VIKINGOVÉ By Martin Ehrlich 2.B

Kdo byli Vikingové Vikingové byli skandinávští mořeplavci, kteří se v 8. – 11. století vydávali na loupeživé výpravy do mnoha evropských zemí. Pro konsolidující se evropské státy tehdy představovaly hrozivé nebezpečí. Z hlediska etnického původu představovali severní větev Germánů. V Evropě byli nazýváni Normany (Francie), Dány (Anglie), Ascomany (Německo) nebo Varjagy (Rus, Byzanc).

Životní podmínky Obyvatelstvo Skandinávie se živilo převážně lovem a rybolovem. Jejich obživu tvořily různé druhy masa, ale pojídali také stravu rostlinného původu. Zemědělství se věnovali pouze v některých oblastech, kde k tomu byly přírodní podmínky (švédské Skåne a Gotland Jekaterinsburg, norský Viken, Jutský poloostrov). Přes zimu si pak vyráběli nástroje, se kterými muži vyráželi za obchodem. Ženy, děti, starci a otroci zůstávali doma a starali se o hospodářství. Zajímavé je, že ženy Vikingů neměly ve společnosti zrovna nízké postavení. Samy se musely o všechno postarat, když byli jejich muži pryč a byli tak vlastně hlavou rodiny.

Vikingská společnost a právní systém Dělili se do tří stavů: Do nejnižší skupiny patřili otroci (byli na tom stejně jako otroci v Evropě) Dále to pak byl selský stav. Nehospodařili na velkých pozemcích, ale byli svobodní. Do tohoto stavu patřili také řemeslníci a válečníci. Ti byli pod vedením jarla nebo dokonce krále. Podnikali takto velké zámořské výpravy Nad selským stavem bylo místo jarlů. Podoba šlechty, velkostatkáři. Měli slušný majetek, díky němu si také mohli udržet vlastní družinu a mnohdy vlastnili i lodě. Nad tím vším stál král. Toho si ze svého středu volili náčelníci. Jeho moc byla omezena mocí lidu. Tzn. shromáždění svobodných mužů thingu. Učinit rozhodnutí proti jejich vůli bylo velice obtížné, skoro až nemožné. Důležitá byla rovněž role Thingu – rady. Čest znamenala pro Vikingy vše a tak se velice často uchylovali k soubojům, jež byly nedílnou součástí jejich životů a kultury. Ženy měly taktéž svá práva. Mohly muže žalovat, jestliže na ně sáhl. Tyto prohřešky byly trestány velice krutě.

Expanze na jih Ze Skandinávie (Norsko, Švédsko) se vypravili zhruba v 8. století, plenili pobřeží Británie (kláštery Iona a Lindisfarne) a také pobřeží Francie (zejména při ústí řeky Sény) a to až do 11. století. Pirátské nájezdy spojovali s obchodem - obchodovali s kořistí i válečnými zajatci. Vyvinuli si i své vlastní lodě - veslice, jinak přezdívané drakkary. Tyto lodě měly malý ponor, což byl pro Vikingy skvělý prostředek pro dopravu i do vnitrozemí. Důvody: nedostatek zemědělské půdy pravděpodobně i velké napětí mezi Franky a Dány obchody v Evropě (bohatá kořist) sociální změny

Vpády Vikingů Norští Vikingové soustředili se na sever a jih. Osídlili severoskotské ostrovy, přivlastnili si ostrov Man a dále se zachytili ve Skotsku a Irsku a prakticky na všech pobřežích okolo Skotského moře. Odtud pak dále postupovali do anglického vnitrozemí, kde se jejich zájmy střetly se zájmy Dánů. Najížděli i do Francie a dokonce i do Středozemního moře. V mladší době Vikingů se dostali na Faerské ostrovy, Island, do Grónska a odtud potom do dnešní Ameriky (díky náčelníkovi Leifu Erikssonovi byli norští Vikingové okolo roku 1000 prvními Evropany v Americe). Švédští Vikingové (Varjagové) byli elitní družiny ozbrojených kupců, kteří se zaměřili na východ. Po vodních tocích a plochách pronikali z Finského nebo Rižského zálivu k Volze nebo Dněpru. Po těchto vodních cestách postupovali dále k jihu, po Volze do arabských zemí a po Dněpru do Černého moře a Byzance. Zastánci tzv. normanské teorie vzniku ruského státu považují Varjagy za zakladatele Kyjevské Rusi a její původní panovnické dynastie Rurikovců (zakladatel Rurik). Dánští Vikingové se zaměřili na jihozápad. Pronikli do severní Francie a do Anglie a společně s norskými Vikingy dopluli až do Středozemního moře. Roku 911 udělil západofranský král normanskému náčelníkovi Rollovi v léno hrabství Rouen (později normandské vévodství). Ve druhé polovině 9.století kolonizovali také část Anglie. Největší z britských ostrovů byl proto v této době rozdělen na dvě království - na severu se nacházelo vikinské Danelaw a na jihu anglický Wessex. Byli též zaměřeni na západní Balt.

