VAZBA VLOH Bakalářské a magisterské studijní obory ZF, PF, ZSF

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Irena Svobodová Gymnázium Na Zatlance
Advertisements

Vítejte ve světě buněčného cyklu
Vazba úplná, neúplná, Morgan, Bateson
GENETIKA – VĚDA, KTERÁ SE ZABÝVÁ PROJEVY DĚDIČNOSTI A PROMĚNLIVOSTI
Irena Svobodová Gymnázium Na Zatlance
Základní genetické pojmy – AZ kvíz
Prof. Ing. Václav Řehout, CSc.
Buněčné dělení.
Morganovo číslo, Morganovy zákony, příklady
M I T Ó Z A.
Markery asistovaná selekce
Gymnázium a obchodní akademie Chodov
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM:
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
Opakování 1. K čemu slouží DNA? 2. Kde jsou umístěny chromozomy?
Buněčný cyklus je cyklus, kterým prochází eukaryotická buňka od svého vzniku po další dělení doba trvání cyklu se nazývá generační doba buněčný cyklus.
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Autor: Mgr. Tomáš Hasík Určení: Septima, III.G
GENETIKA EUKARYOTICKÉ BUŇKY
Základy genetiky Role nukleových kyselin DNA – A,T,C,G báze
 Je to genera č ní doba bu ň ky. Pr ů m ě rn ě trvá 6 hodin a ž 9 dn ů.  1953: Howard, Pelc  Interfáze = G1 + S + G2 fáze  Mitóza ( č i meióza) = M.
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
Vazba vloh.
Buněčné dělení.
RNDr.Radek Trojanec, Ph.D. Laboratoř experimentální medicíny (LEM)
Markery asistovaná selekce - MAS
Profáze, metafáze, anafáze, telofáze
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková
Test pro kvintu B 15. prosince 2006
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona III/2VY_32_INOVACE_533.
Rozmnožování buněk.
BUNĚČNÝ CYKLUS A BUNĚČNÉ DĚLENÍ
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Buněčný cyklus, buněčné dělení a jeho abnormality seminář VZ prezenční
Buněčný cyklus.
Dělení buněk.
Buněčné dělení Základy biologie
Mendelistická genetika
Vazba genů seminář č. 405 Dědičnost
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Principy dědičnosti, Mendelovy zákony Marie Černá
GENETIKA.
Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková
Redukční dělení – meiosa
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
EU peníze středním školám Název vzdělávacího materiálu: Vazba genů – teoretický základ Číslo vzdělávacího materiálu: ICT10/7 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění.
Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název materiálu.
Volná kombinovatelnost – geny se nachází v různých nehomologických chromozomech počet genů > počtu páru homologických chromozomů např. Drosophila melanogaster.
Genetika populací Doc. Ing. Karel Mach, Csc.. Genetika populací Populace = každá větší skupina organismů (rostlin, zvířat,…) stejného původu (rozšířená.
Vazba genů I Autor: Mgr. Jitka MaškováDatum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308.
Rozmnožování buněk
Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název materiálu.
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
NÁZEV ŠKOLY: ČÍSLO PROJEKTU: NÁZEV MATERIÁLU: TÉMA SADY: ROČNÍK:
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Genetika Přírodopis 9. r..
3. Mendelovy zákony.
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Rozmnožování buněk - meióza
Buněčná stěna, buněčné jádro
Mitóza, Meióza Test pro kvinty podzim 2006.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Buňka: životní projevy
Genetika.
Buněčný cyklus buněčný cyklus (generační doba) - doba mezi dvěma mitózami (rozdělení buňky na dvě dceřinné) - velmi variabilní, podle typu tkáně.
37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
Buněčné dělení Meióza Martin Kameník VII. E.
Transkript prezentace:

VAZBA VLOH Bakalářské a magisterské studijní obory ZF, PF, ZSF prof. Ing. Václav Řehout, CSc.

THOMAS HUNT MORGAN (1866 – 1945) americký genetik a embryolog na pokusech s octomilkou prokázal, že geny jsou umístěny na chromozómech a jsou mechanickým základem dědičnosti 1933 - Nobelova cena za fyziologii / medicínu

MORGANOVA PRAVIDLA geny jsou na chromozómu uspořádány lineárně - za sebou počet vazbových skupin odpovídá haploidnímu počtu chromozómů (n)

VOLNÁ KOMBINOVATELNOST A VAZBA VLOH Geny volně kombinovatelné Geny ve vazbě vlohy na témže chromozomovém páru Geny volně kombinovatelné vlohy v různých chromozomech Např: Drozofila cca 500 genů 4 chromozomové páry tj. při rovnoměrném rozdělení 125 genů na 1 chromozom

GENY VE VAZBĚ nejsou volně kombinovatelné tvoří vazbovou skupinu předávají se na potomstvo společně společné dědění = společný projev vlastností první pozorování – Bateson 1905

