První přednáška ( ) 1. Úvod (účel předmětu a cíl výuky) 2. Karta předmětu ( literatura) 3. Počítačové prostředí na fakultě strojního inženýrství 4. Forma práce v počítačových laboratořích ÚAI 5. Uživatelské účty, mail 6. Základní dovednosti při práci s počítačem (náplň cvičení) 7. Práce se soubory 8. Základní pojmy 9. Tvorba programu v programovacím jazyce 10. Číselné soustavy 11. Návrh programu (strukturované programování)

Březina a kol.: Informatika pro strojní inženýry I., učební text VŠ, Šeda: Cvičení z informatiky I., učební text VŠ, Wirth: Algoritmy a štruktúry údajov, Alfa, Miller, Powel: Mistrovství v Delphi xxx, Computer Press. Honzík, Fiala, Mikula: Turbo Pascal, učební text VŠ, Osier, Grobman, Batson: Teach Yourself DELPHI 3 in 14 days, SAMS Publishing Cantú Marco: Myslíme v jazyku Delphi 6, Grada Publishing a.s., Literatura, informační zdroje

Z historie počítačových laboratoří

Počítačové laboratoře A4/714a, 714b, 715a, 715b

Počítačová laboratoř A4/707

spojení do BAPS (CESNET) A1 A4 FEI P1/P4 P2/P5 P3/P6 A3A3 A2A2 technologie Gigabit Ethernet Optická páteř FSI + FEI

Částečný pohled do místnosti fakultních serverů

- platforma počítačů PC (operační systémy mutované (DOS), WINDOWS (verze XP, NT4 Workstation), UNIX) - jména souborů - typy souborů (textové, spustitelné, konfigurační, knihovny…) - adresář - základní operace s adresáři (vytvoření, rušení, …) - základní operace se soubory (vytvoření, rušení, kopírování, přejmenování, slučování, spouštění, …) Práce se soubory

- bit, byte, word - základní jednotka informace, hodnota 0 nebo 1 - adresace na 16 bitech, stránka paměti - adresa délky 16 bitů => 2 16 = 2 6 * 2 10 = 64 KB - pár segment : offset => fyzická adresa - 3 různé definice megabajtu: 2 20 = bajtů bajtů KB = bajtů - kilo, mega, giga, tera - Neumannova koncepce počítače Základní pojmy

- John von Neumann ( ), americký matematik maďarského původu - teorie her, logika, funkcionální analýza - koncepce počítače, která pro některé počítače platí do dnešní doby - sériové zpracování instrukcí - jednotné uložení dat i programu - univerzální struktura počítače (nezávislost na řešené úloze) - binární prezentace údajů Blokové schéma počítače

- zadání (slovní formulace problému) - ANALÝZA !!! (vytvoření algoritmu úlohy, nezávislé na použitém programovacím prostředku, analytik - programátor) - editace (program pro psaní textu - textový editor) - překlad (programový prostředek - kompilátor (překladač), ladění syntaxe) - spuštění (běhuschopný program - použití sestavovacího programu (linker), ladění logiky) - logické datové objekty - výsledkem logická hodnota - priorita ANDkonjunkce, logický součin OR disjunkce, logický součet NOT negace XOR nonekvivalence, exclusive or Vytvoření programu Logické výrazy

Používané číselné soustavy: dekadická (desítková) binární (dvojková) oktalová (osmičková) hexadecimální (šestnáctková) - soustavy váhové 528 = 5* * * B = 1* * * * = 5* * *8 0 1AB5H = 1* * * * lepší orientace v binárních zápisech, hexadecimální vyjadřování - vzájemné převody Číselné soustavy

Hierarchické řízení - systém vrstev, vyšší vrstvy pro obecnější informace, nižší vrstvy pro řešení detailů. Dekompozice programu. Základem hierarchické struktury jsou procedury a funkce. Postupný návrh programu metodou shora dolů - opakovaný rozklad na dílčí problémy, přechod od globálního návrhu algoritmu k zápisu algoritmu v programovacím jazyku. Zadání Program zjistí délku textového řetězce, nahradí první a poslední znak znakem ‘*’, spočítá třetí mocninu délky. Hierarchická struktura programu

- načtení textového řetězce z klávesnice - funkce pro zjištění délky (DELKA1) - procedura pro náhradu prvního znaku (NAHRADA1) - procedura pro náhradu posledního znaku (NAHRADA2) - funkce pro počítání třetí mocniny (MOCNINA1) Dekompozice programu

hlavička procedury procedure BERTA(bubak, strasidlo : integer; var carodejnice : real); příkaz procedury (volání procedury z nadřazeného modulu) BERTA(XY, ZW, VYSLEDEK); volané hodnotou (vstupní) volané odkazem (výstupní) procedurální funkcionální schéma konformního pole V deklarační části za deklarací proměnných, hlavička procedury, tělo procedury, končí středníkem tělo je složeno z deklarační a příkazové části bezparametrická, s parametry Deklarace Parametry Deklarace a volání procedur

v deklarační části, za deklarací proměnných, hlavička funkce, tělo funkce, končí středníkem tělo je složeno z deklarační a příkazové části v hlavičce se uvádí typ funkce (typ návratové hodnoty) Deklarace Hlavička funkce function BERT (jezero : real) : real; Volání funkce VYSL := BERT(PQRT); VYSL, PQRT musí být typu real volání procedury je příkaz, volání funkce je výraz s hodnotou Deklarace a volání funkcí

program PREDNASKA; var buf : string; delka : integer; mocnina : real; procedure NAHRADA1(var p1 : string); begin p1[1] := ‘*’; end; procedure NAHRADA2(var p2 : string); begin p2[ord(p2[0])] := ‘*’; end; function DELKA1(p3 : string) : integer; var dir : integer; begin DELKA1:=0; for dir:=1 to ord(p3[0]) do DELKA1 := DELKA1+1; end; function MOCNINA1(p4 : real) : real; begin MOCNINA1 := p4*p4*p4; end; begin readln(buf); delka := DELKA1(buf); NAHRADA1(buf); NAHRADA2(buf); mocnina := MOCNINA1(delka); writeln(‘Vysledek = ‘, mocnina); writeln(‘Retezec = ‘, buf); end. Deklarační část Příkazová část

program VNORENI; var A, B : integer; begin { použitelné pouze globální proměnné A, B } end. procedure GLOB2; var F, G : integer; begin { lokální: F, G; } { nelokální: A, B; } end; procedure LOKP; var E : integer; begin { lokální: E; } { nelokální : A, B, C, D; } end; procedure GLOB1; var C, D : integer; begin { lokální C, D } { nelokální A, B } end.