpora al-Qáidy (finance, literatura) 1999-2000 – batkenské války Vůdcové Tóhir Juldoš (do r. 2001 Džuma Namangání) dnes základny v Pákistánu obchod s narkotiky – finanční zajištění, nábor nových lidí Akromíja odštěpení od Hizb-ut-Tahrír specifika Fergány události v Andižanu 2005

Islámská strana obrody Tádžikistánu 1992 – pokus Karateginu a Garmu o převzetí moci (pod hesly demokratizace) Vláda národního usmíření (květen-prosinec 1992) islamisté + nacionalisté neschopnost vyrovnat se s ekonomickým propadem 1992 Růst radikálních tendencí (islámské zákony) a kriminality, venkovští polní velitelé Chaos a počátek násilných střetů (září 1992) Negativní přijetí populací v Dušanbe Opora v opozičních regionech (Garm, Karategin, intelektuálové) Nástup kontrelity na podzim 1992 (dobytí Dušanbe Národní frontou, instalace Rahmónóva do čela země) Občanská válka 1993-1997 Střídavé střety v Karateginu, Garmu a v jižních oblastech (desítky tisíc uprchlíků) Hlavní štáb opozice v Afghánistánu (podpora ze strany Ahmada Šáha Mascúda), Spojená tádžická opozice (sjednocení) Růst moci Kuljóbu – postupné vytlačení polních velitelů (provládních i opozičních) ze správy země

Poválečná ISOT Zhoršení ekonomické situace Mírová dohoda rozmach obchodu s narkotiky (zapletení některých polních velitelů Mírová dohoda Aktivní přístup Núrího – ocenění Rahmónóva 30% kvota na zastoupení ve všech státních úřadech (vlastní „votčiny“ Mirzo Zijojev, Himmetzode Diskreditace Důsledky války Nepopularita Islámské strany, slabá voličská základna Spolupráce s vládou Ústup od myšlenky islámského státu Není ostře protiamericky vyhraněná V současnosti pragmatické vedení Muhammad Kobírí – vzájemná tolerance s režimem prezidenta Rahmónóva

Hizb ut-Tahrír 1992 – první buňky, rozšíření do celé Střední Asie Ideologie Islámské právo a fundamentalistický islámský stát Islámský chalífát s nutností vybudovat světovou základnu První základna ve Střední Asii mírumilovné cíle mj. 100% zaměstnanost, bezplatná zdravotní péče. Nedělá rozdíl mezi národnostmi Ideální beztřídní a beklanová společnost – „islámský komunismus“ (jednotlivé buňky – vytváření vlastních klanů) celosvětová organizace – jediná správna („na světě bude 77 muslimských sekt, jediná – tj. Hizb ut-Tahrír – je správna Interakce s dalšími organizacemi Přesun kádrů z IMU – radikální a vojenské elementy Možnost kontaktů s hnuitím Tálibán (podobné ideologické cíle, jiné prostředky) Politické působení politické kampaně (starostové a hlavy okresních akimatů v Kyrgyzstánu financovaní z peněz Hizb ut-Tahrír

Život v Hizb ut-Tahrír Prostředky náboru – efektivní propaganda letáky, CD, pásky Ideologický boj s místními autoritami (vzdělanostní potenciál) prodej literatury téměř na každém stánku s náboženskou literaturou (Tádžikistán) Protiruská a protizápadní propaganda Rusko – stát nevěřících, koloniální velmoci (příčina občanské války) Širší kontext – boj islámu a dalších civilizací (muslimové – oběti) Kritika států – korupce, klanovost Struktura hnutí malé buňky, izolované od sebe přesně stanovená práva a povinnosti jednotlivých členů Nebezpečí pro režimy Dobrá organizace, přísná hierarchie, promyšlená propaganda, (podpora zvenčí, literatura)

Závěry Rostoucí aktivita islámských stran Přeceňovaný problém Kritika režimů (sociální a ekonomické podmínky) Přeceňovaný problém Paušalizace problému (dopad na řadu nevinných lidí) Bludný kruh - útlak režimů – noví rekruti Skuteční radikálové unikají Limity – dialog režimů s islámskou ideologií (přirozený vývoj, dorůstání nové generace) Efekt „Pahlawí“ – podpora autoritářských režimů ze strany Západu (Uzbekistán) „lokajové Západu/Ruska“