Zahoření komína Ing Jan Mareček

Při zahoření odhořívají saze na povrchu komínového průduchu Při vypálení může shořet každá vrstva Vrstva sazí, která je schopna vyvinout teplotu 1000 0C je pro komín devastující.

Saze Zbytky nedokonalého hoření v podobě sazí se usazují na stěnách komínů. Ve spalinách jsou odnášeny lehké saze, které vznikají za vyšších teplot odcházejí spolu se nimi do venkovního prostoru. Jejich přilnavost ke stěnám je malá a proto neznamenají pro funkci komína žádné nebezpečí. Těžké saze jsou lesklé a vznikají při nižších teplotách. Velmi dobře se nalepí na stěnu a jejich odstranění lze provést pouze mechanickým seškrábáním . Dříve se v mimořádných situacích vymetalo pomocí vypálení průduchu. Zapálení usazených spalin bylo nebezpečné a proto se mohlo uskutečnit na základě povolení magistrátu, za podmínky přímého dozoru hasičského sboru a bezpečnostních stráží. Usazováním sazí na povrchu průduchu postupně zmenšuje průřez a tím klesá komínový tah. Postupně narůstá nebezpečí vyhoření komína. Zapálení může být způsobeno prošlehnutí dlouhého plamene ze sopouchu komína, nebo vysoká teplota spalin. Předpokladem pro vyhoření je kritická vrstva sazí, která může po zapálení samovolně odhořívat a vyvinout delší dobu teplotu okolo 1000 0C  .

Požární zatížení Požární riziko jako míra rozsahu požáru se stanovuje podle ČSN 730802 výpočtovým zatížením pv v kg/m2, které představuje průměrnou hodnotu pro celý požární úsek Pv= p*a*b*c P= požární zatížení v kg/m2 P= pn+ps pn= suma Mi x Ki /S Mi hmotnost hořlavé látky na běžný metr komína Ki souč. výhřevnosti S – plocha posuzovaného prostoru běžný metr komína ps - stálé požární zatížení není dovoleno v konstrukcích komína.   A= rychlost odhořívání B= souč. odhořívání podle stavebních podmínek C= souč. požárních opatření Požární riziko není vhodné určovat podobným způsobem jako při jeho určování u staveb. Součinitele nejsou funkční proto jediné co lze sledovat je celý průběh zahoření komína.

Teplota při vyhoření komína P= požární zatížení v kg/m2 P= pn+ps stálé zatížení se neuvažuje pn= suma Mi x Ki /S suma Mi = Msazí Příklad : komín 0,2*0,2 m Tloušťka povlaku sazí 0,04m objem V= 0,04*0,8=0,032m3 Mi hmotnost hořlavé látky saze Q= 800 kg/m3= 25,6 kg/m Obvod komína O= 0,8m 0,03 na běžný metr komína Ki součinitel výhřevnosti SAZÍ = 33 MJ/kg pn = 24*33/ S= 792 MJ na běžný metr komína/S Teplota vyhoření t=7920*0,238/0,24/8=981 K

Materiál pláště komína při působení vyšších teplot

Tradičně prováděný komín má stěnu tl 0,15m a rozměr 0,15*0,15m Komíny procházejí v budovách prostředím, které je velmi různorodé a podle toho také se mění povrchové teploty na pláštích komínů. Objemové změny při zatížení teplem jsou hlavním zdrojem poruch, které mohou mít za následek havárie s nebezpečím otrav kouřovými plyny.

Výpočet povrchových teplot Předkládáme přehled hlavních případů působení teplot po výšce komína ve vztahu k tepelným odporům komínového pláště. Podle normy EN 1443 bylo použito teploty 1000 0C uvnitř průduchu . Tepelný odpor při přestupu tepla odpovídá normám 730540 pro jednotlivé umístění vyšetřované úrovně komína.

Cihelná stěna komína tl. 0,15m

Komíny o tl. stěny 0,15m Podle předloženého výpočtu nemohou tradiční komíny vyhovět na vyhoření. V žádném případě nesplňují podmínku pro předepsanou povrchovou teplotu komínového pláště. Podle srovnání povrchových teplot musí konstrukce popraskat i ve spárách.

Komínový systém SCHIEDEL

Komínový systém SCHIEDEL Komínový systém vyhovuje pouze v místech, kapes stropních konstrukcí může dojít k zvýšení teploty. Proto je nutné i zde věnovat pozornost průchodu tvárnic ve stropních konstrukcích.