Vikingské mýty a legendy Vikingové uctívali staré severské bohy. Ti tvořili dvě skupiny. Většinou to byli Ásové a dále menší skupina zvaná Vanové. Njörd a jeho syn a dcera Frey a Freya jsou Vanové. Njörd byl bohem námořních cest a obchodního podnikání, peněz a majetku, jeho děti byly božstvy plodnosti a tělesné lásky. Mezi Ásy, kteří představují větší skupinu bohů, patří především Odin a Thor. Odin je mocný, ale proradný, někdy bývá zobrazován jako bůh profesionálních vojáků. Má slavný oštěp jménem Gungnim, jezdí na osminohém koni Slepnim a pobývá ve Valhale, kde shromažďuje v boji zemřelé bojovníky. Thor byl bohem obyčejných lidí. Fyzicky silný, bojoval proti démonům a bránil panství bohů. Bohem válečníků byl nepříliš známý Týr. Severský pohanský kult byl spojen s krvavými oběťmi. Jako oběť sloužila nejen zvířata, ale běžně i lidé. Například na usmíření bohů se obětovaly bytosti mužského rodu - psi, koně i muži. Jejich těla pak byla rozvěšena v posvátných hájích. Často jich tam viselo několik desítek, lidé, koně i psi vedle sebe.

Vikingové - válečníci Vikingové bojovali účinně a disciplinovaně vzhledem k vzájemným přátelským vztahům mezi členy posádky. Tyto vzájemné rodinné nebo sousedské vazby byly rozhodně výraznější než u většiny jejich protivníků. Značná pohyblivost a moment překvapení jim často při střetu dovolily vyrovnat početní převahu nepřítele. Útočili v klínovité formaci, na jejímž hrotu byli nejlepší bojovníci. Vikingové byli známí až legendární obratností v ovládání zbraní. Dovedli velmi dobře bojovat oběma rukama, často si předávali zbraň z jedné ruky do druhé, aby nepřítele zmátli. Někteří byli tak silní, že dokázali kopím probodnout štít i s nepřítelem, jiní zase v letu chytili nepřátelský oštěp a hodili jej zpět. Štíty používali v obraně i v útoku jako zbraň. Nejdříve úderem štítu vyrazili nepříteli zbraň z ruky a pak ho hranou štítu srazili k zemi. Jiným známým vikingským trikem bylo nechat nepřítele zabodnout zbraň do svého štítu, pak jej i se zbraní, kterou pevně držel, srazit k zemi a okrajem štítu ho dorazit ranou do krku. Při boji s mečem raději bodali nepřítele do ramen, loktů či kolen než aby sekali. V bitevní vřavě obvykle využívali postavení ve dvojici, vzájemně si kryjíce záda. Sasové zjistili, že jediný způsob, jak útoku Vikingů odolat, je postavit ze štítů zeď, která by je chránila a umožnila jim bojovat. Vikingové čelili této taktice tím, že se snažili štítovou zeď rozbít oštěpy, házenými zdálky, a tím donutit protivníka k boji muže proti muži.

Vikingská výzbroj

Vikingské lodě Drakkar v 9. století, válečná loď na přídi hlava draka Snekkar na přídi vyobrazený had Knarr v 10 - 11. století kolonizátorská a obchodní loď

Zánik vikingů Do Skandinávie se rozšířilo západní křesťanství a ruští Vikingové (Varjagové) přestupovali na pravoslaví. Osady v Grónsku a v Severní Americe Vikingové opustili a na britských ostrovech a v Normandii splynula vikingská populace s místním obyvatelstvem. Vikingové postupně opustili nájezdnický způsob života, usadili se a v samotné Skandinávii - Švédsku, Dánsku a Norsku vznikly klasické středověké státy. Poměrně pomalejší byl přechod k usedlému životu v Norsku, kde křesťanství sice přijal už král Olaf I (vládl 995-1000), ale další panovníci Harald III Krutý (vládl 1047-1066) nebo Magnus III (vládl 1093-1103) byli typickými vikingskými vojevůdci a mořeplavci.

Zpracoval: Martin Ehrlich 2.B GJVJ Zdroje: cs.wikipedia.org www.curiavitkov.cz www.livinghistory.cz Vlastní mozek