starší – halštat 750 – 400 př.n.l. mladší – latén 400 – 0 př.n.l. Doba železná starší – halštat 750 – 400 př.n.l. mladší – latén 400 – 0 př.n.l.

přechod od bronzu k železu nejstarší zpracování železa v Anatolii (Turecko, naleziště Catal Huyk) ve 2.tis. př.n.l. železo je v přírodě hojnější tepané železo, tedy ne ocel (Fe+0,02- 1,7%C), je měkčí než bronz, ale na druhou stranu lze brousit, kdežto bronz vyžaduje přetavení vyšší teplota tání než měď

kovové nástroje z tepaného železa

Důsledky užívání železa poprvé v historii se dostaly zbraně do rukou masám lidí, což mělo za následek ohromné přesuny obyvatel a dobývání území železo se vyskytuje hojněji než např. měď nebo cín, proto se vytvořila v okolí jeho nalezišt větší a dlouhodobější, moderněji vybavená sídliště používání železa naprosto změnilo tvář tehdejší Evropy a Asie

Železo a rozvoj společnosti dostupnější železné nástroje vedly k jejich masovému užití při obdělávání půdy, což zvýšilo celkovou efektivitu zemědělství a tím růst bohatství společnosti roste moc kmenových náčelníků také jako důsledek častých válek a ovládání větších území a podmaňování obyvatelstva na dobytých územích dvoukolové vozy tažené koňmi

Doba halštatská 750 – 400 př.n.l. U nás je toto období určitě spojeno s nálezem bronzové sošky býčka, podle které je nazvána i jeskyně - Býčí skála. Archeolog Jindřich Wankel zde objevil a popsal obětiště z doby halštatské.

doba halštatská název období podle naleziště v Hallstattu v Rakousku, k bohatství tamních obyvatel přispíval solný důl – sůl byla vyhledávaným obchodním artiklem etnika: Keltové nebo Illyrové honosné hroby kmenových náčelníků válečné vozy, zlaté a bronzové šperky náboženské obřady, sošky býčků

laténské období podle naleziště La Téne na břehu Neuchatelského jezera ve Švýcarsku, vojenská základna kmene Keltů nejvýznamnější kultura mladší doby železné kultura je charakteristická svým vyspělým zdobným kovotepectvím a stavbou opevněných sídlech zvaných „oppida“

Keltové kultura se začala rozvíjet v oblastech ovládaných Kelty a oni byli také jejími šiřiteli při svých výbojích (Španělsko, Balkán, Británie ad.) živý obchod se Středozemím (vyváželi cín, měď, zlato, jantar, kožešiny a naopak dováželi víno a luxusní zboží) železné radlice a kosy

opevněná sídliště – ‘oppida’

oppidum z lat. ob pedes – obydlené místo jedná se o protourbální sídliště keltského obyvatelstva, název oppidum je římské označení, vlastní keltské slovo se nezachovalo sídliště má složitý půdorys, odděluje akropoli od předhradí, dále má ulice, shromažďovací prostor u nás Závist u Zbraslavi, Hrazany, Stradonice u Berouna

opevnění – hradba, příkop oppidum Mont Vully ve Švýcarsku rekonstrukce

první mincovníci - duhovky ve středním laténu se u nás začaly razit první mince. Z počátku šlo o napodobeniny mincí Alexandra Velikého, které přivezli Keltové z dobyvačných tažení na Balkán a do Malé Asie. Později se začínají objevovat mince s vlastními, mnohdy abstraktními motivy. Mince se vyráběly v takzvaných mincovních destičkách (např. nález ze Závisti). Byla to hliněná destička, v níž byli vyraženy důlky, do kterých se vkládalo přesně navážené množství zlata, které se posléze dalo do pece a roztavilo.

Po vyjmutí z pece se nechalo zlato utuhnout a potom se vkládalo do razidel zhotovených ze železa nebo bronzu. Razidla bývala oboustranná a proto se současně razilo na revers i avers mince. Tyto mince se u nás vyráběly v druhém a prvním století př. n. l., podle některých autorů již ve třetím století. Ražba mincí byla prováděna většinou na oppidech nebo ve větších průmyslových aglomeracích, jako například na Kladensku. V době římské vlivem kulturního úpadku u nás téměř přestala těžba zlata nebo o ní neexistuje moc dokladů, nejspíš byla pouze lokálního charakteru.

ukázka hliněné formy k výrobě zlatých mincí