GENY VOLNĚ KOMBINOVATELNÉ jsou volně kombinovatelné každý na jiném chromozomu podléhají segregaci podstata mendelistické dědičnosti

TŘI MOŽNÉ ZPŮSOBY LOKALIZACE DVOU ALELICKÝCH PÁRŮ (AaBb) 1. 2. 3. A a A a A a B b B b b B Geny ve vazbě Geny ve vazbě Geny volně kombinovatelné 2 2 4 Gamety: Gamety: Gamety: A B a B A b a b A B a b A b a B

DRUHY VAZBY Úplná: - geny zůstávají sále ve stejné vazbové skupině - mezi chromozomy neprobíhá c. o. Neúplná geny mohou přecházet z jednoho homolog. chromozomu na druhý mezi chromozomy probíhá c. o. vznik rekombinantních gamet jejichž frekvence je vždy nižší než frekvence rodičovských, nerekombinovaných gamet - - -

2 původní + 2 rekombinované = 4 DRUHY VAZBY ÚPLNÁ bez c.o. 2 typy gamet: AB, ab NEÚPLNÁ c.o. 4 typy gamet: AB, ab, Ab, aB A a A a A a c. o. B b B b b B AB, ab AB, ab Ab, aB 2 původní + 2 rekombinované = 4

Meiotický crosing over PŘÍČINA NEÚPLNÉ VAZBY Crosing over Meiotický crosing over Meiotická profáze 1

2. Meióza I. a II. meiotické dělení první – heterotypické (redukční) dělení druhé – homeotypické (ekvační) dělení jediná replikace DNA v průběhu dvou buněčných dělení

HETEROTYPICKÉ DĚLENÍ 2.1.1. Profáze zahrnuje asi 90% celé meiózy zachovalý jaderný obal a jadérko, pět fází a) leptotene: kondenzace chromozomů, snížená transkripce b) zygotene: přikládání homologních chromozomů (synapse) vznikají bivalenty, synaptonemální komplex c) pachytene: viditelné sesterské chromatidy – tetráda (dvojitý divalent), chromozomy se spirálně ovíjejí, překřížení chromozomů – crossing-over, místa překřížení - chiazmata, rekombinanční uzlíky – oblast multienzymových systémů d) diplotene: oddělování homologních chromozomů, e) diakineze: terminalizace chiazmat, mizí karyolema a jadérko

HETEROTYPICKÉ DĚLENÍ 2.1.2. Metafáze terády do ekvatoriální roviny, centromery homologických chromozomů jsou náhodně orientovány, k opačným pólům buňky 2.1.3. Anafáze homologní chromozomy každého páru se oddělují, každý chromozom má dvě chromatidy spojené centromerou 2.1.4. Telofáze Cytokineze, dvě buňky s haploidním počtem dvouchromatidových chromozomů

MEIOSE Profáze 1 Metafáze 1 Anafáze 1 Telofáze 1 Leptoténe – spiralizace ch. Zygoténe – bivalent Pachyténe – tetráda – vznik chiazmat Diploténe – terminalizace chiaz. – vznik rekombinace Metafáze 1 Anafáze 1 Telofáze 1 rozpuštění blány jaderné přechod chromozó- mů k pólům buňky vznik buněčných blan (2 buňky)

CROSSING-OVER párování homologických chromozomů (bivalent) chromozomy s rekombinovanými chromatidami

VAZBOVÉ FÁZE Cis coupling A a B b Trans repulsion A a b B

REKOMBINACE proces zvyšující genetickou variabilitou vede ke vzniku rekombinovaných gamet probíhá v meiotické profázi 1 důsledek crosing-overu c. o. – příčina neúplné vazby počet gametických kombinací bez rekombinací u člověka 223 = 8,3mil počet gametických kombinací včetně rekombinací - nekonečná pravděpodobnost

STANOVENÍ SÍLY VAZBY Analýzou B1 generace (zpětným křížením) F1 × P AaBb × aabb B1 Analýzou F2 generace AaBb × AaBb F1 × F1 F2

Volná kombinovatelnost ZPĚTNÉ KŘÍŽENÍ × AaBb 4 typy gamet aabb 1 typ gamety Gamety AB Ab aB ab AaBb Aabb aaBb aabb Volná kombinovatelnost Značení a1 a2 a3 a4 Štěpný poměr 1

ZPĚTNÉ KŘÍŽENÍ AB ab ab ab —— × —— Gamety Vazba vloh cis úplná Značení - ab AaBb aabb Vazba vloh cis úplná Značení a1 a2 a3 a4 Štěpný poměr 1

ZPĚTNÉ KŘÍŽENÍ Ab ab aB ab —— × —— Gamety Vazba vloh trans úplná ab - Ab aB ab Aabb aaBb Vazba vloh trans úplná Značení a1 a2 a3 a4 Štěpný poměr 1

PŘEHLED ŠTĚPNÝCH POMĚRŮ Gamety AB Ab aB ab AaBb Aabb aaBb aabb Značení a1 a2 a3 a4 Volně kombinovatelné 1 Úplná vazba cis Úplná vazba trans Neúplná vazba cis 1 + x Neúplná vazba trans

p c SÍLA VAZBY - vyjádřena Morganovým číslem(p) vyjadřuje relativně nebo v procentech četnost rekombinací - vyjádřena Batesonovým číslem(c) c vyjadřuje kolikrát častěji se vyskytují původní gamety než rekombinované

p VÝPOČET SÍLY VAZBY a2 + a3 p = ———— cis n a1 + a4 p = ———— trans n Krajní hodnoty p = 0 úplná vazba p = 50 volná kombinovatelnost

c VÝPOČET SÍLY VAZBY a1 + a4 c = ———— cis a2 + a3 a2 + a3 c = ———— trans 100 - p p c = ————

HODNOCENÍ SÍLY VAZBY Jestliže: p = % crosing overů p = cM =jednotka vzdálenosti mezi geny na chromozomu Jestliže: p = 0,0  úplná vazba p = 0,01 - 0,20  úzká (těsná) vazba p = 0,21 - 0,35  středně těsná vazba p = 0,36 - 0,49  volná vazba p = 0,50  volná kombinovatelnost

HODNOCENÍ SÍLY VAZBY JINAK p = 0,0  0% crosing overů  geny těsně u sebe, dědí se společně p = 0,01 - 0,49  1 - 49% crosing overů  geny od sebe vzdáleny 1-49 cM  neúplná vazba p = 0,50  geny nejsou v jedné vazbové skupině (na stejném chromozomu)  geny jsou volně kombinovatelné

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ FREKVENCI C. O. 1. Interference: vzniklý c.o. potlačuje další c. o. 2. Genotyp: geny ovlivňující synapsi chromozomů tím ovlivňují i vznik c. o. 3. Věk: vyšší frekvence c. o. u mladých organismů 4. Vnější prostředí: teplota, záření, aj. 5. Mutace: např. heterozygotní translokace potla- čují homologii a tím i frekvenci c. o. 6. Pohlaví: u některých druhů a některých pohlaví častější

VÝZNAM GENOVÉ VAZBY 1. Společná dědičnost znaků obecně 2. Společná dědičnost kvalitativních a kvantitativních znaků (MAS) 3. Zvýšení genet. proměnlivosti (rekombinace) rozšíření selekční základny výběr pozitivních rekombinací zlepšení selekčního efektu 4. Evoluční význam umožnění vzniku optimální vazbové skupiny genů a naopak negativní geny z vazbové sk. eliminovat umožnění vzniku relativně stálé sestavy genů na ch. - 5. Praktický význam – mapování genomu 1 CM = jednotka vzdálenosti mezi geny (délka chromozomu)

VYUŽITÍ STANOVENÍ SÍLY VAZBY PRO MAPOVÁNÍ GENOMU pro stanovení vzdálenosti mezi geny pro mapování chromozomů pro stanovení umístění (pořadí) genů na chormozomech – genetické mapy p = % crosing overů p = vzdálenost mezi geny p = cM cM = jednotka vzdálenosti mezi geny

MAPOVÁNÍ GENOMU genetické mapy (rekombinační) fyzické mapy kombinované mapy založené na stanovení rekombinací (p, cM) založené na stanovení posloupnosti pořadí nukleotidů v molekule DNA (sekvencování) - kombinace rekombinačních a fyzických map

Z REKOMBINAČNÍCH FREKVENCÍ LZE ZHOTOVIT GENETICKOU MAPU A.Sturtevant zkoumal tři geny: b, vg a gen cn (cinnabar = rumělka) drosophila s genem cn má světlejší oči než divoký typ Výsledky křížení a výpočtu p: CncnBb x cncnbb  p mezi geny cn a b = 9% CncnVgvg x cncnvgvg  p mezi geny cn a vg = 9,5% BbBb x vgvgbb  p mezi geny b a vg = 17%

GRAFICKÉ ZNÁZORNĚNÍ CHROMOZOMOVÉ (genetické) MAPY

FYZICKÁ - SEKVENČNÍ - MAPA výstup ze sekvenátoru

FYZICKÁ - SEKVENČNÍ - MAPA (lidský genom) ........ ........

Komplexní otázky Vysvětlení vazby vloh versus volná kombinovatelnost vloh Morganovy zákony Uspořádání genů na chromozomech - Vazbové fáze Crossing over Vazba vloh úplná a neúplná Síla vazby a možnosti výpočtu jejího odhadu - Morganovo a Batessonovo číslo Hodnocení síly vazby a její využití Principy genetického (vazbového) mapování chromozomů