Cvičení z Malé Botaniky Lycopodiophyta Jitka Kocková, Pavel Kúr 2014 upraveno dle starších verzí různých autorů 

Organizační prezence LS zápočet (test) + poznávačka seznamy druhů Jitka Kocková – jitka.kockova@gmail.com Pavel Kúr – kur.pavel@gmail.com prezence LS zápočet (test) + poznávačka seznamy druhů papírová osnova druhá polovina cvičení - exkurze víkendové botanické exkurze + ÚNB fotogalerie (web) http://botanika.bf.jcu.cz/materials/fotogalerie.php

(oddělení) Lycopodiophyta – plavuně starobylá skupina, poč. spodní Devon, hl. stromovité, končí v permu, druhohory jen keřovité recentní typy jen bylinné s těžištěm výskytu v tropech stonek: plný nečlánkovaný dichotomicky větvený - pseudomonopodium jediná skupina s pravými mikrofyly (uspořádány do šroubovice nebo 4 řad) funkční rozlišení mikrofylů trofofyly x sporofyly x trofosporofyly lingula (pajazýček) – parenchymatický útvar v paždí listů strobilus: výtrusná šištice –(rozdíl Huperzia × Lycopodium) sporangium – ledvinité v paždí mikrofylů (eusporangiátní) gametofyt (G): mnohobuněčný, bičíkaté spermatozoidy sporofyt (S): vlastní rostlina

Lycopodiophyta – obecná charakteristika; důležité znaky sporangium – útvar, ve kterém dochází (po meióze) ke vzniku spor: Lycopodiophyta mají eusporangiátní typ sporangií (evolučně starší typ) = ledvinité v paždí mikrofylů, vznik z většího počtu buněk = stěna sporangia vícevrstevná, všechny buňky ve stěně stejného vzhledu způsob otevírání zralého sporangia plavuní sporangium spory sporofyl (nebo trofosporofyl) stonek Podélný řez sporangiem plavuní (del. Jan Košnar)

typy spor (obecně): (a) izosporie všechny spory (a všechna sporangia) stejného vzhledu z těchto spor vznikají jednodomé (oboupohlavné) gametofyty (nesoucí ♀ i ♂ gametangia zároveň) (b) heterosporie některé spory velké = megaspory (tvoří se v megasporangiích), vznikají z nich jen ♀ gametofyty (s archegonii); jiné spory malé = mikrospory (v mikrosporangiích); vznikají z nich jen ♂ gametofyty (s antheridii) izosporické plavuně – Lycopodiopsida heterosporické plavuně – Selaginellopsida (vranečky) a Isoëtopsida (šídlatky) u plavuní často výrazná ornamentace povrchu spor (viz např. Lycopodium)

Lycopodiophyta – obecná charakteristika důležité znaky skupiny Lycopodiophyta: anatomie stonku (resp. vodivých pletiv) – příčný řez (šedě – lýko, černě – dřevo): protostélé (např. rod Selaginella - vraneček) aktinostélé (např. rod Huperzia - vranec) plektostélé (např. rod Lycopodium - plavuň)

Lycopodiophyta – systematické členění oddělení Lycopodiophyta třída Lycopodiopsida Selaginellopsida Isoëtopsida stonek dlouhý, větvený zkrácený, ztlustlý listy (mikrofyly) malé, bez linguly malé, s lingulou velké, s lingulou spory izosporie heterosporie gametofyt samostatný, dlouhověký redukovaný, neopouští sporu, krátkověký spermatozoidy dvoubičíkaté mnohobičíkaté

Lycopodiophyta – Lycopodiopsida (třída) Lycopodiopsida – plavuně (v užším smyslu) byliny listy ve spirále, vzácněji ve 4 řadách izosporie (čeleď) Lycopodiaceae s. l. trofofyly (zelené listy) a sporofyly (nezelené listy) Lycopodium (plavuň) – listy ve šroubovici, výrazně odlišen strobilus; Lycopodium clavatum – p. vidlačka L. annotinum – p. pučivá Huperzia selago – vranec jedlový: trofofyly (zelené listy) a trofosporofyly (zelené listy se sporangii), strobilus není vylišen

Lycopodiophyta – Selaginellopsida (třída) Selaginellopsida – vranečky byliny listy ve 4 řadách, nebo ve šroubovici; na bázi listu blanitý výrůstek = lingula (pajazýček) – sací funkce při příjmu dešťové vody angulární list mikrosporangium rhizofor megasporangium mikrosporangia (♂) na horních trofosporofylech, s velkým množstvím mikrospor megasporangia (♀) na spodních trofosporofylech, se 4 megasporami Selaginella selaginoides – vraneček brvitý (velmi vzácný, vysoké hory)

Lycopodiophyta – Isoëtopsida (třída) Isoëtopsida – šídlatky dnes jen byliny (v pravěku i stromy – karbonské močály – černé uhlí) dlouhé listy (trofosporofyly) se 4 dutinami, s lingulou, uspořádané ve šroubovici, ale na zkráceném ztlustlém stonku (proto trsnatý vzhled) při bázi listů další dutina (= fovea) se sporangiem dutina lingula mikro-, nebo megasporangium fovea Podélný řez listem šídlatky. Příčný řez listem šídlatky. vnější listy nesou megasporangia (s mnoha megasporami), střední listy – mikrosporangia (s mnoha mikrosporami), vnitřní listy – sterilní (prázdná fovea) (druhy) Isoëtes echinospora – šídlatka ostnovýtrusá (v ČR jen Plešné jezero na Šumavě), I. lacustris – š. jezerní (v ČR jen Černé jezero na Šumavě)

Lycopodiophyta – Isoëtopsida Lepidodendrales – vymřelé, dřevité, (1H: devon-perm), bezlistý kmen, stopy po opadaných listech, sifonostélé, až 40 m, šiřoké 5 m, převaha primární kůry až 99%, max. 10% sekund. dřevo, sporangia v šišticích j. u jehličnanů Lepidodendron - kosočtverečné jizvy, bohatě větvené koruny Sigillaria – šestiúhelníkové jizvy, chudě větvené koruny