Aktivita č.4: Biologie pod mikroskopem Projekt: Svět práce v každodenním životě Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.26/02.0007 Stavba květu Aktivita č.4: Biologie pod mikroskopem Prezentace č. 8 Autor: Jiří Horký

Květ = specializovaný prýt omezeného růstu nese různě přeměněné listy, které se přímo nebo nepřímo účastní pohlavního rozmnožování vyznačuje se nesmírnou mnohotvárností

Květ květní části na květním lůžku bývají volné nebo srostlé rozlišujeme: květní obaly – nepřímo se podílejí na rozmnožování tyčinky a pestík(y) – vlastní reprodukční orgány květu

Květní obaly jsou zpravidla barevně a tvarově rozlišeny na kalich a korunu (květy různoobalné) pokud nejsou takto rozlišeny, jedná se o okvětí (květy stejnoobalné) květy bezobalné – květy, které zcela postrádají květní obaly (u vrby)

Kalich značeno K v květním vzorci vnější část květního obalu je tvořen obvykle zelenými kališními lístky, které v pupenu obalují a chrání ostatní části květu kališní lístky mohou být: volné (hořčice rolní) nebo srostlé (hluchavka)

Koruna corolla, C obvykle nápadná často pestře zbarvená vnitřní část květního obalu tvořena korunními lístky, buď vzájemně srostlými nebo volnými hlavní funkce lákat opylovače barvou a vůní po opylení vadne a opadává

Okvětí perigon, P skládá se z tvarově i barevně nerozlišených okvětních lístků volné (tulipán) srostlé (konvalinka) Nerozlišené květní obaly jsou charakteristické pro jednoděložné rostliny

Květ oboupohlavný – rostlina má v květu zastoupeny jak tyčinky tak i pestík(y) jednopohlavný – přítomnost jen samčích (prašníkové květy) nebo jen samičích pohlavních orgánů (pestíkové květy) jednodomé rostliny – mají samčí i samičí květy uspořádány na témže jedinci (kukuřice) dvoudomé rostliny – existují u téhož druhu jedinci samčí a jedinci samičí (chmel, tis)

Souměrnost květu Charakteristickým znakem květu je jeho souměrnost květy s jedinou rovinou souměrnosti – souměrné (zygomorfní) – violka, hluchavka, vstavač květy s více rovinami souměrnosti – pravidelné (aktinomorfní) roviny procházejí středem květu a rozdělují jej na zrcadlově stejné poloviny (jabloň)

Stavba květu Typický květ se skládá z květní stopky, květního lůžka, květních obalů, tyčinek a pestíku(ů): 1. květní stopka upevňuje květ ke stonku 2. rozšířená horní část květní stopky tvoří květní lůžko vyklenuté – u vývojově původních skupin ploché – pro odvozenější typy uspořádání květních částí ve šroubovici, u vývojové mladších skupin v kruzích

3. tyčinka samčí pohlavní orgán květu produkuje pylová zrna (mikrospory) morfologicky rozlišeny v nitku nesoucí prašník prašník bývá tvořen dvěma prašnými váčky, z nichž každý má dvě prašná pouzdra; v nich se diferencují pylová zrna (s haploidním počtem chromozomů): jsou velmi rozmanitého tvaru, barvy a velikosti i stavby soubor tyčinek = andreceum, A, počet tyčinek může být až kolem 300

samičí pohlavní orgán květu 4. pestík samičí pohlavní orgán květu vznikl srůstem jednoho nebo více plodolistů (megasporofylů) - krytosemenné soubor plodolistů v jednom květu se nazývá gyneceum, G apokarpní – více jednoplodolistových pestíků v jednom květu (pryskyřníkovité) cenokarpní – pokročilejší, vzniká srůstem dvou nebo více plodolistů v typickém případě se skládá ze semeníku, čnělky a blizny

Pestík blizna = různě utvářená vrcholová část pestíku zachycují se zde a klíčí pylová zrna čnělka – obvykle protáhlého tvaru tvoří střední část pestíku vzácněji čnělka chybí a blizna přímo přisedá na semeník semeník – spodní, rozšířená část pestíku, ve které jsou vajíčka. Rozdělujeme: svrchní, spodní, polospodní – podle květních obalů a tyčinek, které vyrůstají pod nebo nad nebo zhruba uprostřed semeníku

Vajíčko jedno nebo více vajíček je uloženo v semeníku je to mnohobuněčný útvar, jehož podstatnou část tvoří pletivné jádro (nucellus), má jeden nebo dva obaly (integumenty), které k sobě nedoléhají a vytvářejí tzv. otvor klový při dozrávání nucellu vznikají: buňka vaječná, dvě buňky pomocné, tři buňky protistojné a diploidní středové jádro = zralý zárodečný vak

Květní diagram, květní vzorec vyjadřují vzájemné rozmístění a počet květních částí pomocí mezinárodně používaných symbolů a písmen květní diagram znázorňuje postavení květních částí při pohledu shora květní vzorec vyjadřuje počet květních částí, pro názornou představu o stavbě květu

Opylení pylové zrno se zachytí na blizně (pylové zrno je stejného druhu jako blizna, v opačném případě blizna zrno nenechá vyklíčit) vyklíčí v pylovou láčku, která nese dvě spermatické buňky proniká do vajíčka klovým otvorem

Druhy opylení anemogamie – opylení větrem entomogamie – opylení hmyzem zoogamie – opylení zvířaty hydrogamie – op. vodou, vzácné antropogamie – op. člověkem

autogamie = samoopylení allogamie = cizosprašnost Zamezení samoopylení prvoprašnost – proterandrie = dříve dozrávají tyčinky prvobliznost – proterogynie = dříve dozrává blizna různočnělečnost – heterostylie = různě dlouhá čnělka

Oplození U krytosemenných rostlin je dvojité 1. jedna spermatická buňka splyne s buňkou vaječnou – vznikne zygota, z ní zárodek (embryo) 2. druhá spermatická buňka splyne se středovým diploidním jádrem zárodečného vaku – vzniká triploidní živné pletivo endosperm z obalů vajíčka vzniká osemení zbytek nucellu se mění na živné pletivo perisperm na semenu zůstane jizva (pupek)– vajíčko tam přirůstalo ke stěně semeníku

Zdroje Jelínek, Jan a Zicháček, Vladimír. Biologie pro gymnázia (teoretická a praktická část). Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN 80-7182-159-4. Kincl, Lubomír, Kincl, Miloslav a Jakrlová, Jana. Biologie rostlin pro 1.ročník gymnázií. Praha : FORTUNA, 1997. ISBN 80-7168-364-